Vůbec jsem nemohl kvůli dnešnímu rozhovoru s Blaisem a Eddiem spát a tak jsem se potulovat po chodbách hradu ikdyž bylo po večerce a kdyby mě někdo chytil byl by z toho fakt průšvih. Jen tak jsem bloudil v myšlenkách a vůbec jsem si nevšiml, že proti mě někdo jde a tak byla srážka nevyhnutelná.
,,Aaa"uslyšel jsem někoho vypísknout a pak už jen cítil náraz mého zadku na zem.
,,Grangerová?! Co ty tady děláš? Je pozdě, neměla bys spát?"
,,Na to samé bych se mohla zeptat i já tebe."odfrkla si a postavila se
Chtěl jsem ještě něco namítnout, ale uslyšel jsem nějaký hluk a nebyl jsem jediný. Zděšeně se na mě podívala. Popadl jsem ji za ruku a táhl ji k přístěnku na košťata. Dveře se za námi zavřely a oba jsme oddechovali po nenadálé aktivitě. Najednou jsem si uvědomil jak moc blízko u ní stojím a to mi dávalo možnost si ji prohlédnout. Malý roztomilý nos, velké oříškově hnědé oči co touží po vědění, jemně vlnité vlasy stejné barvy a narůžovělé pootevřené rty, které jsem už řádku let toužil ochutnat.  Naklonil jsem se trošičku blíž a stále její rty propaloval pohledem. Naklonil jsem se k ní a jemně se o ně otřel. Už jsem byl tak blízko když se najednou ozval z venku hluk a vrátila nás oba do reality. Odtáhnu se od ní a odkašlám si.
,, Asi, asi bych měl jít."vykoktám ze sebe a už letím ze dveří.
,, Bože Draco ty seš vůl to není možný! Konečně máš možnost dát pusu holce co se ti líbí a - počkat, počkat, počkat. Mě se Grangerová nelíbí, tohle období už je za mnou a já ho znova prožít nehodlám! To už jsem si vyjasnil!"nadávám si v duchu
,, Jojo to určitě."uchectne se hlásek v mé hlavě
,, Hele nech si toho jo?!"vyjel jsem na něj a pak si to uvědomil. Povídám si s hlasem v mé hlavě. Asi jsem se zbláznil. ,, Do ní jsi se zbláznil." ,,Řekl jsem dost, tak toho laskavě nech!" Bože, jde to se mnou vážně z kopce.
Rychlím krokem jsem se vydal zpátky do sklepení a hned šel spát. Doufám, že na to Grangerová zapomene.

,, Draco? Kde jsi byl?"ozvalo se z Blaisovi postele
,, Nemohla jsem spát, šel jsem se projít."
,, Je to kvůli Grangerové?"
,, Ne- teda- možná. Já nevím co se se mnou děje."povzdechl jsem si
,, Brácho buď v klidu, vím přesně jak se cítíš."přešel k mé posteli, posadil se a poplácal mě po zádech
,, Víš? Vážně? Máš někoho kvůli komu se cítiš jako tělo bez duše, jako nikdo, někoho bez koho si připadáš ztracený?" Uchechtl jsem se
,, Takhle se cítíš kvůli té střapaté nebelvírce?"
,, Co? Nevím o čem ti mluvíš."
,, Vážně Draco?! Ty si mi tu vyleješ srdíčko a pak děláš jakoby se nic nestalo?!"
Až v té chvíli mi došlo co jsem vlastně řekl. A došlo mi, že jsem myslel vážně každé, každičké slovo co jsem vypustil z pusy.
,, Vidíš co dělám? Už ani nevím co říkám. A to všechno jenom kvůli ní! Sakra jak dělá, že je ve všem tak dokonalá." Povzdechl jsem si
,, Ty jsi v tom až po uši co?"
,, No to teda. A není to příjemnej pocit."

A máme tady další kapitolu. Vím, že vydáván tak jednu za rok a omlouvám se, ale myslím, že to pravidelnější nebude❤️