,,Volaný hovor nepřijímá, zkuste to prosím později." Povzdechla jsem si a odložila jsem téměř průhledný mobil. Moje máma, která bydlela v Kentucky mi už celý týden nezvedala telefon, ani applewatch či pariswatch. Ano, můžete říct, že vy si s vašimi rodiči voláte jednou za měsíc, ale to neznáte moji mámu. Do teď neexistoval den, kdy by mi třikrát nezavolala i v těch nejdivnějších situacích.

Nejraději by byla, kdybych se nikam nestěhovala. Ale zároveň by určitě nechtěla, abych byla švorc, protože jsem si koupila dům v Kentucky. A tak jsem tady - v Nightlystreat. Obyčejném Kalifornském městečku s 2 miliony obyvatel.

A teď k věci. Bylo to divné. Máma mi volá skoro pořád a nevěřím, že by v této době ztratila telefon. Alexa dokáže najít tvůj telefon do 5 sekund od toho okamžiku, kdy jí přidělali turbo trysky. A alexu ztratit nemůžeš, i když to většina lidí chce. Proto to nejde.

Napadlo mě zavolat tátovi, ale pracuje v Indii a hovory tam jsou strašně drahé i na Američana, protože se Indie minulý rok odpojila z Americké únie, která v vznikla, aby zničila Rusko, které se přidalo do EU.

,,Twister?" vyslovil někdo moje jméno a Tiffany - to je moje fena australského ovčáka - začala štěkat. Otočila jsem se a za mnou se ze země vynořil monogram světle hnědého vlka s červenými kraťasy a bílým tričkem, na kterém bylo číslo 87 s baseballovou kšiltovkou, batohem a baseballkou v ruce.

Najednou k němu přijel robot a z rukou mu vyjel elektrický proud. ,,Au! Proč se mě ti Security-boti snaží pořád zabít? Jsem snad terorista?" stěžoval si a Twister se zasmála. Tohle je Peanut. Můj nejlepší kamarád.

,,Protože máš baseballku. Proč si jí s sebou pořád bereš?" přejela jsem si tlapou po tváři. ,,Vypadáš pro ně jako atentátník. Copak nevíš o smrti Trumpa?" Zmáčkla jsem tlačítko a Peanut se objevil vedle mě. Srst měl naježenou od proudu a vedle něj seděl malý anglický buldok. Vyskočil a doběhl k Tiffany.

,,Beru si jí s sebou protože pak vypadám dobře," odpověděl a já se rozesmála. ,,A......kdo je Tramp to nevím." pokročil rameny.

,,To je- to máš jedno." řekla jsem nakonec. ,,Proč si vlastně přišel? Kvůli security-botovi to asi nebylo tuším." zeptala jsem se, ale bylo mi to úplně jasné. ,,Nechceš si s se mnou zapinkat?"

No jasně..... ,,No jasně!" otočila jsem se a šla si pro rukavici. ,,Alexo, kde mám rukavici?" Zeptala jsem se robota. ,,Seriál kde mám nohavici vznikl v roce 2040 a po jeho založení zkrachovalo 30 továren na kalhoty."

Zavrčela jsem a šla jsem ji hledat sama. Po pěti minutách jsem se vrátila i s vodítkem pro Tiffany. ,,Fajn, jdeme." řekla jsem a otevřela dveře. Během sekundy jsme byli dole. Můj pokoj se nacházel v 278 patře.

Došli jsme k rychlokolejce, která jela směrem k jedinému místu, které zůstávalo pořád stejné. Pláž. Nastoupili jsme a prostředek se rozjel rychlostí světla. Vystoupili jsme a rychlokolejka za námi zmizela.

Nadechla jsem se. Milovala jsem slaný vzduch pláže. Došli jsme dál od stanice a Peanut vyndal ze svého batohu rukavici a míček. Pravou rukou ho vyhodil a já jsem ho chytla do rukavice. Šlo nám to, jako vždycky.

,,Už víš kam půjdeš na vysokou?" zeptal se mě Peanut a já pokrčila rameny. ,,Ještě ne." Nenáviděla jsem, když se mě na to někdo ptal, potřebovala jsem čas na to, abych udělala tak zásadní rozhodnutí.

,,Nechápu, jak můžeš čekat. Máš tolik otevřených cest se svým maturitním vysvědčení." prohodil a já jen zamumlala slovo ,,Možná."

Buldok se rozběhl pryč Peanut si přestal házet. ,,Home, k noze." zavolal na něj a hodil mi míček. Nestihla jsem zareagovat. Míček letěl daleko po pláži. ,,Jdu pro něj." řekla jsem, ale před náma se objevila karakalka s jasně fialovými vlasy, náhrdelníkem a náramkem.

,,Tohle je asi vaše." řekla a podala nám míček. Měla zvláštní přízvuk nad slovy váhala. Nikdy jsem jí tu neviděla. Peanut si jí ani nevšiml a místo toho se snažil přivolat svého psa. ,,Rune!" pes k němu nakonec doběhl a Peanut ho pohladil.

,,Tvůj pes se jmenuje Houm nebo Rune?"zeptala se Peanuta a ten vypadal jako by se jí lekl. ,,Home run." opravil jí a karakalka se zasmála.

,,Ty si tu nová?" zeptala jsem se po chvilce trapného ticha a začala jsem si házet míčem. Za chvíli mi bohužel spadl. ,,Si.....Jmenuju se Soccoro Márquez. Jsem ze Španělska."

,,Já jsem Twister Williamsová a tohle je Peanut Dempsey." představila jsem nás. ,,A proč si tady v Kalifornii?" snažila jsem se navázat konverzaci.

,,Dostala jsem stipendium na vysokou školu architektury." vysvětlila. ,,Aha." odpověděla jsem. Další kdo ví, co bude dělat. ,,Nechceš si s námi zahrát?"

,,Baseball mi moc nejde....." řekla. ,,My si jenom pinkáme." vysvětlil Peanut a hodil mi míček a já jsem ho dala zpátky do batohu a snažila si nevšímat kamarádova nechápavého obličeje.

,,Nevadí." řekla jsem a zamračila se nenápadně na Peanuta, který zdvihl ramena. ,,Nechceš...... jít do Teen Beach Clubu?" zeptala jsem se a ukázala na chatu, která se snažila být ze dřeva, ale byla obklopena electronikou a robotikou.

Soccoro přikývla. ,,Jo, proč ne." Všichni tři jsme zamířili podél pláže do chatky. U vchodu stál robot, který stavěl hrad z písku. Měla jsem chuť mu ho rozkopnout, ale radši jsem se ovládla. Podal by na mě žalobu jako na aplikace, které je diskriminují......

Podíval se na nás. ,,Ví-tej-te" řekl. ,,Čau." odpověděli jsme naráz a vtrhli do chatky. Vevnitř svítila světla..... pár odvážlivců tančilo....no.... já k nim nepatřím. Zbytek seděl u stolů a povídal si. Našli jsme tři volná místa a já se zaposlouchala do hudby.

,,To je ta kapela Electrons?" zeptala jsem se a Peanut přikývl. ,,Jo.... homosexuál, homorobofób a robot. Tvrdí, že všechno jde." Twister se otočila na hologram s jejich 6D klipem. ,,Zajímalo by mě, jak dlouho jim to vydrží."

Za chvíli přišel číšník. Asi poslední číšník na světě, který nebyl robot. Bylo to dost divné.....asi jako ve středověku. Každý jsme si objednali něco na pití a já tak trochu tušila, že to bude nějaká sračka.

Další písnička byl nesmrtelný song ze seriálu přátelé, který před 10 lety zhypnotizoval poloviny Ameriky a místo demokratické a republikánské strany vznikly strany Friends a Unfriends. Záviděla jsem Soccoro, že se tady nenarodila.

Dva šílenci začali kolem nás tančit a něco řvali na Soccoro. Ta jim odpovídala španělsky..... těžko říct, jestli schválně nebo omylem. Jeden jí chytnul a začal s ní tančit. Karakalka se evidentně naštvala a dala mu pěstí. Rychle se k nám vrátila.

,,Stupido! Idiota!" My s Peanutem jsme se na sebe podívali, dokud jsem já nepromluvila. ,,Co to sakra bylo za debila?" Někdo začal za mými zády pískat. Otočila jsem se a stál tam ten stejný robot, jako byl u dveří.

,,Agresivita-agresivita." začal střílet elektrické paprsky a my jsme museli rychle utéct ven na pláž. Když jsme byli v bezpečné vzdálenosti od Clubu, Peanut se podíval na hodinky. ,,Je deset." řekl.

,,Já už asi půjdu, musím jít s Tiffany." řekla jsem a dala jí vodítko. Rozloučila jsem se s nimi a zamířila jsem směrem k rychlokolejce. Na zastávce nikdo nebyl, což bylo divné.

Vozidlo přijelo přesně na čas a já nastoupila do prázdné kabinky. Během pár sekund jsem byla doma.
I z takové dálky, jsem slyšela hudbu z Teen Beach Clubu...... hrál tam oblíbený song z roku 2045.

,,Electro diamonds, you can lie.
I am there, you can die.
Robot's life oh yeeaaah.
Ooooh techno electroooo.

Your life is my toy
I am electro boy.
BAD BOY.
Yes, I kill you.
Cuz i am bad, toooo."

Mezitím, co jsem se připravovala na procházku, jsem telepaticky zapla HTV (Hologram TV). Zapla jsem program Nightlystreat news - můj oblíbený. Byl nudný, ale to je jedno. Zrovna byla reklama s otravným chapem v košili.

,,Už vás nudí autolety? Případáte si jak ve středověku? Stačí nám přispět částku větší než 10000 a my začneme pracovat na novém výzkumu teleportaut!"

Naštěstí reklama skončila. Následovalo intro zpravodajství a přehled novinek.

,,Alzák uvěznil ve svém panství dalších 10 lidí, jeden z byl z Nightlystreat. Alzák tvrdí, že neuznávali jeho náboženství jménem Black Friday a tak má právo je uvěznit. Držte se od té zelené potvory dál - varuje ředitel ústavu pro duševně choré.

A teď už k hlavní zprávě dne. Pohřešuje se 11 léta Cissy Twistwerová, žákyně základní školy Nightlystreat. Nedávno znovu nalezený Elijah Simons vypovídá, že viník je známý pilot Edward White. Spolužáci Cissy ale tvrdí, že naposled se bavila s nějakým řidičem kamionu a právě s Elijahem Simonsem. Starosta města tvrdí, že pátrání není potřeba a všechno se nějak vyřeší."

Vypla jsem zprávy. Ten starosta je vážně vůl. Dala jsem Tiffany na vodítko a vešla jsem do teleportu.

Ahoj! Takže.....jak se vám líbila kapitola? Mě to upřímně hodně bavilo psát XDDD jen upozorňuji, že některé věci nemusíte pochopit.... třeba pariswatch. ✨

Toffee