Pro professorelarablack, protože mě k téhle zápletce nakopla, i když měla původně vypadat úplně jinak :D 

Byla asi tak hodinka po soumraku a já s Gidem jsme vyráželi chodbou do sedmýho patra, jelikož jsme měli objednaný klienty do našeho Šmajchlkabinetu, což byl mimochodem fakticky náš propagační název pro místo, co jsme asi tak před třema měsícema společně při útěku před Filchem objevili. Muchlovali jsme se tehdy poblíž tapiserie s Barnabášem a trollama, když přiletěla ta jeho vypelichaná prachovka, co nás šla hned napráskat.

Potvora zatracená. Kéž by jí Pralinka vyprášila kožich!

Trochu jsme zpanikařili a točili se jak ty trollové na zdi, jelikož jsme netušili kterým směrem vyrazit pryč, abychom nenarazili na školníka, když se za náma z ničeho nic objevily dveře. Neváhali jsme ani chvilku a zapadli do nich jako velká voda.

Vedly do docela velký komory, kde byla shodou okolností i postel. To mi byla ale náhodička! Brzo jsme pochopili, že to tak úplně náhodička nebyla. Místnost se totiž formovala přesně podle přání a čím konkrétnější přání jste měli, tím detailněji jste mohli ovliňovat její vzhled.

No, chápete to?! To byl prostě totální nářez!

Ze začátku jsme ji používali jenom my dva. Bylo to kousek od naší koleje a nikdo nás tam nemohl překvapit. Byl to fakt ráj na zemi. Pak to ale Gideona trklo – proč bychom vlastně tohle malý tajemství nemohli nabídnout i ostatním? Samozřejmě za drobnej poplatek.

Jo, víst obchody, to on uměl skvěle. Byl talent od přírody a tenhle skromnej záměr nám vyšel na jedničku. Študáci byli ochotný obětovat pěknejch pár chechtáků za trochu klidu, kterej se v Bradavicích hledal dost těžko. Obzvlášť teď, v zimních měsících, kdy se chlapům vejce zimou stahovaly až někam do těla.

A právě proto jsme tu pro ně byli my!

Vyslechli jsme si jejich představy o tom, jak by měla místnost vypadat a zrealizovali je. Naše malý tajemstvíčko jsme si navíc pojistili lektvarem s mírnou dávkou matoucího utrejchu. Ten se postaral o to, že si klient nepamatovali, jak přesně se do místnosti dostali. Byla to naše pojistka, aby obchody mohly frčet dál a dál. Takhle nás totiž potřebovali a my díky tomu mohli vydělávat. Skvělý, ne?

Během našeho malýho podnikání jsme navíc zjistili takovejch věcí, že by to vydalo na desetidílnou zvlhčovací literaturu pro nadrbaný puberťačky. Jakmile totiž došlo na muchlování, kolejní roztržky mizely až překvapivě rychle. Dost často za náma chodili páry, který se zkrátka na veřejnosti nemohli ukazovat jeden s druhým, aby je náhodou neodsoudili kámoši, rodiny a kdesi cosi. Jako kdyby snad záleželo na tom, kterej klín kdo obstarával.

Sex je lék na všechno; dokonce i na mezikolejní nenávist, to vám povídám.

„No to nene," zazubila jsem se ten večer, když jsem před sebou zahlídla černý zvlněný vlasy a trochu plachej pohled Reguluse Blacka, Siroušova bráchy. Sjela jsem ho pohledem od hlavy k patě a na chvíli se zastavila v úrovni jeho pasu. Jako sorry, ale tu prdel k sežrání měli nejspíš v rodině, protože to jinak ani není možný. Zaujala mě tak moc, že jsem se mu úplně zapomněla podívat do očí, když jsem s ním mluvila.

Jasně, jasně, já vím, byl o rok mladší. Ale tak přitažlivost přece nezná hranic, no ne?

„Nech si to, McKinnonová," sykl trochu nepřátelsky. „Říkali mi, že budete držet jazyk za zuby, je to tak?"

„Už jsi zaslechl nějaký drby? Ne? To proto, že my jsme stoprocentně diskrétní, fešáku," uculila jsem se. „No, a kdybys chtěl ukázat, co všechno ta místnost umí, jsem tu něco jako místní učitelka, Blacku." Prsty jsem mu sevřela hábit na prsou a přitáhla si o dva kroky blíž k sobě. Jeho tváře i uši v tu chvíli začínaly chytat slušnou rudou, což byla docela prdel.

Jaký bylo ještě hloupoučký, tohle naše malý Blačátko.

Sáhla jsem do zadní kapsy kalhot, vytáhla z ní jeden kondom a pečlivě mu ho umístila do náprsní kapsy. „Pozornost podniku, Regu. Radši to použijte, už jsme tu měli pár nehod s kouzly proti početí, takže... hezky po mudlovsku, bejku." Poplácala jsem ho po té kapse a konečně se zase odtáhla dál. „U nás máte ten nejlepší servis. Rozhodně nás doporučte dál!"

„Jo... díky, já...," zakoktal se Regulus, než si odkašlal a sevřel ruku svýho doprovodu, ve kterým jsem poznala Dorcas Meadowesovou. Wow! A já myslela, že pálí za Lupinem. Black ale nejspíš nebyl tak upejpavej jako Remus. Dobře pro něj. Ačkoliv ta jeho čokoládová krasotinka se na mě teď dívala jako na nějakej obtížnej hmyz. Nechápu proč. „Určitě povím. Dík," dodal ještě a sklopil hlavu někam k zemi.

„Už jsi mi děkoval," uculila jsem se, „a teď mi povězte, jak by měl ten váš vysněnej večer vypadat, hrdličky."

Když jsme pak s Gideonem zůstali stát v chodbě zase sami, protože ti dva si dost možná užívali svý chvilky vášně. Nebo si tam možná spíš předčítali poezii, to by mi na Meadowesovou sedělo víc.

„Musíš se všema tak flirtovat?" obořil se na mě z ničeho nic můj společník. „To si prostě nemůžeš pomoct?"

„To je součást obchodní strategie! Chodí pak pravidelně, člověk je musí trochu navnadit, ne?"

„Právě jsi Regulusi Blackovi nabídla doučování v sexu, jestli jsem to správně pochopil. To už je trochu extrémní forma flirtu, ne? A famfrpálový tým, ten je taky součástí týhle strategie?"

Protočila jsem oči.

„Proč bereš všechny ty moje kecy vážně? Podle týhle tvý logiky bych nejspíš spala s půlkou bradavic a několikama profesorama navrch. Zní to fakt lákavě, ale jak bych to sakra měla vlastně stíhat, hm? Nehledě na to, že bych musela mít frndu z ocele a navíc se zabudovanou lubrikací."

„Prostě mě to štve," zabručel a založil ruce na hrudníku. To moc často nedělal. Obvykle byl veselá kopa a nerejpal se v blbostech. Asi se dneska blbě vyspal. „Chtěl jsem tě vzít v létě k našim, ale ty bys před nima byla schopná koketovat s mým bráchou. Jak by to pak vypadalo?"

„Tak to pr!" Zvedla jsem ruce v nespokojeným gestu. „Tak zaprvý: S tvým bráchou je to v pohodě. Prostě bych se vymluvila, že jsem si vám spletla, to dá přece rozum. A za druhý: Kdy jsme se dostali od máslovýho ležáku v Prasinkách k návštěvě tvejch rodičů?"

„To je snad normální vývoj vztahu, McKinnonová, nemyslíš?" Povytáhl obočí a zadíval se na mě jako na idiota. „Není to přece svatba."

„Jo a teď jsme se dostali dokonce ke svatbě. No ty krávo, ty na to jdeš rychle."

Najednou se mi nějak těžko dejchalo, až jsem si musela povolit knoflík od košile. I tak mi ten šutr na hrudi ale seděl dál. Já osobně se totiž dostala teprve do fáze: Mluvit o něm před kámošema jako o svým příteli. Rozhodně jsem se ještě nechystala do fáze: Vyber si barvu svýho podvazku.

„Zase mě moc chytáš za slovo," povzdechl si. „Já tě přece nežádám o ruku, jen jsem chtěl, abys poznala moji rodinu, ale jestli se na to necítíš, tak fajn. V pohodě."

„Znám Fabiána, to stačí," zamumlala jsem. „Ale počkej! Bude tam i Bilius?" vyhrkla jsem najednou.

Zíral na mě, jako kdybych spadla z višně. Nejspíš jsem zase plácla nějakou blbost.

Když já si sakra nemůžu pomoct! Asi je to nějaká porucha, nebo co.

„Ty seš fakt neskutečná," zavrtěl hlavou. „Víš co, kašli na to. Půjdu si lehnout, ty to tady jistě zastaneš. Můžeš pak dát aspoň Regulovi nějaký další dárek, nebo tak něco. Víš jak; z marketingových důvodů."

S těmi slovy se otočil a opravdu odešel.

Zaťala jsem ruce v pěst a chvíli za ním jen tak zírala. Pak jsem si prsty zajela do vlasů a krátce se předklonila. Tohle se mi prostě stávalo pořád. Neuměla jsem se ovládat. Nedokázala jsem mlčet, ačkoliv jsem většinu ze svejch narážek vůbec nemyslela vážně.

No, ale kdyby měl Regulus zájem najmout si mě jako učitelku, jistě bych nepohrdla.

Ehm, jako bych nic neřekla.

Jen málokdo dokázal ustál mý debilní kecy a temperamentní povahu. Jo, temperament – tak to vždycky nazývala máma, brácha tomu říkal prostě pizda.

Učila jsem se fungovat ve vztahu po malejch krůčkách, protože u nás doma nikdy žádnej vztah nefungoval. Tam jsme celej život o něco jenom zápasili, rozhodně ne spolupracovali. A pro mě to teď bylo všechno úplně nový a matoucí. Rozhodně jsem ještě dlouho neplánovala pomejšlet na svoji budoucnost, na svatbu, na děti a podobný zodpovědný kratochvíle.

Teď bylo stejně vždycky teď a žádný zejtra nemuselo přijít. Takový byly fakta.

Každopádně Prewett mě tam fakt nechal samotnou a už se nevrátil.

Musela jsem tam proto počkat zbytek večera, než jsem obstarala všechny naše klienty a mohla si pak u pasu zacinkat se slušně naplněným váčkem. Mínila jsem si ho celej nechat, po dnešku z toho nedám Gideonovi ani pár svrčků.

Do společenský místnosti jsem se kvůli tomu vrátila až vcelku pozdě, proto mě vcelku překvapilo, že nebyla prázdná. U krbu totiž seděl Potter a sepisoval nějakej blbej domácí úkol.

V tu chvíli ve mně hrklo.

V první řadě proto, že já na ten úkol zapomněla, v tý druhý proto, že jsem stejně tak zapomněla i na svůj slib Lily. Měla jsem to brejlatý pako hlídat, aby ona mohla dnešní večer strávit na nějakým žhavým randez-vous. Tak trochu jsem na to zapomněla, ale ono to stejně vypadalo, že se pro tentokrát Potter ohlídal sám.

Já se proto mohla přesunout do křesla, přehodit si nohy přes opěradlo a hlídat ho aspoň teďka, když už nic jinýho. Byl tak zažranej do toho svýho pojednání, že si ani nevšiml, jak na něj nepokrytě civím.

Vlastně nevypadal vůbec zle. Teda, to vím samozřejmě už dlouho, ale chci tím říct, že by určitě stál za hřích nebo dva. Obzvlášť v posledním roce, kdy ho konečně zasáhla puberta, vytáhl se a docela slušně se mu rozšířily ramena. A že byl trochu vadnej? Co na tom sejde? Někdy to může bejt i výhoda.

Hm... jako jo... a proč by vlastně ne?

Dlouze jsem se protáhla a zabručela: „Nudím se!"

Chytil se na udičku téměř okamžitě a mě už jen stačilo hezky zaseknout háček a trochu si ho namotat.

Hodlala jsem si z Jamese Pottera udělat svůj drobnej hříšek, ze kterýho už jsem byla beztak obviněna. Ať řeknu cokoliv, stejně to nikoho nepřesvědčí. Už jsem měla svou pověst, která se mě chytla jako dračí spalničky, takže byl čas začít se chovat přesně tak, jak ode mě všichni kolem očekávali.

Tak si to aspoň užiju i já; ne jenom oni.

Hvězda nebelvírskýho famfrpálovýho týmu se navíc zdála bejt jako vcelku fajn zářez, kterým bych se jednou mohla třeba chlubit svejm vnoučatům. Možná bude hrát jednou jako profík a vzpomínka na školní povyražení díky tomu dostane úplně jinej rozměr.

Ještě ten večer jsem ho vytáhla do Prasinek a seznámila ho se svou příručkou.

A dál už ten příběh znáte.  

×××

Příběh těsně předchází Marlenině příručce, která je jenom o kapitolu vedle. Nesuďte mi Marlenku moc přísně, ona je prostě jen trochu jiná. Potřebuje někoho, kdo ji zkrotí! :D