Jako kdyby to všechno řešilo
ponořit se do víru slasti.
Nechat se stáhnout úplně dolů
do lákavých hlubin propasti.
V ten patrný i nepatrný moment,
kdy prozřu prázdným pohledem,
myšlenky co trápí usnou.
Tohle je peklo, to není eden!
Myšlenky nespí nikdy dlouho.
Probudí se jako plamen pro dříví,
pak ustane barevný svět.
Změní se v černý a bílý.
A ty bráníš se a bráníš jim,
aby nedraly se ven.
Nesnášíš je stále stejně,
nesnášíš svůj sen.
Raději staráš se o jiný - jde ti to?
Jsi si jist? Nepleť se do toho.
A přece, záleží ti na všem.
Nejsi tu snad od toho?
Udělej to ještě jednou.
To, co stíny pod prameny odpoutá
a sílu chvíle má nezkrotnou.
Vteřinu nic nespoutá.
Není to ono když není blízko.
Není to ono když jsem to já.
Na co tolik sebekázně?
Ty nechápeš, že jsi má?
Ano, to jsem já. Sama v sobě.
V osoby podobě často jdu po tobě.
Chceš mě i nechceš, byla bys?
Žila bys v téhle mizerné době?
Proudí všemi žilami s krví smíchány.
Zase jsou tady a já se nebráním.
Měla bych? Tisíc marných pokusů.
Po tisíci první už se ubráním.