Dva týdny utekli jako voda a Lily s Emily se velmi sblížily, staly se z nich dobré kamarádky. Jedna bez druhé neudělala ani krok a jakmile začaly letní prázdniny, Emily z domu Evansových odcházela jen na noc.

Lilyiny rodiče si ji také oblíbili, konečně měla jejich nejmladší dcerka opravdovou kamarádku.

První týdny prázdnin trávily holky spolu venku, chodily hlavně k vrbě u rybníka a užívaly si letní sluníčko.

Občas za nimi přišla Petunie, jen tak z nudy. Když její kamarádky odjeli na prázdniny s rodinou, nebo neměli čas. Chodila je zlobit a urážet. Navážela se do nich a posmívala se jim. A náramně si to užívala.

„Musíme si najít jiné místo, aby nás už nenašla." prohlásila rázně Emily, když Petúnie odkráčela pryč s nosem nahoru.

„Asi jo, ale jaké? Tady není moc kam jít, snad jen do lesa, nebo k továrně." řekla smutně Lily.

Měla pravdu, městečko je malé, a ne moc přívětivé.

Emily ale něco napadlo. „A co školní hřiště?"

„No jasně, jdeme tam hned!" vypískla Lily, vyskočila na nohy a rozběhla se k lesní cestičce vedoucí pryč od rybníku.

Sotva ale uběhla pár metrů, stála naproti ní její sestra. „Tobě to asi ještě nedošlo Lilynko, půjdu za vámi všude!" zachechtala se Petúnie a strčila do sestry. Ta spadla na zem. „Baví mě, vás štvát prťata!" ušklíbla se.

„Petúnie dej nám pokoj!" křikla Lily a nechala Emily, aby jí pomohla zpátky na nohy. Začínala být opravdu vytočená. „Co si o sobě sakra myslíš? Nemáš kamarádky tak se navážíš do nás??" pomalu rudla vzteky.

Zatínala pěsti a chtěla ještě něco říct, ale Petunie se začala šíleně řehtat. „Lilyanka se nám zlobí, poví to mamince," pošklebovala se. „Utíkej za mámou, ty naše princezničko a tu ušmudlanou krávu si vezmi sebou!!" posmívala se dál. 

Emily udělala krok do předu, ale než stihla cokoliv říct, nebo udělat, tak Petunie zmlkla. Vyvalila na ně oči a začala se škrábat na pažích a obličeji.

Všude jí naskákali pupínky, boláky a puchýřky. „Vy zrůdy!! Co jste mi to udělali?! ZRŮDY!!" Ječela jak nepříčetná. Už se neškrábala, držela si obličej a vřeštěla na ně. „Hnusný zrůdy!!" Natáhla ruku, že Lily praští.

V tu chvíli se za nimi ozval chlapecký hlas. „Nech je být!!" Všechny se vylekaně rozhlédli kolem.

Deset metrů od nich stál chlapec s delšími, zplihlými černými vlasy, pokřiveným dlouhým nosem a očima černýma jako noc.

Byl bledý a hubený, na sobě měl vytahané kalhoty a bílou košili která mu byla o hodně větší.

Ve tváři měl však odhodlaný výraz. „Slyšela jsi? Vypadni a nech je už být!!"

Petunie vzlykla a utekla.

Chlapec se otočil a dlouhými kroky odcházel pryč.

Lily na něj rychle křikla. „Počkej přeci chvíli." usmála se, když se otočil. „Děkujeme, že ses nás zastal " pomalu šla k němu a Emily přikyvovala. ,,Ano děkujeme"

Hoch jen pokývl hlavou. „To nic nebylo, byla na vás zlá už dost dlouho."

Emily zbystřila. „Jak to víš? " ptala se zvědavě. Chlapec se zarazil a ve tvářích lehce zrůžověl. Emily podezřívavě přimhouřila oči. „Počkej, ty nás jako šmíruješ? "

Lily ji ale umlčela. „Emily to je jedno, teď se nás zastal, nech to být. " opět se na chlapce usmála. „Nejsi ty Severus Snape? Tvá mamka se zná s tou mojí." ptala se rusovláska.

Chlapec přikývl. „Ano, to jsem já. Ty jsi Lily Evans a ty Emily Brooks "ta nová"." Ukázal jednotlivě na každou z nich a obě přikývli. „Dobře jste to té vychrtlici natřeli, čí to byla práce, ty boláky?" Rozesmál se Severus a zmlknul až když se na něj holky nechápavě podívaly.

Lily posmutněla. „Netuším jak se jí to stalo. Ale těch podivností je kolem nás spoustu."

Dál už se Severus neptal, otočil se a šel si sednout k vrbě. Dívky si k němu přisedli a vesele se bavili na Petuniin účet.

Smáli se celé odpoledne a domů se vydali, až když se začalo stmívat.

Z obýváku Evansových se ozval přísný hlas pana Evanse. „Lily, můžeš na slovíčko? " zvolal na ni hned, jak Lily zavřela vchodové dveře.

Vešla do místnosti, její otec se tvářil přísně. „Co se stalo Petunii?? " zeptal se.

Lily bylo jasné, že mu sestra vše řekla a jistě si i dost navymýšlela. „Tati já nevím, hádali jsme se a najednou se jí všude objevili boláky." Vysvětlila smutně dívka. „Nechápu, jak se to stalo, nikdo se ji ani nedotkl." sklopila pohled k zemi.

„Věřím ti Lil, ale buď na sestru hodná, víš že jí všechny kamarádky odjeli a je tu teď sama." Přešel k Lily a objal ji. „Jste sestry, měly byste držet spolu." řekl pan Evans, pohladil dcerku po vlasech a šel do kuchyně.

„Já vím." šeptla ještě dívka a odešla do svého pokoje.

Tak tu máte první kapitolu, poděkujte Petraikov8, nebýt jejího prvního komentáře tak se neslituji a dávám až po 3 hvězdičkách.

Upozorňuji že mám nadepsaných deset kapitolek a můžu přidat kdykoliv, takže další podmínka, ale tu už tentokrát dodržím, je pět hvězdiček a komentář. Klidně negativní. 

Vaše Lily.