Tanjiro seděl u Yuichirova psacího stolu a zadumaně pozoroval Muichira, jak klidně pospává v bratrově posteli.

Před ním ležel onen kožený deník. Když si ho přečte, bude vědět všechno. O Muichirovi, o jeho rodině a o jeho posledních dvou letech života.

Ale je to správně?

Nebylo by lepší aby se to dozvěděl od něj? Sám Yuichiro mu to řekl.

Chtěl aby v něj měl Muichiro důvěru a řekl mu to sám, ale zároveň si to chtěl hrozně přečíst když měl možnost.

Z pohledu mentality mu nikdy až tak nerozuměl a teď měl všechno jako na dlani. Stačilo otevřít ten deník a číst.

Nejistě přejel pohledem z knihy na tmavovláska a zase zpět. Udělal to několikrát než se konečně dohnal k nějakému výsledku.

Přečte si to.

Opatrně otevřel deník a začal na první stránce.

19. Srpna
15:47
Dnes mi po týdnech různých vyšetření diagnostikovali zhoubný nádor. Lékaři mi dávají jeden, maximálně dva roky života... Muichiro o tom neví, ale rodiče se mu to chystají říct dnes večer. Bojím se jeho reakce...

18:53
Rodiče mu vše řekli. Přiběhl za mnou a snažil se ze mě dostat že je to jen vtip... Poté se mi zhroutil v objetí. Pláče už dvacet minut v kuse a odmítá mě pustit.

23. Srpna
10:26
Čtvrtý den co se to dozvěděl a neustále vypadá stejně. Má uplakané rudé oči, sotva vylézá z pokoje a skoro nic za ty dny nesnědl. Celý den je zabalený v peřinách schoulený do klubíčka a pozoruje cosi vzdáleného za oknem. Rodiče s tím nic nezmůžou a ze zoufalosti už hledají psychologa, který mu má pomoct. Doufám že nedostane žádné prášky, nevěřím jim...

29. Srpna
16:51
Blíží se nový školní rok a Muichiro se s tím stále nesrovnal. Naštěstí už není tak uzavřený jako předtím, což je posun, ale stále jsem ho od té doby neviděl se usmát... Třeba mu přátelé ve škole zlepší náladu.

12. Září
10:04
Ani po nástupu do školy se nic nezměnilo. Naši přátelé o ničem neví, proto nedokážou pochopit proč je takový. Muichiro se ode všech úplně odcizuje a na druhou stranu mám pocit, jakoby mě stále hlídal, jestli jsem v pořádku. Je jako můj anděl strážný.

1. Října
17:45
Už víc jak měsíc jsem neviděl jeho úsměv. Už se chová skoro normálně, ale ten jeho pozitivní přístup mi velmi chybí. Ani rodiče si s ním nevědí rady, přestože psycholog dělá co může. Každý týden k němu chodí na sezení, ale k ničemu to není.

22. listopadu
15:26
Psycholog to vzdal a poradil se s nějakým psychiatrem. Napsali mu nějaké prášky, ale musím uznat že maličko zabrali. Jeho úsměv vidím úplně zřídka, ale už  vypadá lépe. Co se týká mě, připadám si stále víc unavený, ale to je pochopitelné. Snažím se to nedávat najevo, aby si nedělal větší starosti.

Rudovlásek byl docela překvapený co všechno se zatím dočetl. Věděl že to pro všechny muselo být velmi těžké, ale tohle vůbec nečekal.

Radši četl dál...

3. Března
22:47
Můj stav se o dost zhoršil a Muichiro si toho všimá. Nemůžu už chodit na tělocvik, nemůžu s bratrem chodit na tréninky a lékaři mi vyhrožují sondou... Jakoby nestačila ta hromada prášků co beru každé ráno. Na druhou stranu se už Mui usmívá. Snaží se mě podporovat a dělá vše proto abych se cítil lépe... Opravdu je to skvělý bráška

15. Května
21:34
Dnešek byl dlouhý. Lékaři mi nabídli novou léčbu nějakými prášky, které by mi měly prodloužit život a ulevovat od bolestí, kterou v posledních dnech zažívám. Jsou však velmi drahé a pojišťovna je neproplatí. Rodiče se už celý večer snaží přijít na způsob, jak na ně vzít peníze aniž bychom museli prodat byt. Muichiro to v posledních dnech zvládá o něco hůř, zvlášť když se dozvěděl o těch prášcích. Už hodinu tu se mnou leží, ani nevím jestli už náhodou nespí. Navýšili mu totiž dávky jeho prášků a je po nich velmi unavený.

1. Června
16:57
Muichira právě odvezla sanitka... Rodiče vyzkoušeli všechny způsoby na získání peněz, ale nic nezabralo. Já se s tím smířil, jenže Mui se opět zhroutil. Začal křičet že to nejde, že musí být možnosti jak ty prášky zaplatit. Snažil jsem se ho uklidnit ale byl úplně mimo. Nakonec se uklidnil a řekl že jde na záchod a já idiot mu to věřil. Když se dlouho nevracel , rodiče i já jsme začali mít strach. Šel jsem do koupelny a našel ho ležet na zemi pod umyvadlem s krabičkou jeho prášků v ruce. Rodiče mi zakázali s ním jet do nemocnice, takže vůbec nevím jak to s ním bude. Mám o něj hrozný strach...

Tanjiro šokovaně zalapal po dechu a podíval se na černovláska, který spal na posteli vedle něj.

On se opravdu pokusil zabít?

Ta představa mu rozlila po těle velmi špatný pocit, který zahrnoval vztek, smutek a strach. Stačilo tak málo a nemusel by tu vůbec ležet.

Doteď to dost podceňoval, ale teď ho bude velmi hlídat.

Sklesle se na chlapce podíval a jemně ho pohladil po vlasech, jakoby se ujišťoval že to co čte je pouze minulost. Odhodlaně si povzdechl a četl dál.

3. Června
12;17
Naštěstí mu v nemocnici pomohli a je v pořádku. Nevím kdy ho pustí domů, ale mělo by to byt za pár dní.

16. Června
10:54
Mui už je doma z nemocnice. Konečně. Dvakrát týdně teď chodí k psychiatrovi, kvůli pokusu o sebevraždu, ale on to vůbec nebere vážně, jakoby se nic nestalo. Věděl jsem že je psychicky slabší než já, ale tohle jsem si nikdy nepředstavil...

29. Června
15:53
Muichiro dnes oficiálně oznámil že má dostatek peněz na mé prášky. Nikdo to nechápal, ani rodiče.  Nevěděli ani že má nějakou brigádu, natož tak placenou. Z nějakého důvodu mi na tom něco nesedí... Jak by mohl můj patnáctiletý bratr mít větší plát než mí rodiče dohromady? Musím toho zjistit víc.

Rusovlásek zpozorněl. Také ho zajímalo jak si tu práci našel. Byt nájemný vrah přeci jen to není něco jako normální brigáda, kterou si najdete někde na nástěnce pracovních nabídek. Třeba se dozví víc když bude číst.

17. Července
Je to divné. Muichiro je celé dny doma, jen večer na dvě až tři hodiny odejde. Nechápu to. Jak může takhle vydělat na mé prášky? Musím to z něj dostat. Mám totiž pocit jakoby ho něco užíralo zevnitř... Něco co mi tají, nebo to nemůže říct.

2. Srpna
Zatím žádný progres. Odmítá o tom mluvit. I rodiče se z něj snažili něco dostat, ale marně. Je úplně uzavřený a vždycky nějak otočí konverzaci jinam.

Před chvílí přišel domů, jako každý den, uprostřed noci. Ani mě nepozdravil a únavou padl do postele, kde hned usnul. Chtěl jsem mu aspoň sundat mikinu, jenže jsem si všiml krvavých fleků. Zmateně jsem si ho prohlédl, ale určitě to nebyla jeho krev. Nebyl zraněný. Co se to sakra děje? Jak se mu na mikinu dostala cizí krev? On snad někomu ublížil?

7. Srpna
Není pochyb. Nevěřím že dělá takovou práci.  Proč to dělá? Proč jeho práce zahrnuje to že ubližuje ostatním. Vždycky když se vrátí tak si jen ztrápeně lehne do postele a nepromluví ani slovo. Nevím co dělá přesně, ale dělá to jen kvůli mým práškům. Musím mu to zarazit, nebo se zničí

8. Srpna
Dnes jsem to řekl rodičům. Byli v šoku. Když se Muichiro vrátil tak si s ním o tom chtěli promluvit, ale on protestoval. Říkal že ty prášky jsou důležité a on pro ně udělá cokoli... Všichni jsme ho přemlouvali ať toho nechá, ale on se s námi stále hádal. Dostal domácí vězení na tři měsíce. Nesmí chodit ven, jen do školy a zpět. Už hodinu trucuje v pokoji, kde se zamkl a nechce tam pustit ani mě. Je mi ho líto, ale nenechám ho kvůli mým práškům trpět a ubližovat ostatním.

24. Srpna
Muichiro je na rodiče stále naštvaný. Nemluví s nimi a vyhýbá se jim. Nechápe proč mají problém s tím co dělá, když tím vydělává na ty prášky a prodlužuje mi život. Musím uznat že co jsem dobral poslední prášky, je mi hůř a hůř den ode dne, ale co už. Nechci aby se tak trápil.

Tanjiro se trošku pozastavil nad dalším datem. Byl tam velký skok, až na 3. Listopad. Pamatoval si že v listopadu tohoto roku Muichiro přešel na jejich školu. Proč je tam takový skok?

3. listopadu
Posledních pár dnů bylo příšerných. Zatímco jsem ležel v nemocnici, Muichiro zabil naše rodiče, přiznal se mi... Nevím jak a co se stalo ale policie si myslí že to bylo loupežné přepadení. Mohl bych říct jak to bylo, ale bojím se co by se pak stalo s Muichirem. Bydlíme teď v nějakém dětském domově a Muichiro začal opět chodit na tu jeho "brigádu". Nevím co bude dál, ale obávám se toho...

Rudovlásek zavřel deník a otočil se na Muichira. Ta důležitá informace kterou chtěl tak moc vědět tam není. Nedozvěděl se proč je zabil. Proč to tam Yuichiro nezapsal když řekl že je tam všechno?

Zoufale si promnul obličej ,,Nemůžu se tě na to zeptat, tak mi poraď..." vydechl tiše a jemně ho pohladil po tváři.

Potichu se zvedl ze židle a i s deníkem odešel ke dveřím. Naposledy se otočil na Muichira a se smířeným pohledem se pousmál ,,Doufám že se ti zdá o něčem krásném když vypadáš tak klidně"

•°•°•°•

,,Udělej to..."

,,Udělej to..."

,,Zabij je..."

,,Je to jejich chyba..."

,,Co se děje zlato?"

,,Muichiro jsi v pořádku?"

,,Zlato co to máš v ruce...?"

,,Nůž?! Mui, polož ho!"

,,Muichiro, ne!"

,,Co to děláš?! Ne-"

,,Pro...sím..."

,,M-mui..."

,,Muichiro..."

,,Muichiro, probuď se!"

Tmavovlásek rychle otevřel oči, vyhoupl se do sedu a vyděšeně se kolem sebe rozhlédl. Po tváři mu tekly čerstvé slzy a jeho dech byl úplně mimo kontrolu až málem lapal po dechu.

Vedle něj klečel Tanjiro, který ho držel za ramena a vyděšeně se na něj díval ,,Jsi v pořádku?! Co se děje?" vyhrkl zmateně.

,,J-já n-nevím... Já" vydechl se slzami v očích a zoufale se snažil uklidnit svůj splašený dech.

Rudovlásek si ho přitáhl do objetí prsty mu zájem do vlasů ,,Klid, nic se neděje, uklidni se"

Muichiro ho rozklepanýma rukama obejmul, zatímco stále rozdýchával celou situaci. Více se k němu přitiskl a tiché vzlyky se snažil udusit v jeho rameni

,,Křičel jsi ze spaní... Zdálo se ti něco špatného?" zeptal se a konejšivě ho pohladil po vlasech.

On jen přikývl a zoufale se snažil nerozplakat ,,Hmm... kolik je hodin?"

,,Devět večer... Jsi si jistý že jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě a  jemně mu prsty přejížděl po zádech, aby ho uklidnil.

Menší mykl rameny a pevně semkl rty.

Tanjiro ho od sebe trošku odtáhl a utřel mu slzičky z tváří ,,Chceš si o tom promluvit?"

,,N-ne, to n-nic..." vydechl a přitáhl si nohy k tělu aby si o ně mohl opřít hlavu.

,,Nevypadáš jakoby to bylo nic" zamumlal a starostlivě mu položil ruku na rameno.

Muichiro neodpověděl a jen sklopil hlavu ,,Opravdu, byly to j-jen vzpomínky..." zamumlal a promnul si uplakané oči.

Tanjiro starostlivě svěsil ramena ,,Když myslíš... Ale kdyby cokoli, řekni mi to, jsem tady pro tebe a ty to víš" usmál se a povzbudivě ho pohladil po paži.

,,Hm..."

,,Nepotřebuješ něco? Třeba jídlo nebo, nebo něco na pití?" zeptal se a Muichiro jen zavrtěl hlavou. ,,Vypadáš unaveně... Běž spát a ráno už něco sníš" navrhl, ale nějaké vypovídající odpovědi se mu nedostalo.

Menší dál unavenýma očima jen  hypnotizoval podlahu.

Tanjiro ho s pobaveným povzdechem položil na polštář a přikryl peřinou ,,Tak se pořádně prospi a zítra ti určitě bude lépe" Odvětil a už se otáčel k odchodu, jenže ruka druhého chlapce vystřelila zpod peřiny a chytila ho za ruku, jakoby mu nechtěla povolit odejít.

,,Mui...?" vydechl překvapeně.

Tmavovlásek se nervózně kousl do rtu ,,N-nemohl bys... T-tady zůstat?" špitl stydlivě, zatímco se mu do tváři cpala růžová barva.

Tanjiro překvapeně zalapal po dechu ,,J-jako přes noc?" odvětil překvapeně.

,,N-nechci tu s-spát s-sám... Bez Yuichira je t-to tu děsivé..." zamumlal a prosebně k němu zvedl pohled.

,,Dobře, ale jen když mi slíbíš že zítra něco sníš" odvětil výhružně a vážně se na něj podíval.

Muichiro ublíženě semkl rty a nenápadně přikývl ,,Dobře..."

Rudovlásek se dojatě pousmál a přikývl ,,Když se budeš cítit lépe..." odvětil a chtěl si lehnout do druhé postele, jenže Muichiro ho stále odmítal pustit. Nechápavě se na něj podíval a všiml si že je opravdu rudý až za ušima. Rty držel pevně semknuté, podobně jako jeho ruku.

Chvíli celou situaci vstřebával, než mu došlo o co mu jde.

,,Mám si lehnout k tobě?" zeptal se a menší stydlivě přikývl.

Překvapením, ale zároveň potěšením se mu rozzářily oči ,,Jestli chceš" odvětil a opatrně lehl vedle něj.

V posteli však nebylo až tak moc místa, proto se k sobě museli pevně přitulit.

Tanjiro ho jednou rukou obejmul kolem pasu a druhou mu dal pod hlavu, aby se jim oběma lépe leželo.

Muichiro ale nevypadal že by mu to nějak vadilo.

Sám se k němu přitulil víc než bylo potřeba a jen si spokojeně položil hlavu na jeho ruku.

Konečně se uvolnil a zaposlouchal se do bušení Tanjirova srdce. Zvuk byl tak pravidelný a uklidňující, že ho pomalu ale jistě začal uspávat.

,,Bude se ti takhle spát dobře?" zeptal se vyšší nejistě.

Unaveně kývl ,,Asi..."

Ohayo minna-san?

Vím že tato kapitola s příběhem moc nepohnula, takže v blízké době vyjde další <33

Jako vždy, doufám, že se vám kapitola líbila a budu ráda za každý komentář nebo hlas. Vážím si jakéhokoli feedbacku 

Vaše Anonymní Holčena <3

Datum: 30. 7

Počet slov: 2118