„Crrrrrrrr, crrrrrrrr, crrrrrr."

Domem Evansových se rozdrnčel zvonek.

Lily se s leknutím probudila a koukla na budík na nočním stolku. Bylo půl jedné odpoledne.

„To snad není možný, já prospala celé poledne." divila se dívenka. Promnula si oči a protáhla se. Vylezla z postele. Pohled jí hned padl na dopis, který ležel na zemi, nejspíš s ním usnula a vypadl jí z ruky.

Na papíru bylo napsáno černým inkoustem:

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Albus Brumbál - (nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar. Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun. Mezinárodní sdružení kouzelníků.)

Vážená paní Evans,

S potěšením Vám oznamujeme, že ve škole Čar a kouzel v Bradavicích

počítáme se studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.

Školní rok začíná 1.září

Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31.července.

Se srdečným pozdravem:

Minerva McGonagallová

Minerva McGonagallová

zástupkyně ředitele.

V obálce zůstal zbytek dopisu se seznamem věcí.

Rychle se převlékla z pyžama, popadla dopis a pádila dolů ze schodů omrknout kdo zvonil.

„Dobré ránko." usmála se na všechny v kuchyni.

Paní Evansová chystala ledový čaj a pan Evans vyndával ze skřínky sklenice. U jídelního stolu seděl Severus a naproti němu Emily.

Všichni se rozesmáli, když slyšeli Lilyin pozdrav.

Severus se na ni upřeně díval a pohled mu sklouzl na dopis v její levé ruce. „To se teda máš že si vyspáváš tak dlouho, mě matka budila už v osm, že prý jede na nákupy. Tak ať vypadnu ven na vzduch." ušklíbl se.

To Lily rozesmálo, už si chtěla sednout ke stolu, když jí mamka připomněla "ranní" hygienu. Dívka se pleskla do čela a odešla do koupelny. Dopis nechala na stole, ale její otec si ho všiml a odklidil ho z pátravých a zvědavých očí Severuse Snape.

Po společném obědě se vydali k rybníku. Bylo slunečno a vzduch byl příjemný a čistý po včerejším dešti. Z ničeho nic Emily drcla pěstí do Lily, kamarádka se na ní podívala.

„Chceš bitku?" nadzvedla obočí Lily.

Emily se uchechtla. „Ale né, jen jsi nám ještě neřekla, co byl zač ten chlap ze včera." dívka čekala na odpověď.

Lily už se nadechovala, že spustí vyprávění o záhadném večeru s ředitelem Brumbálem, když si všimla že Severus nenápadně zavrtěl hlavou.

Utajení, proběhlo Lily v hlavě, málem zapomněla na poslední větu, kterou jim Brumbál řekl před odchodem. „Nikomu nesmíte o existenci čar a kouzel říct. Ohrozilo by to náš svět."

„Aha, joo, byl to jen nějaký obchodník, nechtěl mluvit semnou, spletl si jméno. Nabízel mamce výhodnou koupi vysavače." rozesmála se nad svou odpovědí.

Emily jen zklamaně odfrkla. „Vypadal tak důležitě. No škoda, že jsme kvůli němu museli domů. Ale ty jeho vousy, to snad pěstoval od puberty ne?"

Severus se podíval na kamarádky a strašně se rozesmál. Holky se k němu po chvilce přidali.

„V pondělí odjíždím." posmutněla Emily.

„Kam?" „Kdy se vrátíš?" „Na jak dlouho?" Ptali se Sev a Lil, jeden přes druhého.

Hnědovláska povzdechla. „Jedem s otčímem k jeho příbuzným. Má jim pomoct s novou střechou na baráku, tak mě bere s sebou. Nejspíš na týden, nebo deset dní." odpověděla.

. . . . . .

Víkend byl pryč, Severus stál před domem Emily Brooks a mával odjíždějícímu autu. V kapse černých kalhot svíral dopis.

Ráno se rozhodl, vzal z šuplíku svého psacího stolu obálku nadepsanou svým jménem a šel navštívit kamarádku.

Cestou ještě zastavil před domem Emily, aby se s ní rozloučil, než odjede.

Auto zabočovalo na hlavní silnici a mizelo mu z dohledu. Severus ještě chvíli stál na místě a sbíral odvahu. Už to nevydržel, rozběhl se na opačnou stranu, než z které přicházel. Musel za ní, musel jí to už konečně říct.

Doběhl ke dveřím a zazvonil.

Otevřela mu paní Evansová. „Ahoj Seve, pojď dál, jdeš za Lil? Je nahoře. Mám ti udělat čaj?" ptala se.

„Oh, děkuji, dám si rád." usmál se na ni, je to moc příjemná a hodná paní a Severus ji měl velmi rád.

„Lily, Lily...!" vběhl do dívčina pokoje.

„Co je? Hoří snad?" usmála se Lily a nenápadně schovávala nějaký papír do šuplíku stolu u kterého zrovna seděla.

„Lily, já už to nevydržím, musím ti to říct. Vím, že to víš, takže tím nic neporušuju!" Severus byl rozrušený a chvilku blábolil, než ho kamarádka se smíchem zarazila.

„Uklidni se Seve. Co mi musíš říct?" ptala se.

Severus vykulil nedočkavě oči. „Vím proč tu byl v červenci ten pán, vím kdo to je. Je to Albus Brumbál."

Lily se lekla. „Jak to víš?" Bála se vyzrazení, před kterým ji Brumbál varoval. „O čem to mluvíš Severusi?" snažila se ho zmást.

Chlapec zakroutil hlavou. ,"Pojď dolů, máme tam čaj." vzal kamarádku za ruku a odvedl ji k jídelnímu stolu.

Paní Evansová už popíjela svůj čaj a čekala až přijdou děti. Byla zvědavá, viděla, jak se chlapec tvářil. Jistě měl něco na srdci. Něco důležitého.

Zvedla se a došla ke kuchyňské skřínce. Vyndala sušenky, nasypala je na talířek a odnesla na stůl.

Dup, dup, dup, dup.

„Tak jste přece jen přišli popít čaj se starou zvědavou ženskou." rozzářila se na děti, když konečně seběhli schody a usadili se u ní.

Lily protočila oči. „Mami ty musíš všechno vědět první že?" pousmála se.

Paní Evansová přikývla. „Sevík se přiřítil jak torpédo, nediv se mi že mě zajímá, co se děje." pousmála se na děti.

Nastalo ticho.

Severus upíjel čaj a důležitě koukal na Lily.

„No tak už to konečně vyklop!" rozohnila se dívka.

„Ehm, dobře." ještě si ukousnul kousek sušenky a pokračoval. „Chtěl jsem se tě zeptat. Jestli bys nechtěla jet semnou a mou matkou nakoupit školní potřeby." odmlčel se a lehce zčervenal.

Lilyina mamka se významně podívala na dceru, pak pohlédla na chlapce. „Víš Seve, Lily by jistě ráda jela nakupovat s vámi, ale už jsme se dohodli že nakoupíme společně a spojíme to s malým výletem v Londýně."

Lily jen smutně přikývla. Severus zavrtěl hlavou. „Ale né, to jste špatně pochopila paní Evansová, vy samozřejmě pojedete s námi." opravil se rychle.

Lily vzhlédla. ,,Ale..."

„Žádné ale, matka na tom trvá. Řekla, že když už tam musíme všichni, tak jedině společně. Můžeme použít náš krb." vysvětloval.

Rusovláska vykulila oči. „Cože, o čem to mluvíš?"

„No přeci o nákupech, Lily. V Příčné ulici se jeden snadno ztratí, kor, když je tam poprvé." dál důležitě vysvětloval. „Takže pojedeme spolu a ..."

„SEVERUSI SNAPE!" zakřičela nadšeně Lily. „Sakra Seve, proč jsi mi to neřekl dřív?"

„O čem to mluvíte?" nechápala paní Evansová.

„Mami, Severus je taky čaroděj." vypískla Lily. Oběhla stůl a objala překvapeného kamaráda.

„Takže ty jedeš taky do Bradavic? A poprvé? Kolik máš v rodině kouzelníků?" vyptávala se hned paní Evansová.

Severus jim vyprávěl vše možné, že jeho matka je také čarodějka, ale otec to neví. Řekl něco málo přímo o Bradavicích a také o čistě čarodějných vesnicích.

Řekl jim, že na začátku školního roku je rozřadí do různých kolejí, že existuje kouzelný sport – Famfrpál, při kterém se létá na košťatech.

Paní Evansová se hlasitě zahihňala, když jim řekl, že jeden předmět učí duch. „Prý spal a když měl jít na hodinu tak se zvedl a odešel. Až ve třídě plné zaskočených studentů zjistil, že své tělo zapomněl v křesle."

V tu chvíli vešla do místnosti Petunie, od toho dne, co u nich byl Brumbál, se sestrou vůbec nemluvila. Byla naštvaná, že její rodiče jsou na Lily pyšní, vadilo jí, že ona sama nemůže na škole studovat. A teď ještě zaslechla Severuse. „Takže ty seš taky vyšinutej? To už se nedivím že si tak rozumíte, nikdo normální by se s vámi nebavil!" pošklebovala se jim. „Ta třetí je určitě taky jako vy! Stejný pošuk! Zrůda!"

Paní Evansová musela zakročit. „To už stačí Petunie, běž do svého pokoje!"

Rusovláska se otočila na kamaráda. „Myslíš, že Emily je taky...?" Nedořekla otázku, ale Severus věděl, nad čím přemýšlí.

„Není, když jsem viděl Brumbála u vás, poslal jsem mu sovu s dopisem. Ptal jsem se ho, jestli se o tom s tebou smím bavit a také jestli Emily je jednou z nás. Tohle mi odpověděl." řekl chlapec a vytáhl z kapsy dopis. Na obálce byla Bradavická pečeť. V dopise stálo:

Drahý Severusi,

Děkuji za přání.

Se slečnou Evansovou se o tom samozřejmě bavit smíš. Nastoupíte do stejného ročníku. Spoléhám na to že ji a její rodinu seznámíš s běžným chodem v kouzelnickém světě. Jako například používání naší pošty, nebo letaxovou síť. Možná by bylo dobré, kdybyste s matkou, slečnu Lily doprovodili na Příčnou ulici a nástupiště 9 a 3/4.

K Tvému druhému dotazu, musím říct, že bohužel ne. Slečna Brooks není obdařená magií. Je mi líto. Bohužel s ní o tom mluvit nesmíte. Jak je dáno zákonem, žádný mudla o naší existenci nesmí vědět.

Přeji Vám příjemné léto.

Srdečně zdravím Vás i slečnu Evansovou.                                                           Ředitel školy, A. Brumbál.

„Páni, mamko to je úžasné." divila se Lily, že sám ředitel Severusovi odpověděl. „Ale škoda to s Emily, to ji neuvidíme celý rok." posmutněla dívka.

Severus se ji pokusil povzbudit. „Aspoň že tam budeme spolu my dva. Lepší než jít do toho úplně sám."

„Aspoň že tak." přitakala.

„Tak kdy pojedeme do Příčné?" vyzvídala paní Evansová. „Co týden před odjezdem do školy?"

Lily se rozzářila. „Fajn."

„Fajn." potvrdil Severus.

_________________________________

Máme tu 1516 slov

vaše Lily