První školní týden dal všem studentům pátého ročníku pořádně zabrat, už od prvního dne měli spousty úkolů. Nejen psaní esejí na různá témata, která se mohou objevit při testech NKÚ, ale i procvičování kouzel, která již znali z předchozích ročníků. Profesoři se rozhodli že je na zkoušky připraví, jak jen to půjde, a tak se ani nenadáli a měli první týden školy za sebou.

Studenti všech ročníků si užívali zbytek pátku venku u jezera, přeci jen bylo už září, tak si vychutnávali poslední teplé sluneční paprsky. Posedávali na kraji jezera, nebo se usazovali ve stínech stromů. Někteří si sebou vzali učebnice a na čerstvém vzduchu si četli.

Uvnitř hradu nezůstal nikdo, kromě profesorů.

Alespoň to tak vypadalo, ale v sedmém patře stála dívka s dlouhými ryšavými vlasy a zelenýma očima. Bavila se s vysokým chlapce, černé vlasy mu spadali na ramena a rozhlížel se po chodbě svýma černýma očima. „Expecto patronum" zašeptal skoro neslyšně a vyslal laň proti holé chladné zdi.

Ve zdi se začali rýsovat dřevěné dveře, nejprve malé, sotva pro kočku, ale postupně se zvětšovali. Uprostřed nich se objevila zlatá klika, Severus za ni vzal a otevřel.

Vešli s Lily dovnitř a dveře se ztratili. U okna seděla Emily, hnědé vlasy, sestříhané podél obličeje ji padali do očí, které měla zabodnuté do knihy. Zvedla zrak až když si rusovláska přisedla k ní. „Ahoj, tak jaká byla výuka?" zeptala se jí.

Lily se na ni zadívala. „Šílený, profesoři nám dávají letos zabrat, první týden a už máme tolik úkolů, do toho ještě zkoušky. Nevím, jestli to zvládnu." Trošku posmutněla.

Severus si přisedl k dívkám. „Lily, jsi jedna z nejlepších studentek, tak nevěš hlavu, zvládneš to skvěle." Kamarádka se na něj usmála. „Když myslíš, ale ty kouzla si musíme procvičit."

Emily se na ně zaujatě podívala. „Můžete cvičit tady, je to nejlepší místo." Hned se rozzářila při představě, že uvidí další kouzla. Na ty patrony si u zvykla.

Lily to docela nadchlo. „Víš Emily, to není špatný nápad, ale trošku to tu vylepšíme, aby to bylo bezpečné." Mrkla na ni, zavřela oči a pomyslela na spousty měkkých, velkých polštářů.

Po celé podlaze se objevily polštáře. „Páni, na co to bude?" ptala se hnědovláska.

Severus se zvedl z křesla. „Na obranu." Vytáhl hůlku a pokynul Lily, aby se zvedla. „Tak začneme obrannými kouzli?" ptal se jí. Dívka přikývla. „Souboj" Stoupla si doprostřed místnosti. „Ale ještě počkej, nejdřív tohle."

Přešla zpátky k Emily a pronesla silné ochranné kouzlo. Emily se na ni dívala s nechápavým výrazem.

„To je pro tvé bezpečí, aby se k tobě nedostali naše kouzla." Vysvětlila prostě.

„Tak můžeme Seve" stoupla si tři metry od něj.

Pozvedla hůlku a vyslala kouzlo, vzduchem prolétl sytě oranžový paprsek, těsně před hochem ale zmizel. Severus použil štítové kouzlo a ubránil se útoku, ihned poslal modrý paprsek zpátky na kamarádku. Ta vykřikla „Protego" a paprsek odrazila, znovu vyslala kouzlo. Červený paprsek zasáhl cíl a Severus letěl místností, dopadl na polštář za sebou.

Lily neváhala, věděla že Severus je silný soupeř, a tak poslala další kouzlo, tentokrát ho chtěla jen odzbrojit. Severus to ale čekal a odrazil paprsek takovou silou, že to odmrštilo dívku přes celou místnost. Dopadla na polštář.

Rychle vstala a zašklebila se. „Seve! To bylo zákeřné!" obvinila ho, odváděla jeho pozornost a když sklopil hůlku, tak zaútočila. Tentokrát ale minula, paprsek prolétl kolem Severusovi hlavy a narazil do zdi, kde se odrazil a letěl na Emily.

Lilyino obranné kouzlo pohltilo paprsek jak nic. Pokračovali ještě dalších patnáct minut. „Řekla bych, že je to vyrovnané." Usmívala se zadýchaně na kamaráda. Ten přikývl.

Stoupl si před Emily a zrušil ochranu. Usmál se na ni. „Tak co ty na to?"

Emily neměla slov. „To, to, to bylo tak skvělý, není vám nic? Bylo to úžasný, ale děsivý. Jste oba v pořádku?" Koukala z jednoho na druhého, byla trochu vyděšená a zároveň fascinovaná tou úžasnou podívanou.

Až teď jí došlo, jak jsou kouzla mocná a nebezpečná. Zamyšleně se posadila zpátky do křesla a pohlédla z okna. Lily si sedla do druhého. „Napadlo mě, jak bychom se mohli jít podívat ven. Vím, že tě nebaví tady pořád sedět zavřená. A do Prasinek se pojede až prvního listopadu."

Emily pohlédla na rusovlásku. „Až tak dlouho? A co tě tedy napadlo?"

Lily se naklonila blíž k ní. Ale hlavu otočila k Severusovi. „No myslela jsem že by jsme zkusili zastírací kouzlo, ale nikdy jsem ho nezkoušela. Nevím, jestli ho zvládnu, je to jedno z pokročilejších zaklínadel." Vysvětlovala kamarádce.

Severus mezitím došel k polici kterou tam měla Emily a prohlížel ji, byli tam knížky ze školní knihovny. Bradavické dějiny, Bajky Barda Beedleho, Famfrpál v průběhu věků, Lektvary pro začátečníky, Lektvary pro pokročilé, Přeměňování, Černá magie-teorie. Zarazil se, tuhle knihu měl taky vypůjčenou, je z oddělení s omezeným přístupem.

„Emily, tuhle knížku ti vezmu." Mával jí černou magií před očima. „Nemá tu co dělat."

Dívka na něj upřela své šedo-modré oči. „Tu jsem ještě nečetla, nech mi ji tu." Škemrala, ale chlapec nasadil chladnou mastku a rázně ji odmítl. „Ne Em, tohle není nic po mudly, ani my, studenti k té knize nemáme povolený přístup." Severus schoval knížku do brašny a podíval na Lily. „Hmm, má pravdu, tohle není hezký čtení."

Emily přikývla. „Dobře. A co to zastírací kouzlo?" Změnila rychle téma, už se moc těšila ven.

Lily přešla k polici, spolu chvíli prohlíželi knížky a pak jednu vyndala. „Tohle by nám mohlo pomoct." V ruce měla Přeměňování pro pokročilé. Severus přikývl.

Usadili se v křeslech, Lily pročítala Přeměňování, Sev černou magii a Emily zase koukala ven z okna.

Školní pozemky se jí líbili, každý den sedávala u okna a vyhlížela ven. Sledovala studenty, jak se prochází podél jezera, nebo toho obra co bydlí v hájence pár metrů od hradu. Často pracoval na svém záhonku a kolem něj pobíhal veliký šedý pes.

Pozorně sledovala starou hájenku. „Kdo je to?" zeptala se najednou a ukázala ven. Severus se podíval směrem, kterým dívka stále koukala. „Hajný Hagrid." Odpověděl jí. „A to je Tesák, hroznej strašpytel. Jeden by řekl, že tak velký pes se jen tak něčeho nebojí." Uchechtl se a znovu se zadíval do knihy, trávili takhle už pátý den.

Někdy bez Lily, která musela plnit své prefektské povinnosti, ale hned jak mohla, tak se k nim přidala. Každý den nosili Emily jídlo, ráno a večer.

Skřítka Sparky si zvykla jim každý den jídlo chystat. Vždy když pro to přišli do kuchyně, tak už ho měli nachystané na stole. Neptala se, na co tolik jídla, nebyla to její starost.

Lily najednou vstala, odložila knihu na stolek a přešla k Severusovi. Hůlkou ho klepla do hlavy.

„Au, za co to bylo?" ptal se pohoršeně. Lily zklamaně pokrčila rameny. „Zkusila jsem Zastírací kouzlo, píšou tu, že jako neverbální zaklínadlo má lepší účinky." Emily se tomu zasmála. „No tak Seve, přeci nechceš, aby bila do hlavy mě. Buď gentleman a skousni to." Smála se.

„Neboj, ono tě to taky čeká až to kouzlo Lily zvládne." Ušklíbl se na ní.

Rusovláska se zas začetla do knížky. Občas vstala a klepla Severuse do hlavy. Nic.

„Nevím, co dělám špatně, neverbálně mi to nejde a normálně taky ne." Postěžovala si asi po hodině, přátelům.

Severus si mnul hlavu. „To nevadí, musíš trénovat a půjde to" utěšoval ji kamarád.

„Víš co Seve, taky by jsi to mohl zkusit sám, když myslíš že je to tak snadné." Prskla na něj a hodila po něm knížku. Kamarád ji chytil a začetl se do ní.

Lily si vytáhla z brašny učebnici lektvarů, pergamen, inkoust a brk a pustila se do domácího úkolu. Vždy si úkoly dělala v pátek, aby pak mohla mít volný víkend bez starostí.

Emily se přisunula k ní a nahlížela do učebnice. Fascinovali ji tyhle podivné knížky. „Co to znamená kouzlit neverbálně?" zeptala se. Lily se na ni podívala a odložila brk. „Hmm, to znamená že kouzlo nevyslovíš nahlas, soustředíš se na něj celou svou myslí." Emily přikývla. „Aha, takže myšlenkou čaruješ? To k tomu nepotřebuješ hůlku?"

„Potřebuju. Čarovat bez hůlky je ještě těžší, neverbálně se učíme už ve kole, ale bezhůlková magie se tu neučí. Je to velmi těžké, neznám nikoho, kdo by ji ovládal." Trpělivě vysvětlila zvědavé kamarádce.

Severus se k nim naklonil. „No, já tedy o někom vím. Brumbál ovládá bezhůlkovou magii."

Hnědovláska vykulila oči. „Páni, to je úžasné, takže je asi vážně mocný kouzelník. Četla jsem o něm v jedné knížce." Emily nadšeně vstala a z police vytáhla tlustou knihu. „Tady, píšou o něm jako o nějakém Hlavounovi."

„Ano to on je." Potvrdila jí to rusovláska a sklonila se zpět k pergamenu, když v tom k ní přistoupil Severus a klepl jí hůlkou do hlavy. „Skvělé, teda skoro." Zamračil se a díval se na kamarádku.

Emily vypískla. „Proboha, co to je?" oči upřené na Lily.

Ta se na ně nechápavě dívala. Severus tedy vysvětlil. „No zabralo moje kouzlo, ale jen na půl, podívej."

Na stolku se objevilo zrcadlo, Lily ho zvedla a podívala se na svůj odraz. Byla tam jen půlka. Jen levá strana obličeje, kus krku a levé rameno. Pravá strana jejího těla nebyla vidět, byla průhledná jako voda. Byl to zvláštní pohled. „Doufám, že to zvládneš napravit." Otočila se naštvaně a pobaveně zároveň.

Chlapec zčervenal. „Ehm, no, tak daleko jsem se ještě nedostal. Soustředil jsem se hlavně na tu část, kde zmizíš. Vydrž." Zvedl knihu a otočil stránku, chvíli četl a dívky ho jen upřeně sledovali. Odložil knihu a přejel Lily hůlkou po hlavě od shora dolů, až po krk. Povedlo se. Lily zase byla celá.

Usmála se. Nevím jak by jsme tohle vysvětlovali profesorce McGonagallové." Rozesmála se. Kamarádi se k ní přidali.

Už byli v Komnatě několik hodin. Severus stále zkoušel na Lily zastírací kouzlo. Dohodli se, že na Emily cvičit nebudou, kdyby se jim kouzlo nepovedlo, tak by těžko někomu vysvětlovali, kde se v Bradavicích vzala mudlovská dívka.

Lily už měla dopsané úkoly. Zrovna se protahovala v křesle, když jí hlasitě zakručelo v břiše. Koukla na hodinky na Emiliině ruce. „Už je sedm, Seve jdeš semnou na večeři, nebo mám přinést něco i tobě?" zeptala se kamaráda.

Dělali to tak každý večer. Jeden z nich šel vždy na večeři do Velké síně a pak do kuchyně pro jídlo navíc, které jim nachystala skřítka Sparky.

„Jdi dneska ty." Odpověděl. Měl s Emily rozehrané mudlovské šachy. Rusovláska přikývla a odešla z komnaty.

Cestou potkala své dvě spolubydlící Amber a Grace. „Ahoj Lily, jde na večeři?" ptala se Amber.

„Jo, trochu dýl, dělala jsem si úkol z přeměňování a lektvarů." Řekla jim.

Amber se přátelsky usmála. „Tak pojď s námi, taky jdeme až teď, to by jsi mi pak mohla pomoct s lektvarama viď?"

Grace však zakoulela očima. „Amber, je pátek nebudeš si psát úkoly. Ve společence bude James se Siriusem dělat večírek, na oslavu prvního týdne ve škole. Prý přinesou i ohnivou whisky." Zašeptala nadšeně.

Amber její nadšení sdílela. „Oni si vždycky najdou důvod, proč popíjet. Zajímalo by mě, jak to pití dostanou do školy. Určitě jim to někdo nosí." Začala přemítat, ale to už Lily moc neposlouchala, holky dokázali i z maličkosti udělat problém, nebo dobrý drb.

Když vcházeli do Velké síně, přiběhl k nim Sirius Black. „Nazdárek děvčata, dneska vám to tedy sluší." Mrknul na ně a usmál se.

Lily to už znala. „Co chceš Blacku?" On se na ni usmál svým okouzlujícím úsměvem. „Nic, Evansová, jen vás všechny zvu na dnešní večírek ve společence, James by byl moc rád kdyby jsi přišla taky." Hlavou kývl k Potterovi.

Lily se na něj zamyšleně podívala. „Hm, tak Potterovi vyřiď, že nemám chuť na vaše večírky a už vůbec ne, na jeho opilecké kecy." Ušklíbla se a odešla si sednout na konec Nebelvírského stolu.

Po rychlé večeři se vydala do kuchyně. V chodbě s barevnými obrazy našla ten správný a pohladila hrušku. Počkala až se objeví klika a vešla. Uvnitř ji vítala Sparky s úsměvem na tváři a uctivě se klaněla. „Paní, máte vše nachystané na stole."

Vedla ji ke stolu, kde byla hromádka jídla. Lily ji kouzlem zmenšila a strčila do brašny. „Děkuji Sparky, tak zase zítra." Rozloučila se se skřítkou a odešla.

Venku na chodbě bylo jen pár studentů, většina ještě seděla ve velké síni. Lily se vydala obvyklou cestou do sedmého patra.

Používala zkratky, když ale do jedné vešla zastavila se a sáhla pro hůlku. Srdce jí bušilo jako splašené, co se to tu stalo? Pár metrů od ní na zemi leželo tělo.

Dívka stála na kraji chodby a váhala, když zaslechla hlasy.

„Tak vstaň Srabusi! Dělej, ještě jsme se nepobavili!" Chodbou se rozlehl smích. Tělo se pohnulo. „Jdi do prdele, Pottere!" ozvalo se z podlahy.

„Nějak si troufáš!" Zahalekal někdo, dost blízko Severuse ležícího na zemi.

V tom to Lily došlo! Severus ležící na podlaze, nad ním se sklání Potter a míří mu hůlkou do obličeje. Za ním stáli další dva, Sirius Black a Peter Petigriew. I oni měli v ruce své hůlky a smáli se. „Tak vstaň!" kopnul do něj Potter. „Levicorpus."

Severus se vznesl do vzduchu a vysel hlavou dolů, James na něj stále mířil hůlkou a cloumal s ním ze strany na stranu.

Co ale Potter a jeho kumpáni nečekali bylo, když Severus vytáhl svou hůlku a neverbálně zrušil Jamesovo kouzlo. Spadl zpět na podlahu, ale rychle se zvedl. „Expelliarmus." Ale odzbrojil jen Petera, který v soubojích nebyl dobrý. Black a Potter jeho kouzlo zablokovali a poslali proti němu zářivé paprsky.

Severuse to odhodilo na zeď, sesunul se k zemi. „To byl chabej pokus Srabusi, musíš se snažit víc!" Posmíval se James a blížil se k němu se zdviženou hůlkou. Lily už nemohla dál čekat a vešla do chodby, připravená kamaráda bránit. V tom do ní narazil modrý paprsek, který ji odhodil dozadu. Zůstala ležet na podlaze. Severus se ohlédl, aby viděl, kdo vešel do chodby. „LILY! LILY!" zakřičel. Poznal ji podle ryšavých vlasů.

Otočil se na Blacka, který kouzlo poslal. Sirius měl hůlku sklopenou dolů a vyděšeně hleděl na bezvládně tělo na zemi.

„Ty kreténe!" křičel Severus, zvedl hůlku, zakroužil s ní nad hlavou a prudce švihnul směrem k trojici tyranů. Tlaková vlna všechny odrazila na konec dlouhé chodby. Tam se skáceli k zemi.

Severus doběhl k Lily. Otočil ji obličejem k sobě, na tváři měla krvavý šrám, táhl se od oka až dolů ke rtu. Z rány teklo spoustu krve. Vzal hůlku a šeptem pronesl zaklínadlo, rána se trochu zacelila a Lily otevřela oči. „Jsi v pořádku? Co se to stalo?" ptala se kamaráda.

Omluvně si prohlédl její obličej, musel se ujistit, že nikde není další rána. „Vezmu tě na ošetřovnu." Tiše něco zamumlal a otáčel hlavou kolem. Rozhlížel se. „Emily, slyšíš mě? Kde jsi?"

„Cože?" nechápala Lily. Nad ní se ozval druhý hlas. Ale nikoho neviděla.

„Jsem tady Seve, bude Lily v pořádku?" Emiliyn hlas zněl ustrašeně, vzlykala.

Severus se díval do prázdna. „Vezmu jí na ošetřovnu, vrať se do komnaty, přijdu hned jak to půjde." Přikázal jí. „Nikde se netoulej."

Emily přikývla, pak ji došlo že ji nevidí. Potlačila další vzlyk a zašeptala. „Dobře, půjdu tam neboj, postarej se o Lily." Popotáhla. Opravdu šla rovnou do komnaty. Tohle na ni bylo moc.

Severus zvedl z podlahy kamarádku, a i přes její protesty že může jít sama, ji v náručí odnesl na ošetřovnu a položil ji na lůžko.

Jakmile ošetřovatelka zaslechla bouchnutí dveří, vyšla z kanceláře. „Proboha, co se stalo?" ptala se chlapce s černými vlasy. Místo něho odpověděla Lily. „Spadla jsem ze schodů." Pokusila se usmát, ale rána na tváři ji pálila.

Ošetřovatelka se na ni nevěřícně podívala, ale nic neřekla. Poznala, že ten šrám je z kouzla a né z pádu. Hůlkou si přivolala z kanceláře hojivou mast a nanesla ji dívce na tvář. „Zůstaneš tu do rána. Vypij to, prospíš se." Strčila jí do ruky lahvičku s lektvarem a odešla.

Lily se ještě podívala na Severuse. „Děkuju za pomoc." Na jeden nádech vypila obsah lahvičky a pomalu se propadala do tvrdého bezesného spánku. Severus pohladil kamarádku po vlasech a odešel, mířil rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby.

Stál před holou zdí, vyslal laň. Hned jak se objevili dveře, tak vešel. „Emily?" Neviděl ji.

„Tady v křesle, Seve." Ozvala se dívka.

Podíval se tím směrem, ve vzduchu nad křeslem se vznášela kniha. Přešel místnost až k ní. Hůlkou přejel kamarádce od hlavy ke krku a zrušil zastírací kouzlo.

Emily byla stále vyděšená, knihu, kterou měla v ruce odložila a se slzami v očích objala kamaráda. „Seve, já se tak bála, nevěděla jsem, co mám dělat, nemohla jsem se ani hnout." Plakala mu na rameno.

Chlapec ji pevně objal, sám byl ještě vyděšený z toho, co ti trotlové provedli Lily. „Neboj se, Lily bude v pořádku, madame Pomfreyová to dala do pořádku jedním mávnutím hůlky. Jen si ji tam nechá do rána, aby se prospala. Dala jí uspávací lektvar." Vysvětlil.

Emily se zase posadila do křesla. /Úplně jsem ztuhla, když do chodby přišli ti kluci." Vykulila oči. Severus se ušklíbl. „No já jsem nechtěl, aby tě zaslechli nebo náhodou trefili kouzlem, tak jsem tě spoutal. Jenže mezitím ten idiot Potter seslal kouzlo na mě."

„Jsou normální? Proč to dělají?" Emily to připomnělo Petunii, jak si je vždy dobírala a šikanovala je. „pro zábavu." Odpověděla si sama.

Severus přikývl, pak rozčileně dodal. „A navíc je Potter do Lily zamilovanej, takže mu vadí že se semnou baví."

„Seve, ty žárlíš??" Rýpla si do něj dívka. Chlapec zčervenal. „Ne! Ale štve mě to! Jsou to tupci!"

Wau, máme přes 200 přečtení, moc vám všem děkuji, že jste mému příběhu dali šanci.. Věnuji tuto kapitolku všem svým milým čtenářům!!  Jsem šťastná, že můj příběh čte tolik lidí. Snad se vám další kapitoly budou líbit.

Vaše Lily