„Emily," vydechl už o poznání klidněji. „Už mi to sakra všechno řekni."

Jen to dořekl, objevilo se za ním pohodlné křeslo, do kterého si ihned sedl. Kamarádku nespouštěl z očí. V hlavě se snažil vymyslet plán.

Plán kterým by mohl své kamarádce pomoct, zastavit ji. Protože jediné vysvětlení, proč tohle všechno dělá je, že se přidala k Malfoyovi.

Věděl, že se s ním schází, ale doufal že to není tak závažné. Ale teď, když viděl čeho je Emily schopná, chápal že její role v Malfoyvě partě je větší než si myslel. Jistě jim chystá jedy a lektvary, které používají na ty bezbranné mudly.

Tahle sekta pod Malfoyovým dohledem se trénuje v mučení mudlů, je to jen začátek něčeho daleko horšího.

. . . . . .

„Severusi, jestli nechceš poslouchat, tak proč jsi tady?!" osočila se na něj naštvaně dívka a luskla mu prsty před obličejem.

Severus se vrátil do přítomnosti a zahleděl se na ni. „Promiň.. Mluv." Zamumlal a sledoval dívku, jak si sedá zpátky do křesla.

Emily zakroutila hlavou. „Fajn.. Takže, ten obraceč času." Odmlčela se a sundala si zlatý řetízek, který i s přívěškem odložila na stolek u křesla.

Severus se zamračil. „Spíš mě zajímá ten jed..."

„K tomu se dostanu, všechno to spolu souvisí. Nepřerušuj mě." Skočila mu dívka do řeči. Čekala až chlapec přikývne a zhluboka se nadechla. Mnula si ruce a nervózně si pohrávala s prsty.

„Začalo to tím, že mi profesor Brumbál svěřil obraceč času, abych mohla dohnat všechno učivo. Ale to už víš..

Než jsem měla skládat zkoušku, měla jsem mu ho vrátit. Ale zapomněla jsem na to. Vzpomněla jsem si až po týdnu, že ho mám stále v šuplíku." Pousmála se na kamaráda.

„Pamatuješ si ten incident s Bellatrix? Ten co se stal ve společenské místnosti.?"

Chlapec přikývl a pobídl ji ať pokračuje.

„Utekla jsem do ložnice a zamkla se tam. Chtěla jsem ze školy odjet, vypadnout.. Vrátit se domů k otčímovi. Házela jsem všechny svoje věci do kufru a našla Obraceč. Nejdřív mě napadlo, že bych ho mohla použít proti Belle... Ale pak jsem si vzpomněla na něco jiného."

Odmlčela se a vzala Obraceč do ruky.

„Při psaní testů u Brumbála v pracovně semnou mluvil bývalý ředitel Black. Neustále si mě dobíral a urážel mě. A já začala přemýšlet o tom, co mu můj předek provedl tak strašného, že za to nenávidí i mě. Vzpomněla jsem si na jeho reakci, když mě viděl poprvé, když slyšel mé jméno." Smutně se podívala na svého kamaráda.

Severus se mračil a tak pokračovala dál.

„Druhý den po tom incidentu jsem si zašla do knihovny a hledala ročenky. Všechny, ve kterých byla zmínka o mé rodině. Hledala jsem fotografie, cokoliv co by mi alespoň trochu pomohlo je poznat.

Bylo toho málo. Moje pra pra babička Zelwina Brooks byla první koho jsem našla. Použila jsem k tomu ten rodokmen, který Brumbál vytvořil. Hodně mi to pomohlo.

Našla jsem i několik starých výtisků novin. V některých bylo pár oznámení o sňatcích v mojí rodině. A pak jsem narazila na několik výtisků..."

Emily se odmlčela a posmutněla. Pomalu vstala a došla k vysoké skříni. Otevřela ji a chvíli se v ní přehrabovala. Když se otočila zpátky na kamaráda, měla v ruce několik výtisků starých novin.

Dívala se na ně s bolestí v očích. Položila výtisky na stolek před Severuse a ukázala na první titulek.

„To je moje pra pra babička Zelwina." Zamumlala.

Severus se naklonil blíž.

Na fotografii byla žena ve svatebních šatech s mužem. On ji držel kolem pasu a šťastně se usmíval. Ona si jednou rukou hladila vyboulené bříško a taky se usmívala.

Chlapec se s úsměvem podíval na kamarádku. „Brali se, když čekali dítě." Poznával v té ženě samotnou Emily, měli naprosto stejné oči.

Emily se naklonila k němu.

„Lidí si v té době mysleli, že je to divné víš. Vdávat se, když už je těhotná a navíc jí tehdy bylo přes třicet. Podívej."

Ukázala na odstavec ve kterém stálo.:

„Velmi zvláštní událost, pokud jde o tuto svatbu. Které ženy se vdávají těhotné a které v tomto pokročilém věku? Ovšem pokud se jedná o Zelwinu Brooks, není to pro nikoho překvapením. Tato Velká Žena dokázala, že ženy nejsou jen na domácí práce. Ženy dokážou pečovat o své drahé a zároveň rozvíjet svoji kariéru. Je naším velkým vzorem! Stojíme za ní a přejeme ji jen to nejlepší do života."

Emily se odmlčela a podívala se do černých očí. „Ona byla známá, byla vzorem. Pomáhala potřebným a slabým. Když jsem to četla, byla jsem tak pyšná. Měla nakročeno ke slibné kariéře Ministryně kouzel... Víš že Moudrý klobouk mi při zařazování řekl, že pokud bych byla v Havraspáru, mohla bych jít v jejích šlépějích?. Nechápala jsem to, teď už vím jak to myslel."

Znovu si smutně povzdechla a noviny odložila stranou. Odkryla tak další výtisk a v něm byl jen malý sloupeček. Oznámení o narození dítěte. Přesněji dvojčat.

„Velká Žena Zelwina Brooks a její muž konečně tvoří dokonalou rodinu. Velkou gratulaci posílají všichni fanoušci a příznivci a také naše oddělení Tisku. Přejeme dvojčatům krásný a dlouhý život, plný zdraví, lásky a štěstí."

„To jsme už věděli že?" pousmála se dívka na Severuse, který přikývl.

Nechápal o co jde. Proč mu to všechno ukazuje?

Jako by Emily četla jeho myšlenky. Odložila výtisk a ukázala na třetí plátek.

Rok na výtisku byl jiný. Bylo to šest let po narození dvojčat.

Na titulní stránce byla veliká fotografie malé hnědovlasé holčičky a pod ní děsivý titulek.

POHŘEŠUJE SE!!

Od včerejší noci probíhá pátrání po malé dívence. 

Dcera Zelwiny Brooks. Po oslavě jejích a bratrových šestých narozenin se dívenka odebrala do svého pokoje.

Její matka nám řekla, že byla velmi unavená a šla spát dřív než bratr. Zelwina svou dceru Helen doprovodila do pokoje a s manželem ji uložili a popřály sladké sny. Když odcházeli, dívenka se na ně šťastně usmívala.

O dvě hodiny později, když šel spát i její bratr William, byla Helen pryč. Její postel byla rozházená a několik hraček chybělo.

Každý kdo byl na oslavě ji ihned hledal. Ale bohužel marně.

Proto žádáme veřejnost. Buďte všímaví, ohlížejte se kolem sebe. Možná právě vy spatříte tuto dívku. Za jakoukoliv informaci vedoucí k jejímu nalezení bude vyplacená náležitá odměna.

Rodina Velké Ženy Zelwiny Brooks, žádá všechny.:

"PROSÍM POMOZTE NÁM NAJÍT NAŠI HOLČIČKU.."

Článek ještě pokračoval, ale Emily nemohla číst dál. Hrdlo se ji svíralo a v očích měla slzy.

Severus se k ní naklonil a sevřel ji v náručí. Posadil si ji na klín a konejšivě ji hladil. Bál se zeptat na tu jedinou otázku, která mu vrtala hlavou. Podle dívčiny reakce věděl, že se malá Helen nejspíš nenašla, přesto chtěl vědět víc.

Natáhl se k novinám, ale Emily ho zastavila. Odložila výtisk a odhalila čtvrtý titulek. Ještě děsivější než ten předchozí.

PÁTRÁNÍ UKONČENO

Pod titulkem byla znovu fotografie malé dívenky a další článek. Emily přečetla jen jeden malý odstavec.

„Po osmi měsících bylo pátrání ukončeno a rodině oznámeno děsivé zjištění. 

Po nalezení ohořelého tělíčka dívenky se její matka Zelwina zhroutila a byla převezena do nemocnice Sv. Munga.

Není oficiálně potvrzeno, že se jedná o Helen Brooks, přesto má ministerstvo důkazy o tom, že je to pravdu ona. Její věci a ztracené hračky se našly kousek od těla. 

Hrůzná zpráva vyděsila celou kouzelnickou komunitu. Kdo je pachatelem není jasné a k jeho dopadení nevedou žádné stopy."

Emily zahodila noviny a setřela si slzu která jí stékala po tváři.

„Je mi to tak moc líto Emily..." zašeptal Severus, hladil ji po zádech a snažil se vzpamatovat z toho šoku. Moc toho nevěděl, přesto mu tohle stačilo na to aby zapomněl proč je vlastně tady.

Hnědovláska se po několika minutách znovu podívala kamarádovi do tváře.

„To není všechno Seve.. Babička Zelwina se z toho dlouho nemohla vzpamatovat. Už to nebyla „Velká Žena" jak jí všichni říkali. Našla jsem ještě jeden výtisk, ve kterém se psalo, že zešílela. Přesvědčovala okolí a všechny kdo byl ochotný ji poslouchat, že Helen není mrtvá. Stále ji hledala a nevzdávala to..

Její manžel. Můj pra dědeček byl nešťastný, ale nechal ji hospitalizovat u Munga, kde ji pravidelně dávali uklidňující lektvar. Trvalo patnáct let, než uvěřila že je Helen mrtvá.. Ale už nikdy nebyla jako dřív. Ten výtisk jsem vzteky spálila." Přiznala smutně.

Sáhla po dalším výtisku.

„Nemusíš to číst Emily jestli nechceš.." pokusil se ji zastavit, ale ona zakroutila hlavou.

Oči měla skleněné, přesto byl její výraz trošku jiný. Jiný než smutek. Severus viděl vztek..

Nalistovala předposlední stránku, kde byla fotografie dvanácti-letého, hnědovlasého chlapce. Chlapec se skrýval za učebnicí před fotografem a vypadal velmi naštvaně.

ŠÍLENSTVÍ JE DĚDIČNÉ?

„Píše se rok 1922 a setkáváme se opět se jménem Brooks,. Jistě si mnoho z vás v tuto chvíli vybaví slova jako je "Velká Žena" srdečnost a dobrota. Ovšem opak je pravdou. Toto jméno zastírá černý obklad záhady a děsivých tajemství.

Začneme tím, jak se Velké Ženě záhadně ztratila dcera Helena Brooks. Její malé tělíčko bylo nalezené s dost ohavnými popáleninami a za záhadných okolností. Její matka se zhroutila. Všichni s ní soucítili. Ale jaká byla skutečnost?

Proč se nikdy nenašel viník? Proč nikdy nevyšlo najevo jak se dívka ztratila? Nikde údajně nebyli žádné stopy, nikdo neviděl dívenku odcházet ze svého pokoje.

Náhodou jsme zjistili, že celý dům a pozemky Zelwiny Brooks byli během oslav narozenin jejích dvojčat pod ochranou kouzel, která mohl prolomit pouze velmi schopný kouzelník, nebo člen rodiny.

Kdo je tedy vinen?... A co vedlo šílenou "Velkou Ženu" k tvrzení, že její dcera není mrtvá? Přes všechny ty důkazy? Proč jí nestačilo vidět tělo?

U Munga v oddělení pro psychicky nemocné se odehrávalo peklo. Pokud Zelwina nedostala pravidelnou dávku uklidňujícího lektvaru bylo zle. Její psychický stav byl velmi špatný, ale všichni se přikláněli k verzi, že zešílela žalem.

Co když vše bylo jinak? Nemohla mít Zelwina výčitky? Co když věděla něco o zmizení své malé holčičky?.. Proč tak dlouho věřila, že je naživu? To zůstane asi navždy záhadou..

Ale opět se setkáváme s tímto temným jménem. Tentokrát jde o jejího vnuka.

Charlles William Brooks. Tento chlapec se narodil rok po smrti své babičky Zelwiny.

Podle informací, které jsme dostali od dobrého zdroje musí chlapec používat hůlku své babičky z důvodu, že v obchodě si ho hůlka nevybrala.

Tento chlapec je ostudou kouzelníků a celé své rodiny. Pokud by šílenství bylo dědičné, dalo by se říct, že to má v genech. Jeho chování ve škole vzbudilo pozornost i na Ministerstvu kouzel.

Mladík surově napadá studenty, týrá mladší a dokonce i starší spolužáky a co víc. Nyní je v podmínečném propuštění. A sám ředitel školy čar a kouzel, pan Black nám svěřil, že se právě jedná o jeho vyloučení.

Poslední události byli jen třešničkou na dortu. Chlapec surově napadl a zbil profesora. Ten musel být převezen ke Sv. Mungovi a je pod stálým dohledem lékouzelníků. Jeho stav je velmi vážný.

Charlles Brooks vše popírá a tvrdí, že se pouze bránil.

Očití svědkové, kteří tuto událost viděli, ale tvrdí něco jiného. Charlles napadl profesora kvůli špatné známce.

Další ověřená informace říká, že Charlles Brooks je moták, který neovládá plně kouzla. Proto je první z rodiny Brooks, který byl zařazen do Mrzimoru. Jeho studium ovšem brzy skončí a tím i jeho tyranie.

Doufáme, že se profesor brzy uzdraví a Charllesovi vzkazujeme.:

"Nech se zavřít u Munga na stejné oddělení, jako byla tvá babička!! Jsi hrozbou pro své okolí!!"

Můžeme jen doufat, že Ministerstvo podnikne určité kroky k ochraně kouzelnické komunity.

Pokud by bylo nutné, vytvoříme pro vás petici, pro uzavření každého dalšího Brookse do samostatné cely v Azkabanu.

Vrahy a psychopaty mezi kouzelníky nechceme!!

Naštvaně odhodila noviny a podívala se na kamaráda.

Severus poslouchal s otevřenou pusou. „Který idiot tohle psal? Em, to je snůška keců a nesmyslů založených na ničem! Jak mohli něco takového vydat?!"

„Nerozčiluj se Seve, vím jistě že ten pisálek byl vyhozen za to, že tohle poslal do světa. Ale už to Ministerstvo nedokázalo stáhnout z oběhu." Vysvětlila, ale stále byla naštvaná.

„Ještě je tu další článek o mé rodině. Přečtu ti ho.."

Severus tomu jen stěží věřil, jaké další zprávy by se mohli objevit? Moc doufal že to tentokrát bude něco dobrého..

Emily začala číst.

„26.9 1942. Je to přesně 30 let co se Williamovi a Isabelle Brooks narodila dcera Claudia. Byla již druhé dítě této rodiny. Tato velmi známá rodina zažila mnoho špatného, které postupně zakrývá ty dobré věci. A bohužel ani dnes vám o této rodině nepřineseme dobré zprávy.

Dnes měla Claudia šťastně oslavit své narozeniny s rodinou a manželem. Byl jsem jedním z pozvaných. Claudia byla má dlouholetá přítelkyně. Když jsem se spolu s ostatními pozvanými sešel před jejím domem, netušil jsem, že nás uvnitř čeká něco.. Jiného než jsem doufal.....

Celá naše skupinka vešla společně do domu. Dveře byli odemčené a vše nasvědčovalo tomu, že oslava bude brzy v plném proudu. Jen stačilo najít oslavenkyni.

S Williamem a Isabelle Brooks jsme vešli do prostorné kuchyně, ve které byl velký, nádherně prostřený stůl a u něj.. když jsem to viděl, skoro se mi zastavilo srdce.

Na svých obvyklých místech seděla Claudia i její manžel. Nedopité šálky čaje leželi na stole skoro nedotknuté. Oba měli hlavy položené na stole a s očima dokořán spali věčným spánkem...

Tímto chci pozůstalým sdělit svou upřímnou soustrast. Navždy vzpomínejme na to dobré. Na naše přátelé.."

„Dál se tu píše, že oba byli otráveni.. Proč Seve? Proč se tohle stalo mojí rodině?..." zadržovala vzlyky a nechala se vtáhnout do objetí.

Už toho na ni bylo příliš, držela to v sobě tak dlouho a nedokázala zastavit proud slz.

Po několika minutách tichého pláče, se od kamaráda odtáhla. Viděla v jeho očích bolest a lítost.

„Emily,..." Severus nevěděl co říct. Cítil se hrozně, za to jak se k Emily choval, za to že jí nepomohl. Že nebyl s ní, když ho potřebovala.

„Jsem v pořádku Seve..." zamumlala a utřela si slzy. ,,Nic dalšího jsem už nenašla... O nikom z rodiny.." dívala se na noviny a setřela poslední slzu z tváře. Ze stolku znovu sebrala Obraceč času.

,,Snažím se zjistit, co se stalo s ostatními. Seve, chci se vrátit do doby, kdy můj děda Charlles studoval. Protože on měl s někým dítě. To dítě byla moje máma.. A já chci najít Charllese a jeho ženu!"

_______________________________________________________

Moc náročná kapitolka. Zavařila jsem si mozek při psaní...

Co na to říkáte? Co bude dál? Dá se Emiliino dřívější chování omluvit? Nebo je to všechno jen taktika? Možná se jen snaží získat Severusovu důvěru, přesto je příběh její rodiny lehce děsivý.

Co myslíte?

14.5.2017 - oprava

S láskou Lily