,,Ahoj, jak se vám tu líbí?" spustil v lámané angličtině.

,,Ten hotel je pecka." rozhlédl se nadšeně Eddie a Matteo se jen pousmál.

Těžko říct, jestli rozuměl.

,,Tohle je moje překladatelka Lucy." popošel Eddie až ke mně a majetnicky mi položil ruku okolo pasu, přičemž jsem se od něho odtáhla.

,,Nebyl tvůj táta pekař, protože jsi docela pěkná buchta." snažil se být Matteo vtipný.

Smál se tomu však sám. Eddie portugalsky rozuměl minimálně a já mu jen chtěla dát najevo, že jsem jeho šarmu odolná. Samozřejmě, že to byl pěkný kluk, ale to neměnilo situaci, že mi byl nepříjemný.

,,A tvoje máma sbírala blbý děti?" povzdechla jsem si otráveně, zatímco se Matteo pousmál.

Jasně, že to zrovna nebylo seznámení na úrovni, ale já si nemohla pomoct. Kdybych mohla vrčela bych vzteky.

,,Co kdybyste mi řekli, co si povídáte?" culil se Eddie.

,,Ptal se mě, jestli není tvůj táta řezník, že máš v trenkách pěknou klobásu a chtěl by ji vidět."

Eddie se zarazil a hleděl na můj vážný výraz bez úsměvu. Pak se začal smát, protože mě znal.

,,Jemu ji ukazovat nehodlám, ale u tebe bych si dal říct." naklonil se ke mně.

Jen jsem naznačila znuděný úsměv a vrhla pohled na Mattea, který právě lovil mobil v kapse od džín.

,,Hodíme si fotku?"

Eddie to hned pochopil a nasadil smyslný úsměv pro Matteovy fanynky. Já jsem se odtáhla, ale Matteo mě popadl z druhé strany okolo ramen a téměř přilepil svůj vysmátý ksicht na můj otrávený.

,,Máte hlad? Jdeme ke stolu?"

Jasně, že jsem umírala hlady, ale nehodlala jsem měnit svoje stanovisko. Držela jsem si výraz arogantní krávy, aby mi dali pokoj.

Překládala jsem to, na co se Eddie ptal a naopak Matteovy odpovědi. Do toho všeho si Eddie vše fotil a zapisoval.

,,Jste dneska asi unavení, takže vás vezmu na hotelový mejdan až zítra."

Umírala jsem touhou se na to vykašlat. Nějaký mejdan mě nelákal, protože mě tyhle akce celkově odpuzovaly.

Snídaně v podstatě probíhala podobně. Byli jsme na snídani mezi prvními a Mistr Světa přišel až o hodinu později. Okolo sebe měl vysmáté servírky a Matteo nepochopitelně opět oplýval dobrou náladou. Poslal na Instagram hned nějaké fotky s vyvinutými servírkami a během pár minut měl tolik komentářů, že jsem tolik komentářů neměla ani na fotce s diplomem z Univerzity.

Bylo mi naprosto jasné, že tahle falešná sláva dává člověku jen pocit, že není sám, ale přitom kolik lidí z těch jeho folowerů by mu půjčilo peníze, pomohlo mu z nouze nebo se jen zajímalo o jeho problémy? Naopak lidi v dnešní době neumí naslouchat druhým. Jedné půlce je to u prdele a druhá půlka lidí je ráda, že je máte.

Když se mu bude dařit, bude mít spoustu známých a tak zvaných přátel, ale až jeho sláva pomine, nikdo se po něm ani neotočí.

Čekala nás procházka po městě. Já sloužila jako překladatelka i pro jeho video. Měl tedy prohlídku Fortalezy nejen v portugalštině, ale také v angličtině.

,,Vy dva spolu chodíte?" zeptal se nečekaně Matteo.

,,Ne." zamračila jsem se na něho.

,,Myslel jsem, podle chování, že jo."

,,A ty jsi cvičená opice? Podle chování bych řekla, že jo."

Křivě se pousmál, ale já zůstala vážná. O to víc jsem se vyhýbala i Eddiemu a přestala se usmívat úplně. Jak jsem měla jinak dát najevo, že je mi ten osel nesympatický a Eddie se z něho mohl podělat. Kdyby si Matteo rozmatlal na obličeji ptačí trus, tak Eddie by to udělal taky.

K večeru už mě z toho celodenního chození dost bolely nohy, takže jsem s chutí zasedla k večeři a nemohla se dočkat spánku. Ten však pánové nechystali. Objevilo se u stolu celé stádo dalších oslů a zmalovaných slepic. Chystali se na mejdan. Nestačila jsem vrhat otrávené a jedovaté pohledy.

Naštěstí jsem se nemusela účastnit celou noc. Anglicky tu pár lidí umělo a dokázalo to Eddiemu překládat. Ten mejdan se konal na pláži, takže jsem na chvíli kvůli šumění moře šla. Telefon zdobil několik nepřijatých hovorů od Erika a nemohla jsem mu volat, zatímco v pozadí hrála hlasitá hudba. Erik byl žárlivý a pokud ho Eddie ze židle nezvedal, tak padesát jiných snědých koloušků by ho už mohlo zneklidnit.

Samozřejmě, že se tu dalo koukat na každého druhého. Jeden hezčí ksichtík než druhý, ale připadalo mi, že byly spíš jako nazdobená prázdná plechovka.

,,Nudíš se? Nemáš ráda mejdany?" zkusil moji trpělivost Matteo a donesl mi nějaký koktejl.

,,Jsem unavená a nemám ráda mejdany."

,,A co tě baví? Máš ráda moře? Pořád se tím směrem díváš."

,,Proč tě to zajímá?" ušklíbla jsem se.

,,Jsi můj host a nerad vidím, že se někdo nudí."

Moje tělo mělo několik milionů nervů a on mi vážně lezl na všechny. Ten jeho úsměv mě rozčiloval, dobrá nálada a dokonce i hlas. Každý jeho pohyb nebo třeba i ten parfém, kterým byl převoněný mě rozčiloval.

Nestihla jsem ani zareagovat a už se k nám potácel nějaký opilec s pivem v ruce.

,,Rio, máš novou kámošku?" zazubil se na mě.

,,Nejsem jeho kámoška." ušklíbla jsem se a začala vstávat, že brzy zmizím.

,,Tak to je dobře. A nejsi třeba strom? Protože můj pták by v tobě docela rád uhnízdil." dodal opilec a to byla poslední kapka, co moje nervy ustály.

Pánové se smáli, ale já měla chuť mu to pivo narvat do řitního otvoru a na ten strom ho pověsit.

,,Byla to jen sranda. Nečerti se hned." dodal Matteo.

,,Vypadá, že mě to pobavilo? Právě mi volá můj přítel. S dovolením si to jdu vzít." popadla jsem telefon a vydala se stranou, přičemž jsem ještě zaslechla toho milovníka stromů.

,,Chudák její frajer, ta se neusměje ani když jí líže pekáč."

Popošla jsem po pláži do klidnější části, kde byly slyšet jen vlny narážející do pobřeží.

,,Ahoj zlato, tak jak je?" zvedla jsem Erikovi hovor.

,,Stýská se mi. Celý den ses mi neozvala. Už jsem měl strach, co se ti stalo."

,,Byli jsme se podívat ve městě. Neměla jsem čas."

,,Jak to že ne? Mohli jsme si dát videohovor. Mohla jsi mě provést."

,,Eriku, jsem tu od toho, abych překládala a ne abych si tu dělala, co chci."

,,A co ten chlap? Chová se k tobě v pohodě? Neleze ti do kalhotek?"

Stačila jsem jen obrátit oči v sloup. To byl celý Erik. Za vším hned viděl moji nevěru a každého nutně zajímaly jen moje prsa a kalhotky. Občas to bylo ve srandě, ale většinou mě to spíš otravovalo.

,,Je to nafoukaný a arogantní blb."

,,Takže se spolu moc nebavíte?"

,,Jen to, co chce Eddie slyšet. Teď jsou na mejdanu všichni."

,,Ty taky?"

,,Víš, že na to nejsem. Chystám se jít spát."

,,Dobře, tak to tě nebudu rušit. Napíšeš mi ráno? Nebo zavolej. Chci tě slyšet."

,,Až budu moct, Eriku, ano?"

,,Snaž se. Chybíš mi."

,,Ty mě taky. Dobrou."

Poslední dobou mě rozčiloval snad každý chlap a to včetně Erika. Nemohla jsem udělat nic, aniž by o tom nemusel vědět. Nehledala jsem žádného dokonalého prince, ale čím víc chlapů bylo okolo mě, tím větší nároky jsem měla.

Zpočátku mi stačilo, aby byl věrný, zábavný a nechodil na mejdany. Postupně se k tomu přidaly další vlastnosti. Trocha žárlivosti je v pořádku, ale Erik to často přeháněl. Potřebovala jsem i sama nějakou volnost.