V sobotu brzy ráno se vydal Severus na ošetřovnu, když vešel, Lily už seděla na posteli. Na sobě měla hábit a pročítala si nějaký časopis. „Ahoj Seve." Usmála se na kamaráda, časopis odložila na stolek, byl to týdeník čarodějek. Severus se pousmál. „Jak je ti Lil?" zajímal se, měl o ni starost.

Dívka se na něj znovu usmála. „Je mi dobře, je to jen škrábnutí."

„Tohle Black přehnal!" Rozčiloval se hoch. Posadil se k rusovlásce a prohlížel si její tvář, měla tam už jen světle růžový šrám. „Myslím, že ti nezůstane ani jizva, když to madame Pomfreyová ještě párkrát namaže." Lehce ji pohladil po zacelené ráně.

Lily přivřela oči. „Co se vlastně stalo? Zase Potter a Black začali?" vyptávala se. Chlapec si povzdech. „Když jsi odešla na večeři, tak jsem na Emily zkoušel to zastírací kouzlo, no a povedlo se perfektně. Tak jsme mysleli že by jsme ti mohli jít na proti." Vysvětloval. „Jenže jsem se v jedné zkratce nepodíval, jestli je prázdná a narazili jsme na ně. Emily jsem spoutal, aby se nepletla mezi nás, ale Potter mezi tím vyslal kouzlo a srazil mě k zemi. A zbytek jsi už asi viděla." Odmlčel se. „Emily byla vyděšená."

Lily se na něj podívala. „Takže to zastírací kouzlo jsi zvládl?" Chlapec přikývl.

„Fajn, dneska se půjdeme projít. Ať Emily přivedeme na jiné myšlenky. Zajdeme k jezeru." Rozzářila se rusovláska.

V tu chvíli vyšla z kanceláře madame Pomfreyová, podívala se na Severuse. „Pane Snape, nepřekvapuje mne, že jste tady." Pak se otočila k Lily. „Tak slečno Evansová, namažeme to a můžete jít, dám vám sebou trochu hojivé masti, aby vám tam nezůstala jizva." Natřela jí tvář a odešla do kanceláře pro menší lahvičku do které dala trochu hojivé mastě.

Patnáct minut na to už odcházeli z ošetřovny, nejprve šli do kuchyně pro snídani a potom do Komnaty za Emily. V sedmém patře Lily poslala laň a vešli dovnitř.

Hnědovláska seděla v křesle, zase si četla knížku. „Lily." Rozběhla se ke kamarádce a objala ji. „Jsi celá? Včera jsi vypadala strašně!" prohlížela si Lilyin obličej.

Ta se zářivě usmála. Tvář už ji nebolela. „Jsem v pořádku, kouzla a lektvary zabírají rychleji než normální léky." Ujistila ji. „Sev mi říkal, že už zvládl zastírací kouzlo, takže se nasnídáme a jdeme ven."

Emiliiny šedo-modré oči se rozzářili. „Bezva!"

Všichni tři se posadili a s chutí se pustili do snídaně. Severus zvedl knihu, kterou Emily předtím četla. „Proč čteš zrovna tohle?" ukázal na učebnici, byla to Obrana proti černé magii v praxi – pro pokročilé. Dívka se vyhýbavě podívala z okna a pak pomalu odpověděla. „Padlo mi to do oka."

Zbytek snídaně dojedli v tichosti. Nemohli se dočkat až vyrazí ven na sluníčko.

Severus se podíval na Emily. „Jsi připravená poznat Bradavice?"

Nedočkavě přikývla. Chlapec vstal a přešel k ní, vytáhl hůlku a klepl jí po hlavě.

Dívka se otřásla, celým tělem ji přejel mráz, cítila jako by jí po hlavě stékala chladivá tekutina. Po chvíli to přešlo, ovšem Emily už nebyla vidět, zprůhledněla.

Severus ji ještě naposledy varoval. „Pamatuj si, že nesmíš do nikoho narazit a nemluv, když někdo bude poblíž." Černýma očima se zadíval na místo, kde před chvíli dívka stála, neviděl ji.

Rusovláska taky vstala. „Tak můžeme vyrazit, půjdeme zkratkami."

„Dobře"

Vyšli z komnaty na chladnou prázdnou chodbu. Naštěstí tam nikdo nebyl, bylo ještě brzo a nejspíš byli všichni na snídani. Sestupovali po schodištích dolů, občas zabočili zkratkami a konečně se ocitli ve Vstupní hale.

Severus zastavil. „Lily, pojď se podívat, jestli je ve Velké síni ještě jídlo, vezmeme si nějaké ovoce." Vykročil k velké síni a ještě šeptl. „Em, budeš zírat, drž se nás." Neviditelná kamarádka mu položila ruku na rameno, chlapec to bral jako souhlas.

Vešli dovnitř, bylo tam plno. Studenti snídali u svých kolejních stolů a hlasitě se bavili. U hlavního stolu seděli profesoři a ředitel, bavili se tiše mezi sebou. Lily odběhla ke stolu Nebelvírských a vzala tam tři zelená jablíčka.

James Potter hned zbystřil a šel k ní. „Evansová, pojď ke mně, nakrmím tě." Lily protočila oči, chtěla rychle zmizet, ale Potter byl už u ní. „Díky Pottere, nemám zájem." Odsekla mu Lily. James ji ale chytl za ruku a posadil ji na lavici u stolu.

Přišel k nim i Sirius Black. „Hej, Evansová, omlouvám se za ten včerejšek, mířil jsem na Srabuse." Sklopil zrak. Lily začínala být naštvaná. „Minuls!" sykla k němu. Pak se rozčílila ještě víc. „Nestačí že napadáte mého kamaráda, navíc mě ještě musíte otravovat, nechte nás už být!" Vytrhla se Jamesovi a odešla zpátky ke kamarádovi, který na ni čekal u východu z Velké síně.

Věděla že se na ni James Potter i Sirius Black dívají, chytla Severuse za ruku a společně odcházeli pryč.

Kamarád se na ni usmál a podíval se na jejich propletené prsty. „Co to mělo být?" ptal se zvědavě. Lily zčervenala. „Chtěla jsem vytočit Pottera." Vysvětlila. Už otvírala ústa, že změní téma, ale těsně za nimi se ozvalo tiché uchechtnutí. „Pssst, hrdličky." Emily si musela rýpnout.

Oba se tomu zasmáli. Severus na vteřinu pevněji stiskl její ruku a pak ji pustil. „Tak jdeme k jezeru, dokud je tam klid."

Vyšli z hradu, venku dnes bylo opravdu krásné počasí, sluníčko svítilo a paprsky už tak brzy krásně hřáli. Zamířili k obrovskému jezeru, blíž k lesu, nikdo venku ještě nebyl. Lily se rozhlížela. „Emily? Hlavně nechoď do lesa, je to tam vážně nebezpečné." Hnědovláska přikývla. „Jasně, neboj, budu u vás. Páni, to je velký jezero." Vykulila oči, kamarádi však její udiv neviděli.

Posadili se na kraj jezera, Zapovězený les měli za zády. Povídali si o Bradavicích, vyprávěli Emily další historky z jejich školních let a skvěle se bavili.

Emily se podivovala velikosti hradu. „Ta velká síň, jak tam všichni snídali, to je úžasný." Řekla po chvíli. Lily se usmála. „Ano, to je, ty čtyři stoly jsou rozděleny podle kolejí, do kterých patříme a ten menší v čele, je pro profesory."

Em nadšeně vypískla. „Viděla jsem toho Brumbála, je stejný jako před pěti lety, když byl u vás doma." Severus se usmál. „Je to mocný čaroděj."

Emily se vyptávala dál. „A ten strop, byl tak vysoký, byl tam vůbec? Vždyť byla vidět obloha."

Lily se Severusem se střídali v odpovídání, ale Lily to připomnělo její první den ve škole. Byla ze všeho stejně udivená. „Jsou to kouzla, strop je začarovaný. Stejně jako většina hradu, nikdo nezná hrad perfektně." Vysvětlila.

Seděli u jezera už dobrou hodinku, pomalu tam přicházeli další a další studenti, a tak se tři přátelé zvedli a šli se projít. Zamířili k Famfrpálovému hřišti, shodou okolností zrovna nastupoval tým mrzimorských na svůj první letošní trénink.

Severus zamířil k vysokým tribunám. „Tohle by se ti mohlo líbit" šeptl kamarádce. Vyšlapali všechny schody a usadili se na vrcholku tribuny, kde měli skvělý výhled na tři vysoké obruče.

Emily se usadila mezi své kamarády, aby si s nimi mohla povídat. „Co tu budeme dělat? To je výška."

Sev se mírně naklonil dopředu a ukázal na obruče. „Támhle ty obruče, jsou branky, do kterých hráči střílí míč. Létají na košťatech. Je jich celkem sedm v každém týmu. Jeden brankář, tři střelci, dva odrážeči a jeden chytač. Za chvíli to uvidíš. Už jdou." Ukázal dolů na travnaté hřiště. Stála tam skupinka studentů, v rukách drželi košťata.

Emily se začala smát. „Jako vážně? To jako vážně budou létat na koštěti?" hrozně ji to pobavilo. „To jsem tedy zvědavá." Smála se dál

Lily se usmála. „No je to celkem nebezpečná hra, jen koukej."

Šest studentů nasedlo na košťata a vznesli se do vzduchu, jeden zůstal na hřišti a vypustil míče z velké truhly. Pak taky vzlétl. Dvakrát zakroužil kolem tribun a pískl na píšťalku. Všech sedm studentů zaujalo svá místa a začala hra.

Byla to fascinující podívaná, Emily se už nesmála, pochopila, proč je to nebezpečné, ta rychlost, při které létají a ještě chytají a odrážejí míče. „To je něco!"

Sledovali celý trénink, když chtěl Severus odejít tak to Emily rázně zamítla. „Tohle musím vidět do konce." Chlapec se jen ušklíbl. „Ještě že to není zápas." A posadil se zpět na sedadlo.

Po skončení famfrpálového tréninku se odebrali zpátky do hradu. Prošli vstupní halou a zamířili na schodiště k sedmému patru. Emily třikrát prošla kolem holé stěny a když se ukázali dveře, tak vešli.

Všichni tři se usadili v křeslech. Severus zrušil zastírací kouzlo a hůlku odložil na stůl.

Rusovláska přemýšlela. „Co kdybychom se odpoledne zašli podívat do knihovny?" navrhla „Můžeme ti doplnit tu polici ať máš co číst. A já si musím půjčit učebnici."

Hnědovláska souhlasila, hrad se jí líbil a čím víc toho uvidí, tím bude spokojenější. „Škoda, že tu nemůžu zůstat celý rok." Povzdechla si. „Nebo chodit s vámi na hodiny. Lektvary by mě určitě bavily."

Den jim utekl jako voda, když Severus došel do kuchyně pro oběd a všichni se spolu najedli, tak zamířili do školní knihovny. Emily znovu skryli zastíracím kouzlem. Vypůjčili si knihy o škole, historii Bradavic a také nějaké učebnice.

Severus pak odešel pryč, s tím že se vrátí do hodiny. „Něco jsem přinesl." Oznámil dívkám, když se vrátil. V ruce držel krabici, položil ji na stůl před holky.

Lily se zasmála. „Nevím, Seve, jestli se tohle Emily bude líbit." Rýpla do kamaráda, ale krabici otevřela. Emily se naklonila k ní. „Vždyť jsou to jen šachy." Povzdechla zklamaně.

Severus zvážněl. „Jen šachy? Tohle jsou kouzelnické šachy. Lily vyzívám tě na souboj." Vyhrnul si rukávy a máchnutím hůlky rozložil šachovnici i s figurkami. Lily se sladce usmála. „Přijímám" 

Tak tu máte další kapitolku, je krátká ale snad Vám stačí. Příští kapitola v pátek. 

Přeji vám všem příjemné čtení.

Vaše Lily.