Voní to tady po ní
jak stromoví šumí
Polštáře z větví
V podzim rozkvetlý

napíšu rým
Rozplyne se
jak nad vodou dým
když o ní sním

O té vodě a jejím proudu
co žene mě
kupředu
i k poslednímu soudu

Odvahu má krále nikoliv
však vojáka v poli
Vždy a to nejen
sílu má toho co hraje svou roli

Přesto není hercem
Pro nepřátele
je kruhovým čtvercem
co mlýny mele

Božími neb ďáblovými
Žádnými, jen těmi svými
V rukou třímá vše
i mé rýmy

Pohledem pohledná
co pohledává
Duší bezedná
tělem krásná však o to se nejedná

Hněvem sopky země praská
lávou co ztvrdne zcelí se zpět
Z ní pak strom
a ze stromu květ

Roztančenou svící
ve tmách nocí bdící
směle vstupuje do těch
kde neháže si mincí

Okovy řinčí dlouze
ona se vzpouze
nakonec s úlevou
vydechne dlouze

S myšlenkou svobody
nechce být kamenem
co vhozen je do vody
Chce být tím pramenem

Šípy a slova
to jsou ty střely
co chtěly by znova
a znova by chtěly

Nebráním jejich cílům
Najdou je bez očí
přestože do cesty nevkročí
Mají tu sílu

Sílu vln a peřejí
co chytí v pevném sevření
Odliv i příliv
svůj směr nikdy nemění

Když voní to tady po ní
to vše se mi hlavou honí
v peřinách moře
i v sadu jabloní