Yeeeey!

Zdravím všechny, co čtou další díl manuálu!

Na úvod bych chtěla říct pár slov mimo rady...

Strašně mě překvapilo, kolik lidí začalo tento manuál sledovat! Neskutečně mě těší, když dostávám zprávy o tom, jak jsem někomu pomohla a že jsou mé rady skvělé! Ani nevíte, jak to potěší, vždyť nejsem žádná spisovatelka, jen obyčejná holka z maloměsta, která se jednoho dne prostě rozhodla pomoct kamarádce. A BUM! 7 částí a přes 2K reads, neskutečné množství votes a spousta komentářů, které zahřejí u srdce! To si snad ani nezasloužím! Každopádně...

Všem, kdo toto čtete chci strašně moc poděkovat! Posílám virtuální nadšené objetí a přeji samé úspěchy při psaní vašich příběhů!

A teď vzhůru na to....

Máme story, máme hlavní postavy se vším všudy, máme napsaný prolog.... No jo, jenže co dál?

Stěžejní část příběhů je zápletka, která naplňuje příběh tou správnou dávkou akce, lásky, vtipu a mnoha dalších. Zápletek může být v příběhu samozřejmě i víc, ale vždycky je jedna, kolem které se příběh točí. Dám příklad:

Momentálně píši detektivku.

Hlavní zápletka? Návrat nikdy nedopadeného sériového vraha. (o něm je celý děj knihy)

Vedlejší zápletky? Například: Hlavní vyšetřovatelku nečekaně navštíví její bratr a to přinese jen samé potíže, zamiluje se do nejlepšího přítele a ohrozí ho na životě, … (Jsou to situace, které hlavní postavy trápí jen dočasně)

Snad si rozumíme.

Zápletka s sebou nese pro vás vždycky jen to dobré. Pokaždé se v něčem skrývá háček, který nutí čtenáře se ptát a zamýšlet nad dějem příběhu. Nutí jeho mysl rozpitvat každé přečtené slovo každé kapitoly a hledat příčiny a záminky. Samozřejmě, že je nenajdou (alespoň většinou), ale rozhodně budou číst dál a dál, aby konečně našli odpovědi na své otázky.

Aneb takhle donutíte čtenáře vaši story milovat- když se jim dostane do hlavy.

A jak takovou úplněmeganejvícdokonalenejlepšejší zápletku napsat?

Budeme potřebovat splnit tři kroky:

A) Je nutné si celý příběh důkladně promyslet a nastínit, držet se nějaké vámi udané linie. To samé platí pro zápletku.

Než se pustíte do zběsilého plánování teroristické akce na celou Evropu, měli byste vědět, že méně je někdy více. Dle reakcí na nejrůznější příběhy jsem se dozvěděla, že se čtenáři dokáže hodně hnou nemoc, například rakovina (Ano, narážím na jednu z nějvíc nejsmutnějších knížek, kterou jsem četla, TFIOS fans vědí:3) nebo třeba kóma vyvolané třeba autonehodou.

Každopádně je to váš příběh, vaše zápletka, nemusíte hned všechny uvrhnout na 153 let do kómatu a pak je nechat umřít na rakovinu.

B) Je důležité nehodit zápletku za hlavu nebo nad ní zlomit hůl. Neměli byste ji také psát ze dne na den jen proto, že vám došlo, že ve vašem příběhu už dlouho nebyla žádná akce. Do dokonalosti ji přivede jedině čas, což znamená neustále nad ní přemýšlet, upravovat ji, dělat ji reálnější a reálnější, až se jednoho dne sama octne na papíře.

C) Je zapotřebí nemyslet jen na sebe nebo hlavní postavy, ale hlavně také na čtenáře! Vaším úkolem je dát čtenářům to, co chtějí, ovšem tak, jak to neznají a jak by to nikdy nečekali!

Příklad: Je to jako když si v cukrárně objednáte pohár. Čekáte, že servírka přinese skleněnou nádobu plnou ovocné zmrzliny s čokoládovou polevou a deštníčkem navrchu. Co se ale nestane? Obsluha vám donese krabici od bot s kusem ledu, ve kterém najdete zamrzlé ovoce potřené nutelou.

(neumím vysvětlovat, pardon)

Jestli chcete udělat zápletku zajímavou pro čtenáře, vžijte se do jejich kůže azamyslete se nad tím, co mají na vašem příběhu nejradši, jakou postavu a jaké její vlastnosti milují, jak by chtěli, aby hlavní postava skončila, co by chtěli, aby udělala,...

No, pro dnešek už toho asi víc nevymyslím...

Pokusím se brzy stvořit něco dalšího, na žádost/stížnost některých čtenářů/řek mě napadlo, že bych mohla udělat speciální díl (seznam) všeho, co zatím umíme a zkrátila bych to všechno do bodů pro lepší přehled s odkazem (viz) na kapitoly, kde byl daný bod zmíněn. Když se mi do toho nebude chtít, asi napíšu, jak psát správně dialogy....:)

Tak snad se tu příště zase uvidíme;)