Víra v zámky nespatřené
pobízí mne divoce
Nechat okna nezastřené
zkoumat stébla na louce

Prohlédnout si každou píď
cítit vším co dá se zrakem
Co má se dostat až na příď
to jistě na příď dostane se

Vrakem ta loď nestane se
dokud směr je neznámým
tím se kterým setkáme se
ve snech prázdných ve spáncích

V nocích vodních spanilostí
vroucích mocných závratí
Beze stoudných marnivostí
v závějích se neztratím

Touha nebes pohání mne
pouhá zrádná záhadná
žena co oči má tolik známé
podoba snad není náhodná

Prastarým knihám odevzdaně
ve stáří prachu všemi listy
chtěla bych poznat na jaké straně
bije mé srdce, kam vedou mé cesty

Řekni mi spanilá vědoucí
kam zapadá moje slunce
když obzor bdí až v samotném konci
mnohem dál než ve stéblech na louce

za oknem co jsem nezastřela
co nechala jsem dokořán
Nespatřené jsem spatřit chtěla
a toužila vědět co v žilách mám

Že existuje doufala jsem
ta co oči má tolika známé
Však provází mne pouhým snem
i tím má pouta láme