žánr: nadpřirozeno

forma: er-forma

délka: 1-1,5k slov

tři slova: pastelka, komiks, satan

Už od samotného založení školy čar a kouzel v Bradavicích a od jejího prvního školního roku se mezi studenty našlo nespočet takových, kteří měli nekalé úmysly, vymýšleli všelijaké nepravosti, kterými by ostatním znepříjemňovali život, nebo alespoň nějaké vtípky, nad kterými by se mohli bavit. Naštěstí měla škola své školníky, kteří tyto úmysly zlobivých žáků dokázali většinou podchytit. Velký počet nekalostí tak nespatřila světlo světa a zůstala pouze v hlavách těchto žáků.

Kdyby však školníci věděli, co svojí záslužnou prací způsobí, možná by žáky sem tam nějaký ten vtípek nechali provést. Z neutuchající a nenaplněné potřeby vystřelit si z někoho se totiž na hradě zrodila entita. Entita podobná duchovi. Na rozdíl od duchů však toto stvoření mohlo hýbat s věcmi, čehož také náležitě využívalo. Veškeré nepravosti, nekalosti a ošklivé úmysly žáků se uchýlili do tohoto stvoření a to je pak vykonávalo. Oproti dětem však toto stvoření nebylo tak lehké chytit – umělo totiž létat, procházet zdmi a také mizet. Vícero školníku s ním po staletí zápolilo, ale nikdy se jim nepodařilo ho z hradu vyhnat. A tak v hradě žije už několik set let a znepříjemňuje všem životy jak jen může...

...

Byl měsíc po začátku nového školního roku. V jednom kamenném výklenku v jedné z chodem Bradavického hradu seděl mladý černovlasý chlapec. Na stehnech měl položený kus pergamenu, na který cosi kreslil. Když v tom najednou jako by mu někdo pastelku vyrval z ruky. Pastelka odletěla až do protějšího rohu chodby. Žák s tlukoucím srdcem vyskočil na nohy, takže mu pergamen spadl na zem a rozhlížel se kolem sebe.

,,Kdo to byl?" hlesl, když nikde nespatřil ani živáčka.

,,Já!" ozval se posměšný skřípavý hlas.

Hned vzápětí se před chlapcem objevila průhledná postava vznášející se ve vzduchu. Student sebou leknutím trhnul a pak od stvoření o pár kroků poodstoupil.

,,Co jsi zač?" zajímal se a začal si z bezpečné vzdálenosti ono stvoření prohlížet. Byl to jakýsi chlapík s velkýma černýma očima, širokým úsměvem a špičatým nosem. Byl stejně jako ostatní hradní duchové průhledný. Na sobě měl dlouhý otrhaný červený plášť, barevné proužkované kalhoty a hnědé boty. Na hlavě mu seděla čapka nápadně podobná těm, které nosily královští šašci.

,,Jsem poltergeist," odpověděl mužík.

Student na něho vykulil oči, ,,Poltergeist?"

,,Nebo alespoň tak mě lidé nazývají," reagoval na to duch, ,,i když lidé mi říkají různě, třeba i satan!" Poslední slovo rázně vykřikl, načež žáček leknutím znovu nadskočil. Poltergeist se pobaveně rozchechtal a prstem si utíral z očí imaginární slzy od smíchu.

Chlapec se na něho zamračil. ,,No jo, ale co tvoje jméno?" nedal se odbít, ,,Já se jmenuju Stevan."

,,Jména nejsou důležitá," odbil ho mužík, ,,spíš mi řekni, co tu děláš tak sám, když ostatní jsou ve společenských místnostech a náramně se baví."

,,Kreslím komiks," odpověděl mu Stevan a už už mu chtěl svůj výtvor ukázat. Mužík se ale hlasitě zašklebil, což ho od jeho úmyslů odradilo.

,,To musí být pěkná nuda," zhodnotil chlapík. Poté si přiložil ukazováček k hornímu rtu, jakoby o něčem přemýšlel. ,,Áha!" vykřikl najednou, ,,něco mě napadlo!"

,,Co?" zajímal se Stevan.

,,Co kdybychom místo čmárání, udělali nějakou lotrovinu," rozesmál se a pak ukázal na sebe a na Stevana, ,,my dva spolu!"

,,Ale není to porušování školního řádu?" zapochyboval žáček.

,,Ale prosím tě, cožpak si ve školním řádu viděl napsáno zákaz lotrovin?" ušklíbl se na něho mužík.

Stevan se nakrátko zamyslel. ,,Asi neviděl," přisvědčil pak a široce se na poltergeista usmál.

A tak se Stevan společně s poltergeistem vydali chodbou. V mysli průhledného mužíka se v mžiku začaly formovat podlé plány, které vzápětí začal realizovat. Nechal tedy vybuchnout pár klučičích záchodků, zrovna když se v nich nacházelo několik studentů, holky tahal zneviditelněný za vlasy a u všeho toho prozpěvoval posměšné popěvky. Stevan mu pomáhal jak jen mohl a ke svému překvapení se náramně bavil.

,,Stůj!" zašeptal mužík, když se octli na konci jedné z chodeb, po tom co po pár studentech stříkaly vodou. Stevan, který musel běžet, aby stačil úprku svého nového kamaráda se zlomil v pase a hlasitě se vydýchával. Poltergeist nenápadně nakoukl za roh do další chodby, ve které spatřil školníka Rancouruse. S širokým úšklebkem si začal mnout ruce. ,,Vidíš naproti tobě ty dveře?" šeptl k Stevanovi, ,,jsou v nich košťata, podej mi je."

Stevan udělal oč byl žádán a podal poltergaistovi několik košťat, ten si je od něho vzal a v mžiku se zneviditelnil. ,,Sleduj," ozvalo se odnikud společně s tichým smíchem. Stevan se naklonil do protější chodby a sledoval jak levitující košťata dopluly až nad nic netušícího školníka. Kolíbala se mu neslyšně nad hlavou. Stevan sám sebe přistihl jak se zlomyslně ušklíbal. Starý školník byl nepříjemný stařík, který po všech jenom hulákal a proto ho neměl nikdo ze studentů rád.

Ticho chodby najednou přerušilo hlasité zařinčení, když poltergaist pustil košťata a ty se zřítila přímo na školníkovu hlavu. ,,U Merlina! Au! Kdo to byl?" začal křičet školník. ,,Ty!" vyhrkl, když se vedle něho zhmotnil poltergeist a dělal na něho posměšné posunky. ,,Jen počkej! Toho budeš litovat!" křičel školník. To už ale Stevan i s poltergeistem mizeli chodbou pryč, přičemž se od kamenných zdí odrážel jejich hlasitý smích.

,,To byl nejlepší den mého života!" zasmál se Stevan, když se den chýlil ke konci a vrhl pohled na mužíka, ,,a už vím, jak ti budu říkat."

,,Jak?" tázal se zvědavě poltergeist.

,,Protiva!"vyhrkl Stevan.

,,Protiva?" zašklebil se mužík, ,,to se mi líbí!"

A tak vzniklo bizarní přátelství mezi Bradavickým žákem a poltergeistem. Prožili toho za Stevanova školní léta mnoho a i když se Stevan v průběhu dalších let už nemohl tolik zapojovat do všemožných lumpáren, kvůli školním povinnostem, jejich přátelství dál trvalo až do doby, kdy Stevan školu opustil...

- o několik let později -

,,Tak jsem slyšel, že máme nové školníka," zachechtal se Protiva s pohledem upřeným na ředitele školy. V duchu už si mnul ruce nad tím, co všechno onomu novému školníkovi provede.

,,Ano to máme," ozvalo se za ním, než mu ředitel stačil odpovědět.

Poltergeist se vmžiku otočil a spatřil vysokého muže. Pořádně si ho prohlédl, jeho černé vlasy a rysy v tváři mu byly povědomé.

,,Myslím si, pane řediteli, že bychom do školního řádu měli připsat, že jsou zakázané veškeré lotroviny," pronesl Stevan a pak se s úšklebkem podíval na Protivu.

Ten mu úšklebek oplatil a pak jen ledabyle pokrčil rameny, ,,no co, tak začnu dělat šprťouchlata."

Zdravím, vítám Vás u nové jednohubky. Tentokrát úplně nový žánr. Původně jsem chtěla psát o skoro bezhlavém Nickovi, ale Protiva nakonec vyhrál. Doufám, že se Vám příběh líbí a budu se těšit zase někdy příště.

-M.