Nejemnou skrytou a nevinnou něhou
nejednou získává spalost svou bdělou
Podvakrát snaží se snahou tak nahou
se třetí duší se cítí tak malou

Malou ve světě velikých záhad
stálou ve městě nestálých nálad
Klidnou v podsvětí démonů divů
slibnou pro spáry těch planých slibů

Líbivě prochází starými domy
vidině neschází květiny stromy
Neschází spád a vysoké vrchy
přichází pád a čtyřnohé mrchy

Trhají co není spatřeno okem
mrhají zelení - jsou jejím sokem
Nestojí o nádech v přímosti větru
pěstují nicotu v ledovém nitru

Lásky do plna vlévají pohár
zmásti touha je nadevše souhra
a stožár - je zlomen v půli pod tíhou
stokrát zmatených plachet tou bídou

Zmáháných větrem co pomoci měl by
zlámaných deštěm nemoci z té tmy
nemoci vystoupit - ještě ne prosí
tu sladkou touhu souhrát teď musí

Tajemnou souhru vícera světů
nájemnou stvůru neznámých střetů
Nádhernou smrtící líbá ta bláznivá
lačnící po tom jak velmi je bázlivá

Sápe se hladově ta stvůra neznámá
nikoliv po jejím těle tak směle
Tak ladná má - záda a v sobě ženu
vyznává Háda a krásu činu

Vinu tak spíraje jako by nebyla
minuta vnímaje - lásku by zabila
tolikrát ráda a tolikrát chtěla
Kolikrát ještě ji překvapí střela?