Prodírám se
zvláštní hlínou co nemá konce.
V ní probírám se
na květů plné i bezkvěté louce.

Co zbylo, to zachová
kapka jediná
z nebes či ze studny,
co není bezedná.

Mokrými dlaněmi
skryji své kořeny.
Kde byly všechny,
kde byly stvořeny?

Kde vítr vlál
a kterým tak panoval?
Pustinám dál
se přesto nevzdaloval.

Svoboda není vždy tou svobodou.
Když víš, že sníh taje,
stojíš jen na nohou.
Znáš prostřed, ne kraje.

Jdeš zemí nebohou,
z ní nic se dnes nerodí.
Kam kapky nemohou,
však sucho se nehodí.

A ze světa zprovodí
se každý sám zlomený,
sobě sám zvolený,
ostatním bezcenný.

Nebývá divu,
že odliv se spílá
ku přílivu.
A v tom je ta síla.