Přímý pohled do očí
někoho kdo nevidí.
Někoho kdo necítí
a za nic se nestydí.

Někoho kdo nevkročí
za hranici bezvětří.
Kdo jen kolem proletí
jako fénix bez peří.

Je to pohled co netváří se,
směje se nebo přetváří se.
Přítele má i nezná s ním se.
Nechci nic a chci tak více.

Jakými sny oplývá
jeho mysl opilá?
Co dělá když zrovna smí,
když se nikdo nedívá?

Unikne či neunikne,
řekne něco, nic neřekne.
Pomyslí si, nepomyslí,
Jsme na jednom stromě listí.

Mísí se co má se vzduchem,
jednou tichem, jednou ruchem.
Tušení i vědění,
ani jedno tam není.

Očividné odtajnění
něčeho co není jmění.
Hlasem mysl prostupujíc
pouze jméno, neví nic víc.

Dotek vřelé dlaně chladí.
Co když je to duše hadí?
Hrátek plna z nevole,
karty držíc na stole.

Vše je mým pánem
a nic jím není.
Nad temným ránem
v potěšení

toulá se myšlenka průhledná,
trochu vzhledná i trochu nevzhledná,
že mými prsty hýbou jiní.
Nejhorší je, že ti vinní.