Zdravím všechny čtenáře manuálu a vítám vás tímto u dalšího dílu.

Předpokládám, že většině z vás bude tahle část celkem k ničemu, ale co slíbím, co splním.

Tato část je věnována IzuruShifer, neboť její nápad na napsání návodu na krvavé, hororové, drastické scény a další podobné byl nejen velmi dobrý, ale činil pro mě mimojiné také solidní výzvu. Takže doufám, že se vám bude líbit, jak jsem se s dnešním dílem poprala.

Říkám to vždy a ani dnešek nebude výjimkou. Ať už píšete jakoukoliv scénu, je nutné si její příběh předem pořádně promyslet. Na promýšlení hororových scén je potřeba asi nejvíc fantazii ze všch scén, které jsme zatím probrali, protože s vražděním nemá nikdo z vás (doufám) žádné zkušenosti, ale například rvačky nebo líbání, to už je nám všem jistě bližší.

Chápu, když řeknete, že vám nejde si to představit, pak jsou tu jako náhražka hlavně hororové filmy. Nedoporučuji vám inspirovat se jinými horrorovými povídkami tady na wattpadu. Jelikož mám žánr horor ráda, spoustu jsem jich četla, ale upřímně, téměř tři čtvrtiny stály za houby.

Hororové scény jsou jako sex. Před uskutečněním stojí příčina, když do sebe všechno zapadne, přichází předehra a její následná dramatizace, vyvrcholení a následné ukončení aktu.

Začneme příčinou. Proč vrah chce svou oběť zabít? Proč ta mladá žena utekla a schovává se v lese? Proč se to dítě chová tak zvláštně? Je pouze na vás, jaký druh scény se rozhodnete psát, ať už je to vražda, něco o nadpřirozených bytostech, nerůznějších fantasy výmyslech jako jsou zombie a podobně. Každopádně, vše se děje z nějakého důvodu. A pokud ho čtenář nedostane, obvykle nepochopí pointu situace.

Další je předehra. Opět, ať už ve své story někoho vraždíte nebo ho strašíte duchama a přízrakama, nikdy se nic nestane hned. Vaše oběť se přeci jen tak nevzdá, bude chtít utéct, udělá cokoliv, aby ji protivník nedostal. Nestoupne si přece před magora s motorovkou a neřekne mu, ať ji klidně rozřeže a hodí prasatům. Nebude schválně čekat, až ji démonem posedlé stvoření vyškrábe oči. Ne. Vaše oběť se bude až do poslední chvíle prát o holý život.

V předehře by se tedy měl objevit pokus o útěk, vaše postava by semožná mohla pokusit i schovat, útočník by ji měl najít. Předehra by měla být plná děsuplných emocí, myšlenek oběti, možná nějakého bočního vysvětlování situace, pokud nevíte, co tím myslím...

Vaše oběť se schová, bude udýchaná z běhu, srdce až v krku, a podobně. Bude přemýšlet, jestli ji tam někdo najde nebo ne, kde asi její pronásledovatel je, co jí udělá, když ji chytí, bude přemýšlet, jestli neměla raději pořád dál běžet nebo se schovat jinam a tak dále a tak dále.

Následuje dramatizace, což bývá krátký sled rychle po sobě jdoucích událostí. Většinou útočník oběť v téhle fázi najde, oběť se pokouší znovu utéct, pere se, bojuje, ale nedaří se jí to, vrah nebo cosi co ji honilo ji tedy odtáhne, kam potřebuje, a pomalu začíná vyvrcholení. Než se k němu ale dostaneme, do dramatizace pište co nejvíc akce, pokud nevíte, jak ji psát, najdete ji v tomto manuálu v některém z předchozích dílů.

Vyvrcholení je samotný vraždící nebo mučící čas. Tady se můžete vyjádřit. Existuje nespočet věcí, které můžete někomu provést, jaké zbraně a nástroje k tomu můžete použít,... Tady se nemůžete splést, protože ať už oběti ublížíte jakkoliv, stejně nakonec umře.

Nezapoměňte popisovat emoce, opět. Oběť bude křičet bolestí, bude sebou házet, vrah se bude děsivě smát a bude si užívat příval adrenalinu kolujícího v jeho žilách. Bude potěšen tím, co dělá, bude si to užívat.

A nastává ukončení. Část, kdy po sobě vrah obvykle uklidí, vypravěč obeznámí čtenáře s posledními vysvětleními a ukončí tím celou scénu.

A já teď ukončím tento díl. Je krátký a o ničem, jak jsem zmínila na začátku, ale doufám, že alespoň slečna IzuruShifer bude mít z téhle části radost a bude jí k užitku:)

A NEŽ ZAVŘETE TUHLE STRÁNKU S NEZAUJATÝM VÝRAZEM, NA CHVILKU SE ZASTAVTE A POPŘEMÝŠLEJTE, CO VÁM NEJDE A S ČÍM BYSTE CHTĚLI PORADIT. PROTOŽE JESTLIŽE NECHCETE PORADIT S NIČÍM, S RADOSTÍ TENHLE MANUÁL UKONČÍM.

Díky. -Nick