Zadání: čas, lékouzelnictví, hořčice, vrba, stádo, pravda

*🍀*

Už nebyl čas. Do odevzdávání přihlášek k vysněnému povolání zbývalo jen pár dní. Harry se tvářil, že ho skutečně kariéra Bystrozora zajímá. A opravdu chtěl pomáhat světu. Moc rád by ho očistil od zla, ale on věděl, že to lze i jinak. Díky Nevillovi se mu podařilo vylepšit si známku z bylinkářství a on tak měl větší naději, že by se mohl věnovat léčitelství.
Minul keřík modré hořčice a posadil se pod starou vrbu. Větvemi se dotýkala trávy a schovávala každého, kdo se pod její korunou ukryl.

„Jak pláčou vrby?" zeptal se ho sametový bariton, ale nikoho zde neviděl. Byl tu sám. Jen on a strom. Harry pokrčil rameny.

Náhle se vedle mladíka cosi pohnulo. Objevila se těsně u jeho ucha hlava profesora lektvarů. Vznášela se ve vzduchu se svým typickým úšklebkem: „Jste naprosto marný, Pottere!"

Harry překvapeně vykulil oči. „Marný?" zopakoval.

Jen stroze zakýval hlavou. „Myslím, že trest dnes večer by vás mohl napravit," naklonil se k němu blíže. Prohlížel si ho se zaujetím jen dva a půl palce od jeho čela.

Potter ho propaloval intenzivním pohledem. Prsty ho brněly a on měl pocit, že se mu snad promění na stádo splašených mravenců. „Proč čekat na večer, pane?"

„Pravda," zasykl, přibližuje se k jeho rtům.

*🍀*

Toto je první (double) drabble, kde nevystoupila čokoláda. Ale doufám, že to nevadí.
Věnováno: crazy_maris ❤