,,Mui, pomoz mi to přelepit" odvětil prosebně Yuichiro, zatímco si na tváři přidržoval tenkou hadičku.

Bratr jen s úsměvem přikývl a sedl si vedle něj. Vytáhl lepící pásku a kouskem mu hadičku přilepil na tvář.

Děkovně kývl a protáhl si krk ,,Tešíš se do školy?"

,,Nevím. Jdu tam skoro po dvou týdnech, ale aspoň jsem schopný chodit bez berle" vydechl a stáhl si vlasy do culíku ,,navíc tam bude Kamado" povzdechl si a unaveně si promnul obličej.

,,Třeba tě zapojí do kolektivu"

,,No a to právě nechci" zamumlal a vyskočil na nohy ,,když opomeneme Kamada, první je jeho ubuleny ale vychytralý kamarád Zenitsu. Je děsivý. Potom uřvaný Inosuke který mi nejednou dal přes hubu. Potom Kanao, která se po Kamadovi sápe jako přísavka a to jsem ani nezmínil ty idioty z vedlejší třídy" vydechl a hodil si batoh na záda.

Yuichiro si překvapeně oddechl ,,Zajímavá skvadra. Ale to nějak zvládneš" zasmál se.

,,Princezno, vyrážíme!" ozvalo se zpoza dveří spolu s tichým rytmickým klepáním.

,,Kamado jdi se vycpat!"

•°•°•°•°•°

Oba chlapci vystoupili z auta a Muichiro jako první začal vyhlížet Aoi.

Vůbec se o Tanjira nestaral a hned když jí zahlédl tak se za ní vydal.

,,Aoi!" zakřičel a ona se na něj točila.

Překvapeně si ho prohlédla a nadšeně se za ním rozběhla ,,Muichiro! Chyběl jsi mi!" vykřikla a vrhla se mu do objetí.

Muichiro sykl bolestí, protože mu skřípla bolavou ruku, ale i tak ji objal ,,Po dvou týdnech"

,,Oh, promiň" vyjekla a odskočila od něj ,,Chtěla jsem tě v nemocnici navštívit, ale nepustili mě protože prý nejsem rodina. Nechápu proč tam Tanjiro mohl..." zamumlala otráveně.

,,T-to je na dlouho..." vydechl s nervózním úsměvem. Neměl v plánu nějak roztrubovat že jsou teď rodina.

,,Každopádně viděla jsem to video. Jak tě z toho domu Tanjiro vynesl v náručí celého od krve. Vypadal jako hrdina" zasmála se, zatímco Muichiro se slabě začervenal.

,,P-přestaňme už o tom idiotovi mluvit!" vyhrkl nervózně a otočil se ke vchodu školy ,,Pojďme nebo přijdeme pozdě"

Aoi pobaveně přikývla ,,Pořád kulháš. Bolí tě ta noha?" zeptala se.

,,Bolí... Ale je to přijatelná bolest. Dokud se nepokusím rozběhnout, nebo mi tu nohu někdo nepřišlápne, je to v pohodě" odbyl jí a zvedl zavázanou ruku ,,Spíš tohle se bude hojit dlouho. Díra v dlani a roztříštěný kloub" povzdechl si.

,,Je to strašné... Nechápu proč ti to udělali. Ani policie to nezjistila" zamumlala sklesle.

Muichiro jen pokročil rameny ,,Kdo ví... Jen nějací psychopati kteří zabíjí náhodné obětí"

•°•°•°•°

,,Takže třído. Tuto hodinu vám odpustím psaní zápisu a dlouhý výklad a místo toho uděláte skupinový projekt. Prosím udělejte skupinky po čtyřech!" zavelel učitel a celá třída se hned začala nadšeně domlouvat kdo s kým bude.

Muichiro se otočil na Aoi, ale všiml si, že ona už je s jinýma holkama. Jen si povzdechl a rozhlédl se kdo vypadá volný.

Bohužel se však setkal pohledem s Tanjirem který se jen vítězoslavně ušklíbl a rozešel se k němu.

,,Nemáš parťáky?" zazubil se a dloubnul ho do tváře.

Chlapec se zamračil ,,Přestaň se chovat jako starší brácha a co že nemám parťáky?" odsekl naštvaně.

Tanjiro pobaveně naklonil hlavu ,,Inosuke tu dnes není takže jsme jen tři. Pojď za náma, aspoň poznáš mojí partu" usmál se a pokynul mu hlavou aby šel na ním.

Černovlásek se naposledy rozhlédl, jestli nenajde někoho jiného, ale vypadalo to bledě. Zoufale si povzdechl šel za ním.

,,Našel jsem čtvrtého" usmál se a chytil ho za ramena.

Žlutovlásý kluk, který seděl v Tanjirově lavici si ho váhavě prohlédl ,,On?" vydechl pohrdavě a znovu si chlapce prohlédl od hlavy až k patě.

Muichiro jen vyděšeně polkl a pokusil se couvnout, ale Tanjiro který stál za ním mu v tom bránil.

,,Není to ten co ho onehdá Inosuke zmlátil?" zamumlala překvapeně tmavovlasá dívka, která seděla o lavici vepředu.

,,Za poslední dobu jsme se spolu trošku spřátelili, takže bych byl rád kdyby jste udělali totéž, Kanao, Zenitsu" řekl s úsměvem a posadil Muichira na volné místo.

Kanao si ho otráveně prohlédla ,,Kdy tě pustili z nemocnice?"

Muichiro překvapeně zamrkal ,,J-jak to víš?" vyhrkl nejistě.

,,Říkal jsem ti že to bylo v televizi a všude ve zprávách" zamumlal rudovlásek pobaveně.

,,A taky se celý týden ve škole nemluvilo i ničem jiném... Tu fotku kde tě Tanjiro nese někdo dal na nástěnku před jazykovou učebnu" odvětil Zenitsu, zatímco Muichiro zrudl jako rajče.

,,C-cože?!"

Tanjiro ušklíbl ,,Jo na to jsem zapomněl. Každopádně pojďme začít, nebo dostaneme kouli"

,,Muichiro, co bys chtěl dělat za téma?" zeptal se Zenitsu monotónně, zatímco on se nejistě nadechl.

,,N-no... Probírané plísně, tak c-co třeba antibiotika?" vydechl a nervózně sklopil pohled.

Rudovlásek se pobaveně ušklíbl, ale přikývl ,,Dobře, tak pojďme na to"

S jeho slovy se všichni pustili do práce, aby z toho něco vzešlo.

Muichiro si po celou dobu připadal hrozně nesvůj. Největší problém byl Zenitsu, který ho stále naštvaně pozoroval, jakoby hledal důvod jak ho rozbrečet. Navíc pokaždé když něco navrhl, tak on zvláštně pozvedl obočí.

Kanao ta si ho naopak prohlížela dost pohrdavě.

Většinu času jen nejistě seděl na místě a nervózně si pohrával s prsty, protože poslední člen skupiny po něm stále pokukoval a dost očividně se mu smál.

Přesně proto se baví jen s Aoi.

Když už mu bylo tak nepříjemně, že se mu slabě začínaly klepat prsty, oznámil jim že jde na záchod a rychle vyběhl ze třídy rovnou na toalety. Zálezly do jedné kabinky a zamkl se tam.

Konečně měl trošku klidu. Stačilo se párkrát soustředěně a zhluboka nadechnout a hned se cítil lépe.

Ale aby pravdu řekl, nejradši by se nevrátil. Přestože byl právě s lidmi, kteří byli populární napříč ročníkem, tak se jich docela bál. Byl zvyklý se bavit jen s jednou osobou a ostatní jen nechal existovat, proto byl nervózní víc než normálně.

,,Muichiro?" ozvalo se z ničeho nic a chlapec ztuhl. Tanjiro.

Zacpal si pusu, ab bylo jeho dýchání co nejtišší a doufal že brzy odejde.

,,Vylez, vím že jsi se sem šel jen schovat"

Muichiro si povzdechl a odemkl. Opatrně vykoukl ven a naštvaně ho probodl pohledem ,,Nemůžeš mě prostě nechat existovat...?"

Tanjiro se opřel o dveře a zazubil se ,,Přestaň to už hrát" pronesl a ťuknul ho prstem do čela.

,,Co?" vyjekl a naštvaně si položil dlaň na čelo ,,Hrát co?" zavrčel.

,,Tohle všechno" povzdechl si a složil ruce na prsou ,,jsme spolu ve třídě nějaký ten pátek a tohle ty nejsi. Prostě se na to vykašli"

,,Děláš jakobys mě znal" zamumlal a sklopil pohled ,,jsem ti vděčný za pomoc, ale tohle všechno dělám jen kvůli Yuichirovi. Kdybych mohl, postarám se o něj sám, ale bez práce mu nemůžu koupit žádné léky..." pronesl tiše, zatímco se snažil zatlačovat slzy ,,Musíme pokračovať v projektu" s těmito slovy kolem něj proklouzl a rychlou chůzí odešel pryč.

Tanjiro ho a pozoroval a hned když se jeho kroky dostatečně vzdálily pevně sevřel a praštil do dveří ,,Sakra!" vydechl naštvaně a zoufale si promnul obličej.

•°•°•°•°

,,K-kanao, máš t-tady chybu" špitl černovlásek a opatrně ukázal na část textu na papíře.

Dívka se na něj vytočeně podívala ,,A co?" odsekla a výhružně pozvedla obočí.

Muichiro polekaně vyjekl ,,N-nic! J-já jen-"

,,Notak klid Kanao" zastal se ho Tanjiro a rychle si tem úryvek přečetl ,,Má pravdu. Prostě to oprav, jinak nám strhne známku" povzdechl si.

Kanao jen přikývla a začala v pouzdře hrabat bělítko.

Rudovlásek se na chlapce usmál, zatímco on jen odvrátil pohled jinam.

•°•°•°•°

Yuichiro si unaveně promnul oči a položil psací pero na stůl vedle deníku, který měl popsanou téměř celou dvoustránku. O opěradlo židle se protáhl a zamýšleně se zadíval z okna.

Z přemýšlení ho však vyrušilo klepání na dveře.

Překvapeně se otočil a uviděl Tanjira, který nakoukl dovnitř ,,Můžu dál?" zamumlal sklesle a po jeho souhlasu za sebou zavřel dveře. Posadil se na postel a bezeslova si promnul obličej.

Druhý si ho zamýšleně prohlédl ,,Děje se něco?" zeptal se a i s židlí se na něj otočil.

Tanjiro na chvíli zaváhal, ale nakonec přikývl ,,Chtěl bych tě požádat o pomoc..."

,,S čím? Nejsem si jistý jestli ti dokážu pomoct" odvětil nejistě.

,,S Muichirem" vydechl zoufale a prohrábl si vlasy ,,nevím co s ním mám dělat... Vím že je na mě naštvaný, ale doufal jsem že to vyšumí. Snažím se s ním vycházet, ale nikam to nevede..."

Yuichiro si povzdechl ,,Všiml jsem si toho, takhle se dlouho nechoval. Bohužel můj bratr je paličatý a když ho našteš jednou, je těžké to napravit..." zamumlal.

Tanjiro přikývl ,,Já vím... Ale mě je to opravdu líto, nechtěl jsem aby tak dopadl" vydechl a rychle zamrkal, aby zatlačil zpět slzy, které se mu draly do očí ,,pokaždé když vidím tu jeho ruku, tak se mi vybaví jak jsem ho předal záchranářům, celého od krve a začínám litovat že jsem se od něj prostě nenechal zabít..." řekl zlomeně a zhluboka se nadechl, aby se sám trošku uklidnil.

,,Takhle nemluv Tanjiro. On je paličatý a urážlivý, ale pořád je hodný. Možná to bude trvat, ale za chvíli si všimne že tě to mrzí" řekl povzbudivě a trošku se pousmál ,,Dej tomu čas"

Rudovlásek jen dál hypnotizoval podlahu ,,Doufám že máš pravdu" povzdechl si a zoufale si položil tvář do dlaní.

Tmavovlásek ho chvíli pozoroval a nakonec si povzdechl ,,Bratr si všímá i drobností. Pokud pro něj budeš dělat i malé věci, uvědomí si že tě odsoudil neprávem. Až přijde domů, udělám ti příležitost"

•°•°•°•°•

Muichiro otevřel dveře pokoje a jako první pozdravil svého bratra, který seděl u stolu s spacím perem. Poté si hodil batoh k posteli a unaveně se rozvalil.

,,Vypadáš unaveně" vydechl pobaveně a i s židlí se na něj otočil.

Druhý přikývl ,,Dělal jsem projekt s Kamadem..." povzdechl si.

,,A to je špatně?"

,,Samozřejmě!"

,,A co je na tom špatně?"

Muichiro se zarazil a zmateně se vyhoupl do sedu ,,N-no... Ti jeho kamarádi..."

,,Takže ti vadilo dělat projekt s nimi, ne s Tanjirem" ušklíbl se a hodil po něm propisku, kterou chlapec bezpečně chytil.

,,A-ale... Ne! Kamado byl horší než oni!" zakřičel paličatě, jakoby věděl že se pomalu ale jistě blíží do pasti.

,,Důvod?"

,,On je... On... Je to násilník!" vyhrkl sebevědomě a rozhodil ruce ,,Proč se mě na tyhle věci ptáš nii-san?"

On si jen povzdechl a chytil ho za bledou ruku ,,Mui, mám pocit že už si to bezdůvodně cpeš do hlavy. Zkusil jsi někdy dávat pozor tomu, co dělá, jak se chová a mluví" zeptal se trošku káravě.

Muichiro mlčel a jen sklopil pohled k zemi, jakoby věděl že má pravdu.

,,Myslím, že ho ten incident hodně mrzí. Každý den vás vidím, můžu se i koukat jak jdete k autu a vždycky to vidím... Pomáha ti s čím může. Nosí za tebe věci, a dokonce i jídlo do pokoje, aby jsi s tou bolavou nohou nemusel zbytečně chodit" pronesl a naklonil hlavu ,, Nemyslíš že by si zasloužil ještě jednu šanci?"

Druhý jen mlčky pokročil rameny ,,Možná..." zamumlal, ale po chvíli si na něco vzpomněl ,,měl jsi dneska prášky?" zeptal se a vážně na něj pohlédl.

Yuichiro se zarazil a provinile zavrtěl hlavou.

,,Nii-san!" vyjekl a vyskočil na nohy. Otevřel dveře a vyběhl na chodbu, přičemž nechal bratra v pokoji samotného.

Dlouhou chodbou probíhal tak rychle, až ho bolavá noha nepříjemně podala, ale nevěnoval tomu moc pozornost. Dům byl tak velký že si sotva pamatoval cestu od vchodových dveří do jeho pokoje.

Konečně doběhl ke schodům a rychle začal schody seskakovat dolů.

Tahle bolest už byla pro jeho kotník horší a stále se to snažil ignorovat, než při jednom skoku jakoby ho bolest paralyzovala a on začal padat k zemi. Narazil žebrama přímo na hranu schodů a dál se jen kutálel dolů. Jeden kotoul, druhý, než s bolestným heknutím dopadl na podlahu.

Teď už ho nebol jen kotník a ruka, ale téměř celé tělo.

,,Au~" zasyčel a opřel se o lokte, když zaslechl otevření dveří.

,,Co se-" ozval se Tanjiro, který zmateně vykoukl ze dveří a hned si Muichira ležícího pod schody všiml ,,Muichiro?!" vyhrkl a hned se k němu rozběhl.

Tmavovlásek otráveně odvrátil pohled ,,J-jsem v pohodě, můžeš mě nechat" odsekl a chtěl se vyškrábat na nohy, ale nedopatřením se opřel o zavázanou ruku a bolestně zasyčel.

Tanjiro se ušklíbl ,,Fakt? Prosimtě pojď" zazubil se a pomohl mu se postavil ,,jsi zraněný a pobíháš tu jak blázen, musíš byť opatrný" odvětil a káravě ho probodl pohledem.

,,Nejsem zraněný! Jsem ve stádiu hojení!" okřikl ho a složil ruce na prsou.

,,Dobře dobře" zasmál se a pocuchal mu černou ofinu ,,jdi si někam sednout, nebo zase přijdeš k úrazu"

,,Yuichiro si nevzal prášky, takže mu je musím donést" zamumlal a rychle kolem něj prokličkoval do kuchyně, aby nestihl něco namítnout.

Ohayo minna-san!

Stále žiju, bohužel... Ale konečně mám pro vás novou kapitolu!

Dávala jsem si pár denní pauzu, abych si něco srovnala v hlavě a i když se to nezlepšilo, nezapomněla jsem na vás xd.

Doufám že se kapitola líbila <33

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 4. Června 2k22
Počet slov: 2149