Jednoho dne tě najdu,
když budu tě hledat.
Jednoho dne mě uvidíš,
jak sním a přitom nesmím.

Dýchám vánek lesní,
ve snech, ve kterých nespím.
Ví to celý vesmír,
že sním a přitom nesmím.

Jednoho dne se zeptám,
jestli mi odpovíš.
Jednoho dne ti vyčtu,
že se mnou nemluvíš.

Temnota zmizela,
i slzy strachu,
na konci tunelu,
ani zrnko prachu.

Světlo tak čisté,
světlo tak nevinné,
ty stojíš tam,
však já ještě ne.

Jednou ti řeknu:
,,Vezmi mě s sebou..."
Jednou se podíváš
a kývneš hlavou.

Něco tak krásného
vidím jen já,
já a můj stín,
když sním, přitom nespím.

Jednoho dne mi řekneš
to, co nevím.
Jednoho dne mi řekneš,
že jsi jen můj stín...