Yuichiro mu nalepil poslední náplast pod oko a spokojeně přikývl ,,Hotovo... Jsi si jistý že do té školy jdeš?”

Druhý přikývl ,,Nemám na výběr. Když budu mít absenci, bude to problém. Kamada budu muset nějak ignorovat” povzdechl si a otráveně si promnul obličej. Vzal svou tašku a pomalu se postavil na nohy ,,Zkus zůstat co nejvíc v posteli, dneska přijdu pozdě. Prášky jsem ti nachystal na stolek, tak si je po jídle dej” odvětil a podíval se na bratra, který ho unavenýma a nemocnýma očima pozoroval sedíc na jeho posteli.

,,Hmm... Dávej na sebe pozor”

Muichiro mu s úsměvem zamával a odešel na chodbu. Naposledy se podíval do zrcadla a pohlédl na svůj obličej.

Modřiny se pokoušely zakrývat malé náplasti a celkově vypadal jako po rvačce.

Jen si povzdechl a zavřel za sebou dveře bytu.

•°•°•°•°

,,K tabuli půjde... Aoi!”

Dívka překvapeně zvedla hlavu ,,J-ja?!” vyhrkla a podívala se Muichira, který seděl vedle ní.

,,Kdo jiný, jen pojďte!”

Muichiro se jí tiše vysmál a ona otráveně vyšla vstříc svému osudu u tabule.

,,Takže... Co jsme dělali minule?”

Chlapec se jen pobaveně opřel o dlaň a vytáhl telefon. Nemůže si nechat ujít možnost, vyfotit jí jak ji dusí u tabule.

Udělal pár fotek a položil si mobil na lavici. Nejistě se zavrtěl a podíval se z okna. Pořád měl pocit že ho někdo pozoruje a kouká mu do zad. Bylo to nepříjemné, neměl rád pozornost. Ten pocit kdy ho někdo propaloval pohledem a podvědomě ho soudil.

A nemusel být ani detektiv aby zjistil o koho jde.

Byl to Tanjiro, který ho s mírným úsměvem ve tváři pozoroval ze čtvrté lavice z prostřední řady. Překvapivě.

Tak moc ho to ubíjelo, že měl chuť se na něj otočit a přes celou třídu na něj zařvat co má sakra za problém. To že je psychopat už zjistil, ale tohle ho vytáčelo mnohem víc než nějaké vraždění. Sledovat ho jak nějaký stalker.

To jsem to dopracoval...

Jen si povzdechl a přihlásil se. Bohužel si bude muset to zkoušení nechat ujít.

Po svolení učitele se tiše zvedl a vylétl ze třídy rovnou na záchody. Zavřel se do kabinky a zhluboka se nadechl. Idioti jako on mu vždycky píli krev. Nejdřív ho málem zabije, unese ho, znouv ho málem zabije a stejně ho vezme domů. Kdo ví kde zjistil jejich adresu. Dobře. Možná on se ho pokusil zabít, ale i tak.

Unaveně si promnul obličej a chtěl otevřít kabinku, ale v tu chvíli uslyšel nějaké hlasy.

,,Ty vole, to cígo už fakt potřebuju”

,,Neasi vole, ta učitelka je úplně blbá...”

Sakra. Že zrovna teď narazí na tyhle.

Měl dvě možnosti. Čekat než odejdou, nebo nějak proběhnout kolem nich. Oboje bylo otravné.

S hlubokým nádechem otevřel kabinku a ocitl se tváří v tvář dvoum entitám z vedlejší třídy.

Jeden měl bílé vlasy, namakanou postavu a na sobě upnuté tílko. Mohl být klidně o dvě hlavy větší než Muichiro.

Arogantně a pohrdavě se na něj podíval a zapálil si cigaretu ,,He? Co tady dělá ten nerd?” vyštěkl a otráveně naklonil hlavu k klukovi, který stál vedle něj.

Ten  měl tmavé havraní vlasy a tmavě modré oči. Byl menší, ale stále byl o dost vyšší než chlapec. Oproti němu vypadal dost znuděně a bez zájmu potahoval.

Jen otrávené zamručel a pokrčil rameny.

Muichiro odvrátil pohled  a pokusil se je obejít, ale ten bělovlasý ho popadl za svetr.

,,Ts, jak si může takové skvrně dovolit zakoulit očima co? Opravdu jsi v našem ročníku, neutekl jsi ze školky?” ušklíbl se a za vlasy si ho přitáhl blíž, načež menší jen bolestně zaskučel ,,Jakoby ti nestačila ta lekce minule” Štekl po něm a kolenem ho kopl do břicha.

On se jen chytil za břicho a se sklopenou hlavou mlčel.

Naštvaně naklonil hlavu a zaklonil mu hlavu, aby na něj viděl ,,Dívej se na mě když s tebou kurva mluvím!” zakřičel a odhodil ho do dveří jedné kabinku.

Muichiro s bolestným heknutím narazil zády do dveří, ale omylem se opřel o kliku a opět začal padat dozadu. Ucítil velkou bolest zezadu na hlavě a tvrdě dopadl na zem.

Ten kluk se začal smát ,,Jsi fakt vymatlaný... Rozbít si hlavu o hajzl” zasmál se a potáhl.

Opatrně si přiložil ruku na zátylek a uvědomil si, že mu z hlavy teče krev.

Opatrně se postavil  a opřel se o stěnu ,,Dejte mi pokoj...” špitl tiše a znovu je zkusil obejít, ale tentokrát se zapojil i ten černovlasý, který si před Muichira stoupnul.

,,Na to jak jsi malý jsi dost drzý...” zasyčel otráveně, popadl ho za krk a přirazil ho ke stěně.

Chlapec vyjekl bolestí a oběma rukama chytil tu jeho ,,P-prosím...” zasípal.

Ten bělovlasý se jen ušklíbl ,,To ušlo Tomioka...” vydechl a propálil Tokita pohrdavým pohledem ,,Vy z áčka jste tak ubozí, kromě Kamada a pár dalších lidí. Měl by ses od něj učit jestli nechceš každou chvíli dostávat nakladačku” ušklíbl a fouknul mu do obličeje cigaretový kouř.

Muichiro se rozkašlal. Zase Kamado, co s ním všichni pořád mají...

,,Notak Uzui, ten Zenitsu co s ním sedí je docela roztomilý....” zamumlal otráveně a vytáhl si z úst cigaretu ,,neříkal jsi to snad sám?” pronesl klidně a žhavý konec cigarety uhasil o Muichirovu tvář.

On bolestivě zkřívil obličej, ale než stihl něco říct, uslyšel otevírání dveří.

Všichni tři se překvapeně otočili a spatřili překvapeného Tanjira, který tam postával.

,,Co vy tady vy dva?” usmál se a přistoupil trošku blíž, přičemž nešlo přehlédnout jak si zkoumavě tmavovláska přejel pohledem.

Uzui pokrčil rameny ,,Ten tvůj spolužák je dost otravný....”

Tanjiro se trošku vytočeně pousmál a chytil Tomioku za ruku, kterou ho držel ,,To je možné, ale potřebuju od něj ještě opsal úkol z matiky a tak mi ho vraťte” pronesl klidně.

Tomioka ho tedy pustil ,,Lepší bude se vrátit, měj se Kamado” povzdechl si a otočil se k odchodu.

Uzui na něj jen s úsměvem kývl a běžel hned za ním.

Chlapec konečně popadl dech a otráveně rudovláska propálil pohledem.

,,Co je?” zazubil se pobaveně a prstem mu dal vlasy za ucho ,,prosté děkuji stačí”

,,Co tady zase chceš?” odsekl a jeho ruku tou svou odstrčil.

Tanjiro pobaveně naklonil hlavu ,,Chtěl jsem si s tebou promluvit z oči do očí, ale tahle situace mě zaujala... Proč se necháváš šikanovat když by jsi je oba zabil na jeden nádech?” zeptal a přiblížil se k němu nebezpečně blízko, jakoby se ho snažil zahnat více ke zdi.

Muichuro jen odvrátil pohled ,,Nerad ubližuju lidem, takže se radši nechám zmlátit...” zamumlal vytočeně a úplně od něj otočil hlavu.

Nejen že ho pozoruje na každém kroku, ale ještě na ním leze na záchody. Divnější už to nebude.

On překvapeně pozvedl obočí, ale hned na to se pobaveně usmál a víc se přiblížil k jeho uchu ,,Myslíš že na tom záleží...?” špitl výsměšně a opřel se jednou rukou vedle jeho hlavy ,,zabil jsi spoustu lidí a tím to nezměníš” pronesl klidně.

,,Prostě mě nech bejt! Celý den mě sleduješ jako nějaký úchylný stalker a ještě za mnou přijdeš na záchody! O co ti jde?!” zakřičel a vytáhl z kapsy malý kapesní nůž, jehož hrot přiložil k jeho krku, až se téměř dotýkal.

Tanjiro se mu podíval do očí a spatřil, že se mu do nich opět tlačí slzičky. To už ho rozbrečel jen tou jednou větou?

I přes to se pobaveně a nevinně usmál ,,Jak jsem řekl, promluvit si s tebou... Ale máš pravdu že tohle prostředí není nějak vhodné. Počkej na mě po obědě u skříněk a půjdeme k nám domů” navrhl s úsměvem a začal si na prst namotávat ty jeho hebké černé vlásky.

Druhý na něj nevěřícně zíral, jestli to opravdu myslí vážně. Jen se víc zamračil a téměř se mu nožem zaryl do krku ,,Ani mě nehne, jestli máš potřebu na deep talk, zeptej se těch tvých kamarádů co si o mě uhasili cigarety!”

,,V tom případě...” ušklíbl se a provokativně se k němu více přiblížil, přestože riskoval že mu Muichiro bez váhání probodne hrdlo ,,si pro změnu pokecám s tvým bratrem...” špitl pobaveně.

Muichiro  v tu chvíli málem upustil nůž. Vztek v jeho obličeji vystřídal strach a on na něj zvládl jen vyděšeně koukat.

,,Vím kde bydlíš a potkal jsem ho. Vypadal dost unaveně, takže si nejsem jistý zda by mou návštěvu přežil” řekl a výhružně pozvedl obočí.

Chlapec tam stále jen stál a se zrychleným dechem hypnotizoval cosi na zdi, zatímco bezmocně pustil svou ruku podél těla.

Tanjiro vítězně  přivřel oči ,,Takže domluveno, po š-” ovšem než to stihl doříct, schytal od něj pěsti.

Překvapeně zacouval a vytočeně zvedl pohled na Muichira, který proti němu stál s bojovém postoji, jako nějaký naštvaný býk a v ruce stále svíral kapesní nožík.

Hned se po něm rozběhl a začal po něm bezhlavě útočit nožem.

Tanjiro hbitě uskakoval, ale ani jednou se mu nepokusil úder vrátit a jen ho zaujatě pozoroval.

Stačila jedna jediná zmínka o jeho bratrovi a on začal takhle vyvádět. Ani si to pořádně nepromyslel a jen tupě útočil, přestože věděl že mu to nepomůže. Přece jen ho několikrát zmlátil do bezvědomí.

Lhal by kdyby řekl že ho to nezaujalo. Tenhle chlapec je zvláštní. Silný tělesně, ale očividně labilní psychicky.

,,Zdechni už konečně!” zakřičel Muichiro naštvaně se slzami v očích a pokusil se mu podkopnout nohy, ale v tu chvíli se mu zamotala hlava. O krok odstoupil a opřel se o stěnu.

Rudovlásek si ho nejistě prohlédl a teprve teď si všiml krve, která mu kapala z vlasů na podlahu. ,,Oi, jsi v pohodě?” zeptal se a a šel k němu blíž, avšak menší se opět rozhodl  protestovat.

Pevně chytil nůž a podařilo se mu ho seknout do oka.

Tanjiro překvapeně vyhekl a jednou rukou si přikryl levé oko. ,,Ty mě fakt štveš” povzdechl si a druhou rukou ho odhodil do zdi.

Tmavovlásek bolestně vyhekl a pokusil se znovu postavit, ale vyšší mu vykopl nůž z rukou a praštil ho do břicha.

Muichiro sjel po zdi na zem, ale než stihl cokoli udělat, Tanjiro si na něj obkročmo sednul a chytil mu obě ruce.

Oko měl křečovitě zavřené a po tváři mu kapala krev. I přes to vypadal jakoby ho to vůbec netížilo.

,,Opravdu mi dáváš zabrat” usmál se a otevřel doteď zavřené oko ,,stačilo kousek a byl bych bez oka. Tak už se uklidni a nech si pomoct” zamumlal a podíval se na kulatou spáleninu na jeho tváři ,,takhle zohavit takovou krásnou tváričku”

Muichiro se pokusil pohnout rukama, ale neobstál ,,Pusť mě!”

,,Uklidni se. Rozbil sis hlavu a motá se ti hlava a nesnaž se to zakrýt” odvětil nekompromisně a starostlivě si povzdechl ,,půjdeme na ošetřovnu” odvětil.

Chlapec se zamračil ,,Přestaň se tak starat a dej mi pokoj!” okřikl ho a vší silou sebou cukl.

Tanjiro si jen povzdechl a zvedl se ,,Tak mi ukáž jak jsi v pohodě a prašti mě” řekl pobaveně a rozhodil ruce.

,,Co?!” vydechl nechápavě a posadil se. Otráveně ho probodl pohledem, jakoby se ho ptal zda to opravdu myslí vážně. Nakonec se postavil, ale po pár krocích se mu opět zamotala hlava a on zavrávoral.

Před pádem ho zachránil Tanjiro kterému se opřel o hruď.

Hned jak si to uvědomil, zapřel se o něj rukama aby ho odstrčil, ale Tanjiro ho jednou rukou obejmul a přitáhl si ho zpět k sobě.

,,Spadneš... Už si to konečně přiznej” odvětil pobaveně a palcem ho pohladil po popálenině na tváři.

Muichiro ho chtěl znovu odstrčit, ale uvědomil se jednu věc. Měl hrozně příjemnou vůni, která mu z tváří udělala růžičky.

Naštvaně, ale rozhozeně odvrátil pohled a nafoukl se jako balónek ,,Fajn... Ale okamžitě mě pusť! Smrdíš!”

•°•°•°•°

,,Ještě jednou mi to vysvětlete” zamumlala soustředěně učitelka, která Muichirovi obvazovala hlavu.

Chlapec se znuděně podíval na Tanjira, který stál u dveří, zatímco on seděl na lůžku a houpal nohama.

,,Šel jsem na záchod, ale zakopl jsem a spadl na hlavu...” zamumlal otráveně.

Ona udělala na obvazu uzel a otočila se na rudovláska, který stál za ní ,,A co jste tam dělal vy Kamado?”

,,Taky jsem potřeboval na záchod a když jsem přišel opíral se o zeď, z vlasů mu tekla krev a tvrdil že se mu motá hlava” odpověděl a Muichiro to jen uraženě odkýval.

Žena si povzdechla ,,Do hodiny už tě nepošlu, měl by jsi odpočívat. Může tě někdo vyzvednout?” zeptala se a chlapec jen zavrtěl hlavou. ,,Dobře. Kamado, uvolním tě z hodin a doprovodíš ho domů.

,,Cože?!” vyhrkl Muichiro a nechápavě vyvalil oči, zatímco Tanjiro se vítězně ušklíbl.

,,Samozřejmě slečno. Mám se pak vrátit do hodiny?”

,,Omluví vás oba. Kdyby mu bylo hůř, nebo nedej bože by omdlel, zavolejte sanitku” poučila je a pomohla tmavovláskovi seskočit z lůžka.

On jen něco naštvaně zabrblal a následoval Tanjira ven.

Hned jak zavřeli dveře, naštvaně ho probodl pohledem ,,Spokojený?!” odsekl.

Druhý spokojeně přikývl a jemně ho pohladil po vlasech ,,Samozřejmě. Můžeme si konečně promluvit”



Ohayo minna-san!

Jako první, musím zaflexit s artem který jsem nedávno dokončila xd jsem na něm já a moje žena <33

Dále bych chtěla poděkovat za dočtení této kapitoly a všechny pozitivní komentáře, pod mými příběhy... Opravdu moc si toho vážím <333

Budu se těšit u další kapitoly!

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 10.5. 2k22
Počet slov: 2175