„To nejde, to nemůžete myslet vážně, je to šílený! Co když na to někdo přijde?" Protestovala Emily.

Severus se zasmál. „No tak nás nejspíš vyloučí, tobě smažou paměť a bude po problému." Lily se k němu přidala, ale Emily byla vzteky bez sebe. „To vám přijde vtipný? Nezbláznili jste se náhodou?"

„NE" řekli naráz její přátele.

Už hodinu byli v umývárně.

Severus s Lily nadšeně diskutovali o možnostech Komnaty nejvyšší potřeby, probírali nejlepší plán, jak tam Emily ukrýt, aby za žádných okolností nikdo nemohl vstoupit dovnitř.

Potřebovali, aby tento rok, alespoň pár týdnů byla komnata pro ostatní studenty a obyvatele hradu nepřístupná. Ale jak to zařídit?

Venku z chodby byli slyšet kroky, studenti už byli vzhůru, všichni mířili do Velké síně na snídani.

V tom Severuse něco napadlo. „Emily, nebude tě hledat otčím?" Ta pokrčila rameny. „Nebude, v pondělí jsem mu řekla že odjedu o den dřív. Takže si myslí že jsem u Claire. Ale jí bych asi měla aspoň zavolat." zamyslela se.

Lily na to už chvíli myslela. „Pošleš sovu s dopisem, odtud se telefonovat nedá. A ani nevím o tom, že by tu někde v okolí byl telefon." pohlédla na Severuse, ten zakroutil hlavou. Pokračovala v plánování. „Myslím, že bychom mohli jít. Všichni už budou na snídani."

Zvedli se z podlahy, Lily odpečetila dveře a vykoukla. „Vzduch je čistej."

Vydali se tedy chodbami hradu nahoru do sedmého patra. Cestou nikoho nepotkali, ale Lily se rozhodla použít zkratky, pro jistotu. „Kdyby se náhodou někdo opozdil, první den školy se to stává často." vysvětlila jim.

Blížili se ke zkratce, Lily už byla za rohem a v tom na ni někdo křikl.

„Hej Evansová stůj!"

Rusovláska tiše zasténala. Byl to Potter, tím si byla jistá. Otočila se ke kamarádům. „Běžte zpátky, jděte jinou chodbou Seve, to je Potter." pošeptala jim. Severus vzal Emily za ruku a táhl ji zpátky, zatímco Lily vykročila k Jamesovi. „Co bys rád, Pottere?" optala se a podívala se mu do očí.

Chlapec byl zaskočený že ho poslechla.

Chvíli na ni jen koukal, nebo spíše, sjížděl ji svýma hnědým očima od hlavy až k patě. Pak zvedl ruku a prohrábl si černé vlasy, měl je opět rozcuchané na všechny strany. „Kde si byla včera večer? Ve společence byla párty." zeptal se.

Rozhodla se, že mu nebude lhát, nebylo na tom nic špatného. „Spala jsem, nebylo mi nejlíp."

Potter udělal krok k dívce. „Teď už je ti dobře, Evansová?" zajímal se.

Lily se na něj zamračila. „Tak o co jde Pottere, nemám na tebe celý den."

„Fajn, nebyla jsi na snídani, ani ve společence. Remus tě sháněl, měli jste odvést prváky do Velké síně a rozdat rozvrhy. Museli jsme mu pomoct!" vyčetl dívce a čekal na odpověď.

Nechápala proč jí to říkal, nezajímalo ji to. „Aha, ale zvládli jste to ne?" zvedla obočí. „Teď mě omluv, musím jít." otočila se a odcházela chodbou pryč.

James za ní ještě chvíli koukal. Pak se vydal zpátky do Velké síně.

Pospíchala chodbou dál. „Zatracenej Potter." mumlala si pro sebe, její přátelé už určitě byli v komnatě, ale jak jim má dát vědět, že už je před holou zdí v sedmém patře taky??

„Expecto patronum" zašeptala a vyslala laň proti zdi. Po vteřince se před ní objevili dveře, obyčejné dřevěné. Zhluboka se nadechla, vzala za kliku a vešla. Jakmile za sebou zavřela, tak dveře zmizeli.

„Co chtěl?" vyptával se Severus.

Rusovláska vydechla. „Vlastně nic, upozornil mě na to, že jsem zapomněla na své prefektské povinnosti."

Až teď se rozhlédla po místnosti, byla velká s jedním velikým oknem, pod ním byl stůl a u něj tři křesla.

V jednom z nich seděla Emily a usmívala se „Tahle místnost je úžasná, Sev mi právě vysvětloval, jak funguje a myslím že ty jsi právě přišla na další věc."

Oba se na ni podívali s nechápavými výrazy. Pomalu pokračovala.

„Sev říkal, že by bylo lepší kdybych si tu místnost přizpůsobila podle sebe, že stačí myslet na to, co potřebuju. Co když budu myslet na to, že nechci, aby se sem kdokoliv a jakkoliv dostal?" vysvětlovala dívka s úsměvem na tváři.

Severus se zamračil. „To ale znamená, že sem nebudeme moct ani my dva." „Správně." usmála se Emily.

„To nechápu." přiznala Lily.

„Ale no ták." Emily už musela vstát a přecházela po místnosti sem tam. „Co to bylo, ta stříbrná laň? Když se objevila, tak Sev řekl že jsi to ty a pustil tě dovnitř."

Lily se usmála. „To byl patron. Je to kouzlo, chrání nás."

Emily přikývla, že chápe a pokračovala. „Aha, co kdybych Komnatě řekla, aby sem nepustila žádného člověka nebo tvora žijícího na hradě. Pouze patrona." zamyslela se. „Dává to smysl?" ohlédla se na kamarády.

Severus přemýšlel, vypadalo to, že se mu ten nápad líbí. „Dává Em, takže když se tady u tebe objeví jeden z našich patronů, tak nám umožníš přístup dovnitř."

Hnědovláska přikývla. „Přesně tak Seve. To by mohlo jít ne? Ale musíte mi ukázat vaše patrony."

Severus pozvedl hůlku vybavil si šťastnou vzpomínku, silnou. Tu, jak viděl Albuse Brumbála u Lily v obýváku. V tu chvíli byl velmi šťastný, protože věděl že jeho nejlepší kamarádka je nadaná jako on. „Expecto patronum" zašeptal a před ním se zhmotnila nádherná stříbrná laň.

Lily se usmála. „Expecto patronum" řekla a vedle kamarádovi laňky se zformovala druhá, na chlup stejná.

Emily jen vykulila oči. „To je tak krásný, kouzla jsou vážně úžasná."

„To jsou." Odpověděl jí Severus, ale díval se na Lily.

Rudovláska najednou vyskočila na nohy. „Seve musíme na hodinu, za chvilku začínají lektvary." Podívala se na Emily. „Zvládneš to tu? Po vyučování přijdu." Dívka přikývla. Lily a Severus se rozloučili s kamarádkou a odešli z komnaty.

Šli dolů do sklepení, do učebny lektvarů. Profesor Křiklan už byl ve třídě a studenti usedali do lavic. Profesor se na poslední přicházející studenty usmál. „Už jsem se bál, že mí dva oblíbenci nepřijdou."

Lily rychle přešla k prázdné lavici, hned naproti katedře a s omluvným úsměvem se posadila. „Omlouváme se pane profesore, zdrželi jsme se v knihovně." Vymyslela si. Severus se posadil hned vedle ní. Sedávali tam spolu už od prvního ročníku.

Křiklan se usmál „To je v pořádku slečno, hodina začíná za dvě minuty." Vstal a mávl hůlkou, na tabuli se objevil postup lektvaru, který dnes budou připravovat. Lektvar na povzbuzení, pod ním byli napsané ingredience a postup.

Profesor zahájil hodinu a všichni se utišili. „Tento lektvar je náročný na přípravu, ale madame Pomfreyová mne požádala, jestli bych jí neudělal větší várku na tento školní rok." Vysvětloval. „Takže jsem se rozhodl, že po prázdninách tento lektvar připravíte vy. Letos vás čekají důležité zkoušky Náležité Kouzelnické Úrovně." Odmlčel se a s vážným výrazem si prohlédl studenty ve třídě.

„Je pravděpodobné, že někteří z vás budou tento lektvar potřebovat, aby zvládli všechny úkoly a přípravy na zkoušky. Proto všichni, kteří zvládnou svůj lektvar namíchat správně, si dnes odnesou dvě lahvičky, jako odměnu za dobře provedenou práci." Křiklan mrknul na Lily a Severuse.

Pak se podíval na Petera Petigriewa sedícího v zadní lavici. „Ovšem ti co tento lektvar nezvládnou, mi na příští hodině odevzdají esej se všemi účinky tohoto lektvaru. A vysvětlí chyby, které sami udělali i jejich katastrofické účinky." Dořekl profesor a posadil se na svou židli za katedru.

„Můžete začít a pracujte v párech, samozřejmě."

Celá třída byla ihned na nohou a ze skříněk v rohu si brali potřebné ingredience.

Severus si nejprve přepsal postup a zapálil oheň pod kotlíkem. Lily mezitím došla pro nože, váhy a ingredience.

Společně se pustili do práce. „Víš Seve, zapomněli jsme na jednu docela důležitou věc, Emily od včera nic nejedla." Šeptala Lily. Severus se ni podíval. „Hm, máš pravdu, po hodině zajdu do kuchyně a něco ji přinesu." Pokračoval v krájení výhonků.

Příprava lektvaru byla vážně náročná.

Severus pečlivě četl postup před přidáním ingredience, soustředil se, když si všiml, co chce Lily udělat. „Počkej!" varoval ji a zadržel ruku, kterou chtěla přidat další ingredienci do lektvaru. „Nemůžeš to tam hodit, spálí ti to ruku, použij hůlku."

Lily se na něj zaraženě podívala a pak pohlédla do učebnice. Stálo tam že v této fázi, po přidání kořínků lektvar zpění a vystoupá z něj vařící pára, proto doporučují použití hůlky. „Máš pravdu, promiň." Vzala hůlku do ruky. „Wingardium Leviosa." Švihla a mávla, kořínky se vznesli do vzduchu a lehce se snesli do lektvaru.

Oba studenti o krok ustoupili. Lektvar začal pěnit a bublat, po vteřince z něj vytryskl proud horké páry.

Severus se zadíval na kamarádku svýma černýma očima. „Ty se vůbec nesoustředíš." Vyčetl ji.

Dívka se pousmála. „Přemýšlím nad Emily." Vysvětlila mu.

„Neboj, bude to dobrý, konečně se s ní můžeme o všem bavit." Šeptl chlapec kamarádce. „Je to úžasné, v Komnatě může zůstat pár dní a až půjdeme do Prasinek, tak ji doprovodíme na vlak."

Lily se rozzářila. „Tak dobře."

Profesor Křiklan vstal a začal procházet třídu. „Teď byste měli lektvar promíchávat a přidávat výluh z Pelyňku. Nezapomeňte po nalití výluhu zamíchat dvakrát do leva a poté pokračovat v míchání po směru hodinových ručiček." Upozornil studenty a procházel mezi lavicemi.

Zastavil se vzadu. „Pane Petigriewe nedávejte tam ty kořínky rukou!!!" vykřikl, ale bylo pozdě. Z kotlíku vyšlehla pára a Peter zapištěl. Profesor vytáhl hůlku. „Aguamenti." chladil mu opařenou ruku. „Pane Lupine, odveďte ho prosím na ošetřovnu. Váš lektvar dokončí Potter."

Profesor je poslal pryč a pokračoval, lavici po lavici kontroloval lektvary, u některých studentů jen zakroutil hlavou, pár jich pochválil a u jednoho stolu musel dokonce použít Evanesco.

Došel až dopředu k prvním lavicím. Přešel k Lily a Severusovi. Už byli v poslední fázi. Kotlík měli zakrytý poklicí a na velmi mírném plamenu zahřívali. Po dvou minutách zamíchali a opět zahřívali.

Profesor měl radost. „Ah, tak přeci jste to zvládli, já jsem to věděl, že vy dva ho dokážete uvařit. Perfektní." Pochvaloval je. „Dnes si každý odnesete dvě lahvičky" Oznámil jim a přešel ke katedře.

„Pro dnešek končíme. Přineste mi v ampulkách vzorky vašich lektvarů a zbytek nechte v kotlíkách."

Třída pomalu postupovala k profesorovi a odevzdávala vzorky, poté si balily věci.

Severus s Lily už byli na cestě do kuchyně, do konce jejich hodiny zbývalo deset minut a oni se rozhodli že donesou Emily jídlo spolu.

Lily se cítila provinile. „Díky že jsi mě dneska hlídal na hodině, nerada bych strávila první den na ošetřovně."

Severus nad tím mávl rukou. „To nic nebylo, hlavně že jsme lektvar zvládli. A ty lahvičky se nám budou na zkoušky hodit." Pohladil kamarádku po rameni. Došli na chodbu plnou barevných obrazů, přešli k jednomu s ovocnou mísou. Lily pohladila hrušku, ta se zahihňala a zmizela, místo ní se tam objevila malá stříbrná klika.

Rusovláska otevřela tajný vchod do kuchyně a vešla dovnitř, Severus ji následoval.

Hned jak se ocitli uvnitř se k nim rozběhla skřítka, měla dlouhé špičaté uši a oříškově hnědé oči, na sobě čistou bílou zástěru. Uctivě se jim poklonila. „Co pro vás můžu udělat, paní Lily?" zeptala se poslušně svým pisklavým hláskem.

Lily se na ni usmála. „Ahoj Sparky, mohla bys nám prosím nachystat nějaké jídlo? Zapomněli jsme se nasnídat." Skřítka potěšeně zašvitořila. Dělalo jí radost o někoho pečovat. „Ano paní, cokoliv si budete přát." Opět se poklonila a odešla.

Severus s kamarádkou se posadili k dlouhému dřevěnému stolu a čekali co jim skřítka přinese. Za chviličku se už Sparky vracela, na rukách nesla podnos, který byl plný všelijakých dobrot. Dala podnos před ně.

„Tady to máte paní a pane. Chtěli byste ještě další jídlo?" ptala se skřítka. Severus se na ni podíval. „Ne Sparky, to bude stačit, děkujeme." Skřítka se uklonila až k zemi a odešla.

Chlapec vytáhl hůlku, mávnul s ní a jídlo zmenšil, posbíral ho a dal do krabičky. „Tak můžeme jít." Vstal, Lily se zvedla taky. V mžiku byla skřítka Sparky u nich. „Už odcházíte paní a pane? Můžu vám ještě něco donést, když budete chtít." Kulila na ně své hnědé oči a doufala že ji ještě budou potřebovat.

Lily se pousmála, tuhle skřítku měla moc ráda, kdykoliv něco potřebovala tak si volala jen ji. „Sparky, jsi moc hodná, děkujeme, přijdeme zase zítra. Mohla by jsi nám přichystat další jídlo?" Skřítka nadšeně kývala hlavou. „Jak si paní přeje, zítra to tu budete mít." Znovu se uklonila a odcupitala pryč.

„Milá skřítka," zašklebil se Severus, když vyšli z kuchyně. Lily se na něj zamračila, věděla, že její kamarád si skřítků moc neváží. „Seve, je opravdu milá a vděčná." Pokárala ho. Chlapec se ale znovu ušklíbl. „Je to přece její práce."

„Kdyby to byla práce, tak dostává plat!" Napomenula ho, tohle ji dokázalo rozzuřit. Severus to ale věděl, proto už nic neříkal.

Na chodbách potkávali studenty, kteří pospíchali na další hodiny, rozeběhli se do sedmého patra, aby stihli včas přijít na hodinu.

Lily měla mít obranu proti černé magii s Mrzimorem a Severus bylinkářství s Havraspárem.

Vyběhli už schody do šestého patra, když zaslechli hlasitý smích. Severus si povzdychl.

„Hele, koho to tu máme, Srabus a Evansová, co tady vy dva děláte? Nemáte náhodou každej hodinu někde jinde?" Sirius Black se na oba díval s úšklebkem ve tváři. Drknul loktem do Jamese Pottera. Ten se zamračil na Lily a vyčítavě se zeptal. „To spolu budete chodit úplně všude?? Evansová, kdy ti dojde, že jsem pro tebe lepší já."

Lily se namíchla. „A kdy dojde tobě, Pottere, že seš jen střapatý pako, náfuka a totální idiot?" vrátila mu to. Severus se hlasitě rozesmál. „To si trefila Lil."

Black vytáhl hůlku. „Srabusi, radši drž hubu. S tebou se nikdo nebaví." Namířil ji na Severuse. „Evansová, jestli chceš, zbavím tě tohohle hnusáka a můžeš jít s námi."

Lily taky vytáhla hůlku a hned po ní i Severus. „Jen se opovaž!"

„Tak do toho Srabusi, dělej!" Posmíval se James. „jestli na to máš!"

Na Rusovlásku už toho bylo dost. Máchla hůlkou. „Expelliarmus!" a ve vteřině odzbrojila Blacka i Pottera. „Vypadněte a dejte nám pokoj!" Jejich hůlky po nich hodila a naštvaně odcházela.

„Ještě si to s tebou vyřídíme Srabusi!" Křičel přes chodbu Potter.

Kamarádi už ale vybíhali poslední schody a kráčeli po chodbě v sedmém patře. Před koncem chodby Severus posla Laň proti prázdné zdi, objevili se tam tmavé dveře.

Vešli a přivítala je Emily, stojící pár centimetrů ode dveří.

Chlapec se na ni zmateně podíval. „Co to tu děláš? Doufám, že jsi nechtěla jít pryč?" ptal se jí. Emily zavrtěla hlavou. „Ne, jenže před chvílí se sem někdo chtěl dostat, ale nešlo jim to. Nějací kluci." Vysvětlovala jim hnědovláska. „Dohadovali se před chodbou a pak odešli."

Lily se podívala na Severuse, napadlo ji, že to nejspíš byli právě Potter s Blackem. Nevěděla, že oni dva vědí o Komnatě.

Severus se mračil, ale po chvilce vyndal z hábitu krabičku s jídlem a položil ji na malý stolek, který tam Emily měla. „Přinesli jsme ti jídlo, Em." Zvedl hůlku a zvětšil obsah krabičky do původní velikosti. Dívka k němu přešla a hned si vzala jeden toast. „Díky, mám šílenej hlad."

S chutí se pustila do jídla a posadila se do pohodlného křesla u okna. „Myslíte, že bych si mohla poslat ten dopis? Mám ho už napsaný." Ptala se kamarádů.

Lily se posadila naproti. „Jasně, pošlu ti sem sovu, zaťuká ti na okno, tak ji pusť dovnitř. Psaní ji přivaž na nohu a řekni jí kam to má doručit." Vysvětlila. „My musíme zas jít. Začíná nám další hodina. Seve už jsi dojedl?" Podívala se na něj, měl plnou pusu, ale přikývl. „Uvidíme se odpoledne." Rozloučili se.

Dalíš kapitolka, začíná to být aspoň trochu zajímavé?? Vaše názory mě velice potěší a za kritiku budu samozřejmě taky ráda, aspoň budu vědět, že pro příště se mám víc snažit.

Hlasy a komentíky přivítám velmi ráda

tak příjemné čtení

Vaše Lily