Jsem tu velmi brzy s novou kapitolou, tak doufám, že se Vám bude líbit. Nejprve ale věnování, jak jsem slíbila. Každý kdo mi dal k předchozí kapitole Votes, bude zmíněn.

Do této chvíle je to deset lidí. Moc Vám všem děkuji za podporu, za to, že čtete tento příběh. Jsem moc ráda, že máte dost trpělivosti na čekání nových kapitol.

Tahle kapitolka je pro Vás holky.  Musela jsem Vás sem dát takto, protože mi blbne označování.

A teď hurá zpátky do příběhu. 

Díval se do plamenů v krbu a v hlavě se mu odehrával dnešní rozhovor. Cítil se mizerně, jeho tělo se třáslo vzteky, ale srdce pukalo žalem.. Po několika dlouhých minutách se narovnal a černýma očima, plnýma bolesti, se podíval na chlapce sedícího naproti němu. ,,Co mi může nabídnout?" zašeptal do ticha.

Lucius Malfoy se pousmál a promnul si dlaně. ,,Víc, než si dokážeš představit, příteli."

Severus Snape skryl smutek v očích a zazdil bolest v srdci. Na tváři se mu usadila chladná maska. ,,Mluv."

Tajný průchod do Zmijozelské společenské místnosti se otevřel a dovnitř vešel profesor Křiklan. Rozhlédl se po všech studentech. Přešel společenku až ke krbu a zastavil se u černovlasého chlapce, který byl zaujat rozhovorem se starším spolužákem.

Profesor Křiklan si odkašlal. ,,Ehm, pane Snape.. Hledám vás po celém hradě. Myslel jsem že budete v sedmém patře. Poslal jsem skřítka." Odmlčel se a prohlížel si Severusův výraz. Něco se mu nezdálo, tenhle chlapec se přeci většinu času usmíval, nebo byl přístupný. Ale teď? Na tváři měl usazenou chladnou masku a navíc tady sedí s Malfoyem..

Profesor sjel pohledem na Malfoye a usmál se. ,,Pane Malfoy omluvte nás. Potřebuji si se Severusem promluvit." Oznámil mu a vykročil k východu.

Snape bez jediného slova vstal a rychlím krokem odcházel za profesorem.

Šli chladnou chodbou, po které sem tam kráčeli ostatní studenti. Severus se díval na profesorova záda a přemýšlel co mu asi chce. Po několika minutách chůze ho přemohla zvědavost a hlasitě se zeptal.. ,,Pane profesore, kam to jdeme?"

Křiklan se překvapeně otočil. ,,Vy se ptáte? Copak jste zapomněl na svou kamarádku Emily? Dnes skládala zkoušky. Přála si, aby jste vy a slečna Evansová byli u jejího zařazení.." zastavil se a Severus se podíval na stěnu za ním. Stáli před kamenným chrličem, který ukrýval schody do ředitelny.

,,Pane, ale já.." zakoktal se a snažil se vymyslet dobrou výmluvu, aby nemusel jít nahoru. Aby se nemusel vidět s Lily po tak krátké chvíli.. ,,Pane, musím se připravit na Astronomii." Otočil se a zmrzl na místě. Oči upřené do chodby..

Profesor Křiklan se otočil k chrliči a pronesl heslo. ,,Gumový medvídci." Chrlič se dal do pohybu, odkryl tajné schody a profesor vešel. Čekal, až se Severus pohne z místa, ale ten jako by byl z kamene. ,,Pane Snape, pojďte. Ať na nás nečekají dlouho." se zájmem sledoval Severusův pohled a usmál se.

Chodbou běžela rusovláska a zběsile mávala na dvojici u chrliče. ,,Počkejte na mě.. prosím.." křikla na ně a přidala na tempu. Prudce se zastavila pár centimetrů od Severuse, ale nepodívala se na něj. Dívala se na profesora Křiklana. Její zelené oči vypadali unaveně. ,,Běžela jsem až ze sedmého patra." Zamumlala a vydýchávala se.

Dlaně si opřela o kolena a snažila se nabrat dech. ,,Hned... půjdu... jen.... Uff..." Pomalu se narovnala a vykročila ke schodům. ,,Doufám, že Brumbál počkal, rychleji jsem běžet nemohla."

Křiklan si prohlédl její červené tváře a pak netrpělivě zamlaskal na Severuse. Ten se jen neochotně otočil a postavil se na schod vedle Lily.

Kamenný chrlič se dal do pohybu a pomalu posouval schodiště vzhůru k ředitelně. Chlapec byl napjatý jak struna. Stál vedle Lily a snažil se nemyslet na svoji bolest. Jeho zraněné ego křičelo vzteky, ale navenek vypadal klidně.

Chrlič zastavil a všichni tři se ocitli před ředitelnou, první vešel Křiklan a hned po něm Lily, Severus se pomalu táhl za nimi.

V ředitelně byla profesorka McGonagallová, která stála u velkého stolu a povídala si s Emily. Ředitel Brumbál seděl ve svém pohodlném křesle a díval se na nově příchozí. Rychle vstal a usmál se. ,,Pojďte dál, čekáme jen na vás."

Lily nadšeně přeběhla ředitelnu a prudce objala svojí nejlepší kamarádku. ,,Tak jak jsi zvládla zkoušku? Povídej Emily. Do kterého ročníku půjdeš?" pustila ji a nedočkavě se na hnědovlásku usmála.

Emily se zadívala do jejích zelených očí a na tváři se jí objevil úsměv. ,,Lily, půjdu do pátého!! Zvládla jsem to dobře!" radostně povyskočila a kamarádku objala.

Očima hledala Severuse, který postával u dveří a tvářil se nezúčastněně, když se jejich oči střetly, tak se konečně upřímně usmál. Přešel k dívkám a obě objal.

Profesor Křiklan se opřel o rám dveří. ,,Možná by jsme už mohli přejít k zařazení, co myslíte Brumbále?"

Trojice přátel se na ředitele otočila. Brumbál přikývl a narovnal si své půlměsícové brýle. Jistým krokem přešel ke skříni a sundal z ní Moudrý klobouk. Opatrně, jako by se měl každým okamžikem rozpadnout ho položil na stůl.

Obešel ho a posadil se do svého křesla. ,,Než Vás zařadíme slečno Brooks, měla by jste vědět o některých zákazech na mé škole. Je přísně zakázáno chodit do Zapovězeného lesa, musíte dodržovat večerku a netoulat se po hradě jak se vám zlíbí. Další pravidla a školní řád najdete na nástěnce, ve své koleji. Minervo, budete tak laskavá? Můžete pokračovat." Promnul si ruce a čekal.

Profesorka McGonagallová vytáhla hůlku a s lehkým švihnutím vyčarovala doprostřed místnosti třínohou starou stoličku. ,,Slečno Brooks. Moudrý klobouk má na starost rozzařování studentů do čtyř kolejí. Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru a Zmijozelu. Kolej, do které vás zařadí, bude od dnešního dne vaším domovem." Profesorka se odmlčela a přísně se podívala na Emily.

Hnědovláska nervózně polkla. podívala se na stoličku a pak na klobouk.

Přísná profesorka pokračovala dál. ,,Budete svou kolej reprezentovat. Za jakékoliv přestupky, nedochvilnost a drzost budou vaší koleji odebrány body. Pokud budete pilná studentka, body budou vaší koleji přibývat. Ode dneska budete spát ve své ložnici. Nikoliv v Komnatě nejvyšší potřeby. Pokud jste připravena... Posaďte se." Ukázala na stoličku.

Chytila klobouk za špičku a čekala až se dívka posadí.

Emily se podívala na své přátelé. V obličeji byla bledá a trochu se třásla. Chtěla být v koleji s jedním z nich, ale nemohla si vybrat... Chce být s Lily? Se svou nejlepší kamarádkou od dětství? Nebo se Severusem...? Jeho černé oči by jí velmi chyběli. Jeho upřímnost a také společný zájem o knihy s černou magií.

Lily se na hnědovlásku usmála. ,,Em, neboj se. Ať přijdeš kamkoliv, budeme stále kamarádky."

Dívka přikývla, ale než stačila udělat krok ke stoličce tak ji někdo silně objal a stiskl. ,,Jsi nejlepší Emily. Budem přátelé navždy." Vydechl tiše Severus a Emily mu oplatila silné objetí. ,,Díky Seve." Odtáhla se od něj a s odvahou se posadila na rozviklanou stoličku.

Minerva McGonagallová se pousmála a jemně položila klobouk na dívčinu hlavu. Všichni napjatě sledovali úzkou škvíru, která se objevila na záplatovaném klobouku. ,,Slečno Brooks, konečně tě mohu zařadit." Vyhrkl hlasitě klobouk.

Emily sebou cukla, rukama sevřela okraje stoličky a silně je tiskla. Moudrý klobouk dál pokračoval velmi tiše. Jako by byl uvnitř dívčiny hlavy.

,,Hm, těšil jsem se, až budu moci znovu nahlédnout do tvé hlavy a do tvé duše. Mám pocit, jako bych se díval na dvě různé osoby. Jsi tak statečná dívka. Jistě, žádný mudla se tak nenadchl pro magii jako ty. Nikdy jsem neslyšel o někom, kdo by neměl ani špetku strachu, z těch děsivých událostí, které se stali tobě... Hm,..

Zařadil bych tě do Havraspáru. Velmi mi připomínáš tvou pra, pra, pra babičku Zelwinu. Tak chytrá dívka, nadaná. Mohla by z tebe být Ministryně kouzel, pokud by jsi dál studovala jako doposud. Proto, by Havraspár byl velmi prospěšný.

Ovšem ještě tu je ta tvá odvaha a chrabrost, lví síla, která tě žene ku předu. Nebelvír by si těchto vlastností velmi vážil."

Emily v tu chvíli proběhli hlavou myšlenky na Severuse, na Jamese Pottera a Siriuse Blacka.. jak ty dva nenávidí za to co dělali jednomu z jejich nejlepších přátel. Jako by jen zmínka o Nebelvíru v dívce vyvolala prudkou vlnu nenávisti. Ne jen k chlapcům, ale k celé koleji. Měla pocit, že charakteristické vlastnosti, kterých si Godrik Nebelvír cenil, jistě ani jeden z těch tyranů neměl.

Klobouk si tiše povzdechl. Dívčinou hlavou se dál nesl jeho tichý, chraplavý hlásek.

,,Ano, toto potvrzuje mou domněnku. Tvé srdce to táhne jiným směrem. Toužíš chránit své přátelé, přesto způsob jakým by jsi to udělala není tak chrabrý ani statečný. Tvoje tajné návštěvy knihovny s panem Snapem, také vypovídají o tvé povaze. Ale musím tě varovat, černá magie není nic pro děti ani dospělé."

Emily zalapala po dechu, jak to klobouk mohl vědět? Nevěděla to ani Lily, že jí Severus brával do Oddělení s omezeným přístupem. Skryti pod zastíracím kouzlem a díky Severusově magii je nikdo nikdy neviděl. Sedávali tam v noci a pročítali si nejtemnější magii.

Moudrý klobouk zabručel. A odpověděl na její nevyřčenou otázku.

,,Profesor Brumbál to věděl. Slečno Brooks o Mrzimoru nebudeme uvažovat. Jediná vlastnost, která by tě tam dostala je tvá pracovitost a píle. Ale přátelská jsi jen k těm, kteří si těžce vybudují tvoji důvěru... Kam tě mám tedy zařadit..? Mrzimor vyloučíme a s lítostí vyloučím i Nebelvír. Protože vidím, že by jsi nedokázala spolknout a přejít nenávist, kterou jsi si vůči koleji utvořila.

Pokud bych si myslel, že ministrem kouzel by se mohla stát osoba, která si oblíbila černou magii, byl bych blázen. Ale bylo by to pro tebe to nejlepší."

Hnědovláska hlasitě polka a podívala se na své přátelé. Pokud ji klobouk zařadí do Havraspáru, nebude s nimi tak často. Neuvidí je každý den.. To ne. ,,Udělám cokoliv abych byla s jedním z nich." Pomyslela si a doufala že ji Moudrý klobouk vyhoví.

,,Co přesně máte na mysli slečno?"

Zeptal se klobouk a Emily zaváhala. Těkala pohledem ze zelených očí do těch černých. Viděla v nich napětí a nervozitu. Podívala se na jejich školní uniformy a píchlo ji u srdce.. had, lev, had, lev...

Zavřela oči a v hlavě jí znovu proběhla vzpomínka na Blacka a Pottera, viděla je, jak bez důvodu útočily na Severuse, jak Black poslal kouzlo a trefil Lily... Nevědomky dala ruku do kapsy a stiskla svou novou hůlku. Toužila znát kletbu, kterou Bellatrix Blacková seslala v lese na ni.. Toužila tu kletbu poslat na tyrany a sledovat jejich utrpení.

Pro své přátelé, čas strávený s nimi, by udělala cokoliv.

Moudrý klobouk jen vnímal její pocity a sledoval tok jejích myšlenek. Vypadalo to, jako by dívka zapomněla kde je a co se právě děje. Klobouk zamlaskal a tiše zašeptal do dívčiny hlavy.

,,Je rozhodnuto."

,,ZMIJOZEL."

Doufám že jste pochopily, že co Moudrý klobouk říkal kurzívou, bylo pouze v Emiliině hlavě. Nikdo jiný kromě ní to neslyšel.

Kratší kapitola, přesto plná napětí. Psaní téhle kapitolky jsem si náramně užila. Bavilo mě to a doufám, že jsem nikoho z Vás nezklamala. Vím, že většina z Vás chtěla vidět Emily v Nebelvíru, nebo Havraspáru. Zmijozel jste nikdo nechtěl. 

Přesto, věřte rozhodnutí Moudrého Klobouku. 

Komentujte a hlasujte, pokud se Vám kapitolka líbí.

Vaše Nebelvíská Lily