Tanjiro se ujistil že je z této zašedlé místnosti ostatní neuslyší a namáčkl menšího na stěnu, aby mu rukama, které mu dal kolem hlavy, znemožnil únik ,,Tak jdeme na to?" ucedil provokativně lehce ho políbil na rudé tvářičky.

Muichiro tak nějak nevěděl co má říct, tak mu jen nervózně koukal do očí.

Rusovlásek si povzdechl ,,Nemůžeš na mě dělat tenhle tvůj roztomilý stydlivý výraz, nebo se fakt neudržím" vydechl a zoufale si promnul obličej ,,ber na mě trošku ohled"

,,Ohled?! Teď si ostatní myslí že to spolu děláme! Ty bys měl brát ohledy na mě!" odsekl otráveně a se otočil k odchodu, jenže Tanjiro ho chytil za zápěstí přitáhl si ho zpět k sobě.

Menší chtěl něco namítnout, jenže rudovlásek ho galantně políbil a přitáhl si ho blíž ,,Víš jak jsem žárlivý, tak mě příště neprovokuj" špitl trochu podrážděně, když se odpojili pro vzduch a znovu si jeho rty přivlastnil.

Muichiro jen omluvně přivřel oči položím mu dlaň na tvář ,,Já vím, promiň..."

===

,,Princezno, rychle, nebo nám ten bus ujede!" zakřičel na mě Tanjiro, zatímco běžel několik metrů přede mnou.

,,Bolí mě nohy, nechci běžet!" zavzlykal jsem jako malé dítě.

On si povzdechl ,,Přestaň to hrát. Hlavně že při zabíjení jsi mrštný jako rys ale na bus neuběhneš ani deset metrů!"

,,Protože bus neohrožuje celou mou rodinu!" odsekl jsem, jenže on mě popadl za zápěstí a rozběhl se ještě rychleji.

,,Tak si predstav že ohrožuje, jinak jdeme pěšky!"

Naštěstí jsme to stihli je tak tak a na poslední chvíli jsme doběhli do autobusu.

Zadýchaně jsem se opřel o jednu z tyček a rozdýchával ten běh. Popravdě už jsem nebyl daleko od toho, abych začal nadávat, jenže v tu chvíli jsem ucítil něčí ruku na mém pase.

Překvapeně jsem se podíval na Tanjira, jenže on v rukou držel mobil a vůbec mě nevnímal.

Až v tu chvíli mi došlo, že na mě sahá někdo úplně cizí.

Chtěl jsem se rychle otočit, ale někdo mi hnusný a vlhkým dechem zašeptal do ucha.

,,Hlavně buď v klidu chlapečku, jen si trošku sáhnu... Co kdybychom někam zašli?"

Byl to nějaký starý chlap. Podle hlasu i podle oslizlých rukou.

,,N-nechte mě!" zasyčel jsem, ale tu chvíli zajel těma hnusnýma rukama pod mou košili a začal mi sahat na břicho.

,,Tiše, nebo přilákáš moc pozornosti..."

Zoufale jsem se snažil otočit zpět k Tanjirovi, jenže autobus zastavil a dovnitř se nahrnul velký dav lidí, čehož ten muž chytře využil a podařilo se mu ode mě Tanjira oddělit.

Byli jsme úplně u zdi a lidí kolem si všichni hleděli svého, takže jsem věděl že mi nikdo nepomůže, pokud se neozvu.

Jenže než mi to došlo, ten chlap mi zakryl pusu a druhou rukou chytil pásek mých kalhot, což byla pro mě poslední kapka.

Přes den se snažím používat sílu a nechávám si ji až na vraždění, abych zbytečně neubližoval, ale tohle je moc.

,,Dej od něj ty slizké pracky pryč!" zakřičel Tanjiro, který se k nám prodral davem a praštil s tím zmetkem o špinavé okno.

Aniž bych stihl mrknout, Tanjiro si mě k sobě ochranářsky přitáhl a vůbec se nezajímal o to, že na nás právě kouká celý autobus ,,Buď rád za ten zlomený nos a už nikdy se k němu nepokoušej přibližovat!" zasyčela vytočeně a pevněji mě obejmul.

Ten chlap jen něco naštvaně zavrčel, ale to už autobus znovu zastavoval.

Tanjiro se i se mnou prodral davem a vytáhl mě z autobusu. Když odjel, vážně se na mě otočil a chytil mě za ramena ,,Jsi v pohodě? Neudělal ti nic?" vyhrkl a starostlivě si mě prohlédl od hlavy až k patě. Vypadal dost naštvaně a popravdě bych se nedivil, kdyby mi jednu vrazil, aby se zbavil stresu.

,,J-jo, ale n-nemusel jsi s ním tak praštit... Udělal bych to sám " Zamumlal jsem a upravil jsem mu některé rozčepýřené pramínky vlasů.

,,Neměl na tebe sahat..." Zamumlal naštvaně a popadl mě za ruku ,,půjdeme pěšky..." rozhodl a majetnicky si mě přitáhl k sobě.

Já jen překvapeně vykulil oči ,,P-počkej! Nemocnice je druhým směrem!" začal jsem namítat, když mě začal někam táhnout.

,,Pojďme už domů..." špitl a nespokojeně sevřel mou dlaň.

,,Yuichiro šel na to důležité vyšetření, takže mu chci jít naproti, domluvili jsme se na tom, tak co tak najednou?" vydechl jsem nechápavě.

Tanjiro se trochu zakabonil ,,Co když tam na tebe bude zase někdo sahat..." Zamumlal téměř neslyšně, že jsem mu skoro nerozuměl.

Jen jsem se na něj překvapeně podíval a chvíli zpracovával.

On žárlí, nebo o co tu jde? Má o mě strach?

,,Kdo by mě zrovna v nemocnici osahával" zasmál jsem se a palcem ho pohladil po hřbetu ruky.

,,To stejné můžu říct o tom autobuse..." sykl nafoukle a prosebně se mi podíval do očí.

Opravdu žárlí... Je to roztomilé.

,,Prosím, slíbil jsem mu to. To vyšetření ukáže jestli se jeho stav lepší nebo ne, a já u toho chci být s ním... No tak, Tanjiro" Zamumlal jsem a psíma očkama jsem na něj zamrkal.

,,Ale stejně..." zašeptal a nespokojeně semkl rty.

S povzdechem jsem svěsil ramena a opatrně ho obejmul ,,Prosím, slibuju že kdyby se to opakovalo, tentokrát ho sundám sám " zazubil jsem se, abych zakryl ten fakt že jsem byl rudý až za ušima.

Cítil jsem jak mi jemně prohrábl dlouhé vlasy ,,Dobře..." Zamumlal a já téměř nadšením poskočil ,,tak pojďme, nebo přijdeme pozdě!"

===

Muichiro se nad tou vzpomínkou jen pousmál a více si ho k sobě přitáhl, aby ho mohl políbit ,,Aspoň vidíš jaké to je když si ze mě utahuješ" zazubil se obmotal mu ruce kolem krku.

,,Takže odplata? Počkej si na příště lásko" ucedil pobaveně a s radostí si chamtivě přivlastnil jeho rty. Neváhal ani vteřinu a jazykem mu vklouzl do úst, aby ho mohl snad celého prozkoumat, přestože pokaždé došel ke stejnému závěru.

Že je sladký jako bonbón, který by mohl jíst pořád a pořád. Stále neměl dost a každou vteřinou chtěl víc a víc.

Sotva menší popadl dech, tak se mu přisál na krk a začal jeho kůži hladově sát a kousat.

,,U-um, T-tanj-jiro!" vydechl překvapeně a slastně přimhouřil oceanová očka ,,T-to, p-přece..." vyhekl, když ucítil jak jeho hřejivá dlaň nestydatě pronikla na jeho hrudník.

Tanjiro se jen pousmál a pokračoval ve své práci, zatímco jeho prsty provokativně přejížděly z jedné bradavky na druhou.

,,T-tan..." zašeptal a více se zády nalepil na zeď.

,,Uvolni se... Bude ti to příjemnější" špitl a přisál se kousek vedle od zarudlé ho flíčku, který mu právě udělal, přičemž Muichiro překvapeně zalapal po dechu a omylem vypustil jeden tichý vzdech.

Vyšší se jen pobaveně pousmál a začal šat a kousat mnohem silněji a intenzivněji, jakoby ho jeho tiché vzdychy nabudily. Užíval si, jak se pod ním nejistě svíjel a zarýval nehty do jeho trička.

,,T-tan... Jiro... N-neměl- Ah!.. b-bychom... J-jít? Um" vydechl a kousl se do rtu, aby udržel další vzdechy

Druhý neposledy olízl obě značky a láskyplně ho políbil na tvář ,,Pročpak? Tak jako tak si myslí že spolu máme sex, tak je v tom nechme ne?" ušklíbl se a kolenem se mu jemně otřel o vnitřní stranu stehen ,,Nebo sis to rozmyslel a zkusíme to?"

Menší překvapeně vydechl a zakryl si rudé tváře ,,N-ne!" vyhrkl nervózně.

,,Dělám si srandu, princezno" zasmál se a pevně ho obejmul.

Muichira to v této situaci trošku překvapilo, ale ochotně ho objal nazpět a spokojeně se k němu přitulil ,,Co tak najednou?"

Tanjiro nechápavě pozvedl obočí ,,Nic, jen... mám pocit že se kvůli něčemu stále strachuješ, jakoby ti někdo stále zabodával nůž do zad" zamumlal a pevněji si ho k sobě přitiskl.

,,J-jak tě to napadlo?" zamumlal překvapeně a nejistě se kousl do rtu.

Vyšší si povzdechl a vazně se na něj podíval ,,Mui, kdyby tě něco trápilo... například s tvou rodinou, nebo čímkoli jiným... svěřil by ses mi, že jo?" zeptal se a s téměř skleněnýmá očima od slz se na něj podíval.

Chlapec jen překvapeně zamrkal. Že by i on měl svou měkkou stránku?

Nejistě semkl rty při pomyšlení na jeho pořezané ruce ,,J-jo, a-ale jak tě to napadlo?" zeptal se zmateně.

,,Nevypadáš moc přesvědčivě" namítl Tanjiro.

,,Lásko, podívej se na mě" vydechl a jemně ho chytil za tváře ,,stojím přímo před tebou... nic mi není a jediný kdo vypadá že se každou chvíli rozpláče jsi ty" usmál se a políbil ho na tvář.

Tanjiro uraženě sklopil pohled a chytil ho za pas ,,Já vím, ale i tak..."

Tmavovlásek se pobaveně kousl do rtu ,,Opravdu, vztah je o důvěře, tak mi taky trošku věř" odvětil s úsměvem a přitáhl si ho do polibku.

Rudovlásek si povzdechl a polibek s radostí prohloubil ,,Říká profesionální lhář" ucedil pobaveně a jednou rukou mu sjel až na zadek.

Muichiro se znovu začervenal ,,Jsem vrah stejně jako ty, žádný lhář" špitl a provokativně ho kousl do spodního rtu.

,,Když myslíš... Výjimečně ti budu věřit" zašeptal, když v tom si uvědomil že za nimi někdo stojí.

,,Jak jako, vrah jako ty?" zeptala se zmateně Kanao, která stála na nimi.

Oba se se strachem v očích otočili a rychle přemýšleli co říct.

Muichiro už nejistě sahal po kapesním noži, co nosil vždy za páskem, ale Tanjiro ho chytil za ruku a káravě zavrtěl hlavou.

,,To je s jednoho filmu, je to jeho oblíbená hláška, takže jí občas používá" ušklíbl se a menší nejistě přikývl.

Dívka si je nejdřív nedůvěřivě prohlédla, než vybouchla smíchy ,,Vám z toho alkoholu taky drbe v makovici. Kéž byste viděli ty vaše vážně výrazy" zasmála se, až se za břicho popadla.

Tanjiro si oddechl ,,Co tu vůbec děláš?"

,,Byli jste pryč dlouho, tak jsem vás šla hledat. Nechtěli jsme riskovat, že se v téhle staré budově ztratíte, tak pojďte"

•°•°•°•°

Bylo kolem jedné ráno a všichni už byli díky alkoholu veselejší než obvykle.

Tanjiro byl naštěstí dost při smyslech na to, aby si uvědomil že by měli jít domů, aby jeho rodiče nebyli naštvání.

Rozloučili se tedy a spolu s Muichirem se vydali domů.

Zatímco rudovlásek se unaveně coural, Muichiro běžel několik metrů před ním vesele poskakoval, jako nějaká lesní víla při měsíčku.

,,Tanjiro! Zrychli!" zavolal na něj a na místě udělal rychlou a ladnou otočku.

,,Ne každý má o půl druhé ráno tolik energie" povzdechl si, ale přeci se za ním rozběhl, aby ho mohl chytit za ruku ,,tak, a teď mi neutečeš zlato" usmál se.

Muichiro uraženě nafoukl tváře a začal s jeho rukou točit a houpat, jakoby tančíli nějaký párový tanec, zatímco si něco spokojeně broukal.

Vyšší ho jen pobaveně pozoroval.

Jak může vrah jako ty vypadat tak roztomile a nevinně, když máš na rukou tolik krve...?

Klidně se rozplýval nad jeho ladnými pohyby, když v tom si všiml něčeho zvláštního.

Na jeho světlé mikině se objevil malý tmavý flek, že ho viděl i v té tmě.

,,Mui, podej mi tvou druhou ruku" Zamumlal vážným tónem, čímž donutil tmavovláska, aby přestal poskakovat jako víla a začal ho poslouchat.

,,Proč?" zeptal se nechápavě a sám se na svou ruku podíval. Hned jakmile si všiml tmavé skvrny, celé jeho tělo polil studený pot a on se vyděsil.

Ne...

,,Zlato, jen mi tu ruku ukaž" naléhal, jenže Muichiro schoval ruku za záda.

,,N-nic to není, J-jen jsem se o něco otřel, asi nějaký bordel v těch kasárnách" zakoktal nejistě.

Tanjiro však začínal být opravdu neklidný ,,Muichiro, prosím, ukaž mi tvou ruku .." Zamumlal už trošku vytočené ale stále vypadal docela klidný.

Menší zavrtěl hlavou ,,N-nechci ti ji ukazovat... Navíc jsem unavený, pojďme domů " snažil se to nějak obkecat a pokusil se pokračovat v cestě, jenže Tanjiro ho pevně až křečovitě chytil a přitáhl si ho k sobě.

,,Muichiro! Řekl jsem ukaž mi tvojí ruku!" zakřičel naštvaně, zatímco Muichiro se na něj jen vyděšeně podíval.

Vyšší ho popadl za ruku až sebou chlapec trhl.

,,Au! Tanjiro, to bolí!" vyhrkl vyděšeně a snažil se od něj odtrhnout.

Tanjiro ho však ignoroval a začal mu vyhranovat rukáv.

Muichiro už opravdu dostával paniku ,,Prosím! Nedělej to! Pusť mě!" vyhrkl se slzami v očích, jenže to už se Tanjiro koukal na jeho ruku, která byla od zápěstí až po loket zavazana obvazem s několika skvrnami od zaschlé krve.

Rudovlásek překvapeně zalapal po dechu ,,M-muichiro... P-proč jsi-" vydechl a chtěl mu obvaz rozvázat, jenže černovlásek se mu vysmekl a obvaz zakryl rukávem.

,,J-já..."

,,Nic mi k tomu neřekneš...?" Zamumlal, ale menší jen mlčel a nervózně si přitáhl ruce k hrudi.

,,C-co bych -"

,,Třeba proč jsi to udělal?! A hlavně proč jsi mi o tom neřekl?!" zakřičel naštvaně, ale zároveň zklamaně a chtěl ho chytit za ruku, jenže chlapec vyděšeně zacouval

,,Není to tvoje věc!" vyhrkl se slzami v očích.

Tanjiro sevřel pěst ,,Není?! Samozřejmě že je! Co kdyby sis ublížil!"

,,No a?! Každý má svůj způsob jak se vyrovnat se svými problémy!"

,,Ano, ale sebepoškozování je něco jiného Muichiro!"

,,Jen jsem tě nechtěl otravovat! Nepřineslo by to nic dobrého!" vykřikl zoufale.

,,Jak můžeš říct něco takového?! Ještě před chvílí jsi mluvil o důvěře a přitom mi tajíš něco tak důležitého?!" zakřičel a chytil Muichira za paže.

On se na něj se slzami v očích a vyděšeně podíval ,,J-ja jen... Když Yuichiro přišel na nějaký můj problém, bál se o mě, stresoval se až mu to nakonec zničilo zdraví!"

,,Tak to nebylo! Víš že byl nemocný hlavně fyzicky! Ale to nic nemění na tom že se ti mohlo něco stát!"

,,Nic by se mi nestalo! B-bylo to j-jen abych se uklidnil!" zavzlykal a rozklepanými prsty si utřel slzy z tváří.

,,Stejně jako s těmi prášky kterými ses málem předávkoval?!"

,,C-cože... J-jak o tom víš?!"

,,To není podstatné!"

,,Samozřejmě že je! Jsem si jistý že jsem ti to nikdy neřekl! Řekl ti to Yuichiro...?"

,,Ne tak úplně... A-ale"

,,Ne úplně? Tak jak to víš! Řekni to!"

,,Dal mi svůj deník do kterého si všechno zapisoval" vydechl rudovlásek.

Muichiro zmateně zalapal po dechu ,,D-denik? J-jaký..."

,,To ti řeknu až potom, teď je důležité tohle!" namítl Tanjiro a chytil ho za ruku.

,,Tanjiro, vrať mi ten deník..."

Vyšší zavrtěl hlavu a zhluboka se nadechnul ,,Mui, já vím že náš vztah trvá krátce, ale takhle to nejde... Mám o tebe strach, stejný jaký měl tvůj bratr, ale hlavně tě miluju!" vyhrkl se slzami v očích ,,slíbil jsem mu, že tě budu chránit a dávat na tebe pozor. Několikrát jsem ti říkal že jsem tu pro tebe, stejně jako dnes, ale ty jsi mluvil o nějaké falešné důvěře a máš přede mnou tajnosti..."

Muichiro zoufale semkl rty ,,Vidíš to... Kdykoli se někdo dozví pravdu, vede to jen k slzám... Proč bych měl být upřímný, když pak lidé které miluju, pláčou?!"

,,Brečím jen proto že jsi to přede mnou tajit, Muichiro! Nedokážeš si představit jak se o tebe teď bojím! Když si uvědomím že jsem tě kdykoli mohl najít v koupelně v kaluži krve, chce se mi křičet!"

,,V-vždyť se to nestalo, t-tak to nech být!"

,,Nenechám! Nevím co mám dělat, snažil jsem se tu být pro tebe, ale ty jsi stále uzavřený a tajně si tu ubližuješ! J-ja už... c-copak ke mě necítíš to samé co já k tobě?" vyhrkl zoufale a utřel si slzy z tváří.

Muichiro nechápavě semkl rty ,,Tak to není! A-ale -"

,,Jaké pořád ale?! Pořád jsem ti opakoval, že se mi můžeš svěřit! J-já vím že jsem ti na začátku hrozně ublížil, ale proto je pro mě tak důležité vědět že jsi v pořádku!"

Menší sklopil hlavu ,,Pochop konečně že to není o tobě! Jsem zvyklý si své problémy řešit sám, protože vím že tím nikoho nezatěžuju!" zavzlykal a zoufale padl na kolena.

Tanjiro si dřepl vedle něj a chtěl si ho přitáhnout do objetí, jenže Muichiro vyskočil na nohy a rozběhl se do vedlejší uličky.

,,Muichiro! Počkej!"

Chlapec ho však vůbec neposlouchal a běžel dál, jenže vyšší mu byl hned v patách.

,,Mui!" vyhrkl, když měl jeho ruku téměř na dosah, ale v tu chvíli z balkonů na obou stranách ulice vyskočili muži v černém.

Jeden z nich vystartoval přímo po Muichirovi s nožem v ruce.

On se bez problémů vyhnul a vytáhl svůj nůž z kapsy ,,Tanjiro!" zakřičel zmateně a rychle se ohlédl, přičemž zjistil že se právě snaží bojovat s třemi muži najednou.

,,Není dobré se otáčet chlapečku!" ušklíbl se ten muž co mu šel po krku, spolu s dalšími dvěma muži za ním.

,,Chlapečku říkej svému vnoučkovi dědu" ucedil pobaveně.

Mezitím Tanjiro to docela zvládal. Dva z nich odkopl pryč, jenže z ničeho nic se u něj objevili další tři.

Sakra...

Snažil se jak mohl. Jednomu zvládl podříznout krk, jenže ve stejnou chvíli kdy padal k zemi mu někdo jiný podkopl nohy a on spadl na zem.

Chtěl se zvednout, ale dva mu chytili ruce na zády a třetí vytáhl z kapsy nějaký hadr a láhev nějakého tekutiny. Hned mu došlo o co tu jde.

,,Muichiro, uteč!" zakřičel.

Menší se na něj zmateně otočil, zatímco úspěšně zabil jednoho z těch tří co po něm šli.

Jeho srdce snad vynechala několik úderu když ho viděl na zemi.

,,Tanjiro!" zakřičel vyděšeně a chtěl se k němu rozběhnout, jenže ti zbylí dva ho nenechali jen tak jít.

,,Tady máš oltář!" zakřičel jeden z nich.

Tmavovlásek zatl obě pěsti a jeho tělo najendnou přetékalo adrenalinem ,,Opovažte se na něj jen sáhnout!" vykřikl a bez problémů ty dva odkopl k nedalekým popelnicím.

Jenže než se k Tanjirovi stihl dostat, ten muž mu přiložil hadr k ústům a nechal ho se té látky nadýchat. Bylo vidět že se snažil zadržovat dech a různě sebou šil, ale nakonec to nevydržel a jen tam zůstal bezvládně ležet.

,,Dej z něj ty hnusné pracky pryč!" zaječel téměř hystericky a než stihli ti ostatní něco udělat, bodl toho může do břicha.

To zbylí tři byli docela zaskočení, ale než se stihli vzpamatovat, leželi všichni na zemi v kaluži krve.

Muichiro udýchaně padl na kolena a doplazil se k rudovláskovi, který bezvládně ležel na zemi.

Chytil ho za ramena položil si jeho tělo na klín, zatímco s ním silně třásl ,,Tanjiro! Probuď se!" vyhrkl zoufale, ale druhý nijak nezareagoval.

Znovu s ním zatřásl, jenže v tu chvíli mu někdo přiložil nůž ke krku a jemu ztuhla všechna krev v žilách.

,,Na dítě sis nevedl špatně, ale zapomněl sis zkontrolovat, jestli jsi zabil opravdu všechny" zasmál se.

Chlapec vyděšeně polkl a pevně si k sobě Tanjira přitáhl ,,C-co chcete, o co vám jde?" zavrčel.

,,Vůbec o nic" ušklíbl se a než stihl Muichiro něco říct, ucítil příšernou bolest hlavy a všechno se najednou propadlo do tmy.

Ohayo minna-san!

Po delší době tu mám novou kapitolu. Doufám že se vám tento nečekaný zvrat líbil, protože já právě jedu z pride co byl v Praze a směju se tomu co jsem napsala xd

Každopádně děkuji za přečtení a těším se příště <3

Vaše Anonymní Holčena ❤

Datum: 13.8
Počet slov: 3133