„Pojďme rovnou k věci," začal Severus, když se jeho kolega usadil – tentokrát až po vyzvání – do nabídnutého křesla.

„Severusi... Myslel jsem, že po včerejšku mě léčit nechcete? Proč jste změnil názor?" Moody byl Severusovým dnešním pozváním zjevně zcela zaskočen a nechápal lektvaristův náhlý obrat v chování.

„Pokud chcete, abych vás léčil, tak mě laskavě ušetřete vašich výslechů," ucedil profesor Snape. „Jak jsem již řekl u snídaně, nemám na to celý den, a chcete-li slyšet celý ten dojemný příběh o tom, jak a proč jsem se rozhodl, že vám pomůžu, i když jste o pomoc včera požádal nanejvýš nevhodným způsobem, tak se akorát sám okrádáte o čas, který můžu věnovat vašemu problému."

Profesor Moody se omezil raději jen na pokývání hlavou. Dnes se zřejmě odpovědi na svou otázku nedočká. Koneckonců nebyl tu proto, aby se se Snapem spřátelil, ale protože od něj něco chtěl, a v tom případě bude lepší nedráždit lektvaristu bosou nohou, jak usoudil. Třeba navíc bude profesor lektvarů sdílnější někdy jindy, až ho opustí tak očividně výbušná a popudlivá nálada – pokud se vůbec dalo říct, že Severus byl někdy popudlivější než jindy.

„Takže zpátky k věci. Ušetřím vás detailů, jaké všechny knihy jsem během včerejšího včera – a noci –," neodpustil si Snape jízlivou poznámku, „prošel. Podstatné je, že jsem nenalezl žádný relevantní způsob, jak komplexně léčit tak širokou škálu zranění různého původu. Ani lektvarem, ani inkantací. Ale," pokračoval rychle, než by ho Moody stihl přerušit, „je tu jeden způsob, jak bych vám možná mohl pomoci. Nemohu zaručit žádné výsledky, protože takový postup v žádných knihách popsán není, jde čistě o můj vlastní nápad. Jde o to, že by se teoreticky dal sestavit lektvar, který by snad byl schopen vyléčit vícero různých druhů zranění, ale k jeho sestavení by bylo třeba znát jejich pravou příčinu."

„V tom nebude problém," řekl bývalý bystrozor a viditelně se mu po prvotním šoku ulevilo, že přece jen možná existuje způsob, jak se se svým vzhledem vypořádat. „Paměť mi slouží dobře, takže si celkem snadno vzpomenu, jak jsem ke kterému zranění přišel –"

„To nestačí," přerušil ho opět lektvarista. „Možná by se tak dala vyléčit některá méně vážná zranění, ale ta nejhorší, ke kterým jste přišel jako bystrozor, jsou způsobena kouzly, a to ne obyčejnými, ale černou magií. Sám víte, že povaha takových kouzel je úplně jiná, mnohem složitější, proto budu potřebovat znát každý dostupný detail, abych dokázal prolomit a zničit veškerá rezidua, zbytky černé magie, jež na vás ta kouzla zanechala." Moody se teď tvářil ještě zmateněji než před chvílí, když mu jeho kolega řekl, že se rozhodl ho léčit. Severus už ale začínal být netrpělivý, štvala ho Moodyho nedůvtipnost. Na někoho, kdo řadu let lovil nejhorší černokněžníky, se mu tenhle člověk zdál býti mimořádně zabedněný, a to Severus, jemuž to vždy myslelo bryskně a uměl uvažovat v širokých souvislostech, nemohl vystát. „Nitrozpyt, Moody, nitrozpyt! Říká vám to něco? Musím ty myšlenky sám vidět. Vyvolat jejich nejhlubší podstatu..."

Zjizvený profesor chvíli na svého kolegu upřeně hleděl a bylo takřka vidět, jak za tenkou stěnou jeho lebky běhají zmatené myšlenky, a podle všeho tou myšlenkou, že bude muset někoho, natožpak Snapea, pustit do své mysli, nebyl – jemně řečeno – vůbec nadšen. Hluboce si povzdechl. „Mám jinou možnost?"

„Nemyslím si," opáčil Severus a založil si kostnaté ruce na prsou. „Nemyslete si, Moody, já také nejsem zrovna nadšen z toho, že bych s vámi měl sdílet jednu mysl. Dost na tom, že s vámi aktuálně musím sdílet jednu místnost. Takže jestli nemáte o mou metodu zájem, rozhodně se nebudu zlobit, když ji odmítnete – mám tu plný stůl esejí, které se samy nejspíše neopraví, i když by to od nich bylo velice laskavé. O zábavu na dnešní večer mě tedy zcela jistě nepřipravíte."

Moody si zhluboka nervózně povzdechl. „Dobře. Dobře, zkusíme to," vzdal to. Bylo mu jasné, že není radno váhat, protože Severusova trpělivost ani obvykle neměla nekonečné rozměry, natožpak ovšem dnes. Severusovy kruhy pod očima ani jeho jízlivá poznámka o probdělé noci mu pochopitelně neunikly.

„Dobrá. Nepůjde to všechno naráz," varoval ho Severus, „takže se budeme muset sejít několikrát. Při každém setkání po vás budu chtít, abyste si vzpomněl na jeden konkrétní zážitek spojený s jedním konkrétním zraněním. Budeme postupovat chronologicky, od vašich nejstarších zranění až k těm nejpozdějším. Musíte mi ukázat každé zranění, které chcete vyléčit, ať už je nebo není způsobeno černou magií. Je to jasné?" Moody kývnul na znamení souhlasu a zvedl se k odchodu.

„Výborně, začneme tedy hned." S těmi slovy Severus ke svému kolegovi rázně přikročil a než se Moody zmohl na odpor, dotkl se jeho ramene a neverbálně použil zaklínadlo Legilimens.