Táhl mě k moři. V hlavě jsem měla zmatek. Mé myšlenky se točily o kolo toho kdo to může být, kam mě vede a jestli mě hledají.  Zahlédla jsem červený plášť a přemýšlela jsem, kdo by to mohl být. Po chvíli jsem si vzpomněla na Kapitána Hooka. 'Co se mnou chce dělat? Půjdu po prkně?' Při této otázce jsem se musela zasmát. Nic na to neřekl...asi si myslí, že jsem blázen. No...Jsem, ale komu to vadí?

Došli jsme na písek a náhle mě prudce zvedl. 'Proč mě celou dobu táhl? No...nejspíš mi to neřekne, tak to nechám být.' Vzal mě za loket svým hákem a vedl mě do velké dřevěné lodi. Otevřel dveře do kajuty a hodil mě tam a zamkl.  ,,Pusťte mě! Co si to dovolujete!" začala jsem bouchat a kopat do dveří. Po chvíli jsem to vzdala...

Seděla jsem v pohodlné žili kapitána, když jsem uslyšela zámek. Vstoupil, kdo jiný, než Kapitán Hook a za ním...Petr Pan?! Nemají to být nepřátelé? V klidu a bez hnutí jsem dále seděla v židli a s klidem v očích na ně koukala. ,,Tak co po mně chcete?" řekla jsem s ledovým klidem. V Petrových očích jsem viděla trochu udivení, ale hned to zmizelo. ,, Jsi tu, protože potřebuje zjistit pár informací." Zasmála jsem se. ,,Tak fajn...neříkám, že řeknu vše, ale něco vám říci mohu, ale nebude to zadarmo." řekla jsem Petrovi. Došel ke mně a opřel se o stůl. ,,Tak co by jsi za to chtěla?" upře na mě pohled. ,, Pustíte mě a pomůžete mi najít kamarádku..." vloží se do toho Hook. ,, Myslíš, že si tu budeš určovat pravidla? Tak na to zapomeň! Buď nám to řekneš, nebo tě zabijeme!" zákrici na mě. ,, Tak prosím... Do toho!" zavřu oči a nastavím hlavu.
,,Ona se zbláznila! Proč nejsi jako ostatní?!" zakřičí a já otevřu oči. ,,Protože nejsem z tohohle světa... Nečekaně..." začnu se smát. Koukají na mě a odejdou. Fajn... Asi půjdu spát.

Pohled Hooka:

Bože! Ta holka je snad zlý sen... Co mám teď jako dělat?! Budu muset přistoupit na její hru a pak ji zradit. Snad to půjde vše, jak si to naplánuju. Vezmu ji polívku s chlebem a donesu ji to. ,, Jidlo!" zákřičím  a sám to před ní. ,, Vyhrála jsi... Uděláš, to co chci, a pak já udělám to, co chceš ty... A nemysli si, že s tebou budeme zacházet, jako s princeznou. Najez se a pak jdi uklízet příď!" nařídím jí a odejdu.

Pohled Charlotte:
Vzbudí mě křik. Bože to je idiot! Nojo... Hook. Zasměju se v duchu a začnu jíst. Chutná to, jak ze školní jídelny. Dojim své "úžasné" jídlo a jdu do kuchyně. Fuj... Je tu špína, hnus a smrdí to tu. Nejdřív uklidim tady. Co chcete chlapi.

Kuchyň, jestli se tomu dá tak říkat, je uklizená a příští jídlo vařím já. Protože tohle už znova jist nebudu. Zaslechnu kroky, proto se otočím.