Určitě si pamatujete na pohádky, které vám vyprávěli vaši rodiče. Malé holčičky si představovali, jak je princové na bílých koních zachraňují. Jenže realita je jiná. Tohle byly sny malých holčiček. Příběh vypráví o dívce, která je jiná.

Asi bych se měla představit co? Takže jmenuji se Charlotte, je mi 18 a miluji pohádky. Jako malá jsem si přála se stát dívkou, která zachraňuje. Nelíbily se mi princezny, které nic nedělaly a jen čekaly na prince. Odmalička jsem si hrála v lese na 'Mauglího'. V bazénku na piráty a doma jsem bojovala s draky. No.. asi nevíte jak vypadám. Mám kaštanově hnědé oči i vlasy. Mírně opálená a normální postava. Bydlím v Londýně. Tam, kde neustále prší, nebo je zataženo. Zrovna jdu do knihovny, měla by mi přijít nová kniha.

,,Ahoj El. Nevíš, jestli mi už přišla ta kniha?"

,,Máš jí tady. Stejně tě nechápu. Dívky v tvém věku čtou romance, fantasy a nevím co všechno. Jen ty čteš pohádky."

,,Mě to baví. Lepší než si číst romance s představou, která se ti nesplní."

,,To pohádky taky ne."

,,Jsou to pohádky. Budu muset, děkuji mockrát."

V ruce jsem držela něco, na co jsem čekala dva roky. Maminka mi vyprávěla o kouzelné knize, která tě přenese do pohádkového světa. Jako malá jsem si myslela, že uvidím prince a budu mu pomáhat. Jenže v patnácti jsem pochopila, že je to jen metafora. Došla jsem domů a koukla na internet, jestli náhodou neprodávají pohádku, kterou ještě nemám. Ve svojí knihovně mám něco přes sto různých pohádkových knížek.

Ve škole mě považují za mimino, ale já se nevzdám něčeho co miluji. Začala jsem si psát se svou jedinou kamarádkou Sofií. Ona jediná mě chápe.

Ch: Ahoj Sof. Jak se vede?

S: Nuda co bys čekala. A ty?

Ch: Už mám tu novou knížku. 

S: Super. A co jinak, dobrý?

Ch: Dobrý. Nechtěla bys u nás přespat?

S: Jo jen budeš muset vydržet. Tak za dvě hodiny?

Ch: Fajn :)

Šla jsem udělat večeři, znám Sof.. určitě nejedla. Stihnu uvařit a trochu poklidit. Byla jsem rychlá, ještě mi zbylo půl hodiny. Připravím spaní, jak se znám, tak pak už se mi chtít nebude. Slyším zvonění a jdu otevřít.

,,Ahoj Sof."

,,Ahoj Char."

,,Pojď. Udělala jsem večeři."

,,Je teta doma?"

,,Ne mamka je v práci."

Po dobré večeři jsme se šli podívat na tu novou knihu. Na první straně bylo napsáno: Jestli chcete číst, musíte si do batohu dát věci, které by vám pomohly v pohádkovém světě, ale nezapomeňte můžete si vzít jen 6 věcí.

,,To je kravina, ale pojďme to zkusit."

,,Hm co si vezmeme?"

,,Určitě baterku, lano, nůž, jídlo, pití a hadrový kapesník."

,,A musíme se tématicky obléknout."

,,Jo dobrý nápad."

Vzali jsme si legíny, košili, vysoké boty, opasek a náš batoh.

,,Tak a můžeme číst."

,,Musíme nahlas přečíst 4 slova. Tak jo."

,,Publus erimus in mudo." Přečetli jsme nahlas, a pak jsem viděla jen tmu.

Moc děkuji a doufám, že se vám to líbí. Tento příběh bude zmodernizovaný.