„Myslím že běžela do komnaty. Kam jinam by asi šla? Vždyť je tam zavřená pořád." Lily si prohrábla vlasy a otočila se na svého kamaráda. „A nedívej se tak na mě, mrzí mě to." Zahanbeně sklopila pohled.

Stály v sedmém patře a oddechovali. Celou cestu z učebny běželi a doufali, že kamarádku doženou.

Severus přimhouřil oči a semknul rty do úzké linky. „Lily, ale tohle jsi dělat neměla. Prostě jen, .. Jen jsem tohle od tebe nečekal."

„Aspoň buď upřímný Seve, řekni rovnou že jsem tě zklamala." Rusovláska zvedla pohled a zadívala se do temných očí. Viděla jeho překvapený výraz, ale také omluvný souhlas.

Chlapec si odhrnul vlasy z čela a po pár vteřinách protočil oči. „Ne Lily." Zašeptal horlivě. „Ty mě nemůžeš nikdy zklamat. Jen překvapit." Pousmál se a přiblížil se k ní. Jemně ji chytil za ruku. „Tady už ji nenajdeme, jestli je uvnitř, tak se tam nedostaneme." Ukázal na stěnu za dívčinými zády.

Lily přikývla „Jo máš pravdu. Tak pojď, za chvíli máme další hodinu." Sevřela jeho bledou dlaň a pomalu scházela schody.

Severus se ale zastavil. „Možná bude na ošetřovně, nebo ve společence." Zamumlal zamyšleně. „Podívám se tam a ty jdi na ošetřovnu." Čekal až kamarádka znovu přikývne a naklonil se k ní. „Uvidíme se na obědě." Naklonil se ještě blíž a letmo ji políbil na rty.

Otočil se na patě a běžel chodbou pryč. Srdce mu bilo jako splašené, ale byl na sebe hrdý. Rty ho příjemně brněli a roztahovali se do zářivého úsměvu.

. . . . .

Lily stála na místě jako po zásahu kouzlem Petrificus totalus. Její ruka vystřelila ke rtům, na kterých stále cítila jeho jemný dotek. Ukazováčkem si přejela po místě, kde ji políbil a pousmála se. Scházela schody a celou dobu přemýšlela nad tím krátkým, příjemným okamžikem.

Věděla, že k Sevovi něco cítí, ale myslela si, že už to má pod kontrolou. Myslela si, že i Severus to už má pod kontrolou.

Zadýchaně vběhla na ošetřovnu a rozhlédla se kolem. Lůžka byla prázdná a pečlivě ustlaná. Dokonce ani školní ošetřovatelka tam nebyla.

Zklamaně se vydala do knihovny, kde počká do další hodiny.

. . . . . 

Severus prošel tajným vchodem do Zmijozelské společenské místnosti a prohlédl ji rychlím pohledem. Až na několik studentů tam nikdo nebyl a Emily už vůbec ne. Vykročil tedy k ložnicím.

Před tmavými dveřmi k Emiliině ložnici se zastavil. Nechtěl klepat, aby se mu Emily neschovala, ale nakonec tiše zaklepal. Přeci jen ji nechtěl vyrušit nebo zaskočit.

Uvnitř bylo ticho, zaklepal tedy ještě jednou a když nikdo neotevřel ani potřetí, tak opatrně zatlačil na dveře.

Nakoukl dovnitř, na první pohled byla dívčí ložnice prázdná. Musel uznat že to tu holky mají docela pěkné. A taky udržují pořádek. To v jeho ložnici není.

Otevřel dveře víc a vešel dovnitř. „Emily?" díval se na postel u které byli zatažené závěsy. Pomalu přešel až k ní a nakoukl.

Emily ležela na posteli a spala.

Severus si prohlédl její klidný a čistý obličej a úlevně si oddechl. Už tu břečku na tváři neměla. Tiše se vrátil do společenské místnosti a posadil se do křesla u krbu. Do ruky vzal knihu, která ležela na stolku a začetl se do ní.

. . . . . .

Emily se s trhnutím probudila. Posadila se na postel a promnula si oči. Nespala dlouho, ale cítila se lépe. S úsměvem na tváři se rozběhla ke koupelně a opláchla si obličej. Chvíli se prohlížela v zrcadle. Prohrábla si hnědé vlasy a vyšla z koupelny.

Z postele si vzala brašnu, otevřela ji a vyndala několik knih. Učebnice uložila na noční stolek a do brašny hodila jiné knihy.

Brašnu zavřela a položila na zem. Zvedla hůlku a kouzlem zamkla dveře ložnice. Rychle zvedla polštář z postele a odhrnula zelené prostěradlo. Nadzvedla matraci a zvedla do ruky zlatý přívěšek, který si dala kolem krku a zastrčila za límeček košile tak, aby nebyl vidět.

Postel dala zase do pořádku a s hůlkou v ruce seběhla do společenské místnosti.

Na posledním schodu se zastavila a chladně se podívala do tváře chlapce, který stál přímo před ní. „Severusi...?"

Naznačila mu aby uhnul z cesty, ale marně. Zkřížila ruce na prsou. „Co potřebuješ.?" Zeptala se stále chladným hlasem.

„Jen jsem chtěl vědět jestli jsi v pořádku." Odpověděl ji stejně chladným tónem. Jeho pohled byl bez emocí. Oplácel ji její lhostejnost a chlad.

Emily zvedla pravé obočí. „Jsem, nic to nebylo. Taková blbost mě nerozhodí. Uhni, musím už jít."

Severus stál pořád na místě a nehnul se ani o píď. „Kam musíš jít? Do komnaty vařit jedy?" zeptal se a taky zvedl obočí.

„Do toho ti nic není." Jemně do něj strčila a prošla kolem.

Severus ji ale popadl za ruku a zastavil. „Nikam! Dokud mi neřekneš co se s tebou děje."

„Nic se neděje!" procedila skrz zaťaté zuby a snažila se mu vytrhnout.

Studenti ve společenské místnosti je ignorovali, ale někteří po nich pobaveně pokukovali.

Snape sevřel dívčino zápěstí pevněji a trhnul s ní. „Měla by jsi se vzpamatovat! Jestli někdo zjistí co děláš v komnatě, tak tě vyloučí. Ten jed od Malfoye... Ano vím o tom, Emily.." dodal když viděl její vyděšený pohled. „Jestli ho na někoho použiješ..."

„Nejsem blbá Severusi! Vím co dělám! Neměj o mě péči, jdi se starat o svojí Lilynku!" sykla na něj naštvaně a konečně se mu vyškubla.

Chlapec po ní znovu chňapl, ale ona uhnula. Zavadil o její košili a roztrhl první dva knoflíčky.

Zlatý třpyt na jejím krku přitáhl černý pohled. Severus strnul na místě a Emily se vyděšeně chytila kolem krku. Snažila se řetízek ukrýt, ale marně.

Severus nevěřícně zakroutil hlavou a když viděl že chce dívka utéct, tak jen tiše zašeptal jejím směrem. „Jestli odejdeš, půjdu za Brumbálem." Věděl, že ji má v šachu.

Tichá výhrůžka zabrala. Emily stála na místě, otočená zády ke zmijozelskému chlapci a čekala. Třásla se vztekem. „Co po mě chceš!"

„Řekni mi úplně všechno!!" přistoupil k ni a chytil ji za rameno. „A začni tím, proč máš u sebe Obraceč času?"

______________________________________

Líbí?? Snad někoho potěší další kapitolka.

Oznamuji, že jsem úspěšně přestěhovaná a snad zas budu mít více času na psaní. :)

Vaše unavená Lily