Well, dvě důležité věci na začátek :D

1. Nechápu kde se to nabralo, ale moc děkuju za přes 500 přečtení na tomto příběhu <33

2. Dostala jsem chuť napsat příběh o jiném shipu, nejspíš GenMui, takže bych byla ráda kdybyste dali vědět jestli by byl zájem nebo ne :D

Užijte si kapitolu <33

Muichiro si usušil tělo a zavazal si kolem pasu vlhký ručník. Poté se otočil do zrcadla a několik vteřin se jen koukal sám na sebe.

Pokaždé když spatřil svůj odraz, vzpomněl si na bratra... A na ten fakt že už tu s ním není.

Silně se zakousl do svého rtu, aby udržel slzy pod kontrolou a zhluboka se nadechl ,,Tanjiro čeká, klid, nemůžeš se teď rozbulet" vydechl a podíval se na své ruce.

Měl je celé zajizvené od malých řezných rámek, které schovával i na stehnech.

Opatrně se natáhl pro obvaz a obvázal si ty nejčerstvější, aby náhodou nezačaly v noci krvácet.

Poté se oblékl do pyžama a vrátil se do pokoje.

Tanjiro spěchal do sprchy, takže se kolem sebe jen mihli, s tím že ho jemně pohladil po vlasech a proběhl do koupelny.

Menší si zničeně a zhluboka povzdechl a posadil se na postel.

Všechno se dnes odehrálo tak rychle, že to sotva stihl vstřebat a teď vedle něj bude spát.

Najednou byl hrozně nervózní, přestože vedle něj spal několikrát. Jakoby to teď bylo jiné. Konečně mu vyznal co cítí, ale místo úlevy cítil stres.

Nebyl ten typ co by si vztah nějak idealizoval.

Vztahy začínají a končí, stejně jako láska a ta je doprovázena utrpením. Už není cesty zpět. Může se stát cokoli a nikdy to mezi nimi nebude jako dřív.

Co bude dělat když se s ním pohádá?

Přijde o poslední důležitou osobu v jeho životě. Zase kvůli vlastní chybě.

Čím víc o tom přemýšlel tím víc si vyčítal že mu to řekl.

Nervózně semkl rty a zoufale si prohrábl vlasy.

Co teď?!

,,Mui!" vyhrkl Tanjiro a slabě s ním zatřásl.

On jen překvapeně zamrkal ,,T-to už ses stihl vysprchovat?"

,,Jo, ale přijdu a ty tu zničeně sedíš a koukáš někam do zdi, všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě a sedl si blíž k němu, aby ho mohl chytit za ruku.

,,T-to nic, j-jen jsem trošku přemýšlel" odvětil s nervózním úsměvem.

Druhý pozvedl obočí ,,Nevypadáš přesvědčivě, co se děje?" zeptal se vážně a palcem ho pohladil po hřbetu ruky.

,,Ne, ne, ne! Fakt se nic neděje" usmál více stiskl jeho dlaně ,,jsem jen unavený, tak pojďme spát" odvětil a rychle si z vlasů udělal vysoký drdol.

,,Když myslíš..." povzdechl si a zadíval se na dlouhé tričko ve kterém spal ,,nebude ti vedro? Kdyby sis to triko sundal, budu jen pro" ušklíbl se a prsty nenápadně zabloudily pod látku a jemně ho chytil za pas.

Muichiro zrudnul jako rajčátko a trošku nadskočil ,,N-ne, j-je mi akorát!" vyhrkl a nervózně si skousl ret ,,o-opravdu pojďme s-spát..."

Tanjiro se zahihňal ,,Dobře... Ale upozorňuju že za své ruce neručím" provokativně pozvedl obočí a stáhl chlapce k sobě pod deku.

,,P-počkej!" vyhrkl překvapeně, když ucítil jak jeho prsty putují po jeho břiše až na hruď.

,,Copak? Něco je špatně?" zabil se a jemně ho políbil na rty.

Menší si nejistě skousl ret a pevně ho objal kolem pasu ,,N-ne, asi.." špitl a opatrně se k němu přitulil.

Tanjiro si povzdechl a volnou rukou ho obejmul ,,Uděláme jedno dohodu, dobře?" řekl o něco vážněji, zatímco tmavovlásek překvapeně zvedl pohled. ,,Chci aby jsi mi řekl když se ti něco nebude líbit... Občas se nechám unést a zapomenu na hranice, takže se klidně neboj mi vrazit" odpověděl a prosebně ho pohladil po tváři.

Muichiro překvapeně zamrkal ,,C-co...? N-ne! Nikdy jsem neřekl že mi to vadí..." zamumlal a promnul si rudé tváře ,,je to jen trošku zvláštní pocit, nic víc" příznal a chytil ho za tvář ,,ale díky že se staráš" usmál se a jemně ho za líce zatáhl.

,,Když myslíš..." vydechl pobaveně a opět rukou zajel pod jeho tričko ,,ale i tak, kdyby cokoli, musíš mi to říct"

,,Hai, hai" zasmál se a spokojeně se uvelebil na polštáři ,,Dobrou noc, Tanjiro"

,,Dobrou, Mui"

•°•°•°•°•°

Kanao 💅: hej, dementi!

Zenitsu⚡: huh?

Aoi💙: ne

Kanao💅: konečně začaly prázdniny tak pojďte něco podniknout!

Aoi💙: však jsme teprve včera leavnuli školu...

Zenitsu ⚡: podniknout co?

Kanao💅: mám doma nějakou vodku a zelenou, tak si pojďme někam sednout a oslavit prázdniny

Aoi 💙: pro mě za mě, ale nezapomeň na ty tři co tu nejsou

Zenitsu ⚡: Tanjiro je online

Tanjiro🍄: jsem

Kanao💅: máš tam někde Muichira?

Tanjiro🍄: spí... Je devět ráno 💀

Kanao 💅: ok, tak mu řekni že máme dnes sraz u těch starých kasáren

Tanjiro🍄:hej, co když nebude chtít?

Aoi 💙: nemáme na výběr

Muichiro🐸: Tanjirova klávesnice je tak hlasitá, že už mi to ani nemusí říkat

Kanao💅: xdddd

Tanjiro překvapeně zamrkal a otočil se na tmavovláska, který vedle něj celý rozespalý ležel s mobilem v ruce.

,,Vzbudil jsme tě?"

On jen zavrtěl hlavou ,,To ta tvoje klávesnice " Zamumlal a vyhoupl se do sedu.

Vyšší si povzdechl jednou rukou ho obejmul ,,Promiň nechtěl jsem tě vzbudil, lásko" usmál se, zatímco Muichiro zrudnul jako rajčátko.

Lásko...

,,To nic, za chvíli bych se probudil sám" odvětil s úsměvem a pohodlně se k němu přitulil jako kotě.

,,Aspoň ti to nemusím říkat, ale chceš s nimi vůbec ven?"

Chlapec pokročil rameny ,,Je mi to asi jedno, ale ještě mě tu nech chvíli na tobě ležet..." odpověděl rozespale a unaveně přivřel očka.

,,Tvé přání je mi rozkazem princezno" zavtipkoval a provokativně ho štípl do tváře.

,,H-hej!" vyhrkl nervózně ,,nejsem žádná princezna..." Zamumlal a uraženě odvrátil pohled.

Tanjiro jen pozvedl obočí ,,A budeš moje princezna?"

Tmavovlásek zrudl jako růže a schoval si tváře do dlaní ,,M-možná" špitl stydlivě.

Druhý se spokojeně zahihňal a láskyplně ho políbil do vlasů.

,,Co bude na snídani?"

,,To co si uděláme"

,,Udělám. Ty vařit neumíš"

,,Cože? To není pravda!"

,,Je to pravda! Minule jsi připálil čaj!"

,,Tak to kecáš!"

•°•°•°•°

,,Proč vlastně jdeme zrovna do kasáren?" Zamumlal Muichiro znuděně.

,,Protože tam nikdo nechodí" odpověděl s úsměvem, zatímco ho za ruku vedl tmavou uličkou.

Menší jen pozvedl obočí ,,Ta vaše parta je fakt podivná..."

,,A proto k nám tak zapadáš" ušklíbl se a pocuchal mu doteď učesané vlásky.

,,Ty jsi sprostý!" odsekl a uraženě nafoukl tváře.

Tanjiro ho pobaveně políbil na tvář ,,Tebe je tak jednoduché naštvat a proto mě to tak baví" zazubil se a zastavil se, aby ho mohl chytit za boky.

Tmavovlásek mu položil ruce na ramena ,,Není to vtipné pro tvou informaci..." Zamumlal uraženě.

,,Jsi roztomilý když se zlobíš, proto to vtipné je" namítl a dlouze ho políbil.

Muichiro už chtěl něco namítat, ale místo toho se do polibku přidal a spokojeně přivřel očka.

Vyšší se jen pousmál a opatrně ho přitlačil ke zdi. Jednou rukou zajel pod jeho volnou mikinu, zatímco se mu jazykem začal prodírat do úst.

Tmavovlásek překvapeně vydechl, ale nijak neprotestoval a prsty zajel do jeho rudých vlasů, aby si ho mohl přitáhnout blíž.

,,No vidíš že umíš projevit i nějakou vášeň" ucedil Tanjiro pobaveně a dál si vychutnával jeho příjemně sladkou chuť.

Muichiro jen tiše zavzdychal, když ucítil jeho prsty na své hrudi a dál ho nechával, aby prozkoumával jeho ústa, protože věděl že pokoušet se o nějakou válku jazyků nemá cenu.

Po chvíli se vyšší odpojil a spokojeně se podíval na jeho rudé tvářičky ,,Co mi brání si tě tady a teď vzít?"

,,Já, protože jsme na uli-" začal, ale Tanjiro ho umlčel tak, že mu do úst narval dva prsty.

,,Taková malá okolnost mě nezastaví" ušklíbl se a druhou rukou ho chytil za zadek.

Muichiro překvapeně vyjekl a zády se víc nalepil na zeď ,,Ber trošku ohled na to že jsem s nikým nikdy nic neměl" Zamumlal stydlivě a káravě ho propálil pohledem.

Tanjiro překvapeně zamrkal ,,Takže budu tvůj první jo?" zahihňal se a provokativně ho kousl do ouška, zatímco ho chytil za boky.

,,N-nikdy jsem t-ti to nepovolil!" vyhrkl celý červený a rukou odtáhl jeho obličej, který byl až moc blízko.

Druhý uraženě nafoukl tváře ,,Přece bys mi to nezakázal... Jinak budu smutný " zafňukal a psíma očkama na něj zamrkal.

,,Nemůžeš na mě takhle koukat" vydechl zoufale, jenže než stihl něco dalšího říct, Tanjiro se pobaveně usmál a umlčel ho dlouhým polibkem.

,,Neboj, dělám si srandu" ujistil ho klidně a znovu ho políbil ,,nechci aby sis připadal nějak špatně, takže na tebe nikdy nebudu naléhat"

Menší se jen pousmál a přitáhl si ho zpět do polibku ,,Já přece vím... Ale to neznamená že chci abys přestal" odvětil a tentokrát se více zapojil.

Tanjiro spokojeně přivřel oči a nijak neprotestoval ,,Pozor abych tě nevzal za slovo, lásko" s těmito slovy mu zápěstí přišpendlil ke zdi a vášnivě spojil jejich rty.

,,Aaaa! Já měla pravdu!!!!!" zapištěl někdo za nimi, načež se oba překvapeně ohlédli.

Nebyl to nikdo jiný než Kanao a Aoi, s tím že obě nadšeně pištěly a hrozně se tlemily.

,,Musíte tu takhle odposlouchávat?" Zamumlal Tanjiro a obejmul Muichira, který se mu studem schoval do náruče a frustrovaně zabořil tvář do jeho trička.

,,Kdyby jste se nezastavili v téhle uličce, tak bychom vás neviděly, můžete si za to sami" zazubila se Kanao.

,,Ale nemuseli jste to před námi tajit, věděly jsme že jste si souzeni" dodala Aoi pobaveně.

,,S-souzeni?!" vyhrkl Muichiro nervózně a více se na Tanjira namáčkl.

Ten jen mykl rameny a konejšivě ho pohladil po vlasech ,,Nic jsem netajil, měl jsem v plánu vám to říct, ale nemůžu za to, že pořád slídíte kolem" namítl s povzdechem.

,,Dejme tomu... Ale sluší vám to spolu" zaradovala se Kanao a dojatě si položila ruce na tváře.

Aoi přikývla ,,Měli bychom už jít, ať na nás ti dva nečekají"

Ostatní přikývli a vydali se ulicemi dál, než došli ke kasárnám.

Byl to starý zchátralý komplex budov oplocený ostnatými dráty. Kolem byly poházené odpadky a okna pokrýval snad stoletý prach.

,,Tady to rozhodně není bezpečné..." Zamumlal Muichiro trošku otráveně.

,,Život není bezpečný, tak pojď" usmál se Tanjiro, který ho chytil za ruku a vydal se s ním k nejbližší budově ,,ale to ty moc dobře víš"

Menší zakoupil očima ,,Pozor abys to ty nepoznal" Zamumlal a následoval ho.

•°•°•°•°•°

,,Děcka, zahrajeme svlékají fľašku!" navrhla Kanao.

,,Proč svlékací když máme alkohol?" namítl Inosuke a vzal do ruky průhlednou flašku.

,,Můžeme to zkombinovat" odvětil Tanjiro a pokrčil rameny, zatímco Muichiro který vedle něj seděl se jen nejistě zavrtěl.

,,Z minulé flašky mám okno, takže si nejsem jistý jestli se vůbec chci zapojit" Zamumlal nejistě.

,,Nebuď mačka, uděláme kroužek a já začínám" zazubila se Aoi a na její povel všichni vytvořili kroužek.

Vzala tedy flašku a roztočila.

První má řadě byl Zenitsu.

,,Pravda nebo úkol?"

Chlapec pokročil rameny ,,Pravda třeba..."

,,Máš něco s tím Tengenem z vyššího ročníku?" zeptala se a on zrudly jako rajče.

,,N-no... N-ne, ne! J-jak tě to napadlo?!" vyhrkl a nervózně si zakryl rudé tváře, zatímco se všichni ostatní rozesmáli.

,,Odpověz, nebo se napij!"

On si jen povzdechl a napil se vodky ,,Jste úplně blbí, víte to?"

,,Přijďte zas" zasmál se Tanjiro a pokynul mu aby točil dál.

Tentokrát to padlo na Kanao.

,,Pravda nebo úkol?"

•°•°•°•°•°

Hra pokračovala dál, docela vesele.

Aoi a Zenitsu už byli bez triček a zbytek se docela držel, nebo byli trošku přiopití.

,,Muichiro, pravda nebo úkol"

,,Pro změnu úkol..."

Inosuke se zamyslel ,,Sedni si na klín osobě, kterou z téhle místnosti máš nejvíc rád"

Černovlásek se začervenal a rychlým pohleďme koukl na Tanjira, který ho jen pobaveně pozoroval.

Proč ho trošku nevytočit?

Jen se sám pro sebe ušklíbl a bez jakéhokoli slova si sedl Inosukemu na klín, zatímco on ho jen překvapeně projížděl pohledem.

Muichiro se otočil na Tanjira, který se to s pozvednutým obočím a naštvaným vyřazen pozoroval.

,,To jako fakt?" zasmála se Kanao trošku zmateně.

,,No ne že bych si nedal říct..." ušklíbl se Inosuke ,,ale nechodíš snad s Kamabokem?"

Menší pobaveně pokročil rameny ,,Kdo ví?" pronesl a výsměšně se na Tanjira podíval.

Ten si ho projel pohledem a pobaveně se sám pro sebe ušklíbl

Takže koťátko si chce hrát...

Muichiro roztočil flašku a hra pokračovala normálně, než to opět podlo na tmavovláska.

,,Pravda nebo úkol?" zeptala se Kanao.

,,Pravda"

Dívka už chtěla něco říct, jenže jí zastavil Tanjiro, který se k ní naklonil a něco zašeptal.

Překvapeně vykulila oči ale pobaveně přikývla ,,Kdyby se tě Tanjiro zeptal, jestli se s tebou může vyspat, jako vyspat, chápeme se, kývl bys na to?" zeptala se, zatímco zoufale zadržovala smích.

Muichirovo srdce v tu chvíli vynechalo několik úderů ,,C-cože?!" vyhrkl zmateně a nechápavě přejížděl pohledem z Tanjira na Kanao.

,,Odpověz, lásko" pronesl pobaveně a v očekávání pozvedl obočí.

,,N-nebudu odpovídat!" odsekl uraženě nafoukl tváře.

,,Ale no tak... Zrovna u tohohle bych chtěl vědět odpověď" nevinně se usmál, zatímco ostatní to všechno zamlkle pozorovali.

Chlapec si nervózně skousl ret ,,A-ale já na T-to nechci odpovídat!"

,,Ale no tak Muichiro"

,,Je to jen hra, odpověz!"

Muichiro sevřel obě dlaně ,,Fajn, fajn! Všechny vás nesnáším, víte to?!" zavrčel naštvaně a zoufale si promnul rudé tváře ,,odpověděl bych ano!" vyhrkl a nervózně sklopil pohled k zemi.

Naopak ostatní se začali hrozně tlemit, obzvláště Tanjiro, který spokojeně naklonil hlavu.

,,Tak jdeme, lásko" usmál se, chytil ho za ruku a začal ho tahat ven.

Všichni se začali smát, kromě Muichira ,,C-co?! J-jak jako j-jdeme?!" vyhrkl nechápavě, zatímco se mu snažil vyvléknout.

,,Za rohem je taková klidná místnost bez oken, můžete zacampit tam!" ušklíbla se Kanao.

,,Řekl jsi že bys mi na to kývl, tak pojď" zazubil se.

,,A-ale ne když j-jsou tu ostatní!" vyhrkl zoufale.

,,Jsme v opuštěných kasárnách, můžeme jít kamkoli a jakákoli daleko" zasmál se a zmizel s ním za nejbližší roh.

,,P-počkej!"

,,Užijte si to!"