Bylo půl druhé odpoledne a dívka s chlapcem seděli na kraji rybníku a máčeli si nohy ve vodě. Povídali si velmi potichu, kdyby je náhodou někdo poslouchal.

„Jsem z těch Bradavic nervózní." přiznala Lily, byla bledá jen na školu kouzel pomyslela. „Co když se spletli? Třeba nezvládnu žádná kouzla." strachovala se.

Severus se na ni usmál a chytl ji za ruku. „Neboj se Lily, Brumbál by se nespletl. Určitě z tebe bude výborná čarodějka." chlácholil kamarádku. „Všechno se tam naučíš."

„Doufám, že budeme spolu Seve. Jak jsi říkal že se jmenují ty koleje?" vyptávala se Lily již po několikáté.

Téma Bradavice spolu probírali poslední tři týdny, každý den.

„Zmijozel, Havraspár, Mrzimor a Nebelvír. Snad půjdeme oba do Zmijozelu. Moje matka a její rodina tam taky chodili. I když u tebe nevím, rozřazuje se to podle povahy, aspoň myslím. Takže tebe tipuju spíš na Havraspár nebo Nebelvír."

„To jsi mi předtím neřekl." divila se Lily.

Severus uhnul pohledem. „No jo, Ehm hrad je prý obrovský, já ho ještě neviděl, matka nemá doma ani fotky. To kvůli otci. Kouzelné fotky se totiž hýbou." pokračoval ve vyprávění. Snažil se rychle změnit téma.

„Páni, to je úžasné." vydechla Lily. „Škoda že o tom nemůžeme říct Emily. Oh asi bychom měli jít. Za půl hodiny přijede, máme se sejít u nás." mrkla na hodinky a vstala. Rychle zamířila k lesní cestě.

Nedošli moc daleko když se Severus zastavil. „Támhle jde." křikl, když z dálky viděl přicházet hnědovlasou dívenku. Oba se k ní rozeběhli a vrhli se na ní. Objímali ji, jako by se neviděli několik měsíců.

„Kde si byla takovou dobu?" „Jak jsi se měla?" „Co jste dělali?" „Jak to že jste tam zůstali dýl?" překřikovali se.

Emily se při pohledu na ně rozesmála. „Trochu jsme si to tam prodloužili, netvařte se tak. Byl to jen týden navíc." zahihňala se, když si všimla jejich uražených výrazů.

,,Týden bez tebe, jako by trval věčnost." prohlásila Lily a ještě jednou kamarádku objala. „Takže jdeme k nám, stejně jsme se měli sejít až tam." pokračovala v cestě.

Emily jim zatím vypravovala, jak se měla u příbuzných, kde všude se byli s otčímem podívat a že poznala nové lidi.

Dorazili už ke dveřím Evansových, když se Emily odmlčela a posmutněla.

„Nejspíš se tam budu stěhovat."

„Cože?" vykřikli Severus s Lily najednou.

Dveře od domu se nečekaně otevřeli a na prahu stála paní Evansová. „Co tu tak stojíte mezi dveřmi? Pojďte přeci dovnitř, Emily, Jsi zpět, to je skvělé. Pojďte, zrovna jsem nakrojila bábovku."

Všichni tři seděli u stolu a nikdo z nich nevěděl co říct...

Ticho prolomil Severus. „Jak to, že se tam odstěhuješ?"

Emily se na něj podívala. „Je tam jedna univerzita. Otčím by chtěl abych tam nastoupila. Vlastně, taky bych tam chtěla, ale je to daleko. Neviděli bychom se skoro vůbec." sklopila zrak.

To už se musela ozvat i Lily. „Taky odjíždím. Od prvního září, nastupuju na gymnázium v Londýně. Vím to pár týdnů. Budu na intru." přiznala se.

Emily se na ní podívala. „Aha, takže, tohle je náš poslední společný týden?"

„Vypadá to tak." povzdechl Severus. „Pověz nám kam to nastupuješ Em?"

Hnědovláska spustila. „Je to "Universita of York" na východním okraji města a v předměstí Heslington, tam budu bydlet. Proto jsme tam s otčímem jeli, chtěl mi ukázat město. Když nebudu ve škole, tak budu u jeho sestry Claire. Je jí 25 let. Je moc fajn"

Lilyiny oči se zalili slzami. „No snad se ti tam bude líbit. Budu ti psát každý týden."

Paní Evansová vše slyšela. „Ale no ták, Lil. Prázdniny, Vánoce a léto můžete trávit tady u nás. Dům je dost velký." usmála se na ně.

Severus se ušklíbl. „Lily? Vyzývám tě na souboj!" Pokusil se změnit téma.

Emily se rozzářila. „Jdeme hrát šachy!" vykřikla a se Severusem v patách utíkala do kamarádčina pokoje.

Lily se usmála na mamku. „Aspoň si nemusím víc vymýšlet, ale bude se mi stýskat. Po vás všech." objala mamku a vyběhla schody do pokoje, tam už kamarádi stavěli figurky na šachovnici.

Lily proti Severusovi 3x prohrála, ale pak ho dvakrát porazila. Další partii si dala s Emily. Samozřejmě vyhrála, takže její pochroumané ego se zas dalo dohromady.

Všichni tři se ještě vystřídali ve hře a pak se posadili proti sobě a povídali si o všem možném. Slíbili si, že si budou psát a každé prázdniny se sejdou u jednoho z nich doma.

„Ťuky, ťuky, je někdo doma?" rozesmála se Emily a klepala kamarádce na čelo.

Lily zamrkala. „Jéé promiň, co jsi říkala?" zeptala se. Severus zvedl obočí. „Lily, my už půjdeme. Je osm." asi se nad něčím rozmýšlel, protože zaváhal. Pak se zvedl a zamířil dolů. Emily šla hned za ním.

U dveří se rozloučili.

. . . . .

Paní Evansová seděla u jídelního stolu a luštila si křížovky, přitom ujídala kousek bábovky. Myslela na svou mladší dceru. Byla a je, na ní velmi hrdá, že je čarodějka. Sice ji trochu děsilo zjištění, že ve světě, který zná, žijí tajně kouzelníci, ale smířila se s tím. Její dcera je jednou z nich. Vlastně je to úžasné, pomyslela si ve chvíli, kdy Lily vešla do kuchyně.

„Copak hledáš moje malá čarodějko?" ptala se jí. Lily přešla k lednici a chvíli se v ní hrabala. Nenašla to, co chtěla, tak si sedla k matce aspoň s jablkem v ruce.

„Honí mě mlsná." odpověděla.

„Aha, proto jsem pekla bábovku. Nejsi nervózní?" ptala se zvědavě.

Lily se pousmála. „Ty mi snad čteš myšlenky mamko. Jsem, hodně. Pořád si myslím že se spletli. Vždyť ty divné věci se mi už nedějí."

„Třeba je to normální Lily, nevím. Zeptej se zítra Sevíka." poradila jí a zadívala se zpět do křížovky. Jedním očkem ale stále pokukovala po své malé holčičce.

Chvíli tam jen tak seděli, každá zahloubaná do vlastních myšlenek, když v tom se ozval zvláštní zvuk.

Paní Evansová zvedla hlavu a podívala se na Lily, ta na ní taky zmateně koukala. „Co to bylo?" ptala se. Taky to slyšela, jako by někdo přejížděl ostrým předmětem po skle a pak o něj klepl. Lily se rozhlédla po místnosti.

Nikde nikdo. „Jdu kouknout za dveře." Už se zvedala ze židle, když si všimla podivné věci.

„Mamko? Na parapetu u okna sedí sova." Zašeptala. „Fakt, podívej." Ukázala na hnědo-černou sovu sedící v otevřeném okně. Sova se dívala na ně.

„Páni, to jsem ještě neviděla." divila se paní Evansová. „Buď potichu ať ji nevyplašíš."

Znovu se ozval ten nepříjemný zvuk, tentokrát ale obě věděli odkud přichází. Sova zobákem přejela po skle a pak dvakrát klepla.

„Poškrábe nám okno." řekla mírně rozhořčeně paní Evansová a vstala.

Sova se na ní podívala, roztáhla křídla a vlétla dovnitř. Přistála na stole přímo před Lilyinou matkou.

„Mamko má na noze papír." vykřikla Lily, hned si ale přikryla pusu rukou, bála se že by mohla sovu vyplašit. Sova se upřeně dívala na ženu stojící před ní. Poskočila dopředu a natáhla k ní nohu se srolovaným papírem.

„Sundej jí ho." radila Lily.

Paní Evansová natáhla váhavě ruku a dotkla se ruličky. Čekala, že se sova lekne a uletí, nebo že ji klovne. Nic se nestalo. Sova stála na místě a trpělivě čekala s nataženou nožkou. Paní Evansová chytla provázek a zatáhla, rulička spadla na stůl. Lily po ní hned sáhla. Rozložila ji a zjistila že je popsaná drobným elegantním písmem. Začala číst nahlas.:

Drahá Joanno,

Severus mi řekl o žádosti ředitele Brumbála, že bychom Vás mohli doprovodit do Příčné ulice a na nádraží King's Cross.

Myslela jsem, že bychom se mohli sejít zítra ráno v deset. Přijďte k nám domů, odtud se lépe dostaneme do Příčné. Poslala jsem Vám psaní naší soví poštou, abyste si zvykli že v našem světě to funguje trochu jinak.

Lily jistě bude posílat dopisy ze školy. Čekáme odpověď. Pošlete sovu zpět.

S pozdravem

Eileen a Severus Snape

„Mami, to je hustý." Neovládla se dívka. Její mamka zatím došla pro pero a na dopis z druhé strany dopsala pouze pár slov.:

Budeme se těšit.

Vzkaz srolovala a opatrně ho přivázala sově zpátky na nohu. Ta tiše houkla a vylétla ven otevřeným oknem. 

__________________

Taková malá zajímavost, když jsem povídku začala přidávat byla jsem na 527 místě v kategorii NÁHODNÉ, K dnešku  (20.9.16) je povídka už na 396 místě. Je to úžasný postup, když vím že ji tu mám něco málo přes týden. Děkuji Vám. :)

Všimla jsem si že pár lidí si mou povídku opravdu čte, tak pro vás mám další kapitolku. Od příště už to bude zajímavější. Doufám že vás už konečně zaujmu dost na to aby jste mi na povídku zareagovali, ať už komentářem nebo hvězdičkou. 

Vaše Lily..