Jsi mým světlem co stín vrhá
i stín vržen co světlo trhá.
Beze stínu nikdo jsem
a zároveň jsem stínem jen.

Není to nebe co odráží se
hladinou když skloníme se.
Vím to já i déšť to ví
že nezbavím se osnovy.

Co káže mému peru?
Co káže mým dlaním?
Co osud jest a co je za ním?

Spánek můj tvá bdělost protkává
kde nevědomí i vědomí se potkává
nad lesy vysoko i hluboko v nich
v trhlinách mysli v šepot i křik.

Vánek s sebou potajmu vzal
vůni pole i písečných skal.
Vůni Tebe a Tvého dechu
nadechnu se beze spěchu.

Bolest Tvá i rány přejdou,
budu tam když nové přijdou...

Jsem Tvým světlem co stín vrhá
i stín vržen co světlo trhá.
Beze stínu nikým jsi
s nadějí ve dne hledíš do tmy.

Je to peklo co odráží se
hladinou když skloníme se.
Ty to víš i oceán
že nezbavíme se všech ran.

Co káže Tvým šípům?
Co káže Tvým dlaním?
Co je to osud a co je to za ním?

Bdělost Tvou můj spánek proplétá
kde nevědomí i vědomí smysly rozplétá
ve stéblech trávy a ve spárech peřin
ve víru vášně hodin i vteřin.

Vítr vzal si co mu náleží
vůni všech stromů i vůni pobřeží
vůni mou a papíru
co poskládám Ti na míru.

Bolest má i rány přejdou,
budeš tam když nové přijdou...