Tanjiro si promnul odřené zápěstí a se slzami v očích se podíval na toho může v kapuci, který teď ležel v bezvelědomí na podlaze.

,,Jak to můžeš říct tak klidně..." zasyčel a utřel si slzy z tváři.

Jestli ho opravdu zabili, ten co je za to zodpovedný přijde o krk!

Klekl si k tomu muži a z kapsy vyhrabal klíče. Sundal mu mikinu a oblékl si ji. Navlékl si kapucí, aby ho náhodou někdo nepoznal a strčil klíč do zámku.

•°•°•°•°•°

,,Zítra tě propouští domů, těšíš se?" zeptala se Kanao, která spolu s ostatními stála vedle jeho lůžka.

Muichiro přikývl ,,Asi...." vydechl sklesle ,,nevím jestli se tam bez Tanjira budu cítit jako doma...."

,,Neboj, určitě ho najdou a brzo se vrátí " usmála se Aoi a pohladila ho po hřbetu ruky.

,,To mi říkáte už celý týden co tu ležím..." zamumlal a smutně sklopil pohled k zemi.

,,Muichiro!" vykřikla zadýchaně Nezuko, která se objevila ve dveřích.

Všichni se na ní překvapeně otočili a ona přiběhla k lůžku ,,Rodiče dnes dostali dopis od těch únosců! Chtějí výkupné 10 milionů, výměnou za Tanjira!" vyhrkla a dál rozdýchávala ten běh.

,,Cože?! Kdy si je mají předat?!" vyhrkl.

,,Myslím že zítra večer. Rodiče už vybrali peníze a předali dopis policii, jestli něco nenajdou!"

,,To je dobrá zpráva ne?" usmál se Zenitsu a Nezuko přikývla.

,,No vidíš Muichiro! Zítra ho uvidíš!"

Muichiro však jen nejistě semkl rty ,,A-a co když je to podfuk?" vydechl a ostatní se na něj nechápavě podívali.

,,Jak to myslíš?" nechápala Nezuko.

,,N-no... Výkupné býva většinou vyšší, zvlášť když je rodina Kamado tak mediálně známá, takže musí vědět že deset milionů je pro ně nic, tak... Proč by chtěli tak málo?" zamumlal nejistě, načež všichni ztichli.

,,T-třeba jsou ti únosci hloupí" navrhla Kanao.

,,Nebo nemají televizi?"

Tmavovlásek zavrtěl hlavou ,,Na nás zaútočilo minimálně deset lidí, museli vědět že -" začal a vyděšeně se zarazil ,,m-museli mít jistotu že ho chytí. Navíc měli sílu a znalost bojových sportů a práce se zbraněmi, oni měli všechno naplánované. Určitě to musí byt podvod!" řekl a vážně se na Nezuko podíval, zatímco ona hledala nějaký argument proti jeho úvaze.

Všichni mlčeli.

,,Nevím co se tím změní, ale řeknu rodičům co si o tom myslíš. Na tvůj názor by dát mohli, ale policie tě bude mít jen za magora" řekla po chvíli.

,,Děcka, návštěvní hodiny jsou u konce, jděte už prosím domů!" ozvala se sestřička, která se objevila ve dveřích.

Všichni si jen povzdechli a začali se s Muichirem loučit.

,,Měj se, můžeme jít pozítří ven, když se budeš cítit!"

,,Zatím!"

,,Dobře se vyspi Muichiro!"

Chlapec jim jen s úsměvem zamaval, ale jakmile se dveře zavřely, nespokojeně složit ruce do klína a nejistě se podíval z okna

,,Tanjiro..."

•°•°•°•°

Rudovlásek se tiše ploužil tmavými chodbami, jenže měl stále pocit že chodí v kruzích. Všechno vypadalo stejně.

Najednou si uvědomil že na druhé straně chodby někdo je. Sklopil hlavu a se zatajeným dechem jim šel vstříc.

Byli to dva muži a nevypadali úplně střízlivě.

,,Hele! To je... Pavlík! Byl u toho chlapečka ne?"

,,Asi jo Pepo... Hej, Pavlík! Doufám že jsi ho seřezal tak že se měsíc neposadí!"

,,Byl dobrý? Pokud jo, zajdeme za ním"

Tanjiro znechuceně sevřel pěst, ale klidným nádechem se uklidnil ,,J-jo, ale odpadl, takže za ním teď nechoďte, protože z toho nic nebude" řekl hrubým hlasem a chtěl co nejrychleji odejít, ale jeden z nich ho chytil za paži.

,,Pájo počkej! Zníš nějak jinak!" vydechl a podezřívavé si ho prohlédl.

,,Ale prosimtě Pepo, jenom ses dneska moc nalil!" namítl ten druhý.

,,Drž hubu Franto, vím co slyším ne!" zasyčel a bez varování Tanjirovi strhnul kapucí z hlavu.

Ten vyděšeně zalapal po dechu a úplně zkameněl, zatímco ti dva se na něj překvapeně podívali.

,,Pepo to není Pavlík!"

,,To je fakt Franto! Není to ten -"

Rudovlásek jim vůbec nedal prostor a oba je během vteřiny vypnul. Nervózně se rozhlédl kolem sebe a rychle se rozběhl pryč, zatímco si znovu dál kapuci.

,,Sakra práca už..."

Běžel chodbami dál a dál, když v tom se před něj někdo postavil.

Zastavil a zmateně se na toho člověka koukal.

K jeho překvapení to nebyl žádný muž, ale bylo to dítě.

Taková malá holčička, mohla mít tak osm sedm let. Měla černé vlasy, bílé zakrvácené šatičky a bledý obličej. K sobě si tiskla plyšového medvídka a překvapeně si Tanjira prohlížela.

,,Ty jsi Kamado?" zeptala se zaujatě.

Rudovlásek nejistě polkl ,,P-promiň, musím jít" vydechl a chtěl jít dál, ale ona ho chytla za ruku.

,,Nechoď, chci si s tebou hrát!" usmála se a v očích se jí zvláštně zablesklo ,,vždycky jsem si chtěla hrát s vrahem mého tatínka" usmála se a ještě pevněji sevřela jeho ruku.

Tanjiro se jí chtěl vytrhnout, ale s překvapením zjistil že má docela velkou sílu. Po zádech mu přejela husí kůže ,,V-víš... Opravdu musím jít, takže -" začal, ale najednou ucítil pichlavou bolest. Překvapeně se podíval na svou ruku a uvědomil si, že ta holčička mu do zápěstí bodla injekci.

Rychle se jí vytrhnul, jenže v tu chvíli se potopil do tmy.

•°•°•°•°•°

,,Muichiro, mamka už čeká dole, tak pojď" usmála se Nezuko.

Tmavovlásek přikývl a trošku po sobě to lůžko upravil ,,Už bežím"

,,Žádný běh, pěkně půjdeš domů a budeš týden hlavně odpočívat, jak řekl doktor" vložila se do toho sestra, která právě přiběhla s novým ložním prádlem.

,,Nebojte, o to se postarám" usmála se Nezuko.

Muichiro přikývl ,,Na shledanou" rozloučil se s ní a spolu s Nezuko se vydali dolů.

,,Poslouchej, rodiče jdou dneska zanést ty peníze na to místo z toho dopisu, tak se ani nepokoušej jít s nimi!"

,,A-ale -"

,,Neboj, určitě ho dneska přivedou, tak jdi ještě odpočívat, jak říkala sestra"

,,Nemůžu jen tak ležet, když vím co se děje!"

Nezuko si povzdechla ,,Taky se o něj bojím, ale musíme věřit dospělým že to vyřeší"

,,Kdykoli jsem věřil dospělým, nebylo z toho nic dobrého!"

,,Jenže my nemáme na výběr!" vydechla a chytla ho za ramena ,,musíme jim věřit, protože sami nic nezmůžeme... Chápu jak se cítíš ale nic s tím neuděláme" vydechla a smutně se na něj podívala.

Muichiro sklopil pohled, ale mlčel.

Ona se jen pousmála a pohladila ho po tváři ,,Pojď, máma na nás čeká venku"

•°•°•°•°

Tanjiro otevřel oči a zmateně se rozhlédl kolem sebe.

Ruce měl v okovech přikované ke zdi, to stejné nohy.

Netrvalo mu dlouho aby si na všechno vzpomněl. Na tu podivnou holčičku.

,,Kdo to kdy viděl, aby dítě manipulovalo s injekcí?!" vydechl, zatímco se snažil si osvobodit ruce.

Hned si však uvědomil že to nebude tak jednoduché jako předtím.

,,Jak jsem se mohl nechat chytit dítětem?!" zašeptal zoufale.

,,Sám jsi dítě..." odvětila ta malá holčička, která se u něj zjevila jako Svatý duch.

Tanjiro překvapeně zalapal po dechu ,,N-no, ahoj... V-víš opravdu bych potřeboval jít, t-takže jestli bys mě rozvázala?" navrhl s nejistým úsměvem.

Ta dívka jen naklonila hlavu ,,Chci si s tebou hrát... Navíc jsi hrozně hlučný..." zamumlala a začala něco hledat v krabičce, kterou měla před sebou.

,,Hlučný..." zopakoval po ní a znovu si pokusil uvolnit ruce.

,,Křičí z tebe spoustu duší, které jsi zabil, ale nikdo je nesprovodil ze světa a to já napravím" odpověděla a vytáhla malé tiskátko na papír. Jediný rozdíl byl v tom že bylo kovové s dřevěným držákem.

Tanjiro nechápavě pozvedl obočí ,,O čem to mluvíš? Nikoho jsem přece nezabil, tak mě pusť, někdo pro mě důležitý na mě čeká víš..." zamumlal, jenže jenže když vytáhla zapalovač a kapesní nůž, přejel mu mráz po zádech ,,P-počkej, to nejsou dětské hračky, měla bys to p-"

,,Na vraha jsi dost klidný" odpověděla a v nožem v k němu přiskočila ,,jaký to je pocit... Zabodnout do někoho čepel nože a pozorovat jak z něj pomalu vyprchává život?" zeptala se zaujatě a tázavě naklonila hlavu.

,,N-no... To není nic pro děti, tak co kdyby jsi položila ty nebezpečné věci a šla si hrát s panenkama?" nervózně se usmál, ale v tu chvíli si všiml že jí začala škubat ruka.

,,Sám jsi dítě!" zakřičela naštvaně a zabodla mu nožík přímo do dlaně, čímž mu jí přišpendlila ke stěně.

Tanjiro vykřikl bolestí a do očí se mu dostaly první slzy ,,T-tohle bylo asi za Muichira... Hezká odplata..." vydechl, zatímco rozdýchával tu bolest, která pomalu postupovala až do celé paže.

,,Takže i někdo jako ty cítí bolest..." zamumlala a přejela po jeho hrudi prstem, jakoby ho chtěla přeříznout vejpůl.

,,Taky jsem živá bytost..." odvětil, jenže kdykoli s rukou malinko pohl, bolest se zhoršila.

Dívka ho úplně odignorovala a nespokojeně se podívala na jeho špinavé tričko ,,S tímhle to nepůjde" řekla si spíše pro sebe a zadumaně se podívala na nožík, který mu před chvílí zabodla do dlaně.

Tanjiro chtěl něco říct, jenže v tu chvíli rychle vytáhla ten nožík a donutila ho bolestně vykřiknout.

Než to stihl rozdýchat, nožíkem rozřízla jeho tričko a odhalila jeho hrudník a vypracované břicho.

,,P-počkej, co máš v plánu?" vyhrkl a nervózně sebou cukl.

,,Jak jsem řekla... Létá kolem tebe moc duší, které musím sprovodit na onen svět" odpověděla a začala nožem na jeho břicho něco nečrtávat.

Tanjiro moc nechápal co dělá ,,No tak... Opravdu se nějak nedohodneme?" navrhl s úsměvem.

Ona jen naklonila hlavu a prstem zkontrolovala ostří nože ,,Zavři pusu, nebo ti jí zašiju" odsekla a nožem mu na břiše vyryla velký kruh.

Rudovlásek bolestně zkřivil obličej, ale snažil se udržet klid ,,C-co to děláš? Pusť mě!" vyhrkl a začal sebou škubat.

,,Ticho, kazíš rituál" Přerušila ho a uprostřed kruhu udělala hvězdu.

,,Holčičko, prosím, pusť mě. Někdo důležitý na mě čeká a hrozně ho chci vidět!" naléhal dál, zatímco rozdýchával tu bolest ,,dál bych ti třeba... Nového medvídka, ten tvůj se ušpiněný, nebo bonbóny?"

,,Nechci nového méďu, ani bonbóny..." zamumlala a vzala do ruky zapalovač a malé tiskátko. Zapla zapaľovač a začala zahřívat to kovové tiskátko.

Tanjiro se ale nehodlal vzdát. Potřeboval se ujistit jestli je Muichiro opravdu mrtvý, protože se mu to vůbec nechtělo věřit.

Ne, nemůže být mrtvý

,,A jsi si jistá? Děti mají rády nové hračky ne?"

,,Nejsem dítě!" zakřičela vytočeně a vrazila mu žhavý kus kovu do břicha ,,jsi jen nechutný vrah, který zabil mého otce! Nejradši bych ti ten nožík zaryla do hrdla a koukala jak ti pomalu mizí živit z očí! Není to to co máš na zabíjení rád?!"

Tanjiro bolestně vyhekl ,,T-to je veľmi diskutabilní...mnohem radši bych se s tebou domluvil a udělal kompromis" vydechl zoufale ,,počkej, co to zase hrabeš v tom futrálku?"

Ona neodpověděla a vytáhla jehlu a nit.

,,Tak počkat, to zašít pusu bylo myšleno obrazně ne?" nervózně se zasmál, jenže protáhla nit očkem u jehly a vrátila se k němu.

Chytila ho za bradu a prsty mu držela rty u sebe.

Chlapec se snažil něco zoufale zamumlat, ale nepomohlo to on ucítil, jak mu jehlu zabodla do rtu.

,,Aspoň budeš konečně zticha"

•°•°•°•°•°

,,Ihned ho najděte! Nemůže nám tu pobíhat!"

,,Nechápu že utekl!"

,,Postarajte se o to! Sanemi šel vyzvednout ty peníze, tak ať se o tom nedozví!"

,,Je jedno jestli ho donesete mrtvého, ale nesmí utéct!"

•°•°•°•°

Muichiro seděl na Tanjirově posteli a nejistě si pohrával se svými prsty.

Byl hrozně nervózní. Jediné v co doufal bylo, že se v pořádku vrátí domů. Už mu opravdu chyběl.

Najendou někdo zaklepal na dveře a dovnitř vešla Nezuko ,,Ahoj, přišla jsem ti dělat společnost, ať tu nejsi tak sám" usmála se a posadila se vedle něj.

On jen přikývl, ale dál sklíčeně koukal do podlahy

,,No tak, tatínek šel s těmi penězi na místo setkání, určitě se vrátí i s Tanjirem" řekla a povzbudivě mu položila ruku na rameno.

,,I tak se bojím... Podle mě je to past, nebo něco takového... Co když ho už dávno zabili a teď jen vymáhají peníze?" zamumlal se slzami na krajíčků.

Nezuko si povzdechla ,,Vidíš to moc černě, sám tomu přece nevěříš ne?" usmála se a naklonila hlavu ,,on by se zabít nenechal"

Muichiro se zhluboka nadechl ,,Já vím... Ale i tak se o něj bojím! Je to nemehlo a frajírek..." vydechl s úsměvem a nejistě se kousl do rtu.

,,Už ho potřebuješ vidět" zasmála se ,,neboj brzy ho zase uvidíme a -" začala, ale začal jí zvonit telefon. ,,To je mamka!" vyhrkla nadšeně a přiložila si telefon k uchu ,,Ano mami?!"

,,Nezuko! Dost se to zkomplikovalo a tatínka postřelili! Policie už vše řeší a my jedeme do nemocnice, takže nás dneska nečekejte!"

,,C-cože?! Mami, počkej!"

,,Nemůžu zlato, zavoláme si později!"

Nezuko šokovaně položila telefon a snažila se všechno vstřebat.

,,Co se stalo?! Řekni mi to!" vyhrkl naléhavě.

,,Měl jsi pravdu... Byla to past a tátu postřelili!" vykřikla se slzami v očích a složila tvář do dlaní.

Muichiro šokovaně svěsil ramena, ale snažil se aspoň před ní zachovat klid ,,K-klid, t-to se vyřeší" odvětil nejistě a opatrně jí obejmul.

Nezuko mu zabořila tvář do ramene ,,Proč .. proč nic nevychází?!"

Druhý rozklepaně polkl a dál se snažil uklidnit ,,M-musíme to nechat na dospělých..."

•°•°•°•°•

,,Podívejte pane méďo, to je ten kluk co nám zabil tatínka... Ne... Ne, samozřejmě že ne..." vydechla, zatímco ukazovala jejímu medvídkovi pohled na Tanjira.

Rty měl sešité, ještě mu z nich tekla čerstvá krev. Kromě kruhu na jeho břiše měl po celém těle vyrytých spoustu krvavých křížků a jeho oči jen unaveně koukaly do podlahy.

Nakonec medvídka otočila čelem k sobě ,,Ano, udělala jsem to správně. Křížek za každou duši... Ano, opravdu je to vrah, kdyby jste viděl, pane méďo, kolik duší kolem něj létalo" pověděla mu a posadila se na zem ,,jsem z toho unavená... Pověz mi pohádku!... Co?... Proč ne?" vydechla smutně a dala nohy do tureckého sedu ,,vy si opravdu chcete zatančit? Právě teď? Po tak náročném rituálu.... No dobře, že jste to vy pane méďo" zasmála se a vyskočila na nohy. Vzala ho za obě plyšové packy a pomalu se s ním začala točit dokola, jakoby s ním tančila valčík, zatímco si broukala nějakou melodii.

Najednou se začaly ozývat tlumené výkřiky od jediných dveří co tu byly.

,,Poslední část kde se nehledalo! Jestli ho nenajdeme, pěkně si to vyslechneme!"

,,Není tu pokoj té malé dcerky našeho mrtvého šéfa?"

,,Jo, tak si dávej pozor a nemluv tak nahlas, umí být děsivá"

,,Nemelte a hledejte! Prohlédněte každou místnost!"

Dívka se zamračila a zastavila se ,,Dělají hluk..." zamumlala a podívala se na svého plyšáka ,,myslíte že hledají tohohle kluka?.... No nikdo jiný tu nepobíhá... Samozřejmě že jim ho nechci vrátit! Chci si s ním ještě hrát!... Mě je ale jedno že ho k něčemu potřebují, já ho našla!" Vydechla a přiskočila k Tanjirovi ,,ta jeho sešitá pusa mi bude chybět..." povzdechla si a nerušeně pokračovala v tanci se svým plyšákem.

Najednou se ozvalo klepání na dveře ,,Sol! Jsi tam princezno?"

Ona se přestala točit a rozběhla se ke dveřím ,,Nejsem!" odpověděla trošku vytočeně.

,,No tak, otevři jen se tě chci na něco zeptat"

,,Um... Ne!"

,,Prosím"

Sol naštvaně semkla rty ,,Podle toho kdo chce dovnitř!"

,,To jsem já, Obanai"

Jí se hned rozzářily oči ,,Ty jsi ten co nosí na krku toho hada, že jo?" vykřikla nadšeně.

,,Jo, půjčím ti ho když otevřeš"

Chvíli se rozmýšlela, ale nakonec vytáhla klíč, který měla pověšený na krku a odemkla dveře.

Dovnitř nakoukl muž s černými vlasy a maskou přes tvář. Každé oko měl jinak barevné a na krku měl krásného bílého hada. ,,Díky, Sol. Víš hledáme -" začal, ale hned si všiml rudovláska na druhé straně místnosti. Jen se vítězoslavně ušklíbl a sundal si hada z krku, aby jí ho mohl předat.

Dívka si ho s nadšením vzala k sobě a začala mu něco tiše povídat.

Obanai si oddechl a přešel k Tanjirovi ,,Opravdu sis myslel že se odsud jen tak vypaříš" ušklíbl se a prohlédl si jeho tělo ,,ale vidím že tě našla špatná osoba, tomu říkám smůla" řekl a popadl ho za vlasy ,,doufej že tě Sanemi nezabije když to zjistí. Začni se modlit" odsekl.

Tanjiro něco naštvaně zamumlal a začal sebou opět škubat.

,,Udělám ti laskavost a zachránil tě od téhle holčičky. Je ještě zvrácenější než býval její otec jak vidíš. Poděkuješ mi později..."

Ohayo minna-san!

Nová trochu střelená kapitola je na světě, doufám že se vám líbila a nevzniklo vám z toho nové trauma :D

Každopádně do konce příběhu už zbývají dvě kapitoly, tak do konce prázdnin ještě čekejte update <3

Vaše Anonymní Holčena ❤️