Velká síň byla skoro prázdná, až na pár výjimek.

Výjimek, které by Severus vyměnil za cokoliv jiného. Raději by posnídal s trollem než být v jedné místnosti s nimi.

U Nebelvírského stolu seděli tři studenti. Chlapci se hlasitě bavily a vypadalo to, že se i trochu dohadují. Byli tak zabraní do rozhovoru, že si ani nevšimli Severuse, který se tiše usadil u svého kolejního stolu.

Sedl si co nejblíž k východu aby viděl přicházet svou rusovlasou kamarádku

Druhou kamarádku ani nehledal, věděl, že nepřijde. Určitě je teď v komnatě a spřádá kdoví jaké plány.

Před černovlasým mladíkem se objevil hrnek s kakaem a toasty s marmeládou. S chutí se pustil do jídla a občas se ohlédl na nově příchozí. Jedl pomalu a vychutnával si každé sousto.

Deník, který měl u sebe položil na stůl a pomalu pročítal jednu stránku za druhou. Znal ho dobře, četl ho už několikrát, ale přesto mu to nedalo a musel si deník přečíst znovu.

Deník byl popsaný třemi inkousty, prvních deset stránek bylo modrým inkoustem. Byli to seznamy lektvarů a jedů a u každého krátký popis a protijed, nebo účinek.

Další většina knihy byla psaná klasickým černým inkoustem, ovšem to co obsahoval text se týkalo převážně černé magie.

A až na konci deníku, bylo rudé písmo, připomínající krev. Vše napsané touto barvou zahrnovalo vzácné kouzelné tvory, mocné ale i děsivé zároveň.

Severus se snažil přijít na to, proč o něj Emily tak stála. A vlastně ani nevěděl, jak dlouho ho u sebe měla.

Z přemýšlení ho vytrhl pohyb po jeho pravém boku. Deník rychle zavřel a položil si ho do klína, když vzhlédl tak se pousmál. Díval se do zářivě zelených očí.

Rusovláska se posadila vedle chlapce a těkala pohledem k jeho klínu, zvědavě se dívala na deník a na Severuse a její levé obočí se zvedalo do pobavené grimasy.

„Píšeš si deníček?" zeptala se s úsměvem a sebrala mu z talíře toast. Zakousla se do něj a zadržovala pobavený úšklebek.

Severus se usmál a upil trochu kakaa, nad jeho rtem se utvořil kakaový knírek, ale chlapec to nevěděl. „Ahoj Lily, nepíšu si deníček, je to TEN deník.." řekl a významně na něj poklepal. Položil hrneček s kakaem na stůl a vzal si toast.

Lily se hlasitě rozesmála. „Aha, dobře, takže ne deníček, ale deník. Promiň, nevěděla jsem, že si ho píšeš a vadí ti mu říkat zdrobněle." Utahovala si z něj a stále se vesele usmívala. „Mimochodem, knír ti nesluší." Ukázala na jeho kakaový knírek a rozesmála se ještě víc.

Několik nově příchozích se na ně podívali a pobaveně se ušklíbly.

Severus se zamračil a utřel si zbytky kakaa. Naklonil se blíž k dívce. „Lily, pamatuješ ten deník co mi poslal ten můj známý. Když jsme hledali protijed pro Em?"

Rusovláska se na deník zadívala a přikývla. „Proč jsi ho přinesl?"

„Emily mi ho ukradla a ráno, když odcházela ze společenské místnosti ji vypadl. Ale už se pro něj nevrátila." Vysvětlil Severus a deník položil na stůl před kamarádku.

Rychle se rozhlédl kolem a otevřel ho.

Lily jím listovala a pročítala si obsah. Při každém otočení stránky se mračila čím dál víc. „Je to plný černý magie!" prskla naštvaně a deník od sebe odstrčila. Severus ho rychle sebral a schoval.

„Já vím. A Emily to ví taky. Proč ho chtěla?" ptal se zamyšleně.

Zelené oči se zúžily. „Nevím, ale jestli si čuchla k černé magii a líbí se jí to, tak s tím asi nic nenaděláme, nemyslíš?!" naštvaně položila nedojedený toast a zvedla se z lavice.

Severus ji nechápavě sledoval. „Co je Lily? Tebe nezajímá co se s Em děje?" pomalu vstal.

Lily se naštvaně rozhlédla a naklonila se k němu, zuřivě šeptala, aby je nikdo jiný neslyšel. „Jo, zajímá Seve, ale taky mám své meze. Jestli se přiklání k černý magii tak s tím nechci mít nic společného! Některé věci jsou na mě prostě moc!" otočila se na patě a rychlím krokem odcházela z Velké síně.

Severus se ihned rozběhl za ní. Dohnal ji ve Vstupní hale a chytil za ruku. Byl taky naštvaný, Lily se chovala jako by to byla jeho vina, že se od nich kamarádka tak straní. „Lily! Já přece nechci aby Em dělala černou magii.! Ona taková není, má k tomu nějaký důvod. Je to jen naše teorie... Určitě ano.. Ona taková není.." opakoval už o něco mírněji.

Rusovláska si povzdechla. „Evidentně se nám nechce svěřit. Raději šla za Malfoyem než za námi. Severusi, ona o nás už nestojí.." podívala se do černých očí a znovu si povzdechla. „Tak ji prostě nechme být."

Chlapcovi oči se rozšířili překvapením. „To nemůžeš myslet vážně. Lily, teď když už toho víme víc, tak to chceš vzdát? Chceš,..." odmlčel se a snažil se přijít na to jak kamarádku udržet na své straně, jak ji přimět, aby mu pomohla rozluštit tuto záhadu. „Chceš aby Emily strávila vánoce sama?... Copak ty jí nechceš dát svůj dárek?.. Je to přece Emily, kamarádka už od dětství..."

„No právě. Tím je to horší Seve... Že se k nám otočila zády.. Já už nemám na to ji pořád nadbíhat a vnucovat se, nestojí o to.. Vzdávám to." odpověděla mu zklamaně a svěsila hlavu. V očích se jí leskly slzy.

Severus ji vzal za ruku a druhou uchopil její bradu, jemně ji zvedl aby dívce viděl do očí. Srdce mu přitom bilo jako splašené. „Lily, no tak. Přijdeme na to. Věř mi a pomoz mi." Čekal dokud mu dívka neoplatila pohled.

Po vteřince přikývla a chlapec se pousmál. „Mimochodem, byl jsem v kuchyni za Sparky, chceš vědět novinky?"

Lily zvědavě naklonila hlavu a přikývla. „Jasně že chci. Ale pojďme do té knihovny. Je tam klid." Vykročila směrem ke knihovně a Severus jí byl v patách.

„Hele Lily, nevíš kde by se dal sehnat neviditelný plášť? Emily totiž jeden má." Zeptal se zvědavě kamarádky a ta se prudce zastavila.

„Neviditelný plášť? Jak jsi na to přišel?" vyhrkla hlasitě a rozhlédla se kolem jestli je nikdo neslyšel.

Z Velké síně zrovna vycházela trojice Nebelvírských chlapců, kteří dívku zaslechly a pozorně je sledovali. James Potter se podíval na Severuse a znechuceně se ušklíbl. V jeho očích se odrážela nenávist. Udělal krok k nim, ale Sirius Black ho chytil za rameno a naklonil se k němu. Něco mu rychle šeptal a pustil ho až když James přikývl.

Sjeli Severuse zlostným pohledem a odešli. Lily se zamračila. „Tohle bylo divný, něco chystají. Pojď radši do té knihovny, všechno mi tam povíš."

Společně se vydali do knihovny a Severus ji cestou vyprávěl vše co se stalo od včerejšího večera. Když se usazovali ke studijnímu stolku u okna a co nejdál od školní knihovnice, tak pokračoval ve vyprávění.

Deník ležel veprostřed stolu mezi nimi a Lily po něm pokukovala. Severus zmlknul a podíval se na kamarádku. „To je všechno, co si o tom myslíš?" zeptal se zvědavě a čekal.

Rusovláska si přisunula deník k sobě a povzdechla. „Takže, když to shrnu.. Podle všeho je Emily zavřená v komnatě, kde studuje nějaké knihy a zkouší lektvar, do kterého potřebuje ten jed, který jí Malfoy sehnal a za to mu slíbila, že se přidá k jeho partě tupců a tyranů. Navíc si sehnala neviditelný plášť a jistí se Zastíracím kouzlem aby ji nikdo v hradě neviděl, nebo nenačapal mimo společenskou místnost.. Uff,.. No víme toho víc než před týdnem, přesto.. Nejsme o nic moudřejší Seve."

„Já vím, ale aspoň něco." Přitakal a rozhlédl se.

V knihovně bylo jen pár studentů, ale nikdo neseděl dost blízko aby je slyšel. „Nevím na co chtěla ten deník. Možná kvůli tomu jedu co jí Malfoy dal." Mumlal potichu.

Lily nechápavě zakroutila hlavou, pomalu otáčela deník a nepřítomně koukala na regály plné knih. „Možná. Vůbec ji nepoznávám. Černá magie, jedy, přátelství s Malfoyem a jeho partou. Vždyť jsme ji říkali co dělají a i přes to se k nim přidá.."

Oba mlčky seděli a přemýšleli. Každý byl myšlenkami jinde. Přesto tak blízko. Lily vzpomínala na kamarádku, na pěkné chvilky co zažily v Cokeworth a nedokázala pochopit co ji změnilo.

Severus myslel na dobu, kdy byla Emily skrytá v Komnatě nejvyšší potřeby a umírala před jeho zraky.

Pomalu zvedl pohled ke své kamarádce a zamyšleně přimhouřil oči. „Lily, pamatuješ si, co řekl Brumbál, když jsme mu pověděli o Emily a té kletbě? Kontroloval její jizvu.. Myslím, že řekl něco v tom smyslu, že rána vypadá dobře, přesto černá magie zanechává stopy. A potom se u Emily projevila její moc." Odmlčel se a přemýšlel.

Dívka se na něj dívala. „Severusi, kam tím míříš. Chápu, že ta kletba nejspíš pomohla Emily v tom, že se její kouzelná moc plně projevila, ale co to má společného s tímhle? Chceš říct, že ji to nutí chovat se takhle?" ptala se zvědavě, ale kroutila hlavou. Sama nevěřila tomu co říká.

Chlapec přikývl. „Zní to jako nesmysl, ale i tak. Přečetl jsem hodně knih o černé magii...."

„Výborně Seve, to jsem potřebovala slyšet!" vyjela po něm kamarádka a naštvaně zkřížila ruce na prsou.

Černé oči se vpíjeli do zelených, byla v nich lítost. „Promiň, ale je to tak a díky tomu vím, co černá magie dokáže. Ale nevím. Vážně to zní divně." Přiznal nakonec a povzdechl. Tiše přemýšlel nad dalšími možnostmi.

Po pár minutách ticha si rusovláska prohrábla vlasy a pousmála se. „Co takhle,.. Hm, Seve,.. Seve!?" naklonila se k chlapci, který nevnímal. Vzala ho za ruku a lehce zatáhla, v tu chvíli vzhlédl.

„Hm?" zabručel jejím směrem a sledoval jejich spojené ruce.

Lily se uchechtla a pustila ho. „Sparky by nám mohla pomoct. Zajdeme za ní." Dívala se na chlapcův nechápavý výraz a na její tváři se objevil malý úsměv. „No dneska je neděle a Sparky ponese oběd do komnaty. My se tam dostat nemůžeme, ale ona ano. Poprosíme ji aby nás tam přemístila až tam půjde."

„Ty jsi geniální!" vyjekl Severus a nadšeně vstal.

Lily se usmála a taky vstala. Podala kamarádovi deník a chytila ho za ruku. „Tak jdeme, oběd je za hodinu, domluvíme se se Sparky a skřípneme Em. Bude zahnaná do kouta a donutíme ji aby nám vše řekla. Utneme tu její černou magii!" Nadšeně procházela knihovnou až ke dveřím a celou cestu se vesele usmívala.

Byla šťastná, že konečně měla plán, který může uskutečnit a ukončit to Emiliino podivné chování. Její nápad byl tak dobrý, že si byla téměř na sto procent jistá, že vyjde. Vesele se ohlédla na kamaráda, který rychlím krokem pospíchal za ní.

Severus se taky usmíval, ale jen na povrchu. Lily byla tak nadšená a on jí nechtěl zkazit radost. V prvním momentě byl jejím nápadem nadšený, ale po pár vteřinách se mu vybavila vzpomínka na Emily klečící ve společenské místnosti, kdy omráčila Bellatrix Blackovou bez hůlky.

Pokud ji on s Lily překvapí, mohlo by to skončit špatně.

Byl připraven Lily chránit vlastním tělem. Nedovolí, aby jí kdokoliv ublížil. Věděl že nemá cenu zkoušet ji přimět aby na něj počkala jinde. Jen by tím vyvolal hádku, kterou by stejně prohrál.

Ale co mohl udělat, bylo chránit jeho křehkou Lily.

V Bradavické kuchyni pobíhali skřítci sem a tam, ještě rychleji než ráno, kdy tam Severus přišel sám.

Všichni skřítci měli tolik práce, že si nevšimli nově příchozích. Dívka se rozhlížela kolem a pohledem hledala malou skřítku Sparky. „Kde může být?" mumlala si.

Stáli ještě chvíli, dokud Severus neztratil trpělivost. Došel ke skřítkovy, který pracně drhnul dřevěný, dlouhý stůl a poklepal mu prstem na rameno. Skřítek se překvapeně ohlédl a upustil hadřík na zem. Seskočil ze stoličky a uklonil se. „Pane, jak vám může Ringosh (čti Ringoš) posloužit, pane?" ptal se pisklavým hlasem.

„Přiveď mi Sparky." Řekl mu rázně a zamračil se.

Skřítek se znovu uklonil. „Ringosh vám ji přivede pane, počkejte tady." Otočil se a odběhl dál do kuchyně.

Lily si stoupla vedle kamarád a zlostně ho sledovala. „Mluvil jsi s ním jako s otrokem!" Řekla mu naštvaně a založila ruce na boky. Chlapec se na ni podíval a pousmál se, jeho výraz byl pobavený a zároveň lítostivý.

„Lily, pospícháme a je to důležité.. Navíc, jsem s ním nemluvil jako s otrokem, ale jako se sluhou, což on je." Ukázal směrem, kam skřítek odešel.

Rusovláska naštvaně zafuněla a Severus ustoupil o krok. Snažil se udržet pobavený škleb. „Ne, není sluha, ale.. Promiň, už budu milejší. Slibuju."

V ten moment k nim přicupital skřítek a za ním pádila malá Sparky. Ringosh se uklonil. „Vedu vám Sparky pane."

„Díky Ringoshi, jsi moc hodný." Odpověděl mu Severus. V pravém koutku mu cukalo. Pokukoval po Lily, která už se netvářila tak naštvaně.

Pozdravila se se Sparky a pustila se s ní do řeči. Vysvětlila jí co od ní potřebují a Sparky se vším souhlasila, žmoulala si při tom v rukách svou zamazanou zástěrku. „Slečna Emily nezakázala Sparky přivést tam někoho jiného, tak Sparky může vzít slečnu Lily a pana Severuse do Komnaty až ponese oběd."

Lily se na skřítku usmála. „Díky Sparky, moc nám pomůžeš. Až půjdeš za Emily, tak přijď nejdřív pro nás. Budeme v knihovně." Pousmála se na skřítku a otočila se na kamaráda, který souhlasně přikývl.

Skřítka nervózně postávala a koukala z Lily na Severuse. „Může už Sparky jít? Ostatní skřítky potřebují pomoct s přípravami." Zamumlala potichu a zabodla pohled do země.

Severus se na ni otočil a přikývl. „Jo už můžeš jít. A díky Sparky." Dodal ještě, protože zachytil kamarádčin pohled.

Znovu se vydali do knihovny a usadili se u stejného stolku. Mlčky čekali na skřítku, která měla každým okamžikem přijít.

Lily si povzdechla a Severus se na ni pozorně zadíval. Dívka se rozhlížela kolem, očima prohlížela regály s knihami a nervózně si okusovala spodní ret. Chlapec se naklonil dopředu, lokty položil na stůl a podepřel si hlavu. Díval se na kamarádku se zbožňujícím výrazem.

Miloval její čistou pleť a zářivé oči, její hebké vlasy barvy ohně i to jak si nervózně okusuje ret, ona ani nevěděla že to dělá, ale Severus to vnímal pokaždé. Jako by ho k ní přitahoval nějaký magnet.

Sledoval její rty a vzpomněl si na jejich první polibek. Bylo to pro něj něco tak úžasného. Od toho dne na jisto věděl, že Lily je ta pravá, ta jediná, kterou kdy bude milovat..

Jeho hlavou proudily myšlenky na rusovlásku v bílých šatech. Byla to jeho tajná touha, mít Lily jen pro sebe...

Z přemýšlení ho vytrhl tichý, přesto vysoký hlásek. „Pane, musíme jít."

„Seve, prospat se můžeš až tohle budeme mít za sebou." Napomenula ho Lily a zamávala mu rukou před očima.

Chlapec se narovnal a odhrnul si černé vlasy, které mu spadli přes oči. „Promiň Lily, asi.. Jen jsem se nad něčím zamyslel. Tak můžeme jít?" Nevinně se usmál a vstal.

Skřítka stála před nimi a v rukách svírala stříbrný podnos s jídlem. „Ano pane, pokud toto uvidí paní Pinceová, tak bude mít Sparky malér. Jídlo do knihovny nepatří." Zamumlala a prosebně se podívala na dvojici přátel.

Lily rychle přikývla. „Dobře Sparky a jak se tam tedy dostaneme.?" Zeptala se zvědavě. „Můžu ti pomoct s tím tácem? Určitě je těžký.." Natáhla se po tác, ale skřítka zuřivě zakroutila hlavou.

„Ne paní, je to má práce. Kdyby jste Sparky chytili za lokty, tak vás Sparky přemístí přímo do komnaty." Podívala se na ně svýma vypoulenýma očima a pousmála se.

Severus se natáhl a chytil malou skřítku z jedné strany. Druhou ruku měl schovanou v kapse a pevně svíral svoji hůlku. Odhodlaně se podíval na Lily.

Rusovláska udělala to samé, chytila skřítku z druhé strany a pousmála se. „Jsme připraveni Sparky, ale až se tam dostaneme, tak musíš rychle zmizet. Možná bude Emily naštvaná... Na nás." Dodala rychle, protože skřítka se zatvářila vyděšeně.

„Dobře paní. Sparky odejde, jen co položí jídlo na stolek." Zamumlala poslušně. „Tři, dva jedna.."

_________________________________________

...Prostě to utnu v tom nejlepším...

Jsem tu s další kapitolkou. 2500 slov a pokračování už chystám. Ale na to si budete muset počkat. Můj volný víkend končí a já jsem na sebe pyšná. Tři kapitolky za tak krátkou dobu je i na mě dost.. Nebo ne? :D

Přidávala bych častěji, ale bohužel nemám tolik času, jak jste si jistě všimly v posledních měsících. S jistotou vám můžu říct jen to, že plánuji příběh dopsat až do konce ještě než začne léto.. :) :) :)