Zadání: Harry a George - diamant, růže, pálka, slunce

*🌹*

Slunce zapadalo za obzor, tvořilo na hladině duhové odlesky - jako by se blyštil právě vyleštěný diamant - a nutilo přivírat oči.
U Černého jezera seděli dva studenti Bradaviské školy čar a kouzel. Nevšímali si procházejích, neb byli zabráni do konverzace a chráněni proti vyrušení i odposlechu.

Weasley držel plaše Harryho dlaň. Bylo to pro něj něco naprosto nového, nepoznaného.

„Georgi," zašeptal chlapec s jizvou na čele i dlani, podávaje mu zvláštní předmět.

V první chvíli měl dojem, že se jedná o nepovedený úkol do přeměňování, ale zmýlil se. Kamínek se postupně měnil v malou růžičku. Vypadalo to skvostně. Zarděl se. „Děkuju, Harry," nakláněl se do polibku.

Jenže byli vyrušeni. Mezi ně se vrhla Ginny s Fredovou pálkou na Famfrpál. „Jak dlouho?!" vykřikla se slzami v očích, míříc střídavě na sourozence a platonickou lásku.

Její bratr se nezmohl ani na slovo. To se nemělo stát. Neměla se to dozvědět takhle.

„Odjakživa," odtušil Potter s pokrčením ramen. „Je nám to líto, Ginny-"

„Líto?! Jak vám to může být líto? Je vám to jedno!" utekla daleko od nich.

George se kousl do rtu. „Promiň, Harry, za to můžu já."

„Aspoň to už ví," povzbudivě se na něj brýlatý usmál.

*🌹*

V růžových sadech
Slunce zapadá
Ve starých hradech
Ke spánku uléhá

Diamant růžový Harry mu dává
Jako když udeří pálka nevěrná
Co se však nemine
To taky zvítězí
A když to pomine
Co pak nestřeží

V ryšavých odlescích
Slunce zapadá
Jako když udeří
Georgeova návnada

- 19. 7. 2019

*🌹*

Chápala jsem smysl básně, ale když si to čtu teď, tak tápu. Ale mé vyšší básnické já tomu dozajista rozumí. :'D Báseň jsem původně sdílet nechtěla, neb je dosti pofidérní. Nejprve jsem vymyslela sloky a drabbles až 4. 8. 2019
Věnováno: @womiska ♥