Zadání: Jak Peter uklidňuje Dvanácteráka. (Překvapení)

*♥*

James v pokoji osamněl. Zase se pohádali - nebo lépe řečeno - vyjel na Siriuse kvůli jeho vztahu s Lily. Tak zoufale toužil po její pozornosti, až zapomínal na to nejdůležitější - byla také jen člověkem.
Ostatní kluci ho nechali o samotě. Chtěl se svalit na vlastní postel, když pod tou Tichošlápkovou zahlédl nějaký kus pergamenu. Jen se pro něj natáhne. Na tom přeci nic není, no ne?

Vyděšeně vykřikl a list upustil na podlahu.

Dveře do jejich ložnice se otevřeli a přispěchal k němu Peter, drobný chlapec s pískově žlutými vlasy. Nemusel se ho ptát, co se stalo, protože mu to hned došlo. Věděl, že našel píseň pro Lily.

Posadili se spolu na kufr.

„Ja to nechápu,“ zašeptal brýlatý.

Péťa ho chytl konejšivě za ruku a obejmul ho. A pak spolu snědli spoustu sušenek a peprmintových žabek.

---

James se kousal do rtu, scházeje po schodech. Ramena měl lehce svěšená. Už pár dní mu hlavou proplouvala Peterova slova. Je to tvůj bratr, Dvanácteráku. Chceš o něj přijít?

Rozhlédl se po společenské místnosti - u krbu seděli Poberti a na druhé straně od nich zahlédl zrzku - tu, kterou bezmezně miloval, jenže to nestačilo.
Náhle dostal geniální nápad. Zůstal stát na posledním schodě, aby na něj všichni dobře viděli a odkašlal si. A jak předpokládal, strhl na sebe veškerou pozornost (kašlal opravdu dlouho a velmi hlasitě).

Když už mu všichni věnovali svůj čas, usmál se jako sluníčko. Prohrábl si vlasy a započal zpívat. Rukama při tom máchal ve vzduchu, aby dodal písni na dramatičnosti:

„Píseň ohnivé víly,“ vykřikl nahlas.

„Vytáhnu tě z díry zapomnění (Sirius sebou polekaně trhnul)
A za tebe budu dýchat
Dokud nebe nepotemní
Jen tebe bych chtěl líbat  (určitě ho chtěl veřejně popravit)

Nepolapí nás stíny
Nezřítí se obloha

Nehledej cizí stíny
Neboj, jsi má princezna

Dokud budem spolu,“ dlouze se zadíval na dlouhovlasého.

Přesunul svůj zrak na Evansovou a pokračoval ve zpěvu:

„Stíny nás nezlomí,“ šibalsky se usmál. „Lily, půjdeš s Tichošlápkem na rande?“

Byla rudá. Těžko říct, jestli vzteky. „S tebou nikdy Pottere!“

„Myslím, že jsi se přeslechla.“

Marlene se k ní naklonila a zašeptala něco nesrozumitelného.

Zrudla o odstín víc, když se koutkem oka zadívala na Blacka. Sklopila hlavu a přikývla.

*♥*

Věřím, že by Sirius vymyslel lepší píseň, ale zrovna James našel tuhle verzi.
Překvapení pro Werisek93! ♥