Letmo se na ni podíval, ale pak mi hned rukou ukázal, ať za nima dojdu. Ušklíbla jsem se a nedávala na sobě znát nechuť, že tam musím, když tam stále sedí jeho společnice. Nezabralo mi to ani tak deset kroků a dostala jsem se sebejistě k nim.

"Areum! Říkal jsem si, kde jsi," pronesl ihned lehce pobaveně. Už při jeho prvním vyjádření jsem tak rozeznala, že už má něco v sobě, a možná i trochu víc. Jen jsem se usmála a zaměřila pohled na mladou ženu s vlasy vyčesanými do účelně lehce rozcuchaného drdolu, který se ovšem výborně hodil k dnešní akci. Plavovláska si sama taktéž nesla jemný úsměv na tváři.

Ach jo, ani asi nemůžu říct, že je to nějaká mrcha, co ho chce jenom využít, protože je hezkej (a taky s velikou pravděpodobností úžasnej v posteli což). Z jejího výrazu jsem naopak hned mohla posoudit, že je sympatická a nejspíš inteligentní. A prostě taková, že bych s ní mohla být kámoška. (Chci říct, možná tak za jiných okolností.)

Jungkookovi nejspíš konečně doplo, že nemáme ani jedna páru, kdo je ta druhá. Roztomile se uchichtl, jak se na sebe koukáme.

"Uhmm..Areum - moje nej kámoška. Kiara - spolužačka." Ukázal na nás obě, a přitom se na nás mile podíval. Byla jsem spokojená, že mě nazval přímo takto.

Ona natáhla ruku jako první, a já pak okamžitě taky. Stiskla jsem možná víc, než bylo nutné, a ona zablýskla zuby s jemným "Těší mě.". Tak jsem přitakala, že teda i mě.

"No.. tak jo, Jungkooku, stejně už jsme tak nějak vše probrali - jsem ráda. Kimovi nějak prostě musíme decentně naznačit, že by bylo lepší tam zahrnout spíš nějaké praktičtější kapitoly."

"Ano, určitě. Super, že to vidíš stejně. Klidně to za ty dva týdny, jak začne semestr, na hodině načnu já," nabídl se s pokrčením ramen.

"Okay, seš skvělej! Tak... se zatím měj, třeba se ještě během večera potkáme." Tak to se postarám, že ne, kousla jsem se do jazyka.

Zjevně vycítila, že ji tu moc nechci. Ale vypadala tak nějak spíše pobaveně. Že by holky fakt tak rychle poznaly jiný ženský zájem, i když chlap je k tomu roky (možná taky vědomě) úplně slepej? Hmmm...

"Jasně, hezký zbytek dne když tak, a pozdravuj Seokmina." Trochu jsem už nakrčila nos, protože jsem vůbec nechápala, o koho a o co všechno tady pořád jde. Ale hned jsem si zase urovnala výraz, když jsem k ní zvedla oči.

"Ano, budu." S usmáním nám zamávala a pomalu se od nás vzdalovala.

Shlédla jsem k Jungkookovi, který stále seděl ve velmi pohodlně vypadající židli. Posunul se doprostřed, ale nohy si nechal teď více u sebe oproti předtím. Se zdviženými koutky úst poklepal na svá kolena, načež jsem maličko nadzvedla obočí. A tak to ještě jednou zopakoval, a k tomu rychle mihl očima ke svým stehnům a zpět na mě.

Přikročila jsem se proto úplně k němu, a přitom si ještě položila pití na stůl vedle nás. Nejspíš čekal, že si mu prostě nevinně sednu na klín, ale já s mou momentálně více nabytou kuráží udělala trochu více. Trochu jsem se k němu sehnula, přehodila si pravou nohu přes jeho stehna a seděla jsem teď na něm obkročmo. Mu se trochu rozšířily oči překvapením, ale zároveň jsem v nich zpozorovala i nějakou jiskru. Pak se hned usmál a pobaveně mě sledoval.

Opírala jsem se koleny podél jeho stehen a docela se mi vyhrnuly mé kratší vínové šaty, ale v tuto chvíli jsem neřešila. A jsem si taky téměř jistá, že to nezajímalo ani nikoho kolem mě.

Konečně jsem teď ale měla oči trochu výš, než byly ty jeho, a dodávalo mi to ještě přidatnou sebejistotu. Dlaně mi spočinuly na jeho sexy košili někde v úrovni jeho pasu.

"Bavíš se?" otázal se svým sladkým hlasem, když si taktéž položil polovypitou sklenku s vínem na stranu vedle mého nápoje, a chytil mě nízko za boky pro lepší stabilitu.

Dýchej. "Uh-hmm, moc, tancovali jsme hodně se Soyeon...A bavila jsem se s jedním pěkným klukem," uculila jsem se trochu plaše.

"Joo..A?" Trošku rozevřel svá černočerná očka.

"Bylo to jen krátce hrozně. A byl to tuším jeden tvůj kámoš..."

"Fakt? Kterej, prosím tě? Já nějakého mám?" otázal se se smíchem a pozvednutím obočí.

"Však jo! Takovej ten ukecanej, hubenej černovlásek s krásným úsměvem... Nemá s tebou nějaké hodiny?"

"A jo. Myslíš Hobiho?"

"Jo, tak, Hobiho? Hmm, asi." Hobi, ano. To jméno se mi začínalo vybavovat z našich předešlých konverzací o něm. "No, tak jsem na něj natrefila a on mi pověděl, kde jsi. Byl hrozně milej. A se zmínil, že když mě přestaneš bavit, tak prý vím, kam jít." Křenila jsem se.

"Ale, ale. Tak to se divím, žes sem vůbec došla. Hoseok umí být sakra přesvědčivej," uchichtl se tmavovlásek.

"Jo, jo, to asi umí. Ví, co dělá. Každopádně..." na pár sekund jsem se důležitě odmlčela, uculila jsem se na něj a trošku se svezla po jeho klíně. Na to opět více rozevřel v očekávání kukadla, jakéže moudro to ze mě zase vypadne. "Jéé, seš roztomilej," nemohla jsem si najednou odpustit, bříškem ukazováčku dloubajíc do jeho dolíčků a chichotajíc se.

"Aha, tak děkuji. A tuto podstatnou informaci jsi mi teda sem musela přijít sdělit, jo?" odfrkl si a uhnul pohledem do strany.

"Ne!" ohradila jsem se hned a zaťukala jsem prsty na jeho rameno, ať se na mě znovu ohlédne. On to teda udělal. "Jsem si tak užívala s nějakých pátým drinkem se Soyeon...Ale pak mi najednou probliklo hlavou, jak moc mi chybíš." Našpulila jsem rty "A musela jsem tě hned vidět," vyslovila jsem opile a přeroztomile, když jsem ho sice nevinným výrazem, ovšem propalovala očima. No, i tak jsem vyznala naprostou pravdu.

Jungkook ukázal dvě řady svých dokonalých bělostných zubů a zavrtěl hlavou. "Ty už máš dost, co?"

"Nee! Ještě málo!" hádala jsem se. Pravda byla, že mi bylo fest horko, ale co se týče mé nálady, cítila jsem se prostě tak správně nabuzeně. Naopak on začínal mluvit na můj vkus opět moc střízlivě, a nevím, jestli mi to úplně vyhovovalo.

"Uhm-hmm. Jasně, jasně," odpověděl vesele. "Ale ano. Taky jsem měl v plánu tě během pár minut najít."

To mě zahřálo u srdíčka víc, než by si možná myslel. Musela jsem se zaculit zase o něco více a spontánně jsem ho obejmula kolem krku, když jsem se k němu lehce přisunula. On hned posunul své silné paže trochu výše a lehce mě začal hladit po zádech. Chvilku jsme tak zůstali, ale když jsem se chtěla vrátit zpátky, bojovala jsem s nutkáním věnovat mu krátkou pusu na tvář. Sakra, už další kluk, které ho chceš dneska pusinkovat. Dej se do kupy, Areum.

Možná bych to fakt provedla, ale naštěstí jsem v periférní vidění zahlédla barmana, který právě procházel kolem s táckem dalších vín.

A to mě zachránilo. (Sice ne na dlouho, ale o tom vzápětí.)

Rychle jsem se od černovláska odlepila a zvolala na muže nesoucího alkohol.

"Areum, neměla bys..." poznamenal, když jsem se po pár momentech natáhla pro dvě pití. Bylo však celkem slyšet, že kárá jen humorně.

"Napíšu to tady na pána, dobře?" ozval se ještě mladý zaměstnanec. V ten okamžik mi bylo úplně jedno, že nás vidí v takové pozici. Chci říct, pravděpodobně byl svědkem horších věcí, takže.

"Ano, jasně!" odpověděla jsem mu nahlas a shlédla jsem ke Kookovi. "A ty, hele! Co mi kazíš zábavu?" Jemně jsem ho bouchla do ramene. "Já ti ji nikdy nekazím! Můžu snad za to, že nejsi v tak skvělé náladě jak já a nedokážeš se do mě vžít?"

"Ach jo." Zdálo se, že už více nemůže odolat mému dětinskému chovaní. "Fajn, fajn, máš pravdu, promiň. Ale nechci tě domů tahat, jasný?" Zatvářil se lehce přísně.

Je pravda, že ve většině situací je spíš on ten zodpovědnější a rozumnější proti mě, ale co se hladiny alkoholu týče... To je jiná, tam bych si nebyla až tak jistá.

"Bože! S tebou je dneska fakt nuda. Neříkali jsme náhodou, že tady tak trochu oslavíme i tvé nározky? Měl by ses jako víc rozjet!"

"Ale však jo, furt, vždyť mně je úžasně." Naklonil se nad stůl, dopil svůj pohárek, a pak se vrátil na své místo. "Hlavně, když tě mám takhle blízko." Aww, že bychom už zase konečně byli myšlenkově propojeni?

https://youtu.be/LShK0Yhd964

Mírně zaklonil s úsměvem hlavu, když se více opřel do křesla. Pročísl mi mé kaštanové, vlnité prameny od úrovně ucha až ke konečkům, dívajíc se při tom, kam směřují jeho krásné potetované prsty.

Když se ale zastavil.

Rychle, jako by až šokovaně vzhlédl k mému obličeji. Spatřila jsem to plápolání v jeho velkých a momentálně ještě rozšířených očích a taktéž pocítila celkovou změnu v atmosféře prostředí.

Začala hrát jeho oblíbená písnička...

A nebyla to jen tak ledajaká písnička. Do Me od Kim Petras. Skladba, která prostě... vás lehce přivede k zajímavým představám. Nebyla ani tolik známá, překvapilo mě, že ji tu fakt hráli a jeho zjevně taky, a hodně. Bylo to jako osud.

Jako by ji fakt pustili pro nás...

Hurt me so good, make me wanna be bad

Give it to me, to me like that

Feels so good, got me coming right back...

Měla jsem v plánu z něj ještě dostat info o té blondýně, ale ty myšlenky okamžitě odpluly do dalekých končin. Zas jsem se soustředila jen a jen na něj. Jak dokonalý byl v té vzorové košili, kdy jsem měla možnost zahlédnout i část jeho lehce vyrýsovaných, prsních svalů skrz dva nápadné zlaté řetízky. A taky, jak poddajně se právě tvářil...

Nemohla jsem si pomoct, vše ostatní může klidně ještě dlouho počkat...

Intenzivně jsem vnímala tu hudbu, a jak se mi zrychlil tep, když si mě takto prohlížel... a já jeho stejně tak. Lidi kolem přestali existovat.

Opět jsem spojily pohledy a já se usmála. Rychle, než bych ztratila odvahu, jsem se přiblížila k jeho obličeji. Ten jsem ale minula, přece jen jsem se v tomto docela strachovala jeho reakce.

Uvědomila jsem si, že jeho delší vlasy držely z větší části v ohonu a nijak mi nepřekážely. A tak jsem poté položila své rty na levou stranu jeho krku.

"Areum.." napůl zašeptal téměř okamžitě a jeho předloktí se objevilo proti mému dekoltu, na který vyvinul mírný tlak, jak mě chtěl odstrčit.

Já se ale jen tak nenechala, chtěla jsem ještě aspoň něco málo zkusit. A tak jsem přitlačila svými rty na místo nad jeho znamínkem, a taky svým pozadím na jeho klín.

Odpovědi se mi dostalo takové, že jeho ruka byla hned ta tam, a taky prudčeji vypustil vzduch z plic. Posouvala jsem jazykem dopředu a dozadu, přitom jsem několikrát olízla právě i ono znaménko na jeho šíji, o čemž jsem tolikrát jenom snila. Na to vždy stiskl mé boky silněji a zrychlil se mu dech. Slyšela jsem to, protože to znělo přímo do mého ucha. Stejně jako tóny a slova té smyslné písničky, která mě pořád popoháněla kupředu.

Tichounce vzlykl a mně došlo, že jsem konečně našla jeho sladké místo. Trochu víc vpředu, než jsem čekala.

Na moment jsem se pak znenadání odsunula, protože jsem to prostě musela vidět.

Jeho zavřené oči, pootevřené rty a rychle se zdvihající hruď. Neskutečný pohled.

Couple hundred rounds, lock it down to the floor now

Had me hitting notes, high notes

Seven to eleven, boy, you do me straight to heaven now...

Brunet už otevíral oči, ale to jsem mu znemožnila, protože jsem se bleskově vrátila na ono místečko. Nejdřív jsem ho jen přitiskla pevně polštářky, ale poté jsem ještě jemně opakovaně zkousla.

"Uhmm...A-Arii..." vydechl trhaně, hlasitěji. Jeho už tak atraktivní hlas, a k tomu v takové tónině byl vážně pohlazení pro uši. Zaryl teď i nehty do mé kůže, přes látku šatů. Sesunul se v křesle níž a ještě více zaklonil hlavu, dávajíc mi tak lepší přístup. Byla jsem si taktéž víc než jistá, že pod zadkem se na mě tlačí skrz úplé kalhoty jeho vzrušené přirození. Slabounce jsem se zachichotala na jeho krk a chytila ho pevně za ramena.

Ještě chviličku jsem ho vášnivě trápila, a pak jsem se od něj jen mírně odsunula. Zůstala jsem blízko jeho obličeje, pozorovala jsem, jak se pomalu vzpamatovává. Těžce zamrkal, a pak mi omámeně opětoval svůj zastřený pohled, stále nepravidelně oddechujíc. Byl tak nádhernej.

Na mých rtech zůstával úsměv. Podmanivá píseň skončila, ale mně se samozřejmě končit nechtělo.

A tak jsem tentokrát položila polštářky na jeho lící, a pak bradu a věnovala mu tam několik polibků. Také blízko jeho rozkošných úst, ale ne přímo na ně. Věděla jsem, že tím bych to, co se doteď odehrálo, jen zkazila. Odžduchnul by mě a bylo by to akorát divné.

Tentokrát už to nepramenilo z tak velkého chtíče, spíše to bylo takové laskáni. Chtěla jsem mu dát všechnu tu lásku, ale nemohla jsem.

Tím, že všechny pohyby už byly takové jemnější, si myslím, že se Jungkook bohužel dostal z toho největšího tranzu.

Položil dlaně nad má prsa a zase mě začal odstrkovat, tentokrát už důrazněji.

"Stačí, Areum," zasmál se. Aha, hlas se mu už vrátil tedy, no tak nic. "Myslím, žes opravdu měla dost. Všeho."

Smutně jsem našpulila pusu. Když jsem byla nucena se od něj odtáhnout, pociťovala jsem k mé nechuti velké vystřízlivění, a to ze dvou důvodů. No, co se dá dělat, určitě jsem ho nechtěla k ničemu nutit. Přála jsem si, aby mu se mnou bylo jen a jen příjemně, a tak jsem toho nechala.

"Hmm, ještě ani ne, ale..." přiznala jsem s ne úplně radostným úsměvem, ale zároveň jsem ho mínila i opravdově. Protože vidět ho takhle, a že tak reagoval na mě, to bylo úžasný. Pořád mě z toho šimralo v břiše.

Oddálila jsem se od něj ještě víc, dávajíc mu více osobního prostoru. Stále jsem na něm ale seděla a nevěděla, co dělat dál.

Nepřestávali jsme si opětovat intenzivní pohledy, jeho dlaně se teď sesunuly na boční stranu mých stehen, když mi trochu urovnával oděv. Najednou uhnul očima do strany a tiše se zahihňal. Nejspíš také vůbec netušil, co dělat a co říct. A dost možná by právě teď nejradši utekl. Jenže to by bylo ještě blbější.

"Umm... Nedáme si něco k jídlu?" zkusila jsem plácnout první věc, co mě napadla.

Pozn: 

V těchto nelehkých dobách, kdy nemáme kompletní bts :(( posílám tento příběh .

Jako, měl to být fakt jednoduchej krátkej přiběh...možná i jen párdílovka..No a zápletky se samozřejmě nakupily hah. Jen prolog na víc jak 6000 slov, jako RIP ale ok, zvláštní představy to byly no.. Jak řekla má drahá kamarádka: Rozvášnila jsem se (doslova). Takže jsem to musela rozkouskovat, třetí část snad vyjde brzy :'D

Jinak (důležitý) fakt: Ta použitá písnička je skutečně Jungkookova oblíbená :)) 

A ano.. taková tématika tu bude po většinu ff, takže čtěte, jen pokud to máte rádi.