Provrtávala jsem pohledem dveře, za kterými někdo stál a zjevně toužil po mé osobě. Pozvedla jsem nad tím obočí, snažíc se prohlédnout skrze dveře a zjistit kdo se za nimi skrývá. Že by služebná, kterou Ren zmínil? Upřímně jsem se divila nad tou rychlostí, že jsem se nestačila ani pořádně rozkoukat a už se mi sem někdo dobýval.

„Dále." zvolala jsem, stále trochu zaražená z rychlosti jednání zdejších sloužících. 

Chvíli nato se dveře skutečně otevřely a dovnitř vešla jedna postarší služebná, drobek při těle se šedivými vlasy, ale s velmi vřelým obličejem. Za ní dovnitř vběhly dvě o poznání mladší služebné se spletenými vlasy na zádech a takovým trochu rozdováděným pohledem. Dívala jsem se na ně jako na nějaké přeludy. Nikdo se mi nezmínil, že se o mě budou starat hned tři služebné, to jako čekali, že nic nezvládnu?!

Prohlížela jsem si je asi moc dlouho, když se rozhodla promluvit ta starší služebná„Těší mě, má paní. Jmenuji se Margaret a tohle jsou mé pomocnice, Tanya a Lyanna." představila sebe i dívčiny, které nemohly být o moc starší, než jsem byla já „Jsme tu k vaším službám," všechny se mi skoro naráz uklonily, až jsem z sebou překvapeně cukla. 

S rozšířenými očky jsem je sledovala „Eh," začala jsem velice inteligentně, ale hlavně váhavě, když jsem si povšimla pohledů, které mi služebné věnovaly „Moc mě těší, ale mohu vás poprosit, abyste mi neříkaly paní? Zní to hrozně." usmála jsem se na ně „Jsem Akane." představila jsem se nakonec a služebné se trochu plaše usmály.

Poznala jsem na nich, že nebyly zvyklé na takovéhle jednání a že tohle byla pro ně neobvyklá změna. Však si zvyknou. Nebyla jsem žádná panička, abych si vysloužila takovéhle oslovení a navíc jsem byla rozhodně mladší než ony. Zavrtěla jsem nad tím pomyslně hlavou a zaměřila se na věci, které služebné držely v rukou. Opravdu si Ren nedělal srandu s tím oblečením... 

Margaret pohlédla na oblečení, které měla úhledně složené na rukou ,,Och, tohle jsou šaty pro..." tvář jí zbrázdily vrásky, když se váhavě pousmála „Vás, Akane." dokončila svou větu, nad kterou jsem se nepozastavovala a bázlivě pozorovala oblečení v rukou. „Mělo by Vám to sedět, kdyby ne, tak s tím něco udělám. Bude nejlepší, když se před večeří umyjete a pak se o Vás postaráme, ano?" pohlédla na mě těma moudrýma, šedivě modrýma, očima. 

„Moc děkuju." povzdychla jsem si a pohledem jsem přešla ke služebném. Rozkazy, které přišly poté, mě trochu zaskočily, ale přikývla jsem na to „Dobrá, půjdu se umýt." potvrdila jsem svá slova malým kývnutím, ale dále jsem si je zamyšleně prohlížela. Vlastně jsem její slova moc nevnímala. 

 Nebyla jsem si přesně jistá, co jsou zač, ale Margaret působila jako člověk, což bylo zvláštní, ale diskriminace už dávno nebyla tak častá, jako jindy. Tanya byla jasný upír. Bledší zato naprosto bezchybná pokožka a mladý, svěží vzhled s uhrančivými oči a blýskajícími špičáky, když se na mě pousmála. Zato Lyanna mě fascinovala mnohem více. Spletené vlasy dokonale odhalovaly špičaté uši, které náležely jen jediné rase. Elfům. Ale zjevně spadala do té nižší kasty, jelikož pracovala jako služebná a neměla žádné rysy královských elfů. Ušklíbla jsem se nad rozmanitostí služebných. 

„Děvčata, prosím, postarejte se o koupel a o umytí Akane." baculatější služebná se obrátila k mladším spolupracovnicím, kterým okamžitě začala rozkazovat. 

Ani ne o pár sekund později jsem byla vlečena dívkami do koupelny, kde se o mě a o mé špinavé tělo staraly. Během koupele jsem zjistila, že dámy jsou vážně sympatické dívčiny a mají smysl pro humor. Dokonce jsem z nich vyšťourala pár drbů, ale když jsem zmínila krále, obě ztichly a nic mi o něm nechtěli říci. 

Budu se muset snad vyptávat samotného Rena? 

*** 

Hned po vykoupání, tedy samozřejmě až mě usušily, za což jsem opětovně šťastná nebyla, jelikož jsem to mohla zvládnout já a taktéž jsem se celkem i styděla, jsem byla konečně vyhnána zpět do pokoje, i po několikátém navoněním čehosi, kde se mě zhostila Margaret i se šaty. Popravdě jsem doufala, že mi alespoň přinesou černé šaty, ale nejspíš bych vypadala jako někdo, kdo zvěstuje mor a nebo jen pouhopouhou smrt, takže to nejspíš nechtěli zakřiknout, kdo ví.

„Šaty jsme přichystali velmi na rychlo, takže jsem neměla dostatek času na vhodné vybrání barvy, ale myslím si, že se k Vám tahle modrá hodí." Mrkla na mě postarší služebná, což jsem jí s trochu váhavým úsměvem oplatila. Co jiného na to říci? „Prosím, mohla byste..." pozvedla mi ruce nahoru a jednoduše přes ze mě látku přendala, až to příjemně zastudilo na pokožce. Mmm, šlo o vážně příjemný materiál, ve kterém bych klidně i spala. „Říkala jsem, že vám budou slušet," poznamenala služebná, které mě obskakovala ze všech stran, jak se snažila vyladit veškeré nedostatky.

Mezitím mi obě mladší služebné něco dělaly s vlasy. Popravdě jsem to možná ani vidět nechtěla, jelikož pravda byla taková, že mi nikdy moc culíky či podobné serepetičky neslušely, i když bych se nejraději nafackovala, že přemýšlím nad tím, aby mi něco slušelo. „Uch," vydechla jsem, když mi Margaret až nepříjemně moc utáhla korzet, který byl propojen s těmi šaty „Uf, eh.. Margaret? Nevíte náhodou kolik tam tak bude osob?"

Margaret něco nesrozumitelného zamumlala, což nejspíš byl rodilý jazyk tohohle království a tak jsem tomu nevěnovala moc pozornost, než se pozornost upoutala zpět na mě „Ach, slečno to vám nepovím. Nejsem na takové, ehm, pozici, abych tohle věděla." zamumlala mi, aniž by se nespustila pozornost z úpravy, které jsem nerozuměla.

Margaret něco nesrozumitelného zamumlala, což nejspíš byl rodilý jazyk tohohle království a tak jsem tomu nevěnovala moc pozornost, než se pozornost upoutala zpět na mě „Ach, slečno to vám nepovím. Nejsem na takové, ehm, pozici, abych tohle věděla." zamumlala mi, aniž by pustila pozornost z úpravy, které jsem nerozuměla. „Ale slyšela jsem něco, že by se tam měli ukázat všichni z Rady a dalších vyšších vrstev v našem království." zodpověděla mi poté s mírným úsměvem, když si mě dokola prohlížela.

„Je vše v pořádku?" nepříjemně jsem se ošila nad těmi všemi serepetičkami, které jsem nemusela.

Služebná uznale pokývala hlavou: „Moc vám to sluší paní." tváří jí přejela lehká červeň „Tedy, slečno Akane." opravila se, což jsem nijak neřešila.

„Nemyslím si, ale moc děkuji." zahuhlala jsem, než mě stará služebná odvedla ke zrcadlu a pokývla mi hlavou, abych se tam podívala. A já to udělala.

Nevěřícně jsem pootevřela ústa, když jsem se zahlédla v odrazu. Mé vždycky nezkrotné rudé vlasy byly spletené ve složitém, ale překrásném účesu s malými stříbrnými sponami, které držely ofinu. Mé zelenavé oči padly na bílé šaty s černými vzory na korzetu s ne moc hlubokým výstřihem. Šaty padaly až k zemi, kde zakrývaly stejnobarevné boty s černou mašličkou. Vydechla jsem vzduch, který jsem doteď zadržovala.

„Nevěřím tomu..." uhladila jsem si šaty snad v nevíře, že je tohle jen iluze a všechno by mohlo zmizet. „Tohle je nádhera!" ani jsem nevěřila vlastním slovům, které mi plynuli ze rtů. nepoznávala jsem se a než se Margaret nadála, už jsem držela v pevném objetí „Děkuju!" špitla jsem nadšeně. Poprvé jsem se cítila jako žena a bylo to zajímavé.

Připadala jsem si opravdu divně v těch bílých šatech, které jen zvýrazňovaly mou ryšavou barvu vlasů, zelené oči a světlejší pokožku. Nejspíš to byl taky ten důvod, proč jsem nervózně přešlapovala na místě před velkými dveřmi. Naštěstí šaty neodhalovaly jizvy po potyčce s Veriasem, která se táhla ve čtyřech šrámech z boku na záda. Díky bohu je Verias menší stvoření o velikosti středního psa s kočičími rysy a mrštností s typickou černou srstí.

Ušklíbla jsem se nad tou vzpomínkou, kdy jsem se neuměla ještě bránit a skončila jsem na lůžku. A to jsem potřebovala jen jeho sliny k úkolu! Nebyl nadšený. Nutno dodat, že jsem sliny statečně ukořistila, leč se vzpomínkou na celý život.

Nutno dodat, že se tohle všechno sesmolilo za několik hodin a mohlo se tedy konečně jít na večeři.

***

„Můžete vejít, slečno." cukla jsem sebou, když se u mě ozval neočekávaný hlas sluhy, který mi držel dveře do jídelního sálu.

Můj výraz s vyvalenými oči a rozevřenou pusou, musel vypadat vtipně, když jsem v tom hromadném zasedání našla Rena, který skrýval svou pobavenost za svými prsty, když si promnul bradu, ale pobavené jiskřičky v očích potlačit nedokázal.

Nemohla jsem za to! Všude to bylo tak nablýskané, včetně stráží a nepomáhal k tomu ani obrovský mahagonový stůl, jehož židle byli z velké části zaplněné.

„Ouu," uniklo mi ze rtů zdrceně, když jsem probodla krále pohledem a usadila svůj zadek na jedno volné místo vedle jakéhosi upíra, který po mně blýskl zuby a zvědavě možná trochu ustaraně mě projel pohledem. Skoro jakoby přemýšlel, zda si mě dát k tomu dezertu nebo bez přílohy.

Přestaň na to myslet! napomenula jsem se a dala si ruce do klína, prohlížejíc si pozorně ostatní, kteří si na oplátku prohlíželi zvědavě mě. Zadrhla jsem se až u Rena, který si mě pobaveně přeměřoval. Zamrkala jsem. Mám ... mám snad něco ve vlasech? nebo je něco blbě? nechápavě jsem se zamračila, zvláště po tom, co jsem si vzpomněla na slova mistra: „Hlavně nedělej nic, co by Jeho Výsost mohlo urazit a nezahanbi nás!" mohla jsem i teď slyšet jeho hlas, který mi tohle káže na srdce jako malému dítěti. A to už jsem Jeho Výsost málem zmrzačila a urážela.

Různorodý a všude přítomný šepot po mém dosednutí, přerušil až samotný vládce svým odkašláním, čímž na sebe upozornil snad všechny u stolu, kteří na něj začali koukat s posvátnou úctou v očích.

Odlepila jsem od nich pohled a vyhledala Rena, který všem pokývl na důkaz díku. „Jsem rád, že jste se dostavili na mé pozvání v těchto dnech, čehož si moc vážím. Ale okolnosti pozvání nejsou moc veselé, ač jsem s tím dnešní večer nechtěl kazit." jeho tváří přeletěl stín nelibosti, který okamžitě zmizel a nahradilo ho něco, co vypadalo až děsivě. Skoro jakoby ho vytesali z mramoru, když jsem si povšimla mrazivého pohledu a ztvrdlé rysy. „Chci Vám představit praktickou magičku, kterou vyslalo Denrinské království a vybírala jí Denrinská královská vysoká škola čar a kouzel..." zarazila jsem se, když jsem v jeho tónu zaslechla malé pohrdání, nebo se mi to zdálo?

Všichni u stolu se k mému neštěstí opět podívali mým směrem s různými druhy výrazy. Valná většina z nich vypadala spíše naštvaně, jiným to bylo jedno a někdo si mě prohlížel s čistým zájmem. Jen jsem doufala, že ne upírským.

I když se můj žaludek kroutil všemožnými pocity, tak jsem to vydržela a pevný pohled jim hrdě oplácela. Když jsem nad tím přemýšlela, tak my, mágové, měli pár společných věcí s nelidmi. Lidé nás nenáviděli. Ať to bylo ze strachu, z nenávisti či na nás chtěli shodit vše špatné, co se jim kdy stalo. Neměli nás zkrátka rádi. Možná to dnes tak nedávali okatě najevo kvůli výnosu o diskriminaci nelidí, i tak to napětí v lidských městech šlo vycítit.

A myslím, že i upíři tady ze mě nebyli nijak nadšení kvůli mé lidské stránce jako té magické. Oni jí ovládat nemohli, ač byl Ren výjimka, tak ostatní nelidé mají jakýsi vrozený blok, což lidé nemají a proto čas od času pociťují závist vůči nám, magikům. Alespoň tak jsem to viděla já. A nebo je to taky kvůli naší společný, hlavně dost krvavý, historii.

Nepatrně jsem sebou cukla, když jsem zaregistrovala zvýšené hlasy. Jak dlouho jsem byla mimo?! „Ale Výsosti! Tohle je skandální rozhodnutí!" z Rena jsem pohledem přešla na upíra s vráskami kolem očí, kterému se zjevně něco nelíbilo „Nemůžeme si jí tu nechat!" rozhodil beznadějně rukama a já se zadívala zase na Rena. Bavili se o mně?

„Zaviere, chápu tvé pochyby, ale..." upír mu opět skočil do řeči a ostatní v místnosti nehnuli brvou.

„Nejsou to jen mé pochyby, pane." zasyčel a zabodl své namodralé oči do mě. Skoro jakoby mě chtěl na místě zabít. Přinejlepším. „Víte, co se stane pokud se jí něco stane!" vykřikl nepříjemně a když se zmínil o mně, znělo to jako by se zmiňoval o nějaké věci, která ho svým umístěním irituje. Nezapomněl po mně blýsknout opovrhovaným pohledem. 

Tohle byla zajímavá večeře. A přesně v moment, když chtěl Ren něco říct jsem si odkašlala a tím jsem na sebe upoutala veškerou pozornost těch dvou i ostatních. Tedy hlavně upíra, který se mnou nebyl spokojen a právě jemu jsem darovala jeden ze svých naštvaných pohledů, než jsem začala mluvit: „Přiznávám se, že nerozumím důvodu kvůli němuž se tu hádáte jako malé děti a zatahujete do toho i mou maličkost," povšimla jsem si jak několik upírů zbledlo více než tomu bylo doposud a jeden se dokonce rozkašlal, že kdyby byl smrtelný, tak se zjevně udusí. I tak jsem pokračovala: „Má tohle, ehm, dohadování na úrovní co dělat s mou přítomností zde, že ano? Chci vědět o co tu jde, jelikož se mi tohle dezinformované postavení nelíbí." sykla jsem naštvaně, ač jsem se snažila chodit v kruhu slušnosti a diplomacie. 

Jenomže krále můj výstup pobavil natolik, že se jen tak tak držel, aby se nezasmál. No tak! Snažím se a nelez mi do hlavy! Vyslala jsem ke králi jednu jedinou myšlenku, než jsem ho začala ignorovat, páč se mi upír jal odpovědět. 

„Nic dalšího vědět nemusíš! Pán tě určitě pošle domů, pro tvé i naše bezpečí, dítě." prsknul ve vší slušnosti, které se držel. 

Zacukalo mi v koutku „Jakožto důležitý vyslanec mé země bych se mohla urazit stejně jako má země, až bych jim řekla o vašem chování vůči mně, že jste mě vyhodili bez vysvětlení. A omluvte mne za mou troufalost," zašklebila jsem se „Myslím, že rozhodnutí o mém poslání domů, byste měl nechat na svém vládci a nerozhodovat za jiné."  stále jsem se snažila mluvit klidně ač tyhle žvásty šli mimo mě.

Viděla jsem moc dobře, jak upír pobledl, vymýšlejíc jak zabránit, aby po mně skočil a vlastnoručně mě zabil. Jeho oči prozrazovaly jeho zlost, kterou pociťoval stejně jako čelist, kterou zatnul podobně jako jeho zatínající pěsti. 

„A navíc," plně jsem ignorovala jeho nemilý pohled „Se mi tu líbí. Přemýšlím, že se sem nastěhuji, najdu si tu manžela, budu mít kupu dětí a budu tu pomáhat. Dokonce jsem si vyhlídla místo, kde chci být pohřbena i se svým milým až zemřu stářím!" prskla jsem na upíra, kterého div ne, ranila mrtvice z mých slov. 

To už ani Ren nevydržel a zalykal se smíchy, což Rada starších pociťovala jako zradu a nevychovanost a prosili, aby přestal a zatrhl tuhle šaškárnu. Jenomže já jsem ani za mák nechtěla skončit!

„A jestli mě odtud budete chtít dostat bez vysvětlení, tak se nemusíte ani namáhat. Pokus bude marný, protože přísahám, že se tu někde přivážu magickými okovy a budete mě tu mít navěky." ubrala jsem se k vyhrožování, kdy starší upír už jen otevíral pusu a nevěděl co si se mnou počít. 

Myslím mistře, že jsem výborná diplomatka a jednatelka. Pomyslela jsem si hrdě, ač pravda byla velmi vzdálená. Někteří upíři, kteří zjevně nesympatizovali tady s panem chytrým, se tvářili za dosti učiněně a usmívali se. Jiní raději jen koukali a druzí mě až okatě zkoumali, co jsem zač.

Onen Zavier zaprskal jak kočka, než se rozhodl promluvit: „Myslím, že netřeba vyhrožovat a ukvapovat se vymyšlenými představami..." už poněkolikáté jsem mu skočila do řeči a jeho to jen více naštvalo.

„Obávám se, že to není výhružka, ale čistá pravda, kterou ve své budoucnosti vidím. Skutečně jde o jednoho muže a čtyři děti." schválně jsem ve své řeči dala důraz na vážný skoro věštící tón. „A náhodou, mé mistryně na věštění mě vždy chválili pro můj cit a dokonalý výklad budoucnosti." Ne. Popravdě to nebyla pravda, páč jsem byla na věštění asi stejné poleno jako při empatii vůči ostatním, ne-li horší. 

Upír vedle mě si musel odkašlat a Renovi hrály v očích pobavené jiskřičky, snažíc se znova nerozesmát. Věděla jsem, že si mě čte, jelikož jsem svou mysl nebránila a cítila jsem jemné pulzování, jak mi prolízá myslí a čte myšlenky. Nechala jsem ho v tom, protože zkoumal jenom tuhle chvíli a ne celou moc mysl.

Onen samotný upír vypadal jako ryba na souši, když otevíral a zavíral pusu a já pocítila chuť vítězství. Já si myslela, že tahle večeře bude báječná. Když jsem se zamyslela nad večeří, odkdy pře de mnou stojí tohle jídlo? 

„Je to nebezpečný slečno!" zavrčel nervně upír a z divného domlouvání přešel na hraní na city. 

Pozvedla jsem obočí a pronesla: „Seznamte mě s detaily a tolik nebezpečné to nebude." můj ledový klid ho evidentně vytáčel ještě více, stejně jako má tvrdohlavost „Navíc, upozorňuji, že se o sebe umím postarat. Nejsem dítě, ale praktický bojový mág, prosím." procedila jsem nervně skrze zuby, propichujíc ho pohledem. Začínalo mě to vytáčet.  

Upír se už z nějakého důvodu nadzvedával - připočítávala jsem to k tomu, že buď si potřeboval odskočit a nebo už po mně konečně skočit. Sázela jsem pro to druhé, ale v tom se zase s nasupeným pohledem posadil zpět.

„Příteli," můj zájem přeskočil na Rena, který upíra uklidnil pouhým pohybem ruky. „Cožpak jsme nebyli vychováni tak, jak se sluší? Slečna Akane přijela před několika hodinami. Práci tedy odložme stranou, prosím." leč použil to poslední slovo, cítila jsem, že to nebylo přání ale jasný rozkaz, který se musel uposlechnout.

Několik upírů se nepříjemně zavrtělo, jiný to nechávalo ledově klidnými, alespoň se o klid snažili. I já jsem cítila potřebu uposlechnout a podřídit se. To měl takovou moc?! I přes své nadechnutí pro odpor s nějakou nevhodnou poznámku, ale rychle jsem pochopila, že by to byla velká chyba a raději jsem se usadila pohodlněji, snášejíc pichlavý pohled od upíra pře de mnou, na něhož jsem se sladce usmívala.

Dopalovalo ho to mnohem více, než bych možná svedla slovně. Ach, velmistře...umřu mladá. Prolétlo mi kysele hlavou až s velmi depresivním nádechem a váhavě se pustila do jídla s chutí udělat pravý opak, zvednout se a utéct do pokoje. Ani jsem nemusela zvedat pohled, abych věděla, že mě Zavier upaluje pohledem a nejraději by byl, kdybychom byli na hranici.

Odpustí mi, když mu dám nějakou sličnou pannu? pomyslela jsem si zadumaně, ale to už jsem viděla jak Ren nevěřícně vrtí hlavou a já se na něj naštvaně zahleděla. Trhni si a vypadni z mé hlavy, Rene! štěkla jsem po něm v duchu a jeho jiskřičky v očích mi napovídaly, že si myšlenku přečetl. 

Zkrátka jsem ho násilně vykopla z mé hlavy, až sebou nečekaně cukl a já ve své mysli opět postavila imaginární bariéru proti němu.

Smůla veličenstvo...

Tak! A další kapitola po delší odmlce je tu! A jsem s ní trochu spokojena. Nutno dodat, že kapitola vznikla díky nudým hodinám chemie, fyziky a strojích, čeho budu litovat, ale já bych jinak usnula a tohle jsem potřebovala sepsat :3

Jelikož nastávají prázdniny a já jsem konečně doma, mohla bych se vrhnout na plnou opravu Reiny a konečně se dokopat k dopsání kapitoly u CHB z čehož mě lidi poněkud uhání a já se moc omlouvám za svou lenost a neschopnost, pokusím se to napravit než zase ulehnu do postu "čtenář" :3

Takže a jak se vám líbí kapitola? Opravdu jsem dlouho nic takového nepsala a tak jsem vůči tomu trochu skeptická. 

A co vy a prázdniny? Máte/nemáte? A co Vánoce? Už máte všechny dárky nebo pořád uháníte? Já se přiznám jsem dokonale švorc, takže holt má rodinka smůlu no :D