Bylo by to jedno zcela obyčejné ráno jednoho zcela obyčejného dne, nebýt lehce zohýbaného dopisu, který nechal jeden ze studentů s pobaveným úšklebkem kolovat po celých Bradavicích. Netrvalo to dlouho a dopis prošel pod rukama téměř všech obyvatelů hradu.

Hermiona, která o dopisu záměrně neměla ani páru, zrovna tak jako každé ráno spěchala do Velké síně. V hlavě si už plánovala celý nadcházející den – učení v knihovně, hodinu péče o kouzelné tvory a také odpolední dvouhodinovku s profesorem Snapem. Bylo jasné, že bude tento den, hlavně díky času strávenému u vroucích kotlíků patřit k těm náročnějším, proto si žádal pořádný start v podobě vydatné snídaně.

Ihned jak vešla do prostorné místnosti s dlouhými stoly, neušlo jí i přes její zamyšlení, že je něco v nepořádku. Nemohla si nevšimnout pohledů, které na ní přítomní studenti namířili. A nebyly to jen pohledy oni si mezi sebou dokonce něco potichu šeptali. Poplašně si pomyslela, zda se nezapomněla převléknout z pyžama, když však shlédla dolů na svojí hruď, spatřila černou barvu svého školního hábitu. Že by se tedy zapomněla učesat? Ruce jí vystřelily k jejím věčně střapatým vlasům. Ne, byly sice rozježené, ale rozhodně si je česala.

Žádný jiný důvod proč by jí měli její spolužáci věnovat tolik pozornosti, jí nenapadl a tak se nejistě rozešla k nebelvírskému stolu a snažila se všechny ty zkoumavé pohledy ignorovat. Bylo to však složité, na takovou pozornost nebyla zvyklá.

,,Tak to je vážně něco," donesl se k ní po chvíli posměšný hlas Pansy Parkinsonové.

Měla neblahé tušení, že se tyto slova týkají právě jí a také že měla pravdu.

,,Tak on jí nestačí jeden zrzek, ona je musí střídat," pokračovala zmijozelka.

Hermiona se neovládla a ohlédla se přes rameno k místu, ve kterém tušila Pansynu přítomnost. Černovlasá dívka seděla se skupinou svých kamarádek. Všechny po ní pokukovaly a nahlas se přitom hihňaly.

Najednou Hermiona ucítila na svém druhém rameni něčí dotek. Vylekalo jí to tak až nepatrně nadskočila na místě.

,,Teda Mio, ty se nezdáš," promluvil na ní s úšklebkem Dean Thomas a nevěřícně u toho zakroutil hlavou.

Nechápavě na něho s nakrčeným obočím pohlédla. Dean však už nic dalšího neřekl. Pouze sundal svojí dlaň z jejího ramene a zmizel ze síně.

V hlavě jí běhaly myšlenky na plné obrátky. O čem všichni ví a ona ne?

,,No konečně jste tady," vyhrkla ze sebe, když se ke stolu přiřítili Harry, Ron a Ginny.

Všichni tři se u stolu zastavili a zaraženě na ní civěli.

,,Řekněte mi prosím, že víte co se děje," povzdychla si.

,,To tedy víme!" ozval se Ron popuzeně.

Než od něho ale Hermiona mohla konečně zjistit, co chtěla, vložila se do rozhovoru Ginny.

,,Počkej, ty to nevíš?" vykulila tázavě své oči a ihned si sedla naproti ní.

,,Nevím nic," odpověděla jí na to Hermiona se zamračením.

Celá situace se jí přestávala líbit.

,,Mlč Ginny," okřikl svojí sestru Ron a zabodl do Hermiony naštvaný pohled, ,,je to pravda?"

,,Co?" nechápala Hermiona.

,,Přeci to v tom dopise!" procedil Ron netrpělivě skrz zuby.

Hermiona si frustrovaně zajela prsty do vlasů.

,,Jaký dopis?" vyjekla.

,,Ronalde," ozvala se rázně Ginny, ,,pokud Hermiona o ničem neví asi těžko ti na tohle odpoví, nemyslíš?"

Na to neměl zrzek zřejmě co říct a tak se rudý jako rajče posadil ke stolu.

,,Tak už mi konečně někdo řekněte, o co tady jde!" pobídla je Hermiona a netrpělivě dupla nohou.

Slova se ujala opět Ginny.

,,Všude po hradě koluje dopis o tom, že chodíš s Fredem. Dokonce jsem zahlédla i Snapea jak si ho četl!"

,,Cože?" vyhrkla ze sebe šokovaně Hermiona.

V tváři se jí v tu chvíli vyměnilo hned několik výrazů najednou, od zostuzeného až k naštvanému, který tam také zůstal.

,,Omluvte mě!"

Hned na to se zvedla od stolu a rázným krokem si to štrádovala zpátky k nebelvírské věži. Měla štěstí, neboť hned ve společenské místnosti narazila na toho, za kým šla.

,,Proč si to u Merlina udělal?" rozkřikla se.

Zrzek na chvilku překvapením zkoprněl. Pak kývl na svého na chlup stejného bratra, čímž mu naznačil, aby se raději vzdálil. Když se tak stalo, upřel svoje čokoládové oči na nasupenou Hermionu.

,,No co, chtěla si přeci, aby to o nás konečně všichni věděli," pokrčil rameny.

Hermiona nesouhlasně zakývala hlavou.

,,Nechtěla jsem, aby to věděli všichni!"

,,Aha," hlesl Fred.

Hned na to se ušklíbl.

,,Máš pravdu, to jsem vlastně chtěl já."

Zdravím,

Právě jste dočetli mojí první jednohubku ze světa Harryho Pottera. Nikdy dřív jsem jednodílné povídky nepsala, ale inspirovala mě k tomu soutěž vyhlášená 1queenofstory. Tato blbůstka mě napadla při jedné z dlouhých chvil v práci. Nejedná se o žádné veledílo, spíše jsem to psala pro pobavení. Budu tedy ráda pokud to svůj účel splnilo a alespoň trochu se vám tento můj kraťoučký výtvor líbil. 

-M.