Seděla u sebe v bytě. Křivonožka ji ležela  na klíně, četla knihu. Avšak soustředění nebylo nikterak snadné. Četla snad už po sedmé stejnou stránku. A i přesto nevěděla, co vlastně čte.

" Mám už toho dost. Chápeš to Křivonožko? Nejdříve si přijde, naváže se mnou vztah. A pak přijde nějaká blond žena a on se úplně zblázní? A to zranění? Nejsem přeci blbá. A Poppy jej ještě chrání. Proč mě odstrčil? Vždyť ani Scorpius už s ním nemá žádný kontakt. A vrcholem toho všeho je, že chodí někam s chlapci vyšších ročníků. Posledně jsem je viděla, jak si to šinou do komnaty nejvyšší potřeby. Opravdu si myslí, že jsem tak blbá? Vždyť já si tu povídám s KOČKOU!"

" Mami?" 

Ani si nevšimla, že její syn přišel. Neslyšela otvírání dveří, zaklepání nic.

" Co potřebuješ?" Řekla mile a odložila knihu.

" Kluci u nás v koleji říkali, že jdou za tátou, ale on není na hradě."

" Slyšela jsem, že se jim teď hodně věnuje. Pomáhá jim se zkouškami."

Lhala jak když tiskne. Podíval se po ni nedůvěřivě, ale změnil téma.

" Slyšela jsi o tom útoku v mudlovském světě?"

" Hm? Zatím ne."

" Prý za to může náš svět. Umřelo devět mudlů. Někdo z mudlů tvrdil, že to byla skupina dvaceti mužů, mladších i starších. Mladých údajně bylo kolem dvanácti ."

" Nic si z toho nedělej. Žádné nebezpečí nás nečeká."

Opět lhala. Začala si dávat pomalu, ale jistě jedna a jedna dohromady. Přemýšlela kolik chlapců chodí s Dracem do komnaty. Děsilo ji pomyšlení, že by se Draco opět vydal na špatnou cestu, ale vysvětlovalo by to dosti omezené vztahy. Jak s ní tak se Scorpim. Ne to tak určitě není. Utěšovala se, mezitím co hleděla, jak její syn dělá blbosti.

" Co to děláš?"

" Píšu dopis babičce."

" Jaké?"

" Cisse, ptala se na Draca, tak ji odepisuji."

" Nemluví ani s vlastní matkou?"

" Co já vím, já jsem jen prvák. No, ale mám dotaz?"

" Kdy se budu moci tetovat ?"

" Proč se chceš tetovat?"

" No všichni kluci z koleje , ti starší jsou tetovaní na ruce. Mají tam takovou hustou lebku s hadem."

" Až umřu a deset let poté pro jistotu."

" Proč?"

" Protože jsem to řekla."

" Jasný logika rodičů"

Raději jej přestala pozorovat a dávala si dohromady všechny informace, které ji Scorp řekl. Naštěstí byl tak mladý, že netušil nic o tom, co se děje.

" Draco je smrtijed."

Řekla to nahlas. Tak rychle si to uvědomila, až zděšením řekla svá slova nahlas. Otočila se na mladého zmijozela, který ji naštěstí nevnímal, protože trápil kočku.

......

Nechala svého syna u sebe v bytě a odešla pryč. Zaklepala na dveře kabinetu ve sklepení. Nic. To mohla tušit. Šla se podívat do koleje. Chtěla, aby ji zavolali několik chlapců, o kterých věděla, že tráví čas s Dracem, ale žádný nebyl zrovna přítomen. Jaká náhoda. Otočila se a prošla až k ošetřovně. Otevřela dveře, nakoukla a její pohled padl na Poppy.

" Jsi tu sama?"

" Zatím jo."

" Je smrtijed."

Viděla jak si zakryla pusu.

" Celou dobu si ho chránila. Co měl za zranění? Tehdy, před měsícem."

" Asi jej někdo mučil, dovedli jej sem studenti. Nikdy se mi k tomu nevyjádřil."

" Věděla jsi, že je smrtijed?"

" Věděla jsem, že se do něčeho namočil, ale až tak to ne. Dost možná s tím má něco společného profesorka obrany. Onehdy ji odpovídal."

" Zase ona."

" Co budeme dělat?"

" My? Nic. Musí si poradit sám. Namočil se do toho sám."

Smutně hleděla na starší ženu před sebou. Tato slova se ji rozhodně nelíbila. Zůstala s Poppy ještě hodiny. Už bylo dávno po večeři, když najednou obě slyšeli nějaké kroky

" Notte?"

" Musíte nám pomoci. Je venku, nemůže ani dojít, krvácí. Vzdoroval ji, ale ona mu to vrátila nějakým zvláštním kouzlem. Jakoby to trhalo jeho tělo."

Hermiona zděšeně vyběhla ven. Poppy sebrala vše co mohla a následovala studenta.

Ležel na zemi, krev byla všude kolem. Nešla zastavit vůbec. Po skoro hodině se rozpršelo. Všichni tam stáli v dešti a snažili se Dracovi pomoci.  Konečně se jim podařilo alespoň trochu zmírnit. Položili ho na lehátko a přenesli na ošetřovnu.

"Tohle kouzlo už jsem jednou viděla. Harry mi o něm vyprávěl. Je to kletba. V šestém ročníku ji seslal na Draca. Severus ho prý nějak zacelil."

" Potřebujeme Pottera. Zatím budeme Draca držet mezi životem a smrtí. Vy jste v pořádku Notte?"

" Ano. Já jsem vyváznul. Ale mam pocit, že Leroy zítra přijde. Bolela jej ruka a nevypadalo to dobře."

Sklopil pohled. Věděl, že jestli někdo ví, co se mohlo stát je to Poppy. A přítomnost jeho profesorky jej znervózňovala.

" Dobrá, zůstanete tu teď s profesorkou prosím? Hermiono pokračuj ve všem co jsem dělala. Nepřestávej. Musím si někam zajít."

Zůstali o samotě. Draco mlčel, trpěl. Vše vnímal, moc dobře věděl, že Hermiona už ví všechno.

" Podejte mi prosím ten lektvar. Ano ten. Kontrolujte kohokoli kdo sem vejde. Nikdo nesmí vědět, co se děje."

Plnil příkazy profesorky. Měl pocit, že ji dluží vysvětlení.

" Pani profesorko, asi bych vám to měl vysvětlit."

V tu chvíli však Draco zvedl ruku, jakoby snad chtěl na něco upozornit. Nott se odmlčel.

" Neříkejte mi raději nic. Nechci nic vědět. Nejsem ta, která vás bude soudit. To udělají jiní."

Věnovala se dále Dracovi. Když odbila půlnoc, poslala studenta spát. Poppy se stále nevracela. Zůstala sama s Dracem.

" Lásko, chybíš mi. Ať si se namočil do čehokoli spolu  to zvládneme. Neopouštěj nás."

" Musím" zašeptal. A Miona věděla, že mu nemůže bránit. Plakala, školní léta se jí vracely. Poznávala přesně ty okamžiky, kdy ji Draco takto opouštěl.  Cítila stejnou bolest jako před lety, ale nemohla na něho tlačit. Věděla to moc dobře, spíše přemýšlela co řekne jejich synovi. Který bude chtít vědět, co se stalo.

" Potter přijde až zítra. Nemůže dorazit dříve. Musíme Draca držet při životě."

" Neusnul?"

" Ne. Udělal i nesouhlasný pohyb, když mi chtěl Nott něco říci." Odmlčela se.

Poppy pozorovala mladou tvář ženy před sebou.

" Jdi si lehnout, postarám se o něj. Až přijde Harry zavolám si tě. Do té doby, se věnuj svému synovi."

" Jak si přeješ."