0:21 (5.4.2015)

MUHAHAHAHAHA! SLÍBILA JSEM, SPLNILA JSEM!

Nová část manuálu je tady:3

A než začnete číst, děkuju všem, kteří si na novou část počkali tak dlouho:) Pokud budete mít nápad na novou část, šup s tím do komentů, díky:)

A už nebudu rušit:))

POPISOVÁNÍ OBJEKTŮ, POKOJŮ, KRAJINY, OSOB

Pokud se vrháte na popis pokoje, objektu, osoby či krajiny, nejlepší je najít si na netu obrázek, který se nejvíce blíží vaší vysněné verzi (pokud nějakou máte), a popisovat obrázek, který máte před očima. Vizuální kontakt s popisovanou věcí vám umožní uvědomit si víc věcí, i když vám to připadá jako hloupost, těm z vás, kterým podobné popisy dělají problém, tohle práci určitě usnadní.

Při popisech je důležité popsat rozmístění, barvy, vůně a hlavně, jak věc, pokoj, dům, park,... jak na vás působí.

Rozmístění, tvar, polohu,... blabla popíšete podle obrázku, to je snadné. Jen nepište věci typu:

Napravo stála skříň, vedle postel, pak stůl.

Nebo:

Stálo tam pár stromů, kolem rostly kytky, všude to vonělo, líbilo se mi tam.

Bla. Bla. Bla. To zvládne napsat dítě v druhý třídě.

Napište něco jako:

Vešla jsem do místnosti, které vévodily dvě rohové pohovky vyvedené v bílé kůži. Mezi nimi stál skleněný konferenční stolek pokrytý spoustou novin a časopisů. Napadlo mě, že v nich Max třeba hledal informace o Robin.

Na zdi po mé pravé ruce viselo několik obrazů. Vypadaly staře a dodávaly pokoji podivný melancholický nádech, tím jak se vyjímaly ve vší té změti moderna kolem. Prošla jsem kolem nich a všechny si důkladně prohlédla. Byly na nich výjevy z Bible, což mě překvapilo. Maxim přece není věřící, nebo ano?

Východní a severní stěny byly obě prosklené a poskytovaly mi tak úchatný výhled na New York pode mnou. Vzhledem k tomu, že slunce pomalu mizelo za obroz, byla celá ta scenérie ještě o něco dechberoucí, jak se tak koupala v krvavé záři zapadajícího slunce.

V rohu severního křídla se tyčilo piano jako vznešená dáma v lakovaných černých šatech, které však pokrývala vrstva prachu. Píchlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že jsem to já, kvůli komu přestal Maxim hrát, a v duchu jsem se proklínala za to, jak jsem mu tehdy ublížila.

Abych zahnala temné myšlenky, přešla jsem k poslední stěně pokoje, které sloužila jako rozlehlý kuchyňský kout. Vše vyvedené v tmavém dřevě, pracovní deska z mramoru. Jak typické.

Obešla jsem snídaňový pult obemknutý několika barovými stoličkami a na jednu z nich se posadila. Nasála jsem citrusovou vůni přípravku na čištění podlah, která se mísila s vůní kůže a závanem znečištěného městského vzduchu, který do pokoje pronikal otevřenými dveřmi na balkon. Užívala jsem si pohled na všechen ten luxus a nádheru, která kdysi mohla být má. A poté přišla ta záludná otázka. Proč jsme to vlastně všechno zahodila? Proč jsem se Maxe vzdala?

Nevím, jestli mě chápete, ale chtěla jsem ukázat, že popis musíte propojit s pocity a s dějem, aby to bylo zajímavé. Jinak se omlouvám, je to teď z fleku vymyšlené a nejspíš to stojí za starou belu, ale jako ukázka to snad poslouží.

To samé platí i pro popis krajiny. Doufám, že další ukázka není nutná. Pokud budete mít konkrétní problém, napište do zpráv.

Co se týče osob, také je důležité proložit to s dějem, mocemi apod.

Začít můžete prakticky od čehokoliv, záleží, jak se vám to hodí. Nezapomeňte ale kombinovat vzhled s vlastnostmi, to je také důležité.

Ukázka? Tak jo.

Nathalia Carvalho. Pocházela z Brazílie, do Států se dostala na studijní vízum a už zde zůstala. Byla to Johnova dlouholetá kolegyně z protidrogového a jediná žena, na kterou kdy Isobell žárlila. Ta ženská byla zatraceně krásná. Dlouhé kudrnaté vlasy jí splývaly do půli zad v princeznovských loknách, z čokoládově hnědých očí sršela laskavost, kterou však Nathalia oplývala jen k lidem, na kterých jí záleželo. A Isobell mezi ně rozhodně nepatřila. Pro takové lidi se z jejích plných rtů obvykle sneslo několik sarkastických poznámek.

Kromě dokonalé postavy, kterou Nathalia mileráda ukazovala v přiléhavém oblečení, jí ale Isobell záviděla možnost trávit s Johnym téměř každý den, zatímco na ni si její nejlepší přítel z mládí našel čas maximálně jednou do týdne.

(Ukázka převzata z mého díla Sweet Serial Killer)

Krátká ukázka, ale tak snad víme.

Jdeme dál.

EPILOG

V literatuře závěr díla či doslov. Může být vysvětlením děje (knihy, dramatu) a jeho zapojením do kontextu společnosti. Někdy to bývá také ukázání postav děje po nějaké době, často po několika letech, tedy co se s nimi nakonec stalo.

-Wikipedia

Výše máte definici epilogu. Je jen na vás, který z popsaných epilogů využijete. Máte pár možností:

•Doslov

-jen stručný popis toho, co se děje s postavami příběhu dál.

Ukázka:

Aisy a Niall se vzali 13.9. téhož roku, čiže o necelý měsíc později. O necelý rok později se jim narodila dvojčata. Chlapeček Liam a holčička Hope.

Aisyina kamarádka Maeve a Harry se dali dohromady a 6.9.2014 se pak vzali. Zanedlouho se jim narodila holčička Darcy, přestěhovali se vedle Aisy a Nialla a společně žili velmi šťastně.

Liam s Danielle se vzali na Vánoce roku 2013 spolu s Eleanor a Louisem, protože si to tak El a Dan vysnily. Co se týče Zayna a Perrie, vzali se před létem 2014 a zatím cestují kolem světa.

A co se týče One Direction, fanynky daly všem prostor. Zřejmě pochopily, že už nemohou nic dělat s tím, že jejich idolové mají děti a manželky. A přestože kluci pomalu ale jistě svoji kariéru utlumili, jejich sláva nikdy nezanikla. Jejich fanoušci jsou jim stále věrní a také budou. Ne nadarmo se říká: Once a Directioner, Forever Directioner....

(Tato sračka byla převzata z epilogu mého díla s názvem Remember, který vám zakazuju číst, pokud vás to náhodou napadlo..)

•Závěrečná kapitola

-Klasická kapitola, jen v ní musí být kompletní ukončení děje (nebo otevřený konec) nebo nedovysvětlený výjev nebo random část, řekla bych. Ukážu obojí.

Ukončení:

Stála opřená o zábradlí venkovní části baru, kam ji Nick dotáhl. Se zavřenýma očima svírala v rukou chladký kov, který jí bránil v pádu na nižší terasu, a plnými doušky si nabírala vzduch do plic. Byl to úžasný pocit, když ji na hrudi netížilo žádné imaginární závaží v podobě masového vraha. Poprvé od doby, kdy poklekla k první oběti Králičího vraha, se cítila svobodná, šťastná.

„Tak, tady to je, šéfová." Nick jí podal do ruky skleničku šampaňského a počkal, než se k nim na verandě připojí i zbytek týmu. Následně zvedl svou dávku šumivého nápoje do vzduchu a široce se usmál. „Na Isobell, nejlepší šéfovou, poručíka a detektiva, a její nepřekonatelné schopnosti," pronesl a hrdě zvedl ruku se sklenkou ještě výš. Všichni se nadšeně přidali, jen Isobell zůstala stát bez pohnutí. Na okamžik sklonila zrak a pak s úsměvem vzhlédla ke svým kolegům. „Na to, aby se Králičí vrah už nikdy nedostal z vězení," dodala tichým hlasem a když se ozval cinkot skleniček, konečně z ní opadly všechny zbytky strachu. Králičí vrah už nikdy nespatří světlo světa a žádný jiný podobný cvok se snad už v Philadelphii neobjeví. Tedy, snad...

(Půjčeno z epilogu mé story SSK, jen upravené.)

Neosvětlený výjev/random část:

-často se používá u děl na pokračování

Tady by se dala použít i předchozí ukázka, protože také odkazuje na pokračování, ale dáme jinou, lepší...

Ticho ve vězeňské cele přerušovalo jen její zlostné skřípění zuby. Měla vztek a toužila si ho vybít. Kolem sebe ale neměla nic, co by mohla rozbít, ani nikoho, komu by mohla ublížit. Samotka ji doslova přiváděla k šílenství. Měla chuť ječet, křičet, kopat kolem sebe a mlátit, ale ovládla se. Musí být hodná, aby ji propustili zpět na normální celu. A když se bude chovat slušně i tam, umožní jí chodit na vycházky a to je přesně to, co potřebuje. Obhlédnout si terén. Pak už jí stačí jen její geniální mysl a voila, než se milostivá Isobell Carbucklová naděje, bude čelit pomstě obávaného Králičího vraha. A jestli si mysleli, že krutější už být nemůže, mýlili se. Na té policajstské svini si teprve smlsne...

(Opět část epilogu SSK)

•Dodatek děje

-podobný doslovu, jen je dějový

Ukázka:

Někdo zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř.

„Kde je má holčička a její dítě?" zeptal se tiše Marvin s tváří rozzářenou tisicikarátovým úsměvem. Maggie se vyčerpaně usmála. „Tady, tati."

Marvin se nadšeně přesunul na židli vedle svého zetě a div neomledl radostí, když mu jeho dcera podala vnuka do náruče.

„Je nádherný," zamumlal a věnovat své dceři uznalý úsměv. Ta se zašklebila. „Jen doufám, že nebude pomalý po tatínkovi."

„Nebo rychlý po mamince," nenechal se zahanbit Lucas a provokativně na svou ženu mrknul.

„Vy dva toho nenecháte, co?" povzdychl si Marvin a Maggie pokrčila rameny. „Do důchodu času dost."

„Máte podivné zvyky, vážení, víte to?"

„Víme," zahučeli Maggie s Lucasem unisono a přikývli. Marvin zakroutil hlavou a prohlédl si uzlíček ve svém báručí. Chudák kluk, pomyslel si. Bude vyrůstat vzajímavé rodině..

(No, nic moc, ale dejme tomu.)

Tohle rozdělení berte jen obrazně, epilogy se ve skutečnosti nedělí a já si tohle prostě uspořádala podle svého.

No, a do dnešní části je to vše. Uvidíme kdy a jestli vůbec bude další, ale pokusím se, nebojte:)

Pac a pusu vaše Nick xx.