Večer před úsvitem,
tajemným úkrytem
schovám se před světem,
jak blázen s úsměvem

toulat se ulicí,
s náručí kyticí
a vítr kvílící
poslouchat jen.

A v mělké hlubině
najdu tě nevinně,
jak pravdu ve víně,
půlnoční den.

Ledové plameny
zahřeju dlaněmi,
na konci ozvěny
snídám tvůj sen.

Skryju se v záři,
jak ve stínu lháři
s pravdou ve tváři,
co chce jít ven.

Ve vlnách pocitů
zašeptám do květů,
jedinou jen větu,
že miluji tě.