Zadání: Siriusův útěk - Lily, blázinec, správný

Upozornění: Znáte to, píšete si single drabbles a najednou máte sextuple. Je možné, že se zde vyskytují chyby, pokud je najdete, nebojte se ozvat. Děkuji! ♥

*🎄*

Matka - pravidelně jako vždy - neopomínala vyprávět o útocích a o čisté krvi. „Nemohu se dočkat, až všichni krvezrádci a mudlovští šmejdi padnou rukou našeho pána,“ samolibě se usmála, když Regulus decentně přikývl.

Sirius se Walburgu snažil neposlouchat, bodal vidličkou do slavnostní pečeně, ale seděl s ní u jednoho stolu, takže to šlo velmi těžko. Těšil se zpátky do Bradavic a nechápal, proč přijel na Vánoce domů. Čekal snad, že se něco změní?

Blacková se rozhodla oživit sváteční večeři podrobným popisem, jak Smrtijedi před několika dny umučili pár mudlů, kteří tábořili na okraji lesa. Cítila zadostiučení při pohledu na svého prvorozeného. Věděla, jak nerad to poslouchá.

Příbor mu vypadl z ruky. „Jak můžeš být tak bezcitná, matko?“ pronesl vztekle.

Okamžik se na něj zaraženě dívala, ale skryla to za masku povýšenosti. „Omluv se!“

Vzdorovitě zakroutil hlavou.

Žena si povzdechla, vytáčela ho ta jeho věčná touha zastávat se lůzy. „Tohle jednou pro vždy skončí! O slunovratu se s Regulusem připojíš ke Smrtijedům. Při obřadu si zkusíš zbavovat svět špíny. To už zkrotí tvé chování! Trpěla jsem tě dost dlouho, Siriusi, je na čase, aby ses choval jako správný Black!“

„Nechci,“ podíval se hrdě matce do očí. „Nechci být správný Black! Nemáš právo chtít něco takového!“

„Jednou jsi Black, tak Blackem budeš!“

Prudce se zvedl až vyřezávaná židle spadla na leštěnou podlahu. Myslel při tom na Lily. Nemohl by se přidat ke Smrtijedům ani kdyby se s ní neznal, bylo to proti jeho nejčistšímu přesvědčení. „Nebudu, nechci být jako ty!“ procedil chladně.

„Okamžitě odejdi do svého pokoje! Promysli si omluvu, ale trest tě nemine,“ sladce se na něj usmála.

Zatnul zuby. Chtěl na ni křičet, že je to celé špatně, že je zabíjení zlo, ale namísto další scény s vyrovnaným výrazem odešel do své ložnice. Třískl dveřmi. Svalil by se na postel, ale měl v sobě tolik energie, že prostě nemohl.
Popadl svůj kufr, naházel zpět pár věcí, které měl vyskládané na zemi. Nechtěl setrvat v tomto blázinci. Věděl, že je matka schopná nepustit ho do školy a intenzivně pracovat na jeho nápravě, aby nedělal při slunovratu ostudu.
Nepozorovaně se vyplížil po schodišti dolů, a když už skoro bral za kliku, uslyšel matčin křik. Lekl se. Křičela však na jeho sourozence. Litoval Reguluse, ač spolu už moc nevycházeli, měl ho rád. Kousl se do rtu, otevřel dveře a potichu zavřel. Už mu stačilo sejít jen dva schody a utéct daleko pryč.

Otevřel mu pan Potter ve chvíli, kdy se Záchranný autobus znovu rozjel. Byl překvapený, ale s pochopením ho objal a pozval dál. Dlouhovlasý nervózně svíral kufr a postával ve dveřích do kuchyně.

James k němu ihned přiběhl a bratrsky ho obejmul. Stáli tam tak spolu dlouho. Po večeři se vydali do jeho pokoje. „Povídej,“ vyzval kamaráda.

„Promiň, nevěděl jsem ke komu jinému bych šel,“ vysypal ze sebe. Hlavu si zabořil do dlaní.

„To je v pořádku, brácho. Tak povídej, co ti zase matka provedla?“ posunul si brýle výš.

Pokrčil rameny. „O slunovratu se mám s Regulusem připojit k Voldemortovi,“ vysvětlil mu znechuceně.

Brýlatý ho poplácal po zádech: „Už je dobře, neboj se,“ pousmál se. „Co tě přimělo k útěku? Tímhle ti vyhrožovala pravidelně.“

„Tentokrát chtěla, abych při obřadu zbavil svět špíny,“ zamumlal.

Chytil ho za ruku, jako by se snad chtěl ujistit: „Proč to tak nechceš?“

Sirius se zamračil. „Nezabil bych někoho jen proto, že je mudlovského původu,“ zašeptal.

Potter lišácky zamrkal: „Kdo tě tak okouzlil?“

V odpověď sklopil hlavu.

„No ták!“ zatřásl mu s ramenem. Vypadal jako dítě, které chce dostat od Mikuláše dárek.

„Lily,“ zašeptal skoro neslyšně. Cítil jeho ruce na svém krku, ale ve skutečnosti si to jen představoval.

James si oddechl a promnul si oči.

„Slyšel jsi, co jsem říkal?“ zeptal se opatrně Black.

Chytač přikývl. Náhle se usmál jako Peter, když upeče kremroli. „Už jsem se bál, že mi to neřekneš!“

Dlouhovlasý zalapal po dechu. „Ty se nezlobíš?“ ujišťoval se opatrně.

Střapatý se na něj doširoka usmál.

„Kluci, pojďte si ještě dát dezert!“ houkla na ně paní Potterová.

„Nezlobím, brácho. A teď už pojď. Vždyť víš, že máma skvěle peče.“

*🎄*

Taková zvláštní Sily bez Lily a zároveň bratrská chvilka. <3
Věnováno všem mým čtenářům. Děkuji! ♥