Muichiro si s nechutí v obličeji vypláchnul pusu a unaveně se opřel o umyvadlo.

Tanjiro který stál ve dveřích se na něj starostlivě podíval ,,Jak ti je?" zeptal se a položil mu ruku na rameno.

,,Špatně... Motá se mi hlava" vydechl a podíval se do zrcadla.

Měl povadlý unavený obličej a pod očima měl kruhy, jakoby týdny nespal.

,,Pojď si ještě lehnout, donesu ti prášek a nějaký čaj" odvětil Tanjiro a pro jistotu ho podepřel, aby se po cestě nesložil.

Menší unaveně přikývl a šel s ním přes dlouhou chodbu zpět do pokoje.

Pomohl mu lehnout si zpět do peřin a běžel otevřít okno ,,Na stupnici od jedné do deseti jak moc špatně ti je?" zeptal se a posadil se vedle něj.

,,Deset..." vydechl zničeně a schoulil se do klubíčka ,,asi mi praskne hlava!"

Tanjiro si povzdechl a pohladil ho po paži ,,Vypil jsi toho fakt hodně... Užil sis aspoň večer?" ušklíbl se při vzpomínkách na minulou noc.

Jak se po něm sápal, jak dokonale líbal a jak se mu tu rozplakal.

,,Nic si nepamatuju... Jen začátek té hry" zamumlal spíše do peřin a upřel na něj své oceánové oči ,,neudělal jsem žádnou kravinu, že ne?" zeptal se opatrně.

Rudovlásek se nadechl k nějakým slovům, ale nakonec se zarazil. Chce mu to všechno říct? Co by mu na to řekl? Byl by naštvaný? Případně naštvaný na sebe nebo na něj že ho nezastavil?

,,Byl jsi trošku veselejší ale nic hrozného" trošku nervózně se ušklíbl a vyskočil na nohy ,,dojdu pro ten prášek" usmál se a vyšel na chodbu. Seběhl schody rovnou do kuchyně a začal hledat co potřeboval.

Za chvíli už měl připravený teplý čaj a jeden prášek.

Vyběhl nahoru a vběhl rovnou do pokoje.

Chlapec stále ležel schoulený v peřinách, držíc se za hlavu a unavenýma očkama koukal z okna ven.

Tanjiro mu pomohl se posadit a podal mu prášek a čaj ,,Vypij to, pak ti bude lépe"

Tokito přikývl, strčil si prášek do úst a rychle ho zapil, až se rozkašlal.

,,Polykej to pomaleji! Udusíš se" vydechl pobaveně a opatrně mu vzal hrnek z rukou.

Utřel si bradu od čaje a unaveně si promnul obličej ,,Nevím teda jestli mi ten čaj spíš nezvedl žaludek..." zamumlal unaveně.

Rusovlásek ho obejmul kolem ramen ,,Však můžeš jít ještě spát, nebo jen odpočívat"

,,Hmm" vydechl, ale po chvíli se zarazil ,,počkat, kolik je hodin?!" vyhrkl a naléhavě se na Tanjira podíval.

,,Proč?"

,,Ve dvě končí návštěvnické hodiny v nemocnici! Musím za Yuichirem!"

Tanjiro si povzdechl ,,Zaprvé, je deset ráno... Zadruhé, je ti špatně, měl bys zůstat doma" odvětil a jemně ho chytil za paže, jakoby se ho snažil uklidnit.

,,To je jedno! Půjdu ho navštívit i kdybych byl na smrtelné posteli!" odsekl a vyskočil na nohy, jenže jeho žaludek se při tom prudkém pohybu snad třikrát otočil a jemu se zamotala hlava.

Vyšší ho stáhl zpět na postel ,,Počkáme jestli zaberou prášky a kdyžtak tam zajdeme, dobře?" ušklíbl se a provokativně mu rozcuchal vlasy.

,,Hej! Nech mě!" vyhrkl naštvaně a chtěl se nějak bránit, jenže byl tak unavený, že na to neměl sílu.

Tanjiro toho nakonec využil a násilím ho donutil si lehnout zpět do postele ,,Pustíme si pár dílů srdcerváčů a když se ti udělá lépe, vezmu tě do nemocnice"

Muichiro uraženě nafoukl růžové tvářičky ze studu a neochotně přikývl ,,Dobře... Počkej, jak jako vezmeš mě?" vydechl a zmateně se na něj podíval, zatímco druhý jen nejistě odvrátil pohled.

,,N-no... Možná mám v garáži motorku..."

,,Možná?"

,,Možná..."

,,Proč jsem si jí ještě nevšiml? Bydlím tu dost dlouho"

,,Před třemi měsíci jsem měl nehodu a rodiče mi na ní do osmnácti zakázali jezdit..." zamumlal trošku zahanbeně a nervózně se poškrábal na zátylku.

Menší vykulil očka ,,Nehodu?!"

Tanjiro přikývl ,,Nebylo to nic vážného, stihl jsem seskočit a měl jen pár odřenin, ale omylem jsem zničil sloup elektrického vedení, což museli rodiče zaplatit" nejistě se zazubil a prohrábl si rudé vlasy.

,,Ty jsi opravdu idiot" povzdechl si a položil si ruku na čelo ,,Asi půjdu opravdu ještě spát, takže budeš muset koukat sám" zamumlal a unaveně přivřel oči.

Rusovlásek si pobaveně povzdechl ,,Chci se na to koukat s tebou, takže si pustím fotbal"

Muichiro zavřel oči ,,Koukat na seriál o dvou klucích je dost gay..." zamumlal otráveně

,,A to vadí?" ušklíbl se a zatáhl ho za nos.

,,Já ti ty prsty jednou useknu!"

•°•°•°•°

,,Jsi si jistý že se na to opravdu cítíš?" zeptal se Tanjiro, zatímco mu opatrně utahoval motorkářskou přilbu.

Černovlásek přikývl ,,Slíbil jsem mu že přijdu, navíc ho chci vidět" odpověděl a promnul si unavené oči.

Vyšší si jen povzdechl a ujistil se že má helmu nasazenou správně ,,Dobře, tak jdi před dům a já vytáhnu tu motorku"

Jak řekl tak udělal. Za pár minut už oba stáli před domem vedle černé, od pohledu drahé motorky, kterou si Muichiro jen nejistě prohlížel.

,,Nikdy jsi nejel na motorce?" zeptal se pobaveně a nasedl.

Chlapec zavrtěl hlavou ,,Nikdy jsme neměli ani auto, takže tohle bylo úplně mimo" vydechl nejistě.

Tanjiro se uchcechtl ,,Neboj, pojedu opatrně, tak už naskoč" odvětil a poklepal na místo za sebou.

,,A-ale ty nemáš helmu"

,,Mám jen jednu a tu máš na hlavě" ušklíbl se a poklepal na plast přilby ,,nechci aby se ti něco stalo, takže budu klidnější když ji budeš mít"

Černovlásek zrudl jako rajčátko a se sklopenou hlavou se za něj posadil.

Nastartoval a chtěl se rozjet, jenže si něco uvědomil a otočil se na chlapce za ním ,,Musíš se mě chytit, nebo spadneš" otočil se zpět dopředu a po krátké chvíli ticha ucítil, jak se ho velmi opatrně chytil za pas.

Slabě se začervenal, ale i tak se pomalu rozjel ,,Tak jedem"

•°•°•°•°

Muichiro otevřel dveře a nakoukl dovnitř ,,Nii-san!" vyjekl nadšeně a rozběhl se k lůžku, kde ležel jeho bratr.

,,Mui, Tanjiro..." vydechl a unaveně si promnul ospalé oči.

Tanjiro se usmál ,,Už se nemohl dočkat, byl neomalený"

Černovlásek ho opatrně obejmul kolem pasu a trošku se na něj položil ,,Chyběl jsi mi!" vyhrkl a spokojeně se o něj opřel hlavou.

Yuichiro ho pobaveně pohladil po vlasech ,,Byl jsi tu včera"

,,Ale i tak" zahihňal se a zvedl hlavu ,,jak se cítíš?" zeptal se a starostlivě se na něj podíval.

,,Tak nějak normálně, jen trošku unaveně" odpověděl a podíval se na Tanjira ,,co s ním je?"

,,Má kocovinu" ušklíbl se a pobaveně pozoroval jak se chlapec nafukoval.

,,To není pravda!" zakřičel na něj a naštvaně k němu dokráčel ,,za ten včerejšek jsi mohl ty!"

,,Včerejšek?" nechápal Yuichiro.

Tanjiro se ušklíbl a poplácal černovláska po hlavě ,,Opil se"

,,Donuceně!”

,,Na pár dnů odejdu a z tebe se stane alkoholik" ušklíbl se a zkřížil ruce na prsou.

,,I ty nii-san?" povzdechl si Muichiro.

Rusovlásek se ušklíbl ,,Protože narozdíl od tebe, Yuichiro má zdravý rozum"

,,To jste se proti mě spikli?!"

,,No tak Mui, pojď sem" usmál se Yuichiro a natáhl k němu ruku.

Muichiro se vesele usmál, chytil ho za ruku a posadil se na židli vedle lůžka.

,,Co budeš dělat zítra?" zeptal se a trošku se v lůžku zavrtěl.

Muichiro nechápavě zamrkal ,,Proč?"

On si jen povzdechl ,,Neříkej že jsi zapomněl..."

,,Na co?"

,,Na naše narozeniny..." usmál se, zatímco oba chlapci ho překvapeně pozorovali zmateným pohledem.

Tanjiro mu položil ruku na rameno ,,Nezmínil ses že máte zítra narozeniny...." vydechl a vyčítavě ho probodl pohledem.

,,J-já zapomněl..." zamumlal a unaveně si promnul oči.

,,Jak můžeš zapomenout?"

,,Prostě jsem zapomněl!"

,,Nebo jsi nechtěl aby to Tanjiro věděl"

,,Nii-san!"

,,Co ti mám koupit za dárek? Řekni si”

,,Hlavně mi nic nekupuj!”

•°•°•°•°

Tanjiro seskočil z motorky a protáhl se ,,Jsme doma" odvětil klidně a podíval se na Muichira, který stále seděl na místě.

Podal mu ruku a černovlásek ji po krátkém zaváhání přijmul a slezl na zem.

Nebyl zvyklý na jeho rychlou jízdu což mu docela zatočilo s žaludkem.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se a povolil mu přilbu.

,,Jezdíš jako maniak..." zamumlal a chtěl se rozejít k brance, jenže po prvním kroku zavrávoral a nebýt rudovláska, který ho chytil, svalil by se na chodník.

Jen se ušklíbl ,,Možná bych ti tu helmu měl nechat" zazubil se a chytil ho za pas, aby znovu nespadl.

Muichirovy tváře hned chytily červenou barvu ,,P-pust mě, nebo ti jednu fláknu!" odsekl a pokusil se ho odstrčit co nejdál od sebe.

,,Dobře, dobře" zasmál se sundal mu přilbu z hlavy ,,navíc jsem kvůli tobě jel pomalu"

,,Pomalu?! Tohle rozhodně nebylo pomalu!" vyhrkl naštvaně a zkřížil ruce na prsou.

,,Tanjiro?" ozvalo se a oba sebou překvapeně cukli.

Ve dveřích domů stála Kie a naštvaně je probodávala pohledem.

,,A-ahoj...mami..." zamumlal rusovlásek a stoupl si před motorku, jakoby doufal že si ji ještě nevšimla, zatímco Muichiro jen nejistě koukal do země.

,,Dobré odpoledne..."

Žena zkřížila ruce na prsou ,,O té motorce jsme si něco řekli, Tanjiro" odvětila naštvaně a prstem ukázala směrem ke garáži.

Rusovlásek zahanbeně přikývl a i s motorkou se vydal do garáže.

Menší chtěl jít za ním, ale ona ho zastavila.

,,Muichiro on to zvládne sám, tak pojď za mnou" usmála se a zalezla zpět do domu.

On jen nejistě přikývl a následoval jí do obýváku. Posadil se vedle ní na gauč a čekal co si vyslechne.

,,Nezuko říkala že jste nebyli ve škole, tak odkud jste přijeli?" zeptala se a tázavě naklonila hlavu.

,,N-no... Byli jsme v nemocnici"

,,Za Yuichirem?" zeptala se a Muichiro přikývl. ,,A bavil ses doktorem o něčem, nebo tak nějak?" nahodila dost nervózně, jakoby si nebyla jistá jestli je správné se zeptat.

Chlapec nechápavě zavrtěl hlavou ,,S-stalo se něco?"

,,N-ne nic, já jen"

,,O čem se bavíte?" ušklíbl se Tanjiro, který se objevil ve dveřích.

,,O ničem... Co si dáte na večeři?" usmála se a odkráčela do kuchyně.

,,Na co máš chuť Muichiro?" naklonil Tanjiro hlavu.

On pokročil rameny ,,Necítím se nějak dobře, půjdu si lehnout..." zamumlal a rychle odešel nahoru do patra.

Rusovlásek se chtěl rozběhnout za ním, ale Kie ho zastavila ,,Počkej Tanjiro, chci si s tebou promluvit..."

,,Co se děje?"

,,Víš, mluvila jsem dnes s doktorem, ohledně Yuichira a... Nevypadá to s ním dobře" vydechla sklesle.

Tanjiro sklopil pohled ,,Já vím... Mluvil jsem s ním" zamumlal.

Kie si povzdechla ,,Vím že má právo to vědět, ale řekneme mu to později. Zítra mají narozeniny, tak si po škole někam zajděte. Kupte si nějaké jídlo, oblečení, nějakou video hru kterou si pak zahrajete, hlavně aby na to nemyslel"

,,Já vím, Yuichiro mi to sám řekl. Někam ho vytáhnu, neboj" odvětil a šel za ním.

Vyběhl schody a zamířil do svého pokoje, jenže tam nebyl. Otočil se ke dveřím pokoje dvojčat a všiml se že jsou pootevřené.

Tiše je otevřel a spatřil ho, jak leží schoulený v Yuichirově posteli, zahrabaný v peřině a k tělu si tiskl polštář.

Jemně zaklepal na dveře a doufal v jeho odpověď ,,Můžu dál?" místo odpovědi jen něco neurčitě zamumlal.

S povzdechem si klekl vedle jeho postele do úrovni jeho oči. Tentokrát neplakal, spíš jakoby skrze něj koukal někam do dálky.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se a upravil mu ofinu tak, aby mu nepadala do tváře.

Tokito pokrčil rameny ,,Mám pocit že pokaždé když ho vidím, vypadá hůř a hůř..." zamumlal sklesle a více se schoulil ,,C-co když..."

,,Na to nemysli, nestane se to. Určitě je jen otrávený z toho pobytu v nemocnici. Za pár dnů se vrátí" usmál se a palcem ho pohladil po tváři.

Muichiro se zhluboka nadechl ,,Asi nedokážu byť takhle optimistický..."

,,Je pravda že jsi zbytečně pesimistický" ušklíbl se a vytáhl jeho ruku zpod peřiny ,,vyvěštím ti z ruky" zazubil se a začal prstem přejíždět po jeho bledě dlani.

Menší se tiše zahihňal ,,Ty jsi opravdu otravný. Člověk tu ani nemůže v klidu depkařit"

,,Žádné depkaření, smát se budeš" ušklíbl se naposledy přejel palcem po jeho dlaní ,,vidím že se budeš do konce života smát a na depky nebude místo" ušklíbl se.

Muichiro chtěl něco namítnout, ale než se stihl vůbec nadechnout, rusovlásek odhodil ten polštář který si k sobě tiskl a obkročmo si na něj sedl.

Jednou rukou mu chytil ty jeho nad hlavu a druhou ho začal lechtat kde jen mohl.

,,Hej! Ne! Nech toho!" zakřičel mezi záchvaty smíchu a snažil se ho ze sebe setřást.

,,No vidíš jak ti ten smích jde" vysmál se mu aniž by přestal.

,,Dobrý, už konec!" vyhrkl zoufale, jenže rusovlásek se nedal.

,,Tak mi zapřísáhlí že nebudeš depkařit"

,,Dobře, dobře, nech mě už!"

,,Přísahej!"

,,Přísahám!"

Tanjiro z něj tedy slezl a posadil se vedle něj ,,Myslím to vážně! Ještě jednou tě uvidím depkařit a ulechtám tě k smrti!" usmál se a pocuchal mu černé vlásky.

,,Hej" vydechl a utřel si slzy smíchu ,,jsi fakt nemožný" pousmál se a unaveně si promnul tvář.

,,To asi jsem" přiznal ,,vypadáš unaveně, můžeme si pustit nějaký film"

Muichiro pokrčil rameny ,,asi si půjdu na chvíli lehnout, pořád mi není úplně nejlépe" odpověděl a natáhl se pro polštář.

Rusovlásek přikývl ,,Dobře, chceš ještě něco přinést?" zeptal se a druhý zavrtěl hlavou. ,,Mám dnes práci, takže tu teď nebudu, aby ses náhodou nelekl když mě tu nenajdeš" ušklíbl se a štípl ho do tváře.

,,Hej! Nejsem nějaké malé dítě, které je na tobě, závislé!" odsekl a uraženě odvrátil zrak.

,,Vždyť já vím, jen mě baví tě škádlit" odvětil a vyskočil na nohy.

Tmavovlásek nejistě semkl rty ,,A dneska to zvládneš sám? Vždycky jsem zatím chodil s tebou..." zamumlal.

Tanjiro překvapeně pozvedl obočí, ale hned na to se jen pobaveně usmál ,,Aww, ty se u mě bojíš" zazubil se a prohrábl si vlasy.

,,C-cože? Ne!" vyhrkl naštvaně a zkřížil ruce ,,jen se chci ujistit ž-že si nic neuděláš, p-protože jsi idiot a psychopat a nikdy nevíš, jestli ti tvůj cíl neublíží, n-nebo to není past a -"

,,Takže se o mě bojíš" ušklíbl se a trošku se nad něj naklonil.

Muichiro se slabě začervenal a trošku se od něj odtáhl ,,N-ne! T-teda... Možná" špitl a zahanbeně se zachumlal pod peřinu.

Vyšší se stále snažil udržet pobavený výraz s trochou arogance, ale i tak se musel dojatě usmál. Byl roztomilý, jako nikdo jiný.

,,Neboj, jen jedna vražda a hned budu zpět" usmál se dřepl si zpět do úrovně jeho oči vedle postele ,,ale kdyby jsi spal, tak dobrou noc" odvětil vlídně a a jemně ho políbil na čelo.

Chlapec zrudlý jako rajčátko a rychle si obličej schoval pod peřinu ,,Baka! Je teprve pět hodin!" zasyčel nervózně.

,,Malé děti spí víc než dospělí" zašklebil se a rychle vyběhl z pokoje a zavřel dveře, aby nebyl svědkem toho, jak se naštve jako splašený býk.

,,Čas koupit nějaký dárek"

Datum: 14. Června
Počet slov: 2418