Tanjiro hlasitě zaklepal na dveře velkého domu a čekal až někdo uráčí dojít ke dveřím.

Tmavovlásek jen nejistě stepovala za ním, jakoby se za ním snažil schovat.

Po chvíli se otevřely dveře a stála tam Kanao. Byla vysmátá jako klaun a opírala se o futra, aby udržela rovnováhu.

,,No konečně! Pojďte dál!" zasmála se a pustila je dovnitř.

Hned jak Muichiro zaslechl tu hlasitou hudbu, nervózně odstoupil o krok, jakoby se na poslední chvíli snažil z domu utéct, ale vyšší ho zastavil.

Chytil ho za ruku a povzbudivě se usmál ,,Neboj, přece jsem ti něco slíbil"

Nejistě přikývl a trošku se k němu nalepil, zatímco následovali dívku do obýváku, kde bylo sice jen pár lidí, ale vypadali že měli dost upito.

Zenitsu seděl na klíně tomu bělovlasému klukovi, který onehdy Muichira zmlátil a nezvykle se k sobě tiskli.

Kanao mezitím přiběhla k Aoi a chytla ji kolem pasu ,,Dejte si co chcete, je tu toho dost" zazubila se a druhou ruku položila dívce na prsa, zatímco ona jí líbla na tvář.

Rudovlásek přikývl a spolu s Muichirem došli ke stolu, kde bylo jídlo a pití. Nalil so jahodový džus a naředil to troškou vodky ,,Budu se kvůli tobě dnes krotit, aby ses taky mohl trošku opít" provokativně se zazubil.

Menší naštvaně nafoukl tváře ,,Já nepiju..."

,,Hej kluci! Pojďte si zahrát nikdy jsem!"

Ačkoli protestoval, za chvíli už všichni seděli v kroužku a začala hra. Všichni měli vedle sebe flašku s nějakým alkoholem a čekalo se na první otázku.

,,Nikdy jsem... Nespala s mužem" ušklíbla se Kanao a napjatě čekala, kdo se napije jako první.

Vlastně se napili úplně všichni, kromě Kanao a Muichira.

Ten se překvapeně podíval na Tanjira, který se jen pobaveně ušklíbl a položil fľašku vedle sebe ,,Opil jsem se a skončil v posteli s klukem z déčka... dlouhý příběh" odpověděl a Muichiro překvapeně polkl.

Dál pokračoval ten kluk který se mazlil k Inosukemu ,,Nikdy jsem nezkoušel herák"

Muichiro schválně pozoroval, jestli se rudovlásek napije. Kupodivu se nenapil.

,,Nikdy jsem neměla dvojče" ušklíbla se Aoi a zlomyslně se podívala na Muichira.

On sebou překvapené cukl ,,Co? To je podpásovka!"

Pokročila rameny ,,Když nechceš pít sám, musím tě donutit.

,,Tak šup, napij se!"

Chlapec nejistě semkl rty a podíval se na flašku která byla mezi ním a Tanjirem ,,A-ale..."

,,Jen se malinko napij, ať jsou spokojení" povzdechl si Tanjiro.

Muichiro se zhluboka nadechl a rychle se napil, ale než stihl láhev odpojit od svých rtů, Zenitsu, který seděl věděl něj mu flašku podržel u úst.

,,Napij se pořádně" ušklíbl se.

Tmavovlásek vyděšeně vykulil oči, ale měl dvě možnosti. Udusit se, nebo to prostě spolknout. Nedobrovolně tedy polkl několik hltů vodky.

Snažil se odporovat, ale Zenitsu se odmítal vzdát a dál ho naléval vodkou, než se do toho vložil Tanjiro.

,,Nemůžeš to dělat proti jeho vůli!" okřikl ho naštvaně a agresivně ho od něj odstrčil.

,,Klid, byla to jen sranda"

Muichiro se dusivě rozkašlal, protože měl pocit jakoby mu to protáhlo všechny sliznice.

Tanjiro mu položil ruku na rameno ,,Jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě a pro jistotu dal flašku z jeho dosahu.

On jen nejistě přikývl, přestože právě litoval že sem vůbec vkročil. Mohl čekat že se něco stane, když jsou ostatní opilí.

,,Aspoň si užije večer" zašklebil se Tengen a přitáhl si blonďáčka do polibku.

Kanao přikývla ,,Klid Muichiro. Za chvíli budeš mít super náladu a bude ti fajn" zazubila se a ukázala na Inosukeho ,,jsi na řadě"

Hra tedy pokračovala. Všichni se opíjeli více a více kvůli záludným otázkám co si navzájem dávali, kromě Tanjira.

Ten samozřejmě pil také, ale dával si velký pozor, kvůli černovláskovi, který na tom nebyl nejlépe.

Za tu hru na něj začal působit ten alkohol co do něj předtím nalili a ta hra mu v tom nepomáhala.

Musel sice uznat že byl roztomilý jak byl vysmátý a veselý, ale přesto nechtěl aby se mu něco stalo.

Kolem osmi večer hra skončila, především kvůli tomu, že Tengen si omámeného Zenitsua odtáhl do koupelny.

Kanao se začala po Aoi sápat jako po tyčí a Inosuke se začal líbat s tím dalších klukem co tam byl.

Muichiro se doplazil k tomu stolu s pitím a začal si něco nalévat, zatímco si pro sebe něco vysmátě breptal.

,,Mui, nic dalšího!" vyhrkl Tanjiro jako jeho matka a vzal mu skleničku z rukou.

Menší se nespokojeně zamračil ,,A-ale... Já mám žízeň!" vydechl omámeně a opřel se o stůl, protože značně bojoval s rovnováhou.

,,Při hře jsi vypil snad půlku flašky, takže nic dalšího!" odvětil nekompromisně a začal ho tahat ke gauči ,,pojď si sednout" pevně ho chytil a odtáhl ho na pohovku, kam se oba posadili.

Muichiro něco nespokojeně zamumlal a svěsil ramena ,,Tan-njiro..."

On tázavě naklonil hlavu ,,Copak?" zeptal se a trošku mu upravil neposedné vlasy, které mu padaly do tváře.

,,Dej mi pusu!" vydechl dychtivě a skočil mu kolem krku.

Tanjiro překvapeně vyvalil oči ,,C-cože?" zamumlal překvapeně, ale místo odpovědi se mu chlapec přisál na rty. Nejdřív ho chtěl ze sebe shodit, ale nakonec si to rozmyslel.

Sice z něj táhl alkohol, ale jeho rty byly jemné a sladké, čemuž bylo těžké odolat.

Rozhodl se jít v polibku přímo proti němu a za pas si ho přitáhl k sobě na klín.

Tmavovlásek automaticky obmotal nohy kolem jeho pasu a polibek ještě prohloubil. Po chvíli se odpojil a unaveně mu položil hlavu na rameno ,,Řekl J-jsem ti někdy jak *škyt*... Jak hezké máš... Máš oči..." vykoktal ze sebe omámeně a prsty mu začal přejíždět po obličeji.

Tanjiro se jen usmál pohladil ho po vlasech, zatímco druhou ruku nechával stále na jeho bocích ,,Radši bych, aby jsi mi to řekl za střízliva..." zamumlal trošku sklesle a políbil ho na čelo.

,,Mám tě rád" vydechl a pomalu se prsty z jeho tváře přesunul na jeho hruď a vypracované břicho.

Vyšší už začínal být krapet nesvůj. Nemohl však říct že se mu to nelíbilo, ba naopak. Jak se ho jemně dotýkal a dýchal mu na krk ho dost znervózňovalo, jakoby to bouralo všechny jeho zábrany.

Jenže si stále uvědomoval že je opilý. Střízlivý by to nikdy neudělal, takže věděl že nesmí zajít moc daleko.

On mu však moc nepomáhal protože ho opět vášnivě políbil.

Tohle mu popravdě až tak nevadilo, protože i když věděl že se nikdy s nikým nelíbal, tak líbal dobře.

Vášnivě šel proti němu a zkusil mu do úst propašovat svůj jazyk.

Muichiro překvapivě povolil a sám zkusil ten svůj zapojit do menší bitvy jazyků, přestože hned prohrál na plné čáře.

Tanjiro tedy mohl samovolné prozkoumat jeho ústa. Opravdu chutnal sladce, i přes tu pachuť alkoholu.

Sranda však přestala ve chvíli, když ucítil jak se jeho tenké prsty dostávaly pod jeho tričko.

Rychle ho chytl za zápěstí a s vážným pohledem se odpojil z polibku, zatímco menší mu věnoval zklamaný pohled.

,,Takhle to nepůjde... Jsi opilý, nevíš co děláš..."

Muichiro se smutně zakabonil ,,Ale já chci být s tebou!" zamumlal a obejmul ho kolem krku.

Tanjiro si pobaveně povzdechl a také ho obejmul ,,Já vím, já vím..."

,,Tanjiro! Mui! Pojďte s námi tančit!"

•°•°•°•°

Pomalu ale jistě se blížila půlnoc.

Stihli spolu několik tanců, pomalých i rychlých, při kterých musel Tanjiro odolávat, jak se po něm menší sápal. Byl to pro něj těžký úkol, nepoddat se těm krásným polibkům a těm svůdným pohledům které na něj opilý tmavovlásek házel.

I přes to si to nedokázal odpustit a při pomalých tancích ho jemně držel za boky. Samozřejmě nic nenamítal.

Všichni kolem už buď leželi po zemi nebo se ocucavali někde v koutě. Nebo zvraceli.

,,Tanjiro..." vydechl tmavovlásek, zatímco se unaveně opíral o jeho rameno.

,,Copak?"

,,Je mi blbě..." odpověděl a pověsil se na něj celou svou váhou.

Rudovlásek ho podepřel ,,Chce se ti zvracet?"

Menší přikývl.

,,Největší čas jít domů, Mui" povzdechl si a rozhlédl se po ostatních. Nikdo z přítomných o ně však vůbec nejevil zájem.

Dal si jeho ruku kolem ramen a nechal Muichira aby na něj přenesl všechnu svou váhu.

,,Tož pojďme..."

•°•°•°•°•°

Rudovlásek tiše otevřel dveře svého pokoje a ještě opatrněji za nimi zavřel dveře.

,,Tan...ji...ro..." vydechl Tokito omámeně, zatímco se sotva držel na nohou.

,,Klid, už si můžeš lehnout" odpověděl s povzdechem a posadil ho na postel.

Muichiro shrbeně zapadl mezi ustlané povlečení a nebýt druhého, který ho držel, bezvládně by se položil na záda.

,,Je mi blbě" postěžoval si a pokusil se zvendout, ale jeho pokus se nepovedl.

Tanjiro mu sundal mikinu i s tričkem a všechno odhodil k posteli ,,Kdyby se ti chtělo zvracet, zkus mimo peřiny" zamumlal a sundal mu boty, aby ho mohl uložit.

Položil ho na bok a pořádně ho přikryl ,,Zítra budeš trpět, tak se pořádně vyspi..." špitl a chtěl odejít na svou část postele, jenže Muichiro ho chytil za ruku rychle si ho přitáhl zpět k sobě, jakoby chtěl jeho ruku obejmout.

,,Mui? Co-" vyhrkl nechápavě, ale v tu chvíli si všiml, jak mu po tvářích tečou slzy. Starostlivě přimhouřil oči a klekl si vedle postele na zem ,,No tak, co se děje?" zeptal se a druhou rukou ho pohladil po paži.

Tmavovlásek plačtivě zvedl pohled a uslzenýma očima se na něj podíval ,,J-já nechci, aby jsi mě opustil" zavzlykal a více si k sobě přitáhl jeho ruku.

Tanjiro překvapeně zamrkal, protože mu úplně došla slova. Stačil jeden krok a on hned nabyl dojmu, jakoby ho opravdu opouštěl.

Po chvíli se jen usmál a utřel mu z tváře slané slzičky ,,Neboj, nikam nepůjdu"

,,Mám strach" vydechl plačtivě a celý se schoulil do klubíčka.

Vyšší naklonil hlavu ,,Z čeho?"

Muichiro semkl rty ,,Že mě i ty opustíš!" zavzlykal a rozplakal se ,,n-nejsou tu ani mí rodiče... A-ani nii-san..." vyhrkl mezi vzlyky a podvědomě začal drtit jeho ruku.

,,Shhh, neplač" konejšil ho klidným hlasem zatímco ho hladil po tváři ,,nikam neodcházím, slibuju, jen si jdu lehnout..."

,,Chci spát vedle tebe..." zavzlykal a odmítal tak jeho ruku pustit.

Rudovlásek si povzdechl ,,Dobře... Ale hlavně na mě pak ráno nekřič" pousmál se a sundal si boty. Přestože odmítal pustit jeho ruku, sundal si tričko a opatrně za ním zalezl do pelíšku.

Muichiro se k němu se slzami v očích přitulil jak moc mu to jejich těla dovolila.

,,Jestli ráno nebudeš zvracet, budeš hodně naštvaný..." vydechl a jednu ruku mu dal pod hlavu, aby se mu lépe leželo. Druhou rukou ho obejmul jemně ho začal hladit po zádech.

Kdyby tohle viděl kdokoli na světě, byl by hodně překvapený, protože tohle vypadalo velmi všelijak. Leží tu spolu bez triček ve stejné posteli a tulí se k sobě jako dítě k matce.

Chlapec se u něj pohodlně uvelebil a spokojeně zavřel oči ,,Máš příjemně teplé tělo..." zamumlal unaveně, jakoby už upadl do polospánku.

Do jeho tváři se opět dostala rudá barva ,,Kdo by to čekal" ušklíbl se a políbil ho na čelo.

Jak mu dýchal na holou kůži ho znervózňovalo ještě víc než předtím. Měl štěstí že už došel do stádia opilosti, kde je unavený a sotva se drží na nohou. Kdyby se po něm znovu začal sápat, nevěděl by co by udělal.

Ty je opilé růžové tvářičky byly tak roztomilé že pro něj bylo velmi těžké se ovládat.

Po chvíli přestal úplně plakat a klidně usnul.

Vyšší se oddechl ,,Dáváš mi opravdu zabrat, Mui..."

•°•°•°•°

,,Tanjiro vstávejte!" zakřičela Nezuko, která rozrazila dveře jejich pokoje.

Rudovlásek překvapeně otevřel oči a chtěl se vyhoupnout do sedu, ale zabránil mu v tom černovlásek, který se o jeho ruku opíral.

Dívka překvapeně vykulila oči, když si všimla jak spolu leží. Bez triček. Velmi blízko u sebe.

Tanjiro se zamračil ,,Shhh! Neřvi!" vydechl tiše a ujistil se že Muichiro spí.

,,A-ale j-je škola..." zamumlala omámeně a znovu si je prohlédla, aby se ujistila že je to pravda.

,,Dneska nejdeme, tak už jdi prosím" zašeptal.

Nezuko zaraženě přikývla a zavřela dveře.

Tanjiro si oddechl a položil hlavu zpět na polštář. Podíval se na Muichira, který tiše chrupkal nalepený na jeho hrudi a modlil se k Satanu za to že stále spí.

Dnes ho čeká velká a hnusná kocovina, takže chtěl aby spal co nejdéle.

Jemně mu prohrábl vlásky ,, Proč jsi tak roztomilý..." povzdechl si a slabě se začervenal.

Pohled na tu jeho klidnou tvář byl opravdu k nezaplacení. Nejradši by si ho k sobě přimáčkl ještě blíž a štípl ho do těch rozkošných tvářiček. Navíc pokaždé když na svém těle ucítil jeho dech, přejel mu mráz po zádech.

Natáhl se pro svůj mobil s tím že počká až se vzbudí a uvolní jeho ruku.

•°•°•°•°

Muichiro unaveně otevřel oči, ale po chvíli je zase zavřel.

Bylo mu špatně a hlava mu mohla vybuchnout.

Znovu se pokusil otevřít oči, ale nestačil se divit.

Zaraženě koukal do tváře spícímu Tanjirovi, který ho jednou rukou objímal kolem pasu a druhou měl pod černovláskovou hlavou jako polštář.

Nejdřív byl zmatený, ale jakmile si všiml že jsou oba bez triček, zrudl jako rajče.

Vůbec si nepamatoval co se stalo, kromě té hry. Většinu hry měl rozmazanou, ani si nevybavoval kdy a jak se vrátili domů.

Co když udělal nějakou hloupost? Na nic jiného teď nemyslel. Nikdy opilý nebyl a nevěděl jak se chová.

Nevěděl co má teď udělat. Měl by zůstat na místě, nebo se od něj trošku odtáhnout?

Na druhou stranu to nebylo až tak nepříjemně. Ležet tak nalepený na jeho tělo nebylo tak nepříjemné jak předpokládat. Naopak by se k němu klidně přitulil ještě víc.

Chtěl se dál rozplývat, ale ozval se jeho žaludek.

Na lodi sice nikdy nebyl ale ostatní by to přirovnali k mořské nemoci.

Rychle vyskočil na nohy a rozběhl se na chodbu. Zakopl však o stolek a s bolestným výhechem se složil k zemi.

Ta rána probrala Tanjira, který sebou překvapeně cukl a vyskočil do sedu. Zaskočeně se podíval na chlapce, který se válel po zemi, ale než stihl něco říct, on se zvedl a rozběhl se dál.

,,Muichiro! Počkej, jsi v pořádku?!"

Ohayo minna-san!

Konečně jsem doma, takže místo toho abych rozdýchávala sociální úzkosti jsem vám rychle připravula novou kapitolu.

Doufám že se vám aspoň líbila <33

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 8.7. 2k22
Počet slov: 2330