Tři kamarádi seděli u staré vrby. Rusovláska se pousmála a vstala ze země. „Seve, Emily, pojďte, mamka vás zve na oběd. Máme pečené kuře."

Pomalu šli k domu Evansových, když konečně vešli dovnitř, hned mezi dveřmi potkali Petunii, Lilyinu sestru.

„Hmm, jednou za čas byste taky mohli vyžírat jinou rodinu!!" štěkla na ně a rychle vyběhla po schodech do svého pokoje.

Paní Evansová nakoukla do chodby. „Na co čekáte? Umýt ruce a ke stolu." usmívala se na ně.

Léto už bylo v půlce, byl pátek 31.červenec.

Celé dopoledne zářilo slunce na nebi, ale odpoledne se zatáhlo a už několik hodin tam lilo jako z konve.

Trojice přátel trávila odpoledne v domě Evansových, většinou byli zavřený v Lilyině pokoji.

Jejich smích se rozléhal celým domem.

Blížil se večer a paní Evansová pekla v kuchyni jablkový koláč, její muž seděl u jídelního stolu a četl noviny. Vzhlédl od nich, když slyšel bouchnout vchodové dveře. „Petunie, zlato, ty dveře mají kliku." Napomenul ji přísně a zas se věnoval novinám.

Ta si sedla naproti němu a pár vteřin na něj koukala, pak se otočila na matku. „Víš, venku na dešti stojí nějaký chlap a rozhlíží se po celé ulici. Vypadá fakt divně." oznámila jí.

Paní Evansová se usmála. „Asi jen na někoho čeká Pety." Pokračovala v krájení jablek.

Z patra se ozvalo Lilyino volání. „Hned jsem zpátky" křikla a seběhla schody, vběhla do kuchyně a zastavila se před lednicí z které vzala pomerančový džus a pádila zpět za kamarády.

Severus s Emily seděli na zemi v Lilyině pokoji a čekali na ní. „Určitě vyhraju." Prohlásil sebevědomě Severus.

„No nevím, Lily je vážně dobrá. Většinou mě porazí." Usmála se Emily zrovna když se do pokoje vrátila její kamarádka.

Rusovláska si sedla před Severuse a zadívala se na šachovnici, kterou měli rozehranou už dobrou půl hodinku. Ušklíbla se a táhla dámou, samozřejmě mu sebrala už druhého jezdce. „Vzdej to Seve." posmívala se.

Severus zvedl hlavu, podíval do jejích zářivých očí, natáhl pravou ruku a udělal krátký tah střelcem. „Šach mat."

„Cože?! No to snad ne!!" Lily měla vztek, po dlouhé době ji někdo porazil. Nevěřícně koukala na šachovnici, jako by v tom hledala nějaký švindl.

To už Emily nevydržela a začala se hlasitě smát, Severus se k ní přidal.

„No tak, Lily, nevztekej se, už bylo na čase, aby ti někdo srazil hřebínek." řehtala se Emily dál.

V tom se rozrazili dveře od pokoje a na prahu stála Petunie. „Co to tady děláte za kravál?!" prskla na ně.

Všichni tři se na ní podívali, Lily byla naštvaná z prohry, a tak po ní hned vyjela. „Zas mi sem lezeš bez klepání?! Tohle je můj pokoj, tak vypadni Petunie!!" Hrozivě ukázala na dveře.

„Tebe tak budu poslouchat prcku a mimo to, poslala mě mamka. Máš jít hned dolů." šklebila se. „A vy dva taky, táta vás odveze domů, když tam tak leje." Oznámila jim důležitě, otočila se a odkráčela do svého pokoje, nezapomněla při tom pořádně třísknout dveřmi.

Severus se zvedl. „Tak teda pojďme." Podal ruku holkám a vytáhl je na nohy. Emily se zamračila. „Je teprve po půl sedmé. Jindy chodíme dýl."

Společně vyšli z pokoje, seběhli schody a nahrnuli se do kuchyně.

Lily posmutněla. „Taťko, proč už musí Sev a Emily domů? Můžou ještě zůstat?" škemrala, ale Severus jí skočil do řeči.

„Lily, no víš, asi už bychom vážně měli jít."

Kamarádky na něj nevěřícně vykulili oči.

„Cože?" vydechla Emily. Severus se na ní otočil a jen řekl. „Lily má návštěvu." pokýval hlavou k obýváku a odešel do chodby, čekat na Emily a pana Evanse. Na tváři měl zvláštně potěšený úsměv.

Jak na povel se holky otočily směrem, kterým Severus koukal. Byl tam muž, starší pán. Seděl na gauči, prsty propletené do sebe a přívětivě se usmíval.

Emily si odkašlala. „Ehm, no, tak ahoj zítra Lil." zamumlala a odešla s panem Evansem do chodby. A pryč z domu.

Lily nevěděla, kdo ten pán je a proč přišel, tak se otočila na mamku.

Ta byla nervózní, zrovna otevírala troubu, aby vyndala hotový koláč, ale zapomněla si vzít chňapku a sáhla pro něj holou rukou. „Au, sakra!" zaklela.

Zabouchla troubu i s koláčem uvnitř a strčila ruku pod kohoutek, pustila studenou vodu a chladila si popálené prsty.

Natřela si to mastí a zabalila čistou utěrkou. Přešla k Lily, chytla ji kolem ramen a šla s ní do obýváku.

„Dobrý večer, pane." pozdravila Lily, byla slušně vychovaná a podle všeho přišel muž za ní.

Ten se mile usmíval. „Dobrý večer slečno. Jmenuji se Albus Brumbál a přišel jsem vám nabídnout místo ke studiu na naší škole." Přistoupil blíž a podal dívce ruku, ta si s ním udiveně potřásla.

„Ale na jaké škole? Vždyť jsem teprve vyšla pátou třídu." Divila se Lily. Podívala se na mamku, ta vypadala stejně překvapeně.

„Myslím, že bude lepší, když počkáme na manžela." řekla. „Půjdu nám uvařit... - čaj..?" otočila se s otázkou na pana Brumbála.

„Ano, děkuji, my se tu zatím posadíme." mrknul na Lily a sedl si do křesla pana Evanse.

Jak víme, Lily byla slušně vychovaná a věděla že se nezírá, ale tentokrát to nešlo. Ten muž ji fascinoval, byl jako z jiného světa a íi to nedalo a nenápadně si ho prohlížela. Brumbála naštěstí velmi zajímal pořad o vaření, který zrovna běžel v televizi, ovšem s vypnutými zvuky. Tak si ani nevšiml jejích zvědavých pohledů.

Vypadá staře, pomyslela si Lily, ale hrozně chytře. Z jaké školy asi přišel? Přemýšlela v duchu a znovu si prohlížela jeho zevnějšek.

Byl vysoký, s modrýma očima a půlměsícovými brýlemi, posazenými na dlouhém nose. V obličej měl spoustu vrásek a dlouhý stříbrný plnovous mu sahal až k pasu, uprostřed ho měl sepnutý gumičkou. Jeho vlasy byli stejně zářivé a dlouhé.

Na sobě měl jakýsi hábit šedé barvy.

Bouchly dveře. Pan Evans už se nejspíš vrátil.

„Drahý jsme v obýváku, máme zajímavé zprávy." Houkla na manžela paní Evansová, zrovna pokládala podnos s konvicí, hrnky a talířek se sušenkami na stůl.

Pan Evans vešel do obýváku a postavil se vedle své ženy. „Vážně? A jaké?"

Brumbál vstal. „Přišel jsem za Vaší dcerou, nabídnout jí studium na naší škole." krátce se odmlčel a upřeně se zadíval na Lily. „Na škole čar a kouzel v Bradavicích. Jsem tam ředitelem."

V místnosti se rozhostilo ticho, které po vteřině přerušil hlasitý výkřik.

„Já jsem věděla že seš vyšinutá!!" to Petunie vykřikla a vyšla z chodby. Už nějakou chvilku tam tajně poslouchala.

Brumbál se na ní podíval přes své půlměsícové brýle. „Mohu vás ujistit slečno, že vaše sestra rozhodně není vyšinutá. Je obdařena magií. Má to v sobě už od narození, ačkoliv ve vaší rodině jiný kouzelník ani čarodějka není."

Rusovláska slyšela každé slovo, ale nechápala to. „Jak to, že jsem čarodějka? To bych přeci poznala, nebo ne?" divila se.

Brumbál se otočil zpět na ni. „Copak se vám nikdy nestali podivné věci, které si neumíte vysvětlit? Různé záhady, třeba jste se nevědomky pomstila někomu za zlé chování...?" mrknul na Lily.

První, co Lily napadlo, byli ty boláky, které sestře nedávno naskákali po celém těle a zalapala po dechu. „Ale já nechtěla." Pošeptala zrzka a zadívala se na staříka.

Ten chápavě přikývl. „Samozřejmě, že ne. Jste ještě mladá a neumíte svou moc ovládat. Proto jsem přišel. Abych vám vše vysvětlil a pomohl vám. V mojí škole můžete studovat magii. Učit se ji ovládat a rozvíjet své schopnosti." Vysvětlil trpělivě Albus Brumbál.

Pan Evans začal přecházet po místnosti, vypadalo to jako by o všem usilovně přemýšlel. Všichni se na něj dívali. Pětkrát přešel od gauče k oknu a zase zpátky, než se zeptal. „Takže Lilynka je čarodějka a umí kouzlit? A vy jí chcete učit.?" rozhlížel se po místnosti jako by čekal odkud vyskočí moderátor a oznámí mu, že je to skrytá kamera a tropí si z něj srandu.

Nic. Byli tam jen oni.

Brumbál se usmál, jako by mu četl myšlenky. „Předvedu vám malé kouzlo, abyste mi věřili."

Z hábitu vytáhl klacík, mávl s ním a konvice na stole se vznesla a sama rozlévala čaj do hrníčků. Pak klesla zpět na stůl.

Lily se rozesmála. „To je úžasné!" rozzářila se.

V tu chvíli jako by se všichni vzpamatovali. Petunie vykřikla. „Můžu jet taky, mami?"

Paní Evansová, která do té doby vstřebávala všechny informace se otočila na Brumbála s otázkou v očích.

Brumbál si povzdychl „Je mi líto, ale bohužel nemáš tuto schopnost, jak jsem již říkal. Z vaší rodiny má ten dar pouze Lily. Magii musíte mít v sobě, nelze ji učit nikoho jiného." Oznámil ji ředitel s lítostí v hlase, ale dost rázně na to, aby věděla, že o tom nebude diskutovat.

Petunie se na Lily naštvala. „Tak si tam jeď sama, zrůdo!" a utekla do pokoje.

To už se paní Evansová vzpamatovala. „Omlouvám se za dceru, pane Brumbále, trochu na Lily žárlí." sklopila zahanbeně zrak.

Stařec na ni mrknul. „To je pochopitelné. Přejděme prosím k dalším věcem, které musíte vědět." oznámil.

„Pokud budete souhlasit se studiem, potřebuji zde..." Máchl kouzelnou hůlkou a na stole se objevil zažloutlý pergamen, inkoust a brk. „... vaše podpisy. Dále jsem přinesl dopis, ve kterém jsou všechny informace potřebné k nástupu do školy a také seznam učebních pomůcek, které můžete nakoupit v Příčné ulici, v Londýně." opět máchl hůlkou a na stole se objevila obálka s Lilyiným jménem.

Albus Brumbál byl u Evansových doma ještě další hodinu, vysvětlil jim, jak se dostanou na nástupiště devět a třičtvrtě a kudy do Příčné ulice.

Přes jakýsi hostinec jménem Děravý kotel a také objasnil pár částí ze školního řádu a zákon daný ministerstvem kouzel. Konkrétně to, že nezletilí kouzelníci nesmějí čarovat mimo školu ani v přítomnosti žádného mudly (ten co neumí kouzlit). Pouze v případě ohrožení života.

Když už nikdo neměl žádné otázky, tak se Brumbál zvedl z křesla, přešel do chodby, oblékl si svůj cestovní plášť a s vřelým rozloučením odešel do deštivé noci.

Tu noc nemohla Lily vůbec spát, těšila se až to poví kamarádům a až pojede nakupovat do té Příčné ulice. Dopis z Bradavic měla rozložený na nočním stolku a už ho znala skoro celý nazpaměť.

Usnula až těsně nad ránem.

Tak přidávám další kapitolu, za 25 přečtení. Není to moc, ale jsem ráda i za to, snad se vám příběh zatím líbí. Tentokrát už má dvakrát více slov. dostala jsem se až na 1600, to je 5 stránek. Příjemné čtení..

Vaše Lily