Zadání: Regulus - jeskyně, strach, vítězství, naděje

*🍀*

„Za situace, kdy se minulost promění jen v matnou vzpomínku a budoucnost neskýtá žádnou naději, zbývá naposled asi tato jediná svobodná volba. Hrdinství není jen boj se zbraní v ruce; hrdinství je i vzepřít se s tím, co nám zůstalo."

- Hana Greenfieldová

Rozlehlou jeskyni osvětlovala obří světelná koule, kterou Regulus vykouzlil hned poté, co sem s Kráturou vstoupili. Skřítek pozoroval svého nejmilejšího pána z rodu Blacků, jak do sebe naléval lektvar zoufalství. Věděl, co jeho mysl i tělo zažívají, sám si tím prošel.

Nemohl polevit ve svém snažení. Měl pocit, že každá jeho buňka v těle je otupená smaragdovým jedem. Bolest a strach naplňovala každý kout jeho duše. A představa o nesmrtelnosti Temného pána vládla nyní celé jeho existenci - lektvar mu předhazoval jeho největší noční můru. A on jen mohl v deliriu naříkat a křičet nad všemi mrtvými, včetně své rodiny.

Krátura chtěl plakat, ale nemohl. A kdyby mu to pán dovolil, vypil by tekutinu sám. Rvalo mu srdce na kusy nejen to, že se musí vrátit sám a nikdy nepřiznat, co se stalo, ale především to, že nemůže zabránit ztrátě, kterou jeho paní pocítí.

Vítězství se zdálo Regulusovi na dosah, když skřítek vyjmul medailonek Salazara Zmijozela a nahradil ho duplikátem - nepravou relikvií, kterou potají vytvořil.
Omámen extrémní žízní se vydal k vodě - jakmile se však hladiny dotkl - vynořili se nemrtví. Jejich ruce ho začali stahovat dolů a on věděl, že již není úniku.

Přesto cítil naději.

*🍀*

I malá snaha může zabránit zlu se šířit. I malý odpor může pomoci k záchraně světa. Regulus Arcturus Black je jedním z tichých hrdninů historie. Připomeňme si proto, že i člověk na špatném místě může vykonat správná rozhodnutí. Rozhodnutí pro spravedlivější svět.