Věnováno vám všem, úžasným čtenářům! ♥♥♥
***************************************************************  

Vysvětlit rodinám, že jsme raději na „hotelu", než doma, bylo dost vysilující. Liam na druhý den odjel, vyhýbal se našim a zapřel nás i u Gemm. Jsme prostě na hotelu a tečka.
My si zatím dolaďovali detaily domu. Zayn se tady mohl realizovat víc, než v bytě a já, s tichým žasnutím sledovala, jak je šikovný. Na můj vyjevený pohled reagoval slovy, že ho táta i děda učil všemu, co se od normálního chlapa v rodině čeká.

„Dopisem nebo sms?" Za další dva dny, po kterých jsme byli sice k smrti unavení, ale spokojení a ve svém, jsme zvažovali, jak dát vědět rodičům.
„Volil bych dopis, než dojde, můžeme se vzpamatovat. Pošleme sms, a máme je tu do pár hodin." Se smíchem jsem naškrábala dva stejné; místo určení, čas a datum, kdy sem mají dorazit. Zayn s nimi zaběhl do schránky a následné, dva dny, jsme proflákali a i kdybych to před ním nepřiznala, pracovali na miminku. Sama jsem po něm začínali toužit čím dál, tím víc. Až povyroste i toto, budeme si moct pořád užívat... A představa druhého dítěte, třeba ve třiceti, díky, nechci.

Krátce po poledni se ozval zvonek. Uplynuly čtyři dny od odeslání dopisu, a už mi začínalo být divné, že se tu ještě neobjevili. No, zakřikla jsem to.
 Osoba za dveřmi, jej zmáčkla dosti nejistě. Sotva cinkl, hned přestal. Vyměnila jsem si se Zaynem pobavený pohled a on, na lokti s Amy, šel otevřít.

Zbrklé dotazy, výhružky... To vše se neslo ke mně do kuchyně, kde jsem pro rodinku připravovala oběd.

„Nathalie!" Div, že jsem si neuřízla prst. Táta mi za zády zahromoval a pak mě drtil v náručí. „Já tě normálně zabiju! Ty-vy...! Vy si tu najdete dům, přestěhujete se sem, nikomu nic nepovíte...! Jak si to jako představuješ?!" „Jak vidíš, tak moje představa byla dost reálná, nemyslíš? Copak nejsi rád, že jsme v Anglii? Sice od Donny dál, ale pořád blíž, než byl New York." „Jistěže jsem rád! Ale ocenil bych, kdybych to věděl, jako jeden z prvních." Střelila jsem pohledem k Yaserovi. S hryzáním se do rtu, zkoumal krb a snažil se hrát stejně překvapeného, jako byli všichni ostatní.
Po tátovi přišla na řadu Jay i Trisha. Yaser mě jen objal a šeptal, že je tu hezky a že je rád, že nás má zase blízko.

S mírným pocitem zadostiučinění – Zayn se předtím mohl umlátit smíchy, když na mě Jay s jeho mámou ječely – jsem sledovala, jak se on před svou mámou zmenšuje. Zachytil můj pohled, očima mě propíchl a já se pobaveně schovala za Yasera.

Zatímco rodiče byli stále překvapení a rozhození, sourozenci prolézali dům od sklepa po půdu. Největší bordel udělali v Zaynově studiu, které si sice teprve zařizoval, ale způsobili mu málem infarkt.

„A Louis?" „Je s El, vzal ji do Francie." „Aha..." Jay se povzbudivě usmála. „Mám vás oba ale pozdravovat. Pak se sem za vámi určitě zastaví. Říkal mi, jak jste se usmířili." „Jo... Nečekala jsem to. A s El jim o klape?" „Lituješ?" „Prosím?" „Proč se tak ptáš?" „Mám nádherné dítě, dokonalého muže! Ne, Jay, nelituji a nikdy litovat nebudu! Byl to jen dotaz!" Práskla jsem hrníčkem, do kterého jsem pro ni chystala kávu a odešla za ostatními.

„Stalo se něco?" „Ne, proč?" Opřela jsem se o Zayna. Holky stále řádili po domě, rodiče se přetahovali o Amy a Jay si někde v kuchyni dodělávala kávu. „Jsi celá napnutá a tváříš se jako vrah." „Nic se nestalo, jen mi jde z nich hlava kolem." „No tak, nelži mi." „Nelžu?" „Chceš pětadvacet?" Se smíchem jsem se mu obrátila v náručí.
„Řeknu to tatínkovi." „Jako co, že ti vyhrožuju?" „Jistě." „Řekni, žalovníčku. a já řeknu, že mi něco tajíš. Kdo pak bude nucen říct pravdu a komu se odpustí vyhrožování?" Dusím smích do jeho hrudi a on mě hladí ve vlasech. „Tak co je? Hm?" „Jay měla strašně blbej dotaz." „Jakej?" „Jestli lituju, že jsem se vykašlala na Louise." Zvedla jsem hlavu. V tmavých, jiskrných očích, které při pohledu na mě a Amy pokaždé vzplanuly láskou, plápolal oheň a vztek. Semkl rty do tenké čárky a sklonil se ještě níž.

„A co jsi ji řekla? Lituješ snad? Mrzí tě to? Najednou... Byla chyba si mě vzít?!"

Zayn

Pootevřela pusinku v údivu a chytila mě za ruku. Provázel nás smích mého táty a škodolibá poznámka o tom, že když je o dítě postaráno, rodiče mizí.
Zavřela za námi dveře ložnice a narazila mě na zeď. „Proč tak po mně vrčíš?! Jistěže to chyba nebyla! A ničeho nelituju!!" Přivřela víčka, když jsem ji přiložil, dlaň na tvář.

„Ptala se mě, chvíli předtím... Jestli já nelituju toho, co bylo s El... Nevím, proč s tím zase začíná!" „Zayne... Byl to jen dotaz. Sice debilní, ale jenom dotaz. Kašli na to a přestaň mě vraždit pohledem. Já za to nemůžu. Tedy... Trošku." Schová se mi v náručí a pak mě s laškovným úsměvem vede k posteli. „A táta má pravdu, o Amy je postaráno. Nevěřila bych, že to řeknu nahlas... Ale zkusíš mi teď, udělat miminko?"

„Prvně mi ještě něco řekni." „Co?" Nechal jsem si sundat tričko a spustit tepláky ke kotníkům. Líbala mě na hrudi a nevinně se usmívala. „Že jsi nikdy nelitovala...?" „Nikdy." Donutila mě se položit a posadila se na mě. „A nikdy nebudu, tak se přestaň vztekat." Další slova mi znemožnila. Oplácel jsem ji polibky a než jsme se dostali dolů, uplynuly skoro dvě hodiny.
Opravdu milé, starání se o návštěvu. Sledovali televizi, Amy ležela zase na zemi, Barney u ní. Na stolku před rodiči stály hrnky s další kávou, holky se cpaly popcornem...

Věnovali jsme jim omluvný úsměv, všichni si do nás rýpnuli a upřímně jsem byl rád, když jsme jim večer mávali na rozloučenou. Sice se jim nechtělo, a nejraději by tu přespali, ale nějak jsme o to nestáli. Jediné co, tak jsme slíbili, že si vezmeme dvojčata a Saf na další víkend.

Týden uplynul jako voda a když jsem se v pátek chystal pro holky zajet, volala mi máma, že je veze Louis. Dorazil i s El...

Holky se na nás věšely a běžely do patra, vybrat si kde kdo bude spát a my se trochu rozpačitě vítali s El.
Zatímco já, zůstal s Louisem v obyváku, El zamířila za bar pomoct Nath do kuchyně. Nejistě jsem k nim střelil pohledem a Louis se povzbudivě usmál.

„Bude to v cajku... Potřebují si to jen vyříkat. Mělo to tak dopadnout." „Jo, mělo..." „Nejsi rád?" „Prosím?" „Jestli toho nelituješ." „Hrabe ti? Jistěže ne... Jen je divný, tady tak sedět... A nevím, co udělají holky." „Máma se mě před pár dny ptala, jak na tom jsem. Říkal jsem, že dobrý... No a ona, že vás naštvala, ptala se, jestli nelitujete... Někdy mámu fakt nechápu. Místo toho, aby byla ráda, že je klid... I když i mně je divné, hrát si s Nath na sourozence, ale..." Kývnu hlavou a i když jsme si to vyříkali a to všechno, nedám mu možnost, aby s ní mohl být sám.

Holky se vrátili s hrníčky kávy a Nath byla poněkud křečovitá. El se s námi bavila normálně a po chvilce se uvolnila i Nath. Stejně jsem si ale oddechl, když jeho auto zmizelo.

„Jsi v pořádku?" „Jo, v naprostým." Holčičky spaly, Amy ležela vedle nás a Nath se na mě položila. „No tak." „Bál jsem se... Že si vjedete do vlasů." „Jo, já taky. No... Řekla mi, že ji to mrzelo, ale je ráda, že to dopadlo takhle. My dva jsme šťastní, Amy je nádherná a ona je s Louim taky spokojená. Takže všechno je okey. A super výhoda je, že i když jsme jim tak blízko, můžeme je vídat minimálně." „Bereš to pozitivně, co?" „Jistě, ty ne?" Směje se mi do rtů a jemně do nich hryže...

Víkend utekl, holky si vyzvedl Bobby a my měli konečně klid. Já si zařídil studio, díky Tommymu, který tu měl známé, jsem získal nové zákazníky a na nezájem si nemohl stěžovat.
Tělo Nath, v místech klíčních kostí, bylo pokresleno. Sykala, ale držela statečně. Pořád se nakrucovala před zrcadlem a prohlížela si jména „Amy" a „Zayn", na kterých, jsem si dával fakt záležet. Obtáhl jsem ji růže na boku, které se k mému překvapení ani moc díky bříšku, nezničily. Upravil jsem slabé nedokonalosti a ona mě pak s prosíky přemlouvala, ať ji vytetuju znak nekonečna na vnitřní stranu zápěstí.

Shon kolem Amy, v práci, Nath si našla z domu překládání knížek... Půl rok byl v háji, Amy se plazila, začínala se s naší pomocí stavět na nožičky, broukala si... Byla čím dál tím víc umazlenější a hlasitější. A já začínal mít pochybnosti. Spali jsme s Nath bez kondomu, já si pozor nedával a stále nic. Přistihl jsem se, že ji pozoruji, víc, než kdy jindy. Dokonce jsem si dal i tu práci, abych váhu na vážení upravil, aby si pamatovala poslední vážení. Nath nepřibírala,byla pořád stejně hubená a já začínal být frustrovaný.

V prvních momentech mě napadlo, co když Amy není ani moje. Jenže když jsem se ji podíval do očí, věděl jsem, že moje je.

„Jsem doma!" Houkla Nath ode dveří. Amy začala vřískat a zvedat se v ohrádce na nožičky. Natahovala k mámě ruce a Nath si ji hned brala. „Ahoj, lásko." Dosedla vedle, položila Amy na mě a líbla mě na krk.

„Co je? Jsi jak mouchy snězte mě." „Není mi dobře." „Co ti je?" Plácla mi dlaň na čelo, pak mě na něj ustaraně políbila a nakonec ze mě Amy sundala. Plazila se za Barneyem a snažila se jej přelézat. Nath se na mě posadila. Oči ji zářili a nenasytně mě líbala.

„Něco pro tebe mám." „Nemám hlad. Jedl jsem. Oběd byl super." „Blázinku, není to k jídlu. I když... Dalo by se to možná spapat." „Spapat?" S uculením mě políbila a pak zašeptala, ať zavřu oči. Cítil jsem, jak se hrabe v kabelce, něco otvírala a já se snažil podvádět. Na tváři mi přistál polštář a obyvákem zazněl její smích.

„Můžeš." Otevřel jsem oči a zadíval se do dokonalé modři, jejich očí. „Co pro mě máš?" Sklopila oči a já se zaměřil na obsah v jejich dlaních. Držela pár, maličkých botiček. „Budeme mít miminko, lásko. Jsem v šestémtýdnu a vše je v pořádku." „V-vážně?!" „Máš radost? Budeme mítdalší miminko!" Objalamě kolem krku, hryzla se do rtu a otočila se k Amy. „Budeme mít dvězlobidla." Znovu na mě pohlédla a já schoval tvář v jejím výstřihu. Nadhlavu mi zněl její smích, vískala mě ve vlasech a já polykal slzy. 

Začala mě hladit po krku a já k ní zvedl hlavu. Mrkla a sklonila se pro pusu. Stáhl jsem ji pod sebe, dlaní zabloudil pod tričko a jemně ji hladil po bříšku.

„Miluju tě! Miluju vás!" Amy se snažila postavit se na nožičky. Lezla mi po noze... Vytáhl jsem ji k nám a cvrnkl ji do nosu. „Miláčku, budeme mít miminko." Jen se zaculila a oslintanou bradičkou se mi otřela o tvář... 

***************************************************************

 Lásky moje... ♥....
Díky za všechny krásné komentáře, hvězdičky, přečtení...  
Moc to pro mě znamená, a jsem ráda, že vás příběh bavil! 
Jsem bez nápadu, co víc sem napsat... Takže.... DĚKUJI!!!

AnnabethW 

XOXO ♥♥♥