Už uběhlo několik týdnů od doby, co Yuichiro odešel. Muichiro už vypadal že se s tím tak nějak smířil. Nebyl sice tak usměvavý jako předtím, ale už netrávil všechen čas zavřený v pokoji. Vlastně jediný s kým chtěl trávit čas byl Tanjiro. Byl jediný kdo ho dokázal rozveselit a přivést na jiné myšlenky.

Zároveň si začal uvědomovat, že měl jeho bratr pravdu, když mluvil o tom že se mu Kamado líbí. Jeho srdce v jeho přítomnosti bilo jako splašené a celý zrudl jako rajčátko. Samozřejmě se snažil přesvědčit že to tak není, ale důkazy mluvily za vše.

Tanjiro měl samozřejmě radost že je na tom lépe. Občas ho našel plakat někde v rohu, ale vždy ho dokázal tak rozesmát, že na slzy nebyl čas.

Bohužel však nebyl vševědoucí a nevěděl o každém jeho kroku, protože kromě problémů s jídlem mu tajil spoustu věcí....

,,Muichiro, můžeme jít?"

,,Jo, jen si vyčistím zuby" odvětil s úsměvem a rychle zaplul do koupelny. Dlaněmi se opřel o umyvadlo a podíval se do zrcadla.

Nemohl si pomoct, ale kdykoli viděl svou tvář, vzpomněl si na bratra. Na dobu kdy se ještě smál, běhal s ním po tělocvičně a chodili ven.

Z hluboka se nadechl, aby uklidnil ty energické impulsy, které proudily tělem a třesoucíma se rukama chytil zubní kartáček, aby si mohl vyčistit zuby.

Poté už neudělal tu stejnou chybu a snažil se nepodíval do zrcadla.

Zoufale si promnul tvář a pohledem se zastavil u malé žiletky, která byla položená na umyvadle. Opatrně jí vzal a prohlédl si jí. Vypadala čisté.

Jemně si vyhrnul rukáv dlouhé mikiny a odhalil dvě zajizvené ruce poseté malými jizvami a barevnýma náplastěma.

Jen při pohledu na jeho kůži se mu draly slzy do očí, tak jí rychle položil zpět na umyvadlo.

,,Promiň nii-san... Slíbil jsem ti že se toho už nikdy nedotknu..." vydechl zoufale a se slzami v očích semkl rty ,,Proč jsi mě tu takhle nechal..." zašeptal plačtivě a v záchvatu zoufalství znovu popadl žiletku.

Ani se nad tím nezamýšlel a rychle zaryl ostrý hrot do své bledě kůže.

Hned jak uviděl kapky krve, které mu tekly po zápěstí, trošku se uklidnil a zničeně padl na kolena.

,,Nii-san..."

Bezmyšlenkovitě udělal další řez. A potom hned další.

Ta krev pro něj byla opravdu uklidňující.

Ještě chvíli klečel vedle umyvadla, než se ozvalo klepání na dveře ,,Mui, jdeme?"

,,J-jo už jdu!" vyhrkl a vyškrábal se na nohy. Strčil zakrvácené zápěstí pod proud studené vody a natáhl se pro obvaz. Rychle a jemně rány přiškrtit a obvázal si celé zápěstí včetně starých jizev. Všechno zakryl rukávem a utřel si slzy z očí, jakoby se nic nedělo.

Zhluboka se nadechl a vyšel ven ,,Můžeme jít... kde je vlastně Shinobu, dlouho jsem jí neviděl"

,,Um, rodiče říkali něco o vysoké škole v zahraničí..."

•°•°•°•°•

,,Muichiro, poběž!"

,,Počkej! Nedokážu běžet tak rychle po těch schodech!"

Tanjiro se jen zahihňal a rychle to schodiště seskákal. Poté se rozběhl k východu školy a radostně rozrazil velké skleněné dveře ,,Konečně prázdniny!" vykřikl vesele a plný energie rozpažil ruce k obloze.

Menší byl o pár kroků pozadu ,,Taky mám radost... Heh... Ale na tohle není mé tělo stavěné..." vydechl a zadýchaně se opřel o kolena.

,,Jsi nájemný vrah, jsi hbitější než já" zazubil se a zmuchlal vysvědčení, které měl v ruce ,,kam půjdeme oslavit že jsme přežili tento školní rok?"

,,Nevím, hlavně mi dej chvilku na oddech..."

Tanjiro si pobaveně povzdechl ,,Koupíme nějakou chálku a půjdeme odpočívat do parku, co myslíš?" navrhl a chytil ho kolem ramen.

Muichiro pokročil rameny ,,Pro mě za mě..." vydechl zadýchaně.

,,Na co máš chuť?"

,,Um... Pizza?"

,,Tvé přání je mi rozkazem princezno"

,,He?! Ti dám princezno!"

Nakonec ho však Tanjiro uklidnil a mohli se v klidu vydat pro jídlo. Koupili si pizzu, nějaké pití a šli si sednout do parku někam do trávy.

,,Máme vůbec nějaké plány na prázdniny?" zeptal se Muichiro, zatímco klidně poléhával v trávě.

Rusovláska pokrčil rameny ,,Těžko říct... Můžeme se ještě přihlásit na nějaký tábor"

,,Ne to je fajn, ale můžeme někdy vyjet třeba stanovat nebo tak něco"

,,To je dobrý nápad, každopádně jsme si dlouho nezatrénovali"

,,Chápu kam tím míříš... Za tu dobu jsem určitě vyšel ze cviku"

,,Prosimtě, pořád máš tělo ohebné jako had..."

•°•°•°•°
,,Jaké to s ním je?"

,,Hrozné! Pořád mi říká princezno, provokuje mě a-"

,,A líbí se ti"

,,C-cože?! Ne! Je hrozný!"

,,Ale stejně se ti líbí... nemusíš se snažil to hrát, vidím to. Poznám svého malého brášku... Máš rudé tváře, v žaludku ti poletuje hejno motýlků"

,,T-to není pravda!"

,,Je úplně normální že se ti někdo líbí... Prostě mu to rekni"

,,Ale vždyť... Jsme dva kluci..."

,,A to je problém? Zkus si s ním o tom promluvit"

Muichiro rozespale otevřel a oči rozhled se kolem.

Uvědomil si že spolu s Tanjirem seděli pod stromem on vyšší si zaujatě pohrával s jeho dlouhými vlasy, zatímco mu menší ležel hlavou na klíně.

,,Spalo se ti pohodlně?" vydechl pobaveně, zatímco na jemně pročesával vlasy.

,,Ne, máš moc kostnaté nohy" odsekl ironicky a jemně ho chytil za nos.

Tanjiro překvapeně nakrčil nos ,,Co jsem udělal?"

,,Všechno" zamumlal monotónně a slabě ho za nos zatáhl, aby ho donutil se k němu naklonit.

,,Velmi konkrétní odpověď" ušklíbl se a štípl ho do narůžovělých tvářiček.

Muichiro stydlivě semkl rty a odtáhl jeho tvář od své ,,Hej! Nech toho!"

Rudovlásek si pobaveně prohrábl vlasy ,,Něco se děje? Vypadáš tak nějak... Jak to říct... ustaraně a nejistě" podotknul a starostlivě naklonil hlavu.

,,C-co? T-to se t-ti j-jen zdá..." zamumlal nejistě a rychle odvrátil pohled.

,,Takže se ti něco zdálo"

,,To teda ne!"

,,Ale jo"

,,N-ne! T-teda m-možná" vydechl poraženě a vyhoupl se do sedu ,,ale nic to nebylo, tak to neřeš" odvětil a upravil si vlasy, aby mu nepadaly do tváře.

Tanjiro nespokojeně zavrtěl hlavou ,,To ti nevěřím" odsekl a palcem ho jemně pohladil po hřbetu ruky.

,,Tak nevěř" zasyčel a uraženě složil ruce na prsou.

,,Ty jsi nějak drzý... Za to tě ulechtám" ušklíbl se, povalil ho na záda a nemilosrdně ho začal lechtat.

Menší se ho zoufale snažil zastavit ,,Hej! Nech toho! To lechtá! Pusť mě!"

Rudovlásek pobaveně zavrtěl hlavou ,,Nepřestanu dokud mi to neřekneš!" zahihňal se a s radostí pokračoval.

Ještě se chvíli snažil odolávat, ale byl to prohraný boj. Proklínal se za to že je tak lechtivý.

,,Dobře! Dobře! Fajn!, Ale už mě pusť!"

Vítězně se zatetelil a protáhl si záda ,,Tak povídej, copak tě trápí"

Muichiro se otřepal od trávy ,,Nezlehčuj to... Ty mě k tomu nutíš!"

,,Protože nechci aby ses trápil sám"

,,Protože jsi vlezlý!" odsekl uraženě.

Vyšší se jen uchechtl a vytáhl mu z vlasů větvičku, která se mu do nich zamotala ,,Možná... Ale už se z toho nevykroutís takže mluv"

Tmavovlásek stydlivě semkl rty. Opravdu mu přizná že ho má rád? Co když necítí to samé, nebo se mu dokonce vysměje? Přijde o jediného člověka kterého má rád a zůstane tu úplně sám.

Bez rodičů.

Bez bratra.

Bez Tanjira.

Stojí mu to za to?

,,Mui"

On sebou překvapené trhl a zmateně se na něj podíval ,,N-no?"

Tanjiro pobaveně pozvedl obočí ,,Ty jsi snad usnul s otevřenýma očima... Byl jsi úplně mimo" zasmál se a štípl ho do tváře ,,nepřemýšlej nás tím a řekni mi to, co by se mohlo stát?"

,,Právě že úplně všechno..." zamumlal téměř neslyšně a unaveně si promnul obličej ,,nevím jak to mám říct..." přiznal a nervózně sklopil pohled do trávy.

,,Pro mě za mě to můžeš i ukázat pantomimou" ušklíbl se a povzbudivě ho zatáhl za nos.

Muichiro si zoufale povzdechl ,,Dobře ukážu ti to... Ale musíš slíbit že nebudeš naštvaný"

,,Proč? Je to tak vážné?"

,,Prostě přísahej!"

,,Fajn, neřvi na mě mami! Přísahám!"

Menší se zhluboka nadechl a podíval se do Tanjirových oči, které si ho s očekáváním prohlížely.

Celá jeho mysl sváděla nekonečný vnitřní boj, ale tak nějak cítil že nemá na výběr.

Tanjiro už se nechápavě nadechoval k nějakým slovům, jenže Muichiro ho odhodlaně chytil za tváře a jemně spojil jejich rty.

Vyšší překvapeně zatajil dech, ale neprojevil ani malý náznak odporu.

Tokito byl rudý až za ušima a jeho odhodlání zmizelo hned jak si uvědomil že to opravdu udělal. Už, už se chtěl odtáhnout, jenže v tu chvíli ucítil na své tváři jeho hřejivou dlaň, která si ho naopak více přitáhla.

Jeho tělem projela příjemná vlna napětí a nejistě sebou trhl.

Tanjiro se s pobaveným úsměvem odpojil a spokojeně si olízl rty ,,Máš ještě něco na srdíčku?" usmál se a palcem ho pohladil po tváři.

,,C-co... J-já..." zamumlal zaraženě, zatímco stále vstřebával situaci. Opravdu ho právě políbil... A on se přidal...

Uběhlo dalších pár vteřin a jeho mozku vše došlo.

,,Co?! Co to mělo jako bejt?!" vykřikl zmateně a zakryl si rudé tváře rukávy své mikiny.

Rudovlásek se jen uchechtl ,,Co? Ty jsi mě políbil první"

,,To teda ne!"

,,Ne?"

,,Ne! T-teda... Možná, a-ale ty jsi pokračoval!" vyhrkl, zatímco se studem pomalu zahrabával pod zem.

Tanjiro si pobaveně povzdechl ,,Dobře... Ale i tak by to chtělo nějaká slova"

,,S-slova?"

,,Yop! Důležité je vyznání citů" odpověděl a sebejistě se usmál ,,víš, už co jsme se poznali o něco blíž jsi se mi začal líbit... Bylo na tobě něco jiného, jakoby jsi mezi ostatními svítil" odvětil, ale poté sklesle svěsil ramena a jemně ho chytil za zápěstí ,,hrozně jsem si vyčítal to co se stalo a nejednou jsem si říkal jak by bylo lepší kdybych se tehdy nechal zabít" zamumlal a omluvně k němu zvedl pohled.

Muichiro měl všechna slova zasekla v krku a nebyl schopný se vykoktat ,,A-ale..."

,,Vím že jsem se ti už omlouval, ale chci se ti omluvit ještě jednou..." vydechl a palcem přejel po jizvě, kterou měl chlapec na dlani.

,,T-Tanjiro, říkal jsme ti přece ž-"

,,Ano, ale i tak!" vydechl a promnul si obličej ,,ublížil jsem člověku na kterém mi záleží víc než na cokoli jiném... Málem jsem tě zabil... Kdykoli tě vidím brečet mám před očima scénu, jak jsem tě držel v garáži a mlátil tě, aby jsi začal spolupracovat!" vydechl zlomeně a pevně sevřel jeho ruku.

Všechny ty vzpomínky mu oči zaplnily slzami, zatímco držel své rty pevně semklé.

,,Opravdu mě to hrozně mrzí!" vyhrkl zoufale se slzami v očích, ale to už ho Muichiro chytil za tváře.

,,Netrap se tím" usmál se a utřel mu slzy z tváři ,,ze začátku jsi mě štval a mé jediné myšlenky byly na to jak tě zabít a zničil, ale... Čím víc jsem tě poznával, tím víc jsem si všímal tvých dobrých stránek" odvětil zatímco si stydlivě pojídal rty ,,vždycky když jsem na tom byl špatně, objevil ses a zachránil mě z těch špatných myšlenek, jako nějaký superhrdina... Stejně jako když jsi mě zachránil před téma lidma z mé bývalé práce" vydechl pobaveně a znovu ho pohladil po tvářích ,,jedna z mých posledních konverzací s Yuichirem byla o tom, jak se mi snažil dokázat že se mi líbíš, ale já si to nechtěl přiznat... Teď aspoň vím že měl pravdu" povzdechl si a promnul si rudý obličej.

Teď už to řekl. Není cesty zpět.

Tanjiro se na něj trošku překvapeně podíval, ale poté se jen pousmál a chytil ho za ruku, kterou ho hladil po tváři ,,Taky tě mám rád... Ale nevěděl jsem jak ti to říct, protože jsem si nebyl jistý co cítíš a bál jsem se že bych to pokazil" přiznal a něžné ho políbil na hřbet ruky ,,jsem rád že jsi udělal první krok"

Muichiro zrudl ještě víc a nejistě sklopil pohled do země ,,T-takže... J-jak to teď m-mezi náma bude?" zakoktal a tázavě pozvedl obočí.

,,Co musíme mít za vztah abych mohl pokračovat?" ušklíbl se druhou rukou pomalu sjel k jeho pasu, jakoby si ho chtěl více přitáhnout.

Menšímu se znovu rozbušilo srdce, ale už mu to bylo jedno. Konečně mu všechno řekl a věděl, že kdyby tu Yuichiro stále byl, byl by na něj pyšný.

,,To nevím, ale klidně pokračuj" vydechl a za tváře si ho znovu přitáhl k sobě, aby mohl spojit jejich rty.

Tanjiro se překvapeně pousmál, ale nezaváhal ani chvíli a více polibek prohloubil. Moc se s tím nepáral, odlepil se zády od stromu a rychle, ale přeci jen opatrně, ho položil pod sebe, přičemž ho jednou rukou držel pod hlavou, aby se nepraštil.

Nemohl však přehlédnout, že v těle druhého chlapce převládal jakýsi tlak a napětí.

Odpojil se, ale zůstal nad ním skloněný ,,Jsi dost napjatý, uvolni se trošku" odvětil a povzbudivě se pousmál.

Tokito si nervózně skousl ret ,,N-nikdy předtím jsem se n-nelíbal s k-klukem..." vykoktat ze sebe.

,,Ale jak na tebe koukám, líbí se ti to" zavtipkoval a jemně ho štípl do rudé tvářičky.

,,H-hej!" vyhrkl a rukama si zakryl rudé tváře ,,ne každý je play boy jako ty!"

Tanjiro pobaveně pozvedl obočí ,,Hee? A to mám brát jako kompliment, nebo jako urážku?" ušklíbl se a naklonil se blíž k jeho obličeji.

Nervózně odvrátil pohled ,,Přeber si to jak chceš..." zamumlal a uraženě se zakabonil.

Naopal vyšší se rozesmál a položil se vedl něj aby ho mohl pevně obejmout ,,Ani nevíš jak jsi roztomilý když tě někdo provokuje" zazubil se a pocuchal mu tmavé vlásky.

,,No tak!" vydechl nespokojeně, ale i přesto mu objetí opětoval.

Tanjiro si ho k sobě přitáhl jako plyšáka a jednu ruku mu přehodil přes bok ,,Každopádně, chtěl bych v tom udělat jasno..." odvětil a letmo ho políbil na nos ,,budeš můj přítel?"

Muichiro si nervózně skousl ret ,,A-ano..." vydechl a stydlivé schoval tvář do jeho hrudníku.

Nadšením se mu rozzářily oči a jemně ho pohladil po vlasech ,,Vidíš že to nebylo tak těžké"

°•°•°•°•

,,Opravdu ti nevadí když tě držím za ruku?" zeptal se Tanjiro, zatímco spolu ruku v ruce kráčeli po ulici.

Muichiro zavrtěl hlavou ,,Lidé na nás sice špatně koukají, ale mě to nevadí" usmál se, zatímco si stydlivě žmoulal rukáv mikiny.

Nebylo to tak tak že mu to vadilo, ale bylo to zvláštní. Styděl se, přestože to bylo velmi příjemné. Skoro jakoby se držel za ruku s někým o kom si je jistý že ho ochrání před vším.

,,Jen abys mi nekecal" ušklíbl se a druhou rukou ho štípl do narůžovělé tvářičky.

,,N-nekecám!" vydechl a nervózně se k němu přitiskl ,,co řekneme tvým rodičům?"

Tanjiro se zarazil ,,Máš pravdu... Vědí že jsem na kluky, ale co řeknou na tohle?" zamumlal a položil si dlaň na čelo. Tuhle část plánu vůbec nepromyslel... Věděl že jeho rodiče jsou velkorysí, ale co udělají když jim to řeknou?

Menší zamýšleně naklonil hlavu a pevněji sevřel jeho dlaň ,,Nemusíme jim to hned říkat... Necháme si to projít hlavou a potom jim to řekneme" usmál a palcem ho pohladil po hřbetu ruky.

On si jen povzdechl ,,Opravdu ti to nevadí?" zeptal se a Muichiro zavrtěl hlavou. ,,Když myslíš" vydechl a pohladil ho po tváři ,,chceš už jít domů, nebo půjdeme ještě někam oslavit konec roku?"

,,Pojďme na palačinky"

•°•°•°•°

Dali si spolu něco dobrého a strávili celý den v parku. Procházeli se a povídali si až do večera, než jim začala volat naštvaná Kie, že jí nedali vědět že jsou tak dlouho venku.

Vrátili se tedy domů.

Kie je krátce seřvala, podmínečně jim dala večeři a poslala je spát.

,,Nechceš dneska spát u mě?" zeptal se Tanjiro, když se zastavili u jeho dveří, přičemž ho opatrně chytil za ruku.

Muichiro se tiše zahihňal ,,Spím u tebe skoro každou druhou noc, tak proč se najednou ptáš?" vydechl pobaveně a jemně pozvedl obočí.

,,Ts, nekaž to" odfrkl si a ublíženě našpulil rty ,,bude to první noc s mým novým přítelem, takže jsem se musel zeptat" zazubil se a přitáhl si ho blíž k sobě.

Chlapec se začervenal, ale než stihl odpovědět přímo vedle nich se objevila Nezuko s neutrálním výrazem.

Oba se na ni zmateně podívali, poté na sebe navzájem a zpět na ni.

,,Věděla jsem to" zamumlala a bez zájmu kolem nich prošla dál chodbou do svého pokoje, zatímco ti dva to stále zpracovávali.

Muichirovi to došlo jako prvnímu a rychle od něj odskočil ,,C-co teď?!" vyhrkl, jenže si uvědomil že Tanjiro je oproti němu úplně klidný.

,,H-hej"

,,Klid, ona to neřekne, buď v klidu" vydechl a znovu si ho k sobě za pas přitáhl ,,takže můžeme pokračovat" zašeptal a provokativně mu foukl do ouška.

On jen překvapeně vyjekl a celý zrudl jako rajčátko ,,N-no tak! Na tom jsme se nedomluvili!" vyhrkl, ale v tu chvíli se ozvaly kroky pod schodech.

,,Kluci, přestaňte tam hlučet a jděte se umýt, nebo vám fakt dám zaracha!" zakřičela Kie naštvaně, což byl pro Tanjira jasný signál utéct.

,,Promiň mami!" vyhrkl a namáčkl menšího na dveře pokoje. Jednou rukou ho chytil za bok a druhou rukou ho chytil za zápěstí, které přišpendlil na dveře a propletl si s ním prsty ,,musíš být tiše, nebo to zjistí" uchechtl se a majetnicky ho políbil.

Muichiro do polibku překvapeně vydechl, ale nic nenamítal a volnou rukou mu zajel do rudých vlasů a více si ho k sobě přitáhl, čímž prohloubil polibek.

Tanjiro spokojeně přivřel oči, jenže zaznamenal stín nějaké postavy na druhé straně chodby.

,,Kluci řekla jsem zalezte do toho pokoje!"

,,Ano!" vydechl když se odpojil a zatáhl zmateného tmavovláska do svého pokoje. Zavřel za nimi dveře a znovu ho přimáčkl ke stěně ,,Už ti někdo řekl že chutnáš jako mátové bonbóny?" usmál se a provokativně mu vecpal koleno mezi stehna.

Tokito si nervózně olízl rty ,,Ty máš zase popraskané rty... Jakobych líbal struhadlo" zamumlal a uraženě, ale zároveň stydlivě sklopil pohled

Vyšší se jen pobaveně ušklíbl ,,Koupím si balzám, ale teď bych si radši koupil tebe" odvětil a opět ho dychtivě políbil.

Menší tentokrát neváhal a obě ruce mu dal kolem krku, aby si ho mohl blíž přitáhnout a polibek prohloubit.

Tanjiro se spokojeně pousmál a chytil ho za boky, s tím že některé prsty jemně ale hbitě proklouzly pod mikinu na jeho bledou kůži.

Překvapeně vydechl a celým tělem mu projela husí kůže z jeho hřejivých prstů. Tohle bylo mnohem lepší než si kdy dokázal představit. Takhle se nikdy necítil, ani v jeho předchozích vztazích. Bylo to prostě jiné a lepší ve všech ohledech.

,,Konečně ses uvolnil" vydechl Tanjiro, zatímco si vášnivě přivlastňoval jeho rty. Svým způsobem si mohl dělat co chtěl. Někdy ho provokativně kousl do spodního rtu, poté mu vecpal svůj hbitý jazyk do úst, nebo mu svým kolenem tlačil na vnitřní stranu stehen.

Užíval si každý pohled na ty jeho rudé tvářičky a ty dychtivé oči, které ho prosily aby pokračoval dál a dál.

Bylo to jako nějaká šílená droga která ho stále nabuzovala.

,,Hoši, nevidím že by někdo z vás šel do sprchy!" zakřičela Kie z chodby tak naštvaně, až se Muichiro leknutím praštil hlavou o zeď.

,,Neboj, už jdeme!" vyhrkl Tanjiro a omluvně se podíval na toho druhého ,,v pohodě? Nebouchl ses moc?"

Muichiro zavrtěl hlavou ,,Nic to není... A-ale asi půjdu do sprchy první, stejně si musím ještě u sebe vzít pyžamo" vydechl a rychle kolem něj proklouznul ven z pokoje.

Rudovlásek si pobaveně povzdechl a znovu si olízl rty, načež se musel pousmát.

,,Peprmint..."

Ohayo minna-san!

Slíbila jsme brzy další kapitolu, tak tady je

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 1. Srpna
Počet slov: 3186